Podlaha z trávy, strop z hvězd
Iva Tajovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292437/mid_podlaha-z-travy-strop-z-hvezd-DQN-292437.jpg
4
51
51
Iva Tajovská se ve své nové knize zaměřila na lidi poznamenané životními prohrami. Sociální citlivost k outsiderům, pochopení a porozumění pro jejich psychiku, trápení a problémy vyzařuje z vyprávění o bezdomovci Petrovi a učitelce v důchodu Vlastě. Ti dva se od sebe liší svým sociálním postavením i zázemím, a přece jsou si něčím blízcí, snad schopností tolerance a vnitřní laskavostí. Kromě toho oba patří k lidem hledajícím pro sebe záchytný bod: Petr na čas nachází útočiště u dalšího bezdomovce, moudřejšího a životaschopnějšího Antonína, nepraktická, ve stáří mužem opuštěná Vlasta, soustavně zraňovaná dcerou, přesto však občas až nesnesitelně pozitivní, se upíná na bývalé žáky a známé mezi farníky. Kromě těchto smolařů, kteří vzbuzují svou zranitelností náš soucit, zaujme díky autorčině schopnosti přesné charakterizace i postava lidsky odpudivé Ludmily. Také tato stará, těžce nemocná žena žije v naprostém osamění, ve své sobeckosti a nesnášenlivosti se ale nemá čeho zachytit. I její příběh díky bizarní náhodě zasáhne do života jedné z postav a jednotlivé osudy protagonistů novely se spojí v kompaktní celek živě plynoucího vyprávění.... celý text
Přidat komentář
Iva Tajovská nás v komorně laděném příběhu zavadí mezi stárnoucí, sociálně strádající jedince, kteří se snaží vypořádat se životem na ulici, s osamělostí nebo třeba také s tragickým nezájmem svého okolí. Čtveřice protagonistů: Petr Bakla, Antonín Jiránek, Vlasta Veselá či Ludmila Hrdá nemají na první pohled spolu nic společného, přesto se díky řadě zcela náhodných, šťastných i nešťastných, okolností jejich osudy podivuhodně propletou. Tam, kde jeden ztrácí, druhý získá a naopak. Navíc starostlivá a neodpouštějící paní s kosou není nikdy daleko. Iva Tajovská dokázala zcela přesvědčivě vykreslit charaktery čtyř rozdílných postav a vdechnout jim kouzlo osobitosti. Přestože vyznění není vždy pozitivní, trpíte a radujete se společně s nimi, jako by ani nebyli špinaví, páchnoucí, zbědovaní, opuštění, divní, směšní, sobečtí či nesnášenliví. Jejich osudy dojímají, ale ruku na srdce, kdo z nás by v reálném světě zaplatil nějakému bezdomovci slušnou večeři. Iva Tajovská se ostatně nezabývá sociologickou studií, takže střet lidí na pomezí společnosti s ostatním světem nechává poněkud stranou. A ještě jednu vadu na kráse její Podlaha z trávy má - nikde nezačíná, a vlastně ani nikde nekončí. Je to jen epizodka, kterou přijmete, nebo necháte být.
Kniha se mi líbila, čtivě napsané, jen mi přišlo, jako by se autorce nechtěla už dopisovat, v půlce příběhu to utne a konec shrne do jedné strany epilogu. Je to škoda, celou dobu jsem doufala, že se dočtu nějakého vývoje postav a příběhu, který bude do sebe pomalu zapadat až vyústí v konec popsaný v epilogu. Kniha má pouhých 164 stran. Občas se mi stane, že si u čtení říkám, že kniha mohla být o 50 stran kratší a příběhu by to neubralo, tady si říkám opak.
V této knížce najdeme pár příběhů o různých lidech. Ti však mají společné to, že většinou stojí na okraji společnosti, jejich život se jim nedaří, tak jak by chtěli anebo se na ně ostatní dívají skrz prsty. Ať už je to bezdomovec Antonín, nepraktická Vlasta nebo nesnesitelná Ludmila. Všechny příběhy se různě protnou a je z toho plynulé vyprávění, u kterého budete s hrdiny soucítit anebo Vás budou neskutečně štvát.
Tahle nenápadná knížečka, kterou jsem nikde moc neviděla, koupená ve výprodeji, mě mile překvapila a já si čtení opravdu užívala. Postavy jsou uvěřitelné a skvěle vykreslené. Vy si tak v nich můžete představit i člověka, kterého třeba znáte z Vašeho okolí. Tím Vám bude příběh bližší a Vy si ho tak pustíte blíže k tělu.
Je to silný příběh, který Vás může zasáhnout. Možná i nějaká slzička ukápne. Je to smutné a dojemné, avšak psáno s určitou lehkostí a v určitých případech i s nadějí.
Toto téma by mohlo být rozepsáno třeba i na 500 stran, a i tak by mě to bavilo. Tím, že to autorka pojala jako novelu, tomu neubírá na zajímavosti, a i na pár stránkách dokáže sepsat vše, co tam má být, aby čtení bylo zážitkem.
Velmi sugestivně napsaný příběh lidí na úplném okraji společnosti, který vás přesvědčí, že pro někoho je štěstím třeba nedojedená svačina, odložená teplá bunda, stokoruna, o kterou je ochoten se ještě podělit. A nebo jenom laskavé slovo, pohlazení, úsměv...
„Bože, jsi všechno, co mám.“
Přesto se studem se snaží zapudit myšlenku, že jí „tohle všechno“ nestačí. Že touží po tom, aby ji měl rád někdo hmatatelný…
Každý člověk má v sobě morální kompas, jen je nutné ho objevit, aby jej pak jeho střelka mohla nasměrovat správným směrem k té správné osobě.
Kniha o komunitě zdánlivě nesourodých osob, které propojil …Bůh?... Vesmír?....Osud?
Bohužel i kolo osudu se mnohdy točí retrográdně.
Kniha, která mě okouzlila, připoutala a bude ve mně rezonovat ještě dlouho.
Kniha, kterou jsem přečetla na jedno nadechnutí, přesto na tolik povzdechů.
Za každou tváří bezdomovce je ukryt příběh…
Dokážu otevřít svoji srdeční čakru a podělit se? Myslím, že ano, ale spasit nemohu všechny.
P.S: Každý má svobodnou volbu, a každý má svůj kompas…
Krásná kniha plná pochopení pro člověka jako takového, s jeho chybami i životními kotrmelci. Je zde velmi citlivě popsán život různých lidí, ať bezdomovců, stařeny upoutané na lůžko či učitelky v důchodu,vše bez obviňování a souzení. Paní spisovatelka má hezký styl, kniha se čte lehce, stránky plynule ubíhají. Určitě stojí za přečtení!
Smútnotrpký príbeh, ktorý opäť silno otriasol mojou empatiou.
Bezdomovci, asociáli, somráci... Skoro denne ich stretávame alebo vídame okolo kontajnerov "triediť" naše odpadky a priznajme si úprimne, že sa nám svojím spôsobom hnusia, vyhýbame sa im, máme voči ním predsudky...
Vôbec nás nezaujíma ich životný príbeh a vopred ich odsudzujeme, hoci to môže byť napríklad Antonín alebo Petr z príbehu...
Ľudskosť je niekedy veľmi náročná, špinavá, často aj smrdí...
Autorka to veľmi trefne v príbehu vystihla a ja po jeho prečítaní ticho sedím a rozmýšľam.
Zmení to nejako môj postoj k týmto ľuďom ?
Asi nie a naďalej ostanem sedieť v ulite nevšímavosti. Hanbím sa!!! Som zbabelec !!!
Autorka má však moje uznanie za otvorenie pomyselnej trinástej komnaty, ktorú má každá spoločnosť.
Dojemný příběh, jako všechny knihy paní Tajovské. Moc se mi líbil i Jepičí život a hlavně Matky matek. Její romány jsou smutné a kruté jako život sám, žádné kašírování skutečnosti, působí velmi realisticky, odráží dokonale tuhle temnou dobu, v níž se citlivost a slušnost zrovna necení.
Komorně laděný, křehký a hluboce lidský, dojemný příběh životních outsiderů na okraji společnosti a starých osamělých lidí .... je to jedna z knih, které vás zasáhnou a dlouhou dobu ve vás zůstanou... mám radost, že jsem objevila další dobrou současnou českou spisovatelku!
Vždycky mám radost, když objevím knihu, která není medializovaná, a přesto předčí většinu z těch, o nichž se hovoří. Tato patří mezi ně. Navíc je od české autorky, již jsem dosud neznala a kterou tímto zařazuji mezi spisovatelky, které stojí za povšimnutí. Podlaha z trávy, strop z hvězd je příběh o tom, že nic nemusí být takové, jak to na první pohled vypadá. Příběh o lidech, kteří mohou mít všechno a nemají nic (lásku, radost, spokojenost, přátele), a také o těch, kteří nemají nic, žijí bez domova, a přitom se dokážou radovat z maličkostí a být spokojení. Je to příběh o lidských vztazích, ale také o vztahu člověka ke zvířatům. Osud pejska nalezeného v popelnici, za něhož je nejdříve Antonín a pak Petr ochotný dát to poslední, co mají, člověka zasáhne. Rozhodně doporučuji!
Moc hezky napsaná kniha. Někdy se život dokáže zvrtnout, tak jak to nikdo nečeká...
Knihy této autorky vypovídají o člověku, který má srdce na správném místě...
Svým sociálním cítěním a pochopením pro toho, kdo se ocitl na okraji společnosti, je mi velmi blízká...
Její postavy se potýkají s životními prohrami, ale přesto se snaží uchovat si v sobě lidskou důstojnost...
Postava bezdomovce Antonína, který se o to málo, co má, dělí s voříškem z útulku musí dojmout každého...
A postava Petra, který skládá písně :
Podlaha z trávy, strop z hvězd
syrovost odlištěnejch , unavenejch měst
jsem hrdej žebrák, kterej neprosí
jsem němej tulák, každý ráno od rosy...
Knihy Ivy Tajovské jsou o lidství...doporučím.
Ztotožňuji se se všemi níže napsanými komentáři. Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
přátelství bezdomovci psychologické romány psychologické příběhy osamělost mezilidské vztahy senioři bezdomovectví sociální vyloučení české rományAutorovy další knížky
| 2018 |  Odpusť, že jsem se vrátil |
| 2019 | Hořící nebe |
| 2016 | Podlaha z trávy, strop z hvězd |
| 2007 | Matky matek |
| 2021 | Než se rozdělíme |
Od autorky jsem četla Odpusť, že jsem se vrátil a Hořící nebe. Knížky mě dostaly, ale autorku jsem nějak ztratila z dohledu. Jsem strašně ráda, že jsem na ni znova narazila a mohla si přečíst tuhle knihu.
Je krátká a čte se velice snadno a rychle. Možná by mohla mít pár stránek navíc, ale i tak jsem si čtení užila.