A pak se to stalo!
Ester Stará
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42518/a-pak-se-to-stalo-42518.jpg
4
124
124
Co všechno se může stát, když si taková holčička, nebo chlapeček nečeše vlásky, nenosí bačkorky, nebo žaluje? To všechno se dozvíme v úsměvném vyprávění pro předškolní a mladší školní děti.
Přidat komentář
Kniha má, koukám, rozporuplné hodnocení. Nám se líbila moc. Je praštěná a legrační,pracuje s nadsázkou. Čtyřletá dcera ji zařadila mezi své top knihy.
Takové rádoby výchovné příběhy o tom, co by se dětem mohlo stát, kdyby dělaly nebo naopak nedělaly některé věci (např. žalování, nečesání vlasů, nezavazování tkaniček atd.).
Některé příběhy byly zajímavé, některé se nám nelíbily vůbec. Knihu nejspíš pošleme dál.
Takhle si představuju perfektní dětskou knížku. Příběhy jsou moc hezké, vtipné i poučné, přiměřeně dlouhé. A do toho nádherné ilustrace! Četla jsem ji s dětmi ve škole a všem třídám se moc líbila.
Používala jsem jí ve školce a u nás splnila tato kniha svůj účel. Například žalování. Od přečtení pohádky O žalování, se najednou ve třídě tento nešvar lehce zmírnil. Všechny děti se bály, že začnou koktat, jako holčička v knížce. Děti ve školce pohádky zaujaly a těšily se na pokračování.
Akorát ilustrace pro ně nebyla až tak obohacující.
Kniha o dětech, které nechtějí něco dělat- česat si vlasy, nosit boty, čistit zuby, atd. Já jsme se na knihu těšila, chtěla jsem pomocí těch příběhů, své děti přesvědčit, aby ty činnosti, u kterých se vzpouzí, dělaly. Ale příběhy jdou až moc do extrému a tím pádem jsou nepoužitelné. Ve smyslu, když si nebudeš česat vlasy, tak budeš mít na hlavě dům plný vší? To mé děti moc nepřesvědčilo :), protože to se asi nikdy nemůže stát, že? S dětmi jsme přečetli knihu jen jednou. Ani ilustrace nás moc nezaujali.
Některé zápletky i řešení byly dobré, u jiných zřejmě chyběl nápad. Hodnotím kladně délku třeba jako čtení před spaním.
Ve školce děti moc bavilo. Dokonce se i někteří rodiče ptali, co čteme, že to děti chtějí pořídit domů.
Je to podobné jako kniha Nejhorší děti na světě od Davida Walliamse, kterou jsem tu pohanil. Témata jsou tam podobná, ale zpracování je takové jemnější než u Walliamse. Tak pro menší děti je to vhodné. Ale můj šálek to není...
Četl jsem to vnučkám (3 a 5) před spaním. Jim se to líbilo, hlavně té starší, která si pak ještě vybírala znovu příběhy, které už jsme četli. Ilustrace jsou pěkné, ty zase obdivovala ta mladší :-) („Ukaž, ukaž.") Takže oboustranný úspěch. Pro mě bylo dobré, že u čtení usnuly a nemusel jsem si ještě vymýšlet své „pohádky" a „příběhy", jak tomu někdy je.
Za mě ***, vnučky to nehodnotily :-)
Dobré téma a dobře zpracované. Bavilo mě to a co je důležité, kniha bavila i děti. Jednotlivé neduhy byly zpracované zajímavě, poutavě a v ideální délce. Pobavily mě i začátky všech příběhů, které začínaly citoslovcem nebo zvoláním v podobném duchu :-). Jediná má výhrada směřuje k ilustracím. Ty mě tentokrát nezaujaly ani za mák.
U nás aktuálně velmi oblíbené (syn bude mít 4 roky). Máme ji necelý týden a musíme číst každý večer :-) Oceňuji délku příběhů, ideální pro udržení pozornosti. A ilustrace jsou vážně subjektivní věc. Nám se líbí oběma :-)
Taková paní Láryfáry po česku, určená menším dětem. Příběhy jsou kratší a vyskytuje se v nich nějaké kouzlo, třeba holčičce, která si nerada čistí zoubky, se uzamkne pusinka a jako klíč může posloužit jen kartáček na zuby... Je to vtipné i poučné čtení.
Jednou jsem byla na semináři o dětské literatuře. A pouštěli nám tam ukázku z této knihy , kterou četl Saša Rašilov. Moje první cesta ze semináře vedla do knihkupectví. Mám ji dodnes.
Příjemná kniha. Autorka nejspíš čerpala ze svých vlastních zkušeností a problémy se opravdu týkají toho, s čím mohou malí caparti zápasit. Neumyté vlasy, nevysmrkaný nos, zlobení...
Nesedly mi ilustrace, ale tam asi půjde o subjektivní názor a také se mi nepozdávala poslední pohádka. Byla oproti ostatním podivně dlouhá a mezi ostatní nezapadala.
Jako dospělé se mi to nějak extra nelíbilo, i když občas nápad, jak vyzrát nad hříšníkem byl dobrý.
A co se týče ilustrací - jsou jistě osobité, ale nehodí se do knížek pro děti, nejsou líbivé. A to bych u dětské knihy očekávala.
Četli jsme s dětmi ve škole, když nám na konci hodiny zbyla chvilička. Proto nám moc vyhovovalo, že příběhy jsou krátké.
Prvňáčci seděli, ani nedutali a postupem času vždycky čekali na tu jedinou větu, kterou dramatickým přednesem pomalu odříkali spolu se mnou: A pak se to stalo! A byli jsme všichni moc smutní, když tahle knížka skončila. Paráda!!!
Parádní kniha..Dcera přestala u česání vyvádět, obě děti si dobrovolně čistily zuby, chodily spát :-) Budeme si muset opět připomenout :-)
Štítky knihy
pohádky etiketa společenské chování dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
| 2010 |  A pak se to stalo! |
| 2018 | Šedík a Bubi |
| 2012 | Chrochtík a Kvikalka |
| 2017 | Každý bulí nad cibulí |
| 2009 | Žvanda a Melivo |
Knížka čtená dceři. Doporučila nám ji paní knihovnice a je to naše první setkání s autorkou. Já sama bych po knížce nesáhla, byť název je lákavý, odrazují mě však ilustrace, ty mi do oka vůbec nepadly. Ale příběhům s poučením jsme šanci dát chtěly a tak jsme knihu domů vypůjčily. Jak se píše v anotaci, obsahuje deset pohádek o maličkostech, z kterých si děti nic nedělají a dospělý z nich šílí. Najdete zde příběh o nečesaných vláskách, o upatlaném jedlíkovi, o rozvázaných tkaničkách, o nevysmrkaném nosu, o žalování, o nenošených bačkorkách, o špinavých uších, o nečištěných zoubcích, o kazisvětovi a o neuklizených hračkách. Příběhy jsou kratší, průměrně čtyři strany, jen poslední je delší (na mě až zbytečně zdlouhavá), četly jsme vždy několik kapitol za sebou, a pokaždé se zde vyskytuje fráze „a pak se to stalo“ (na to dcerka vždy čekala). Nám se líbily příběhy o nevysmrkaném nosu, špinavých uších (spirálovník ušatý) a nečištěných zoubcích. Nebylo to špatné (námět), ale mám z toho trochu rozporuplné dojmy. Od autorky máme ještě vypůjčenou knihu Dušinka, víla věcí, doufám, že bude lepší než tato. 3,5*