A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532631/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--65d5e8484427f.png
4
1424
1424
Malý Noah s dědou sedávají na lavičce a povídají si. Pod lavičkou rostou stejné hyacinty, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit, protože cítí, že jeho svět se mění. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
Interpreti: Pavel Nový , Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Sympatická knížečka nám přibližuje vztahy dědy a vnuka, ale i otce a syna. Mezi nejmladší a nejstarší generací vzniká zvláštní pouto, mají toho hodně společného, proto si tak dobře rozumí. Co víc by si mohli přát! Doporučuji.
Ze všeho nejvíc mě zaujal především název - čekala jsem potom něco hlubšího, avšak ne tak prvoplánového. Přesto několik dobrých okamžiků, zamyšlení...
Jak to ten člověk dělá? Vše, co jsem od Backmana četla mě vzalo za srdce. V jeho knížkách nikdy není nejdůležitější příběh, hlavní jsou lidé. A v téhle konkrétní knížce vlastně ani žádný zvláštní příběh není. Je o "jen o životě", o tom, co v nějaké míře prožívá skoro každý. A v tom je síla. No, občas skoro ukápla slza.
Posloucháno jako audiokniha
Každá Backmanova kniha je pro mě poklad. I v takhle krátkém díle vás dokáže mistrovsky ponořit do příběhu tak, abyste se naprosto sžili s postavami, jejich pocity i osudem. Kniha je krátká, ale dojem i myšlenky z ní vydrží dlouho. Doporučuji
Hořkosladká knižní jednohubka přečtená za cca hodinku a přemýšlet nad ní budu dlouho. Krásně pojatá, skvěle vyprávěná a mimořádná novela, kdy mě čtení hřálo u srdce. Taková je kniha dědečka a jeho vnuka Noahnoaha. Malá kniha s velkým poselstvím.
Asi půjdu zcela proti proudu. Poselství této knížečky, která skončila dřív, než jsem se do ní stačila začíst, je asi silné a tuším ho, ale nějak mě to bohužel úplně minulo. Já prostě na to poetično nemám buňky...
Ultra tenounká knížka, jejímž zakoupením přispějete na výzkum nemocí postihujících mozek. Příběh je o snaze nezapomenout je pro čtenáře jednohubkou a spíše námětem k zamyšlení.
Příjemné, milé a něžné čtení. Nostalgické a dojemné. Nevyhnutelně husí-kůži-vzbuzující. Motivační. Jsou to taková klišé slova, ale na tuhle knihu přiléhavě sedí. Přečteno v jednom klidném večeru před spaním, kdy parný vzduch pročišťovaly dloužící se stíny, zpěv ptáků a malátná únava. Dokonalá kulisa. Je tam spousta velkých prav přednesených obyčejnými slovy. Jen si nejsem jistá, jestli to ve mně nebudilo myšlenku, že je to tak trochu na efekt. Ale je to možná jen můj dojem. Do nějakých knih se musí dozrát. Z nějakých se musí odezrát. Každopádně by se příběh dal trochu více rozvinout. Četla jsem ráda.
V této útlé knížečce se setkáváme s Noahem a jeho dědou. Je to příběh o loučení. Dojemný příběh, který má velkou váhu.
Krásné, čtivé, dechberoucí (a to nejde o thrillet) :-D Opravdové! Dokonalá souhra, která pohladí po duši, která rozesmutní i rozesměje. A to na Backmanových knihách obdivuji a miluji.
Jsem u konce a přesto toužím být na začátku. Jsem na začátku a nechci, aby přišel konec.
Kniha malá svým rozměrem, o to větší svým obsahem. Kniha přečtená na jedno nadechnutí. Kniha o lásce, souznění v loučení, kniha pocitová, laskavá, plná nevyčerpávající fantazie. Kniha, která vám na chvíli zastaví srdce, abyste v ní objevili to své ,,vždy v nikdy - krásu na světě."
Tuto knihu musím mít ve své knihovně, protože ,,člověku se vytrácejí vzpomínky dřív, než z něj vyprchá život."
,,Smrt je pomalý tamtam. Počítá každý úder. Nemůžeme s ní vyjednávat o čase"- ale přesto je naděje...
Tuto knihu si musím uchovat pod víčky, protože v ,,jednom nemocničním pokoji na konci jednoho života někdo rozbil zelený stan. Ve stanu voní hyacinty a není se čeho bát"....
Touha jedné: Jednou bych i já chtěla od svého vnuka dostat kus snědené čokolády :-)
P.S: Nebudete tomu věřit, ale já na chvíli v této knize potkala ,,Malého prince".
Vážení a milí, čtěte, čtěte, čtěte!!!
Už od samého začátku hodně dojemný, silný a výstižný příběh. Ke knížce se určitě ještě vrátím.
Krátký příběh, ve kterém toho autor dokázal tolik vyjádřit. Moc hezky napsané a hned po dočtení jsem věděla, že jedno přečtení asi nestačí. Člověk se ke spoustě myšlenkám může vracet...
Na příběh jsem se moc těšila a musím říct, že mne autor opět překvapil. Kniha je na jednu stranu hodně smutná, ale v určitých momentech povzbuzující. Pomohla mi pochopit svět mojí babičky, jejíž mozek odešel také daleko dřív než tělo. Autor se do tohoto těžkého tématu pustil bez bázně a podle mne se jeho fantazie určitě velice přiblížila skutečnosti. Konec příběhu se bez slz neobejde.
Toto so mnou este par stran textu nikdy neurobilo. Na to, ze si zvyknem utierat slzy na konci takmer kazdej Backmanovej knihy som si uz zvykla, ale teraz som revala od zaciatku az do konca. Smutne, ale zaroven krasne. Davam plny pocet bodov.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
A každé ráno je cesta domů delší a delší...
Tak nějak mám pocit, že tato kniha nepotřebuje žádný další komentář, protože se zážitek z ní velmi těžko popisuje slovy. Musí se prostě zažít.