A proto skáču
Naoki Higašida
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280283/bmid_a-proto-skacu-0Fk-280283.jpg
4
645
645
Vnitřní svět třináctiletého chlapce s autismem. Mladý spisovatel, básník a bloger z Japonska trpí tak silnou formou autismu, že nedokáže mluvit. Jeho vidění světa je však neuvěřitelně bohaté, citlivé a inteligentní. Dokázal to v bestselleru A proto skáču, který ve svých třinácti „sepsal“ za zcela mimořádných okolností. Metodou ukazování znaků na papírové matrici odpověděl na osmapadesát otázek, jež mu ostatní často kladou: Proč nemůžeš být chvíli v klidu? Proč se učíš nazpaměť jízdní řády? Co je nejhorší, když má člověk autismus? Unikátní knihu v Japonsku objevil britský spisovatel David Mitchell, sám otec autistického syna, společně s manželkou ji přeložil do angličtiny a Higašidu a jeho niterné svědectví proslavil po celém západním světě. „Představte si, že se nacházíte v místnosti s dvaceti radiopřijímači. Všechny hrají a naplno se z nich linou hlasy a hudba. Nejde je vypnout ani ztlumit a místnost nemá okna ani dveře, takže jedinou úlevu vám přinese až naprosté vyčerpání,“ přibližuje v sugestivní předmluvě Mitchell pocity lidí s autismem. Přeloženo z japonského originálu s přihlédnutím k anglickému překladu The Reason I Jump (2014), který pořídili David Mitchell a K.A. Yoshida.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Paseka , PaspartaOriginální název:
Jiheishō no boku ga tobihaneru riyū, 2007
více info...
Přidat komentář
O této knize jsem už slyšel v minulosti, ale až nyní jsem se ke knize dostal. Sice jsem neměl v plánu přečíst celou knihu najednou, ale nemohl jsem se od knihy odtrhnout. Kniha má 5 kapitol, obsahuje předmluvu Josefa Schovance, Davida Mitchela a rovněž autorovu předmluvu. Kniha je psaná formou otázek a odpovědí a autor NAOKI HIGAŠIDA, který má 13 let a je autista, odpovídá na jednotlivé otázky. V knize se vyskytuje 58 otázek a odpovědí a kniha je také proložena krátkými poznámkami včetně závěrečné povídky, která se mi líbila. Autorovy odpovědi jsou stručné, ale z druhé strany výstižné a k věci. Knihu hodnotím pozitivně a díky této knize jsem dostal větší náhled do této problematiky. Určitě existuje nespočet jiných publikací, které jsou rozsáhlejší a jdou ještě více do hloubky, ale pro moje potřeby je tato kniha plně dostačující. Může být užitečná pro všechny čtenáře, kteří se chtějí něco dozvědět o autismu, včetně rodičů a všech lidí, kteří se starají každý den o autisty, a pokud by někdo potřeboval detailnější informace, určitě si vyhledá jiné odborné publikace. Knihu hodnotím na 100 %.
Je určitě těžké, když doktoři oznámí rodičům, že jejich dítě je autista. Nepochybně to pro všechny rodiče musí znamenat prvotní šok a jsou smutní a mohou si pokládat otázku, co špatného, komu udělali, že jejich dítě má autismus?! Některé ženy tato informace může rozhodit a nemusí být na tom dobře po psychické stránce, ale většinou se po nějakém čase vzpamatují, dítě si ponechají a milují ho a starají se o něj po celý jeho život. Mnohdy se říká, že ženy jsou mnohem silnější než muži, mnohem více dokážou nést břemeno než muži. Od přírody mají vyvinutý mateřský pud, tak možná právě proto jsou silnějšími. Někteří muži se nedokážou smířit s myšlenkou, že jejich dítě je autista, nedokážou se přes to přenést, nedokážou se s tím vyrovnat a nezřídka se stává, že opouštějí ženy včetně dětí s touto diagnózou. Žena je pak na všechno sama a má to hodně těžké. Viděl jsem několik případů v televizi, kdy muži tuhle situaci neustáli. Upřímně obdivuji všechny rodiče a skláním se před nimi, pokud si dítě nechají ve vlastní péči a starají se o něj, jak nejlépe dovedou, ačkoliv to pro rodiče musí být velmi náročné a je to závazek na celý život. Samozřejmě záleží na stupni autismu a podle toho se pak přistupuje k dítěti. Mám kamaráda, který má dospělého syna s autismem a jeho syn miluje koně, jezdí na něm a stará se o něj. Je to jeho vášeň na celý život. Myslím si, že ze všeho nejraději by byl, pokud by mu kamarád koupil koně a mohl s ním jezdit a starat se o něj z domova.
Záleží na rozhodnutí rodičů, jestli se vyrovnají s autismem dítěte, budou ho milovat takového, jaký je a budou se o něj starat, učit se s ním, budou mu parťáky, občas zatnou zuby a budou dělat všechno proto, aby dítě vycítilo, že ho přijmuli mezi sebe a pocítilo plnou měrou jejich lásku. Z druhého hlediska si říkám, že pokud rodiče nedokážou vychovávat autistické dítě z různých důvodů a umístí ho například do nějakého ústavu, kde bude o dítě postaráno, tak asi udělají správné rozhodnutí, poněvadž by to pro ně mohlo být trápení a dítě by poznalo, že ho nemají rádi a nevěnovali mu pozornost, jakou by si zasloužilo. V tomto případě je lepší, pokud by takové dítě dostalo šanci v některém z ústavů, kde může nalézt lásku a porozumění.
Autor této knihy má 13 let a v knize jsem našel hodně myšlenek, který byly zajímavé a k zamyšlení a některé z nich jsem si vypsal. Knihu určitě doporučuji k přečtení. Určitě si časem budu chtít přečíst autorovu druhou knihu, která se jmenuje SEDMKRÁT UPADNOUT, OSMKRÁT VSTÁT.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Nemůžeme soudit ostatní jen podle jejich vzhledu. Abychom se s někým mohli blíže spřátelit, potřebujeme poznat jeho nitro.
Myslím, že opravdová laskavost a soucit spočívají v tom, že se snažíme nezranit důstojnost druhých.
Možná se to na první pohled nezdá, ale my lidé s autismem cítíme, že nám naše tělo nepatří. A žít v něm je někdy opravdové utrpení.
Když se trápíte, připadá nám, že bychom raději neměli existovat, a ztrácíme chuť do života. Ze všeho nejvíc nás mrzí, když jsou kvůli nám smutní jiní.
Protože jsem pochopil, že se všichni musíme snažit a radovat se ze života, ať už jsme postižení, nebo ne.
Pláč nemusí znamenat jen sklíčenost a smutek.
Asi jsem čekala něco více. Je to zajímavé čtení, ale za a) plýtvání papírem (Ty otázky mohly být napsány na té samé stránce, kde text), b) prosím, mějte trpělivost... tam mohlo být napsané jen jednou, v polovině to začalo být nesmírně rušivé, aspoň pro mě a ta generalizace mi též lezla na nervy, ale na druhou stranu co čekat od 13letého...
Moc pěkně napsána knížka, kterou přečtete na jeden zátah. Není vhodná pro ty, kteří se o tuto problematiku zajímají. Hodila by se třeba pro babičku, která má autistické vnouče. Zkrátka pro někoho, kdo o tom ještě nic moc neví a pěknou, milou formou se díky této knize mnoho dozví. Bylo by fajn, kdyby si ji přečetla široká veřejnost. Mnoho pochopíte, budete shovívavější. Třeba se v nějakých situacích i jinak zachováte a o to podle mě autorovi šlo.
Napsaná jednoduchým jazykem a přitom se dotkla hlubokých věcí ve mě. Knížka ukazuje, že lidé s autismem mají zcela stejné nitro jako "normální" lidé, jen mají určitou indispozici. Je to vynikající četba jednak pro celkový náhled na hendikepované lidi, ale například pro uvědomění si hodnot v životě člověka. Autor píše velice krásným jazykem a v knížce jsou i krátké povídky k zamyšlení.
Moc pěkně napsaná kniha o PAS. Myslím, že lidem může pomoci pochopit svět autistů. Čekala jsem, že se dozvím trošičku více, protože již jsem se dříve s autisty setkala, ale rozhodně má kniha co nabídnout. Moc doporučuji.
Kniha je pohledem do světa autistického chlapce. Doporučila bych ji všem, kteří se těmto dětem věnují, žijí s nimi, nebo jakkoli jinak stýkají.
Kniha se mi četla trochu těžce, ještěže byly "kapitoly" krátké. Vybráno do čtenářské výzvy. Povídka na konci byla krásná.
Nebudu hodnotit hvězdami, to se u podobných knih pro mne dá těžko. Osobně žádného autistu neznám, přesto mi kniha dala hodně. Odpovědi třináctiletého autisty na otázky na své chování a jednání mě tak překvapovaly. Nemoci ovládat své tělo, pocity, nemožnost vyjádřit se. Na konci knihy chlapec vyjadřuje myšlenku že se autisté liší jakoby přicestovali časem, no kdo ví.
Konečně jsem se dozvěděla, proč má můj osmiletý autistický vnuk takovou radost, vždycky když udělá něco, o čem dobře ví, že dělat nemá. Přehrávala jsem si podle jednotlivých odpovědí různé situace a porovnávala. Každý autista je jiný, mají toho však i hodně společného. Takže jsem na některé otázky už odpověď znala. Dost věcí mi bylo ale objasněno až prostřednictvím této knížky, za což autorovi děkuji. Pro mě velmi přínosná kniha, povídka na konci mě dostala.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je obdivuhodné, jak svět vnímá třináctiletý autistický chlapec a že o tom dokáže napsat. Povídka se mi líbila, nahnala mi i slzičky do očí.
Opäť raz budem veľmi subjektívna. Knihu som začala čítať deň po tom, ako som v kine videla film Výnimoční. Hlboko ma zasiahol a akosi som podvedome siahla po tejto knihe. Je úplne jedno, koľko hviezdičiek dám alebo nedám, no knihy ako táto ma vždy vytrhnú z vlastných neexistujúcich problémov a dajú mi peknú facku.
13 ročný chalan píše o tom, ako lepšie porozumieť ľuďom so špeciálnymi potrebami, autistom. Možno niekto môže nadobudnúť pocit, že sa dookola opakuje. Autisti milujú opakovanie. O čom inom je aj náš bežný život, ak nie o opakovaní? Nahovárame si, že žijeme nejaké výnimočné životy a pritom na konci to bude aj tak jedno. Výnimoční sú práve oni.
David Mitchell napísal dojímavý predslov o tom, ako mu kniha pomohla priblížiť sa k svojmu autistickému synovi. Jeho žena KA Yošida stojí za prekladom knihy z originálu.
Krátká, zvláštní, obohacující kniha. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Jasně že to není vhled do duše každého autisty, ale určité porozumění to člověku přinese. I kdyby se člověk s někým takovým setkal jenom jednou v životě, podle mě tahle knížka změní jeho vnímání toho konkrétního člověka, kterého má před sebou, i samotné chování k němu. A proto myslím, že je tahle knížka velmi důležitá. Upřímně se přiznám, že jsem z povídky úplně nepochopila, co tím chtěl autor říct, ale nevadí.
Kniha mě neoslovila, protože mi připadá, že text, byť naivní, určitě neodpovídá 13 letému chlapci, ještě k tomu s autismem. Já nevím, jaké povědomí zde panuje o autistech, ale ne každý je zrovna Rain man. Ano, je více forem autismus a taky každý autista nemlátí hlavou do radiátoru a slintá si do klína, to vůbec netvrdím. Ale za mě totálně nevěrohodné, a tudíž nepřesvědčivé. Neurazí, nenadchne, znovu bych peníze do této knihy neinvestovala.
Velice krásná kniha, která vám ukáže jaký je svět autistů, ale ne zprostředkovaně, ale přímo z rukou a pohledu třináctiletého autistického chlapce... Knihu bych doporučila všem, nejenom těm, kdo se o autismus zajímají, protože skrývá mnohá životní poučení (něco jako Malý princ) a člověk si při čtení uvědomí, že některé věci nejsou vůbec důležité.
Část díla
 |
Som stále tu / Jsem u vás |
Autorovy další knížky
| 2016 | A proto skáču |
| 2018 | Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát |
Povedené dílko, které efektivně odpovídá na otázky zvědavců.