Podlaha z trávy, strop z hvězd přehled
Iva Tajovská
Iva Tajovská se ve své nové knize zaměřila na lidi poznamenané životními prohrami. Sociální citlivost k outsiderům, pochopení a porozumění pro jejich psychiku, trápení a problémy vyzařuje z vyprávění o bezdomovci Petrovi a učitelce v důchodu Vlastě. Ti dva se od sebe liší svým sociálním postavením i zázemím, a přece jsou si něčím blízcí, snad schopností tolerance a vnitřní laskavostí. Kromě toho oba patří k lidem hledajícím pro sebe záchytný bod: Petr na čas nachází útočiště u dalšího bezdomovce, moudřejšího a životaschopnějšího Antonína, nepraktická, ve stáří mužem opuštěná Vlasta, soustavně zraňovaná dcerou, přesto však občas až nesnesitelně pozitivní, se upíná na bývalé žáky a známé mezi farníky. Kromě těchto smolařů, kteří vzbuzují svou zranitelností náš soucit, zaujme díky autorčině schopnosti přesné charakterizace i postava lidsky odpudivé Ludmily. Také tato stará, těžce nemocná žena žije v naprostém osamění, ve své sobeckosti a nesnášenlivosti se ale nemá čeho zachytit. I její příběh díky bizarní náhodě zasáhne do života jedné z postav a jednotlivé osudy protagonistů novely se spojí v kompaktní celek živě plynoucího vyprávění.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Podlaha z trávy, strop z hvězd. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Iva Tajovská nás v komorně laděném příběhu zavadí mezi stárnoucí, sociálně strádající jedince, kteří se snaží vypořádat se životem na ulici, s osamělostí nebo třeba také s tragickým nezájmem svého okolí. Čtveřice protagonistů: Petr Bakla, Antonín Jiránek, Vlasta Veselá či Ludmila Hrdá nemají na první pohled spolu nic společného, přesto se díky řadě zcela náhodných, šťastných i nešťastných, okolností jejich osudy podivuhodně propletou. Tam, kde jeden ztrácí, druhý získá a naopak. Navíc starostlivá a neodpouštějící paní s kosou není nikdy daleko. Iva Tajovská dokázala zcela přesvědčivě vykreslit charaktery čtyř rozdílných postav a vdechnout jim kouzlo osobitosti. Přestože vyznění není vždy pozitivní, trpíte a radujete se společně s nimi, jako by ani nebyli špinaví, páchnoucí, zbědovaní, opuštění, divní, směšní, sobečtí či nesnášenliví. Jejich osudy dojímají, ale ruku na srdce, kdo z nás by v reálném světě zaplatil nějakému bezdomovci slušnou večeři. Iva Tajovská se ostatně nezabývá sociologickou studií, takže střet lidí na pomezí společnosti s ostatním světem nechává poněkud stranou. A ještě jednu vadu na kráse její Podlaha z trávy má - nikde nezačíná, a vlastně ani nikde nekončí. Je to jen epizodka, kterou přijmete, nebo necháte být.
Kniha se mi líbila, čtivě napsané, jen mi přišlo, jako by se autorce nechtěla už dopisovat, v půlce příběhu to utne a konec shrne do jedné strany epilogu. Je to škoda, celou dobu jsem doufala, že se dočtu nějakého vývoje postav a příběhu, který bude do sebe pomalu zapadat až vyústí v konec popsaný v epilogu. Kniha má pouhých 164 stran. Občas se mi stane, že si u čtení říkám, že kniha mohla být o 50 stran kratší a příběhu by to neubralo, tady si říkám opak.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Podlaha z trávy, strop z hvězd v seznamech
v Přečtených | 73x |
ve Čtenářské výzvě | 11x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 91x |
v Chystám se číst | 56x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
přátelství bezdomovci psychologické romány psychologické příběhy osamělost mezilidské vztahy senioři bezdomovectví sociální vyloučení české rományAutorovy další knížky
2018 | Odpusť, že jsem se vrátil |
2019 | Hořící nebe |
2016 | Podlaha z trávy, strop z hvězd |
2007 | Matky matek |
2021 | Než se rozdělíme |
Od autorky jsem četla Odpusť, že jsem se vrátil a Hořící nebe. Knížky mě dostaly, ale autorku jsem nějak ztratila z dohledu. Jsem strašně ráda, že jsem na ni znova narazila a mohla si přečíst tuhle knihu.
Je krátká a čte se velice snadno a rychle. Možná by mohla mít pár stránek navíc, ale i tak jsem si čtení užila.