A přece nezemřeš
Lee Child
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164517/bmid_a-prece-nezemres-Oga-164517.jpg
4
567
567
Jack Reacher série
< 2. díl >
Všechno se seběhlo čirou náhodou. Jack Reacher náhodou pomohl mladé ženě, která s plnýma rukama šatů z čistírny klopýtla na ulici. Chvíli nato už sedí oba se spoutanýma rukama v dodávce a jsou odváženi neznámo kam. Náhodou je unesená žena nejen agentka FBI, ale i dcera náčelníka generálního štábu americké armády a neteř prezidenta USA. A rozhodně ne náhodou si právě ji vybral předák neonacistické militantní organizace jako rukojmí k dosažení svých vyděračských požadavků na americké vládě – spolu s jadernou střelou, které se už zmocnil. Jenže náhodou Jack Reacher je náš starý známý, bývalý důstojník vojenské policie, ověšený medailemi za udatnost, muž, který umí zabíjet i zapálenou cigaretou, jeden z nejlepších střelců, jací se kdy v USA narodili. Náhodou to Borken neví. Když se to dozví, je už pozdě – Reacher se rozhodl zasáhnout.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2013 , BB artOriginální název:
Die Trying, 1998
více info...
Přidat komentář
SPOILERY. Nelogicnosti v deji jsou jen z duvodu, aby knizka mohla pokracovat. Namatkove hned zacatek,kdy ti borci nechaji Reachera zit, kdyz ostatni podobne nahodaky bez milosti zabili. Nezabili ho ani pozdeji, kdyz zase zlobil. Dale mohli Reacher s Holly zdrhnout ve stodole, kdy se osvobozeny Jack opět spoutal, ackoliv by se svymi schopnostmi dva zlosny s prehledem zlikvidoval. Nebo bychom si mohli odpustit zaverecne drama, kdyby se ruzovy oblacek objevil u Borkenovi hlavy. Kdyz se od tehle veci oprostite, tak to docela jde číst jako nenapadita oddychovka. Jinak nejblbejsi pocit jsem mel pri klaustrofobickem prolezani jeskyne, to jsem preskocil skoro cele, fuj!
Pravděpodobnost? Proveditelnost? Realita? Co to je? Zapomeňme na to. Když si takhle připravíme terén, tak si hezky užijeme příjemně průměrný thriller. Prostě Reacherovky stojí na určité dávce nadsázky; naštěstí ne tak velké jako potřebují Sigmaforcovky. Jackův nenápadný, ale o to účinnější, šarm je pak kořením toho všeho.
Pikantní je navíc to, že některé prvky z děje této více než dvacet let staré knížky si nacházejí paralely v Americe posledních pár let. Že by špetka jasnovidectví? Nebo už tehdy bylo autorovi jasné, kam se Amerika valí? Třeba odpověď přinesou další díly.
Ach jo, no. Mám obavu jestli se Reacherovky někdy dostanou nad průměr, ale asi stěží, jelikož jsou dost předvídatelné, přesněji řečeno spíše autor. Prostě klasický Reacher, komu vyhovuje ten si smlsne, komu se moc nelíbí asi vymění autora. Těm druhým by možná vyhovoval Prescott, Morrell nebo Forsyth. Průměr pro nadprůměrného hrdinu.
Druhej díl mě rozhodně nebavil tolik jako první. Ale je to oddychovka, bylo zajímavý si přečíst o trochu extremistický skupině (a ono to v tý Americe takhle fakt je!), Reacher zase elitní voják a nadsamec, ale co už. Tohle není literatura faktu :-D
Poctivý tři hvězdy, až zase nebudu vědět co, Reacher to jistí.
Napínavé, dobrodružné, hezky napsané, ale tak za hranou reálu, že musím hodnotit třemi hvězdami. Pokud se někomu líbí Rambo a podobné příběhy, je to kniha určená těmto čtenářům.
kniha by byla na 90%, ale vadilo mi na ní brutální a detailní popisování týrání lidí. Domnívám se, že v dnešním světě jsem svědky každodenních brutalit a proto z tohoto důvodu tohoto spisovatele vynechávám z databáze
Má druhá "Reachrovka". Opět se J.Reacher dostane shodou okolností do nezáviděné situace, kdy mu jde přinejmenším o zdraví a následně o holý život. Tentokrát se však musí vypořádat s bandou samozvaných patriotických pomatenců a dlouho to vypadá, že se mu to nepodaří...Celý děj je samozřejmě i zde poněkud přitažen za vlasy, ale pokud čtenář přistoupí na tuhle hru, je mu odměnou napínavá a svižná akční četba, která však vzhledem k nedávným událostem kolem prezidentských voleb v Americe zas až tak neuvěřitelná není. Spíše naopak. Přesto oproti jedničce dávám v hodnocení o hvězdu méně.
Pěkná, čtivá a napínavá kniha. Snad jen bych vytkla, že hlavní hrdina je, až moc nesmrtelný...
No, je to taková propaganda. Správný klucí, co to nandaj těm zlejm klucím, no a 4. července všichni zasalutujou emerice, nejlepšímu místu na světě. Plnýmu magorů... Tak asi tak.
klasika...pěkné čtení...přátele..
jen menší poznámka...tohle je druhé dílo ze série...a varovný signál třetí v pořadí...
Nalákaly vás anotace této knihy na akční čtivo s nabušeným borcem v hlavní roli, které bude oplývat přestřelkami, souboji a akcí vysokooktanového ražení ? Rovnou vám řeknu, že budete zklamaní.
Lee Child ve své knize neustále připomíná, že agent Reacher je nejlepší voják na světě, nejlepší borec ve střelbě, kontaktním boji, taktice, prostě hotový megabouchač, který je akční obdobou Ramba kříženého se Supermanem a který přemůže sám třeba celou armádu.
Leda kulový.
Většinu knihy s ním parta několika málo únosců-amatérů šoupe jak s onucí, on si nechá všechno líbit, skáče jak jeho věznitelé pískají a na nic se nezmůže. Když už se náhodou osvobodí, udělá dva kroky a hned ho někdo překvapí tím, že mu zpoza rohu strčí glock do xichtu. Takže produkt neodpovídá reklamě.
Lee Child si měl radši ujasnit, co bude psát, protože velkohubých keců o nadbožském akčním super-borci je tu fůra, ale akce až na nepatrnou, nudnou, roztahanou a unavenou špetku úplně na konci knihy tu není vlastně žádná. Jako detektivka to taky moc nefunguje, díky své naivitě a přímočarosti.
Navíc Lee dost těžce netrefil křivku gradace, kdy po trapném zabití hlavního padoucha děj nudně pokračuje dál, aby se dořešily příběhové zbytky, natahované jako polknutý sopl. Tohle působí, jako kdyby vám při souloži partnerka umřela, ale vy prostě pokračovali dál. Brrr.
Nicméně bavilo mě zde několik málo odstavců a možná i celých stránek, kde Reacher používal psychologii na zmanipulování svých protivníků. Sice to bylo vymyšlené a realistické jako delfín na dětském kolotoči, ale aspoň to byly jediné momenty, kde jsem se probral z nudou způsobené mozkové mrtvičky a díky tomu, že jsem ji prostřednictvím těchto světlých okamžiků přežil, mohu dát knize alespoň jednu hvězdu. A sám sobě hvězdu za hrdinství, že jsem tenhle blábol dočetl až do konce.
Když se rozhodnu číst knihu tohoto typu, počítám s určitou jednoduchostí, přehánění, glorifikováni ústřední postavy... Proto tyhle věci nebudu autorovi vytýkat.Hlavně, že to je čtivé a přiměřeně uvěřitelné.
A když je ještě tématem prostředí vyznavačů spikleneckých teorií neschopnosti nebo zradě vládních struktur o ovládnutí světa (kým dosaďte sami podle libosti) tak to je takový bonus. V některých místech jsem měl pocit, že jsem na webech některých našich (pseudo)vlasteneckých uskupení
Jack Reacher ... násilí přechází pokrčením ramenou, tragédii úšklebkem, a hodiny brutálního věznění si krátí složitými aritmetickými výpočty... Takhle knížku uvedlo periodikum Sunday Times. Dobře ji to vystihuje.
Vyjít tato knížka někdy v posledních pěti letech, byla by to bomba. Kritika by psala o poctě béčkovým akčním filmům 80.let, nevážně míněných zápletkách, úspěšné parodii na klišé žánru a udělala by z autora něco na způsob Tarantina. Problém je, že nevyšla v posledních pěti letech, ale v roce 1998, a že je naneštěstí myšlena vážně. Místo záměru působit "osmdesátkově" tu tedy je jen akční novela, která na vlně dobových akčňáků pouze parazituje.
Začne to skvěle, detektivní thriller o únosu rukojmích, rafinovaný postup FBI, udržuje to napětí. Příběh se ale záhy láme jako mávnutím kouzelného proutku v něco, co vznikne smícháním všech dílů Ramba dohromady. Máme tu všechno: Krásnou unesenou dívku, která je, shodou okolností, i dcera generála a kmotřenka prezidenta. Drsný hrdina, který je ale současně i citlivý - po celodenní práci v lese a po pohřbení rozpárané mrtvoly pokryté zelenými mouchami umí unesenou dívku něžně pomilovat (hned vedle mrtvoly a bez umytí). Ušlechtilého prezidenta, který staví dobro amerického občana nad své zájmy. Padoucha, který je archetypem všech knižních a filmových padouchů posledních padesáti let. Flashbacky hlavního hrdiny do minulosti, na různá světová bojiště, kde, jak už tušíte, vyhrál. Reacherova armádního velitele, který "by dal za své chlapce" ruku do ohně. Obrovské množství detailů o použitých zbraních, kombinovaných s výpočty drah vystřelených kulek, aby bylo jasné, že vystřelit mozek někomu na 1000 yardů vyžaduje dobré matematické schopnosti. Můžeme být jen rádi, že i tohle náš hrdina zvládá. Těšíte-li se ovšem i na popis toho, jak takový vystřelený mozek vypadá, neodejdete s prázdnou.
Trochu mě mrzí jedna věc; celou dobu jsem čekal, kdy se v příběhu objeví i výbušné hroty, montované na šípy. Ale neobjevily se. Dávám tak autorovi jednu hvězdičku za to, že odolal a tento malý detail ve své jinak kompletní vykrádačce osmdesátek nepoužil. A taky za překvapivý úplný závěr, i když byl překvapivý spíše nechtěně. Škoda, že u toho v knížce nehraje smyčcový orchestr.
Pochopil jsem, ze série o Jacku Reacherovi má nejméně 24 knih, čemuž se nedivím. U psaní takové literatury není třeba moc vymýšlet a přemýšlet, jde jen o to, jak rychle dokážete psát. Čtenáři doporučuji to samé.
Tak tohle se absolutně nepovedlo. Akční nesmysl o tom, jaké to je mít místo mozku hamburger.
Glorifikace amerikanismu se svojí hloupostí, nadutostí a nadřazeností. Jatka jsem vynášel do nebes, ale tohle je sešup na úplné dno.
Napínavé, i když těžko uvěřitelné čtení. Hlavní postava je schopna vyřídit sama půl divize.
No myslím že to nebylo zase až tak špatné ale ani tak dobré, lepší průměr, takže 4*. Reacher jako hlavní postava je skvělý, kniha se přesto vleče a poněkud ztrácí tempo v pasážích týkajících se vedlejších postav které jsou jednak nezáživné a nudné. Zkrátit knihu o 100 stran...
Příběh jako celek je výborný. Bohužel závěr knihy byl až moc překombinovaný.Na můj vkus už trochu sci-fi než reálná představa. Pevně věřím,že snad další díl Reachera bude v lepším duchu tak jako byl díl ,,Jatka,, . Omlouvám se panu autorovi,ale tento díl prostě není wow a na plný počet hvězd :(
Nářez! Napínavé od začátku do konce. Příběh rychle ubíhá a vůbec nevadí, že hlavní postava, Jack Reacher, je v podstatě prototyp dokonalosti. Kniha nabízí zajímavou zápletku, která čtenáře umí udržet. Autora chválím za ukázku toho, že i „Terminátor“ může mít svou slabou stránku.
Parádní je Jackovo vyhodnocování situace z pohledu únosců, díky kterému vnímáme jejich chyby, plánujeme strategii a sdílíme nechuť k brutálnímu vůdci a jeho bezduchým nohsledům.
Nadchl mě Childův vypravěčský talent, gradující finále a dávám pět spokojených hvězd.
Jatka byla úplně super čtivá, totéž jsem čekala u druhého dílu. Velký chytrý chlap, co se vždy připlete do něčeho, ani neví jak. A přes jeho hrdost, když už se připlete, tak to taky vyšetří. Takový je bývalý major Jack Reacher.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Jatka |
| 2000 | A přece nezemřeš |
| 2000 | Varovný signál |
| 2001 | Nezvaný host |
| 2005 | Výstřel |
Osobně se mi styl Lee Childa (jakkoli to sám autor přiznává - ryze komerční) líbí, je poněkud přímočařejší a nepříliš komplikovaný, ale postavu Jacka Reachera jsem si rychle oblíbil. Nebudu hodnotit knihu samotnou, ať si obrázek udělá každý sám, ale musím zmínit PŘEKLAD paní IVY HARRISOVÉ. Místy komické, místy až tristní tvary, které dokáže překladatelka - jinak v obecné angličtině zřejmě jistá - vytvořit, jasně svědčí o totální absenci jejího vzdělání v angličtině ODBORNÉ. Při překladu knihy z určité oblasti bylo by více než záhodno danou oblast když ne znát, tak alespoň poznat a vzdělat se v ní. Angličtina jinak na úrovni "rodilého mluvčího" pak totiž vypadá velmi amatérsky. Takže v oblasti army, vojenství a zbraní by to chtělo mít alespoň základní znalosti z dané oblasti, jinak by překladatelka nevyplodila takové perly, jako "DVOJITÝ POKLEP" ("double-tap")!!! Další minely, jako "přepnutí pušky do rychlopalné polohy" ("full auto" lze určitě lépe přeložit za použití výrazu "plně automatický režim střelby" či obdobně), "dávkovací palbu" (asi myšlena "palba dávkou") a další, už snad ani komentovat nebudu. Stejně tak bych rád věděl, jak by paní překladatelka chtěla u Ingramu MAC-10 "natáhnout kohoutek" nebo u brokovnice "kohoutek zmáčknout"? V prvém případě jde o "natažení závěru", ve druhém o "stisknutí spouště". "Angličtina má pro tuto činnosti sice stejné pojmenování u všech zbraní, ovšem v češtině lze kohoutek natáhnout jen u pistolí a revolverů. A detaily typu, že náboj a nábojnice jsou dvě různé věci, čili nabíjet do komory "nábojnici" opravdu nelze, nebo nazývat pistoli "automatem", když v češtině se pod tímto výrazem myslí "zbraň plně samočinná", zatímco v angličtině "zbraň samonabíjecí", už jsou opravdu jen na okraj. Závěrem mě ještě fascinuje popisek na zadní straně knihy, zmiňující "jadernou střelu", které se zmocnila neonacistická militantní organizace, když v celé knize a příběhu v ní není o žádné jaderné zbrani ani slovo!