A uzřela oslice anděla
Nick Cave
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2704/bmid_a-uzrela-oslice-andela-zBj-2704.jpg
4
650
650
"A uzřela oslice anděla" je neskutečně zvláštním příběhem a vypovídá o nedozírné autorově fantazii. V úvodu knihy hlavní hrdina začíná příběh autentickým popisem vlastního porodu a postupně rozkrývá své genealogické vztahy s lidmi, pro které je slovo "šílení" málo šílené. Popisuje prostředí svého dětství, z nějž by nevyšel s kouskem zdravého rozumu ani Svatý otec. Hlavní osa příběhu nás vede světem, ve kterém nic a nikdo není normální, světem, který každého stáhne až na dno. „Dno“ ovšem neznamená, že se lze jen tak odrazit a stoupat ke slunným zítřkům. Na dně totiž bývají nejsilnější spodní proudy a nejstrašlivější příšery, na které se člověk nikde dříve nemohl připravit. Nick Cave v „A uzřela oslice anděla“ ovšem nepopisuje žádnou pohádku, ve které vystupují jakási strašidla a bubáci. Tento „sestup“ se odehrává čistě v člověku a je pouze o lidech a o jejich „schopnostech“. Za zmínku také stojí jazyk, jaký Nick Cave vkládá do svého románu. Způsob mluvy a jakási psychologická podbarvenost hovoří o zcela jasné představě, o čem píše. Jeho fantazie jsou zcela jistě svým způsobem „prožité“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , ArgoOriginální název:
And the Ass Saw the Angel, 1989
více info...
Přidat komentář
Přečteno již dříve a snad si to zase někdy zopakuji. Pokud bylo cílem koncentrovat špínu, šílenství a hnus do své krystalicky čisté podoby, tak se to zde povedlo na jedničku, nebo spíše na pět hvězdiček.
Jsem moc rád, že znám Cavea nejen jako skvělého hudebníka, ale i jako spisovatele.
I toto je literatura....temné dílo plné hnusu, jak tady někteří píšou.
Knihu jsem četla také místy s pocity odporu, nevěřícně a šokovaně, ale na druhou stranu i s lítostí nad takovým životem hlavního hrdiny.
Autor takovéhoto díla musí mít duši temnou a rozedranou strašnými prožitky, ze kterých se takto potřeboval vypsat anebo zvrácenou bezbřehou a šílenou fantazii.
Každopádně kniha nutí čtenáře číst do konce a zanechá stopu. V myšlenkách i v duši.
A to mají knihy dělat, proto za mně palec nahoru.
Tělesný, krutý, živlům ohně, krve a bahna se voddávající třeštění australskýho vidláka (myslim jako autora, víte co) na dřevotřískovym kříži - formálně uhrančivý, ve výsledku únavný a žánrově ouplně minutý, páč na drámo moc lacný a na prču moc dramatický...že byste zas ale vod samý nudy museli topit krtky v plechovce ředidla, tak to taky né.
Jak povdám, víte co, tři, no.
Neskutečně silná knížka, ovšem v závislosti na tom, v jakém rozpoložení ji člověk čte a kým vůbec je a s čím se potýká. Na poprvé mi přišla dobrá, ale nějak se mnou nerezonovala a drastické a kruté výjevy pro mě byly příliš děsivé a nezkousnutelné. Při čtení o šest let později, už více seznámená i s Nickovou hudební tvorbou, si mě knížka podmanila. Fantastický jazyk a kruté, ale zároveň i určitým způsobem velmi citlivé líčení života naprostého vyvrhele se mi dostalo hluboko pod kůži. Prostě Nick Cave - temný, děsivý, podmanivě geniální... a schopný popsat veškerou temnotu hlubin lidského nevědomí a šílenství...
Netvrdím, že je to úplně zásadní dílo, ale mě to bavilo číst! Uznávám, tohle se Nickovi fakt povedlo!
Asi tak. Jinak bude člověk na tohle dílko pohlížet v rebelantských 18ti a jinak po čtyřicítce. Když jsem to četl já, bylo to pro mě něco nepoznaného, nevšedního. Jazyk , kterým Cave všechno popisuje jen umocnil smrdutost bahna v němž se vše odehrává...Patří to k tomu. Jo, je to depresivní, temné, ale to byl Nickův záměr a myslím si, že to co chtěl, se mu povedlo.
Tahle kniha mi prostě nesedla. Když jsem ji dočetla, cítila jsem se, jak kdybych se právě probrala z nějakého drogového psycho rauše... Možná jí dám někdy v budoucnu ještě šanci a své hodnocení změním, ale zatím fakt ne-e...
Nemá význam psát k této knize nějaký komentář, ten si musí udělat každý čtenář sám až po samotném přečtení. Asi žádná kniha ve mně nevyvolala tak rozpolcené pocity a nutkání přemýšlet o "zlu" samotném.
Tahle kniha je jako dívat se na nějaký Troškúv vesnický film se zvukovou kulisou nějaké řevuhojné sračkozvratko dekadentní metalové skupiny a načichaný toulenem se pokoušet, vyřezat si střepem od láhve likérky drak do čela krucifix. Zjevně je dost lidí kterým se to líbí, a mě překvapuje, že mě to pořád překvapuje.
Ještě jsem snad z žádné knihy neměl tak rozporuplné pocity jako z téhle.
Je psána snad až překvapivě poeticky, což zřejmě pramení jak z Caveova hudebnického řemesla, tak stavu autorovy mysli, bohužel, v kontrastu s obsahem se její kouzlo jaksi ztrácí a utápí v nekonečných popisech zla, špíny, smrti a samoúčelné zvrácenosti. Ačkoli temnotu v knihách potkávám velice rád, v tomto případě působí nechutně pouze kniha sama, zatímco celej ten podivnej zmatenej příběh nepříběh se člověka zdánlivě vůbec nijak nedotkne.
Přál jsem si, aby to utrpení už konečně skončilo nicméně nelze jedním dechem nedodat, že se jednalo o ojedinělou a docela zajímavou čtenářskou zkušenost.
Nevím, ale postupně, jak jsem se dostával dál a dál, nemohl jsem přečíst víc jak 20 stran denně. Opravdu depresivní, ale dobře napsaná kniha.
Úžasná scéna je, jak „hrdina" vejde do místnosti, kde je postaven domek z karet a potom to shodí...
No přečtěte si to. Doporučuji.
Jedna z nejdepresivnějších a nejodpornějších knih co jsem četla. Čisté, koncentrované zlo se silnou dávkou šílenství. Musím říct, že jde o velmi zajímavou a jedinečnou knihu. Takových počinů je málo. A možná je to dobře. Tušila jsem, do čeho se pouštím, ale překvapil mě způsob, jakým byla napsána. Ta přirovnání a metafory jsou prostě krása.
Na příběh stačí jediné slovo - šílenství. Je zbytečné psát něco víc, protože to ani nejde popsat. To si musíte prostě přečíst. Celé mi to přišlo jako alegorie něčeho, čemu nemám šanci porozumět. Možná by mi pomohlo, kdybych znala Bibli. Možná to ale ani žádný hlubší význam nenese a já se z toho snažím vyhrabat víc, něž je potřeba, což je dost možná právě tenhle případ.
Na tuhle knihu určitě jen tak nezapomenu. Doslov mi pomohl porozumět, když už ne knize samotné, tak alespoň okolnostem za jakých vznikala, takže Shoenfeltovi děkuji.
Oslici jsem četla před několika lety. Dnes už si děj vybavím jen obtížně, co ale NIKDY nezapomenu, je ten pocit absolutního hnusu, který jsem při čtení měla. Jenže právě proto Oslici považuju za mistrovské dílo. Čtete, i když je vám z toho zle. I když už nechcete vědět, jaká další odpornost bude následovat. No to je prostě geniální!
A jakože na tohle mám mít referát ve škole? Doporučená četba, fakt? Až takový pesimismus a nechutnost není asi pro mě. Nicméně rozšířilo mi to poněkud hanlivou slovní zásobu o pár pěkných přirovnání. Řekla bych, že je to důkaz toho, co s člověkem dělá fet.
Štítky knihy
prvotina australská literatura násilí 40.-50. léta 20. století černý humor šílenství ďábel, satan alkohol Boží muka rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1995 |  A uzřela oslice anděla |
| 2009 |  Smrt Zajdy Munroa |
| 2017 | Píseň z pytlíku na zvratky |
| 1995 | King Ink |
| 2012 | Texty 1978–2007 |
Asi mě tu lidi ukamenují, ale mě nenadchla. Musela jsem se nutit ji dočíst, celý ten nápad je zajímavý, ale nic pro mě.