A všichni mlčeli
Lydia Gouardo , Jean-Michel Caradec'h
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533711/bmid_a-vsichni-mlceli-65e8649f36bfd.jpg
4
78
78
Jmenuji se Lydia Gouardo a chci, aby se celý svět dozvěděl, jaká zrůda byl můj nevlastní otec. Od devíti let mě znásilňoval, mučil, surově trestal a oplodňoval. Naše děti pak svěřoval své stejně kruté ženě. Všichni dělali, že nic nevidí a neslyší, jako bych ani neexistovala, policii i sociálce jsem byla ukradená. Až po letech jsem sebrala odvahu konečně promluvit.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2024 , AlpressOriginální název:
Le silence des autres, 2008
více info...
Přidat komentář
Lydia čtenářům bez příkras vypravuje, jak byla téměř 30 let (!!) fyzicky svým otcem týrána a znásilňována.
Nejdřív byla se sourozenci nějakou dobu v náhradní rodině než je vyzvedl jejich otec - ten byl do té doby ve vězení. Chvíli vše fungovalo celkem normálně, až jednou vypuklo peklo. Několikrát se snažila Lydia utéct, ale otec ji vždycky našel a o to horší následoval trest.
Na veřejnosti se tvářil jako otec roku. Měl vždycky pravdu, vždycky dostal, co chtěl. Na ni se lidé dívali divně, jí nikdo nevěřil. Dokázal skrýt své zločiny a byl přesvědčen o své naprosté beztrestnosti.
Lydia s otcem šestkrát otěhotněla, ale nikdy se nesměla o své děti starat. I tyto děti otec týral.
Celá kniha byla dost náročná na čtení. O to víc, že sousedi slyšeli, že se u nich něco dělo, ale ani nahlášení na policii nepomohlo - otec měl známé všude.
Obdivuji Lydii, že nakonec dokázala normálně žít. A vůbec si neumím představit, co musela tolik let prožívat a jak musela trpět.
Kniha není pro každého a chce to velkou dávku odvahy o těchto hrůzách číst.
Tak tohle je fakt masakr. Je neskutečné co vše se tam dělo a jak dlouho se to dělo!! Jsem opravdu v šoku, trochu vyděšená a moc vděčná za své úžasné, milující rodiče.
Doporučuji... U čtení moc času neztratíte, je to tenká knížka, ale ve vás pak příběh bude doznívat dlouho...
Příběh horší než knihy o koncentračních táborech. Tady je to šílená promyslena likvidace vlastní rodiny, vlastních dětí...tedy těch nejbližších a nejzranitelnějších. Nechápu, že se to může stát...
Kniha se četla velmi dobře, přečetla jsem ji během jednoho odpoledne, byť obsah rozhodně není milý.
To, co se dělo Lydii je hrůzné a těžko pochopitelné.
Doporučuji k přečtení.
Boze, to bylo neco. Nemam slov, jak mi te holky je lito. Co si vytrpela a nikdo ji nepomohl. Jake mela stesti, ze se objevila aspon Marianne. Ti sourozenci ji meli pomoct, nechapu, ze se na ni vykaslali, kdyz vi, jake to tam bylo. Nevim, jak knihu hodnotit. Bylo to nechutne a tryznive cteni. Pokud to nekdo citove da, tak si to prectete. Tohle nebyli lide.
Je neskutečné jaké zrůdy se najdou mezi lidmi. Nejhorší je, že vlastně nikdo nebyl řádně potrestán odpovídajícím trestem. Trest pro macechu byl pro mě úplný výsměch. Všichni dělali jako by nic, jich se to vlastně netýká...policie, škola, sociálka...otřesné. Kniha sama o sobě je napsaná čtivě, stačili mi dva dny. Je to ale smutné a kruté téma.
Knize jsem dala čtyři hvězdy, protože ani nevím, jak ji ohodnotit... Lze použít slova jako šokující, nepochopitelný nebo hrozný, ale žádný z těch výrazů nedokáže popsat příběh života ženy, která prožila skutečné peklo na zemi. Je mi těžko a smutno z krutosti, kterou nelze nazvat ani lidskou.
Pokud jste citlivější čtenář, tak tuto knihu rovnou odložte. Ani nevím, zda jsem někdy četla něco tak krutého a smutného. Týrání a zneužívání, které se ani nedá vyjádřit slovy, jak strašné bylo.
Je nepředstavitelné, že takový tyran, jako byl Lydiin otec, si v poklidu prožil celý život bez jakékoliv odpovědnosti za své činy. Jedná se o naprosté, nepochopitelné a neodpustitelné selhání lidí v okolí rodiny Guardo a státních orgánů.
Je mi z toho smutno a vlastně ani nevím, jak knihu ohodnotit.
Uff, přečteno za jedno odpoledne, nedalo se od knihy odtrhnout. Bylo to děsivé čtení, kolikrát tak hrozné, že jsem si říkala, že to snad ani není možný, aby se takhle člověk k člověku choval, natož otec ke svým dětem. Jeho nejde přirovnat ani ke zvířeti, protože tím bych hodně urazila zvířecí říši. Takhle nějak vypadá ztělesněné zlo. Nejděsivější na tom všem je ta lhostejnost okolí, policie, sousedů, lékařů apod. Nedoporučuji knihu číst citlivějším čtenářům, ale jinak kniha stojí za pozornost, nebuďme lhostejní vůči utrpení druhých/dětí. Autorku obdivuji, že po tom všem dokáže nějak dál “normálně “ žít.
Opravdu šílený příběh ženy, která byla od útlého věku týrána a znásilňována otcem. Skutečný příběh z Francie.
Slyšela a četla jsem hodně zvrácených true crime příběhů. Tento jsem málem odložila, kdyby mě nehnala touha dozvědět se, jak to s Lydií dopadne. Neuvěřitelně mě naštvalo, že se jí nedostalo pomoci ani spravedlnosti. Jak tohle mohlo okolí, úřady, policie a lékaři dopustit? Jsem sice ráda, že je chuděra konečně volná, ale doufám, že se to pachatelům alespoň v příštím životě vrátí.
Ani nevím,co ke knize napsat. Silné, šokující, neuvěřitelná lhostejnost okolí... Otec byl neskutečná zrůda.
Nelze ani uvěřit, že se něco takového popsaného v knize může v civilizované Francii vůbec stát, ale zřejmě se stalo. Dlouhodobé týrání všeho druhu mladé a zřejmě hodně zpožděné dívky, nutí k zamyšlení nad lidskou zhovadilostí a nečinnosti okolí včetně příslušných orgánů. Nečte se to vůbec dobře a nedivil bych se, kdyby většina čtenářů knihu vůbec nedočetla.
Tuto knihu jsem myslela že ani nedočtu.... je hrozně silná,náročná a šokující.... nechápu jak mohla takové mučení vydržet... ale hlavně nechápu, že jim nikdo nepomohl, všichni to jen přehlíželi, prostě hnus..... dávám 5 hvězd, protože kdybych dala méně musela bych se stydět.... Lidia si zaslouží za svůj příběh takové hodnocení....
Jmenuji se Lydia Gouardo. Je mi čtyřicet pět let a umím sotva číst a ještě hůř psát. Zažila jsem takové obludnosti, že tomu dodnes plno lidí nevěří. Můj život stál za hovno od té doby, co nás starý vzal z pěstounské péče. Stará nás nenáviděla snad ještě více, než on. Jednou mě vzala do koupelny, že mi vydrbe každej fald. Strčila mě do vařící vody. Moje nohy byly červené, opadávaly z nich kusy kůže a plavaly ve vodě. Stará vzala kartáč a začala mi silou drhnout nohy, až mi rvala cáry kůže...
Starý mě v nemocnici neopustil ani na krok. Co kdybych řekla pravdu, jak se to stalo. Postaral se, aby mě pustili domů. Ještě mi ani nepraskly puchýře, když mě poprvé znásilnil. To mi bylo devět. Sestru znásilňoval už dlouho před tím, asi se jí ulevilo, když teď pozornost rozdělil mezi nás obě. Bratra "jenom" řezal jak o život a nedával mu najíst, musel chudák vybírat odpadky. Když jsem se znásilnění bránila, zfetoval mě éterem. Časem jsem se bránila co nejvíc, sjetá éterem jsem aspoň tolik netrpěla.
Můj život byl peklo poté, co jsem dospěla. Znásilňoval mě v plodných dnech a vždy mě poté držel na půdě přivázanou tři dny vzhůru nohama, podle zvyku Arabů, abych měla větší pravděpodobnost otěhotnět. Svému otci jsem porodila šest synů, nenechal mě na ně ani sáhnout. Stala se ze mě chovná kráva. Šestnáct let jsem viděla vyrůstat své děti, aniž by se jich směla dotknout, či je vzít do náruče, nakrmit, nebo vykoupat. Pokusy o útek trestal brutálním násilím. Když ani to nepomohlo, leptal mi nohy kyselinou. Zlomená žebra a modřiny ale nebolely tolik, jako duše. Vědomí, že o tom policie i sousedi ví mě ničilo. Každý zavíral oči a dělal, že se ho to netýká.
Tahle kniha mě tak neskutečně nasrala, znechutila a zároveň zmuchlala a vyplivla. Proto jsem recenzi napsala z pohledu Lydie. Emoční nakládačka, kdy s každým otočením stránky vás napadne - kdy tohle kurva skončí? Nedoporučuji všem, ne každý dokáže zpracovat tu míru násilné zvrhlosti na vlastním dítěti. Hodnotit musím 5/5*, kdybych dala méně, měla bych pocit, že hodnotím samotný život Lydie.
„Křičím jen v duchu, abych mu nedopřála to potěšení vidět mě zhroucenou, ale nedokážu zadržet slzy, které mi tryskají z očí proti mé vůli."
Jak hodnotit něčí život? Něčí totálně zmrvený život ? :-(
Lydia měla pouhých devět let, když ji její "matka" strčila až po pás do vřelé vody ve vaně a násilím ji tam držela ! Měla pouhých devět let, kdy ji její "otec" nedbaje na zjizvené nohy a všechna ostatní zranění, poprvé znásilnil !
Upřímně? Tohle bylo peklo, peklo to jen číst, peklo nad tím přemýšlet....jaké peklo to muselo být to prožívat??? Nevím, neumím si to představit a ani nechci, tohle by prostě žádná lidská bytost neměla nikdy zkusit, natož malé, bezbranné dítě :-(
V jednu chvíli jsem si říkala, jak o tom může Lydia mluvit tak odosobněně, jak o tom může Jean-Michel stejným způsobem psát? A pak mi najednou došlo, že se tím chránili, oba. Jelikož vnést do tohoto příběhu trošku víc citu a emocí, stala by se kniha nečitelná.
Ta neuvěřitelná bolest, kterou si Lydia vytrpěla, nejen fyzicky, ale i psychicky, kdy ji „starej", jak ho celou dobu nazývala, opakovaně cíleně oplodňoval, donutil ji porodit, ale ani jednoho ze svých synů si nemohla pochovat, nemohla se jich dotknout, nemohla je kojit, nemohla nic :-(
„Byla jsem sexuální předmět a pak prostředek k reprodukci, a dokonce i zdroj výnosných příjmů. A všichni viděli, co se děje, i když se dnes většina těch lidí snaží ospravedlnit stále stejnou lží: „To jsem nevěděl!""
Nejhorší na tom všem bylo opravdu asi to, že okolí to vidělo, okolí to vědělo, policie to věděla, ale jelikož měl ten hajzl kontakty všude, všichni se tvářili, že se nic neděje :-(
Lydia měla ještě starší sestru a bratra, oběma se podařilo utéct, jen ona v tom pekle zůstala. A i když se snažila utéct, vždy si ji našel a náležitě potrestal :-(
Knížka je opravdu velmi silná. Místy mi připomínala knihu „Jestli to řekneš“.
Když ten bastard nakonec zemřel, vůbec nevěděla, co dělat. Ale nakonec našla v životě i lásku a štěstí a dočkala se odsouzení aspoň "matky", která samozřejmě tvrdila, že o ničem nevěděla.
„Byla jsem opuštěná, sirotek i vdova, připravená o svůj jediný orientační bod. Jako by mi někdo sekyrou amputoval část těla."
Pokud tento žánr knih zvládáte, určitě doporučuji, si knihu přečíst. Ale není to čtení pro slabé povahy.
Určitě spoustu z nás zná případ J. Fritzla, který dlouhá léta věznil a zneužíval ve sklepě (podzemním bunkru pod domem) svou dceru.
A není to rozhodně jediný případ. Tato útlá knížečka nabitá emocemi nám přináší zpověď další takové ženy .
Lydia Gouardo… byla téměř 30 let vězněna, znásilňována a mučena svým nevlastním otcem (jde tak vůbec ten “člověk nazývat?). Při znásilňování bylo počato několik dětí, které poté předával své neméně kruté ženě.
Všichni dělali, že nic nevidí, neslyší, a že se nic neděje. Policie ani sociálka nijak nezasáhli. Jako kdyby Lydia neexistovala. A ta nyní, po letech, dostala odvahu o svém příběhu promluvit a sepsat ho.
Myslím, že nemusím zmiňovat, že si prošla peklem. Tím nejhorším. Už jako malé děvčátko a trvalo to tak dlouho. A bylo to přehlíženo. Něco nepředstavitelného, odporného a především neodpustitelného.
Při čtení ve vás budou emoce přímo vřít, smutek a nenávist ve vás bude gradovat a budete přímo zuřit, že se něco takového vůbec může dít.
Určitě to není čtení pro každého. Jestli to jde v tomto případě vůbec říct, knížka je to napsaná skvěle, ale to, o čem se v ní mluví… brrrr .
Zaryla se mi pod kůži a jen tak se nepustí, myslím, že na ni budu ještě dlouho myslet, bohužel . Tohle by se totiž nemělo stávat a nikdy se stávat nemělo.
(SPOILER) Šokující příběh o opravdu krutém týrání, sexuálním zneužívaní a psychickém teroru. Nejhorší je, že je to skutečný příběh odehrávající se před pár lety ve vyspělé Francii a přestože, bylo tolik šancí, jak Lydii pomoci, úřady se na ni vykašlali a dělali, že to nevidí.
Četlo se to moc těžko. Smutný příběh. Ani nevím jak knihu ohodnotit. Pro slabé povahy bych ani nedoporučovala.70%.