A lampa ještě hořela

A lampa ještě hořela
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493996/bmid_a-lampa-jeste-horela-un7-493996.jpg 4 34 34

Vypravěčka románu Ivy Tajovské Oldřiška nás provází obdobím od začátku 20. století až do léta roku 1972, kdy odstřel slavného pardubického hotelu Veselka symbolicky završil její životní příběh. V důsledku neutěšených rodinných poměrů a své platonické lásky prožila mládí i dospělost v osamění a uzavřenosti; o to větší byla její vnímavost k osudům druhých. Počátek 20. století byl nadějný; doba přála umění, vědě, technice a pokroku. Nejprve prostřednictvím vyprávění Oldřišky můžeme sledovat příběh Jana Kašpara, který roku 1910 jako první Čech vzlétl strojem těžším než vzduch. Neméně zajímavé jsou osudy mužů z Oldřiščiny širší rodiny, kteří o čtyři roky později museli narukovat do rakouské armády. Román dává nahlížet do jejich odlišných přístupů k vlasti i rodině a pohnutek, které ovlivňovaly jejich rozhodování. Mnozí z těch, kteří zůstali věrni přísaze císaři, nebyli o nic méně stateční než ti, kteří prokazovali své hrdinství v legiích v Rusku. O dvacet let později si nacistické řádění vyhlédlo mezi blízkými a známými Oldřišky další oběti. Připomněly se jí tak časy nejistoty a čekání a nastalo období, které po zúčastěných vyžadovalo prokázat novou odvahu a obětavost. Nositelkami ženského pohledu na dějinné události a mezilidské vztahy jsou vedle Oldřišky i její sestra a neteř, které by, řečeno erbenovským veršem, „život daly pro něho“. Jejich láska je vystavována zkouškám, ukazuje se v různých podobách a odolává času.... celý text

Přidat komentář

Terezaazeret
08.11.2024 5 z 5

Kniha má dost pomalé tempo, nedějí se v ní žádná překvapení, žádné zvraty, nic napínavého. Je předvídatelná, sleduje osudy několika lidí, ale moc dobře se čte. Takže výše jmenované věci nejsou na škodu.

tittanie
24.09.2024

Autorku jsem objevila před lety a pak se mi ztratila. Tehdy jsem četla Odpusť, že jsem se vrátil, což je kniha o první světové válce. Kterých mi přijde, že tolik není.
Tahle kniha mě překvapila. Ze začátku mě nebavila, ale jakmile jsem četla dál a dál, tak mě začínala více a více bavit.
Moc se mi líbily příběhy postav. Různé myšlenky a duševní postupy osob. Děj, který se odehrával za první světové války mi přišel nejzajímavější.


Plativa
31.10.2023 4 z 5

Moje první kniha od této autorky, musela jsem ji v knihkupectví vyhrabat jako jediný tamější výtisk mezi známějšími autory. Ze začátku se na můj vkus příběh zbytečně táhnul, rozjezd nebyl rychlý ale poté mě už jednotlivé postavy strhly do děje. Místy jsem měla chuť hlavní hrdinku kopnout trochu do zadku, aby začala žít svůj život konečně a nebyla jen oběť českých dějin a pohnutek svého okolí. Nakonec smutný příběh končí celkem dobře, i když je celá kniha silně melancholická. Overall hezký příběh.

cori
27.06.2023 3 z 5

Stará osamělá Oldřiška Jonášová vzpomíná na svůj uplynulý život od neradostného dětství s nepřístupným otcem řezníkem, platonické lásky k Janu Kašparovi, po léta první světové války, kdy se starala o starší sestru, které narukoval manžel a syn na frontu, šťastné chvíle s neteří Zdeňkou, protektorát a zatčení švagra až po zbourání hotelu Veselka v roce 1972. Kapitoly jsou vyprávěné jednak z pohledu Oldřišky, jednak z pohledu mužů, kteří ovlivnili její život (Kašpar, otec, sestřin milenec Bedřich, švagr Norbert, synovec Jakub, Zdenčin milenec Čestmír), i z pohledu její sestry Elišky a neteře Zdeňky. Smutný příběh rodiny, jejíž členové nezažili naplněnou lásku, je zajímavý hlavně pro Pardubáky.

Kopretina_aku
06.04.2023 3 z 5

Většina knihy se odehrává v době první světové války, další osudy Oldřišky a její rodiny už jsou hodně stručné a ve velkých skocích. Pardubice neznám, takže mě se kniha nijak nedotkla a myslím, že za čas už si nevzpomenu o čem byla.

sporran
28.10.2022 4 z 5

Melancholická kniha propojuje osudy několika lidí a dvě světové války. Hrdinové zažívají nešťastné a nenaplněné lásky.

intelektuálka
31.08.2022 5 z 5

To je Iva Tajovská - objektivní citlivý a nesoudící pohled na životní dramata člověka ....

Oldřiška vypráví na podkladě historie o životě jedné rodiny mezi dvěma válkami ....

Hrdinkami jsou tu hlavně ženy v rodové posloupnosti - ale i muži v zákopech války ....

" Vím, že nenaplněná láska byla prokletím naší rodiny ...."
A každá z těchto žen se ke svému osudu postaví jinak ....

Zajímavostí je vzpomínka na Jana Kašpara ....

Z knihy dýchá melancholie nad vzpomínkami .... ale i naděje pro další generace....

".... dobré vzpomínky si hýčkám a ty špatné, pokud ožijí, čas ukolébal, aby už tolik nebolely ...."

Já historii Pardubic neznám, a tak pro mne kniha byla poučením .... a doporučím.

P. S. Název související s Erbenem a básní " Svatební košile " mne znovu přivedl k této knize ....

VáclaV111
12.06.2022 5 z 5

Výborně napsaná kniha, retrospektivní pohled stárnoucí ženy na velkou část 20.století. Autorka na osudu jedné rodiny popisuje dějiny. Nejen I. světovou válku, ale i II. světovou válku na osudech obyčejných lidí, jejich starostech, radostech, nenaplněných láskách, osobní statečnosti. Reálie Pardubic a třeba i život aviatika Jana Kašpara jsou zajímavě vykresleny. Na pozadí řízené demolice starého hotelu Veselka v roce 1972 a tajemství staré skříňky se odvíjí poutavý příběh. Kniha se mi líbila a nedokázal jsem se od ní odtrhnout. Dovedu si ji představit i jako námět pro zajímavý filmový scénář!