Aby po nás něco zůstalo: Zpověď novodobých zámeckých pánů
Kateřina Sýsová , Anna Novotná
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483111/bmid_aby-po-nas-neco-zustalo-zpoved-novo-q87-483111.jpeg
4
64
64
„Zámek, ten vás vychová! Ten z vás udělá úplně jinýho člověka.“ Jiří Češka, Zbenice „Je to jako v životě, máte periody, kdy jste nahoře nebo kdy jste dole, a říkáte si: Tady stojí barák, do kterýho jsem nacpal tolik, že mám v kapse jenom desetikorunu a nemám na to, abych synovi koupil něco do školky. Je to jako na houpačce." Pavel Kuře, Martinice S předmluvou Constantina Kinského a Karla Schwarzenberga. Co takhle pořídit si zámek? Tato kniha přináší pozoruhodný portrét patnácti svérázných osobností – novodobých „zámeckých pánů“, kteří v sobě našli dost odvahy, touhy a dobrodružné povahy, aby si koupili zámek. Přesněji, většinou jen jeho ruinu. Uskutečnění svého snu od té chvíle věnují veškerý svůj čas, peníze i své fyzické síly. Často zámku podřizují i osobní vztahy. To všechno pod jediným společným jmenovatelem Aby po nás něco zůstalo. Rozhovory a fotografické portréty autorského týmu česko-německé fotografky a publicistky Kateřiny Sýsové a spisovatelky, editorky a publicistky Anny Novotné vznikaly několik let. Odbornou poradkyní jim byla kunsthistorička Monika Švec Sybolová.... celý text
Přidat komentář
Vyrástla som pri starom kaštieli, denne ho navštevovala ako dieťa, kým ešte slúžil ako škôlka, neskôr, keď ho už pre zlý technický stav pre verejnosť zatvorili, som sa ako typický malý rebel, ktorý vie šikovne preliezať múry a brány, hrala v jeho útrobách a okolí, celé dni tu trávila so sestrou, hľadala poklad s kamarátkami, v mladom veku tancovala s jedným a pusinkovala sa s druhým mládencom... A celý čas som snívala, že raz, až vyrastiem, tento kaštieľ kúpim, zrekonštruujem a budem v ňom žiť šťastne, až kým neumriem... alebo nespadne :-). No a potom som vyrástla, mala iné sny, spohodlnela; a kaštieľ si ďalej chátra. Aj mi je ho ľúto, aj občas, keď okolo neho pri návšteve rodnej obce prechádzam, cítim nostalgiu, aj by som bola rada, ak by o jeho záchrane sníval a najmä ju zrealizoval niekto iný...
O to viac obdivujem všetkých aktérov tejto knihy, ktorí sa podujali investovať svoj čas, energiu a peniaze do záchrany zámkov a kaštieľov (mnohé odprezentované boli ozaj v stave ruiny). Čo človek, to iný príbeh, iný (ne)úspech, iná životná filozofia... Všetkým im fandím a som vďačná autorkám, že ich príbehy máme my čitatelia takto pekne pokope, navyše vo veľmi peknom vydaní. Pridanou hodnotou sú pre mňa najmä fotografie Kateřiny Sýsovej; v knižnom medailóne sa píše, že cielene pracuje s fotografickým vtipom a gýčom, nuž a za seba môžem povedať, že sa mi to páči.
Škoda, že podobná publikácia (zatiaľ) nevyšla aj o novodobých "hradných pánov" zo Slovenska.
Moc pěkná publikace, která mě donutila jednotlivé objekty vyhledávat a zkoumat aktuální stav. Všichni mají můj obdiv, nepustila bych se do toho, i když zříceniny a ruiny miluji.
Tato kniha přináší zpověď patnácti novodobých zámeckých pánů, kteří si pořídili zámek a splnili si tak svůj sen. V rozhovorech se dozvíme, co je to všechno stálo, a to nejen finančně, a proč to vlastně všechno dělají.
Kdo z nás se někdy nezasnil, že by chtěl žít na zámku? (já tedy moc ne, jsem spíš na malé staré chaloupky :-D). Těchto 15 lidí si svůj sen splnilo a my se tak dozvíme, jaké to vlastně je, být zámeckým pánem.
Jelikož miluji knihy rozhovorů a mám ráda „staré věci“, ať už domy, předměty nebo třeba zvyky a celkově život před sto a více lety, tato kniha mě nemohla minout. Je to pořádná bichle, do MHD si ji asi nevezmete. Uvařte si kávu, nebo si nalijte dobré víno, posaďte se pohodlně ke stolu, začtěte se a prohlížejte úžasné fotografie, které skvěle doplňují atmosféru.
Při čtení jsem na mapě dohledávala, kde se jaký zámek nachází a rozhodně jsem si tak naplánovala nejeden výlet, abych se podívala na vlastní oči na to, co vlastníci dokázali a zbudovali. Zámky tu jsou zastoupené v různých stádiích. Ať už úplné ruiny, tak už i ty opravené a obyvatelné. Jsou tu skvělé otázky, které nám dokáží převyprávět příběhy jednotlivých vlastníků na pár stranách.
Je to nádherně zpracovaná kniha. Jak obsahově, tak i graficky a celkově je to prostě skvělý nápad. Moc se mi líbily názory většiny zámeckých pánů a moc všem fandím, aby se jim i nadále dařilo.
Vždycky když projíždím nebo procházím kolem ruiny nějakého domu, je mi to hrozně líto. A obzvlášť, když je to zámek nebo jiná architektonicky zajímavá budova. V představách bych ji hned začala opravovat, v realitě na to nemám dost financí a hlavně odvahy. O to víc obdivuju všechny, kteří tu odvahu našli. Takže když jsem narazila na tuhle knihu, musela jsem si ji přečíst.
Někdo knize vytýká opakující se otázky, mně to nevadilo, aspoň se na nich ukazovala odlišnost jednotlivých zámeckých pánů. Jsou to totiž velmi různorodé osobnosti, více či méně výstřední, s různým přístupem k věcem. Ale jejich úsilí, odhodlání i přes vědomí, že mnohdy za jejich života nebude hotovo, je fascinující.
Jediné, co bych knize vytkla, je příliš mnoho stylizovaných, často kýčovitých fotek. Ocenila bych spíše více fotek samotných zámků a třeba i původního stavu.
Jsem z knihy trochu zklamaná, neboť téměř všechny hrady a zámky se nacházejí v Čechách, jen 2 na Vysočině, a to blíže k Čechám. U nás na Moravě by se také určitě našlo několik "odvážných", nebo je pro vás Morava daleko či je to v tom Pragocentrismus?
Dále, a to se musím smát, majitel posledního zámku Krásný Les, povídá na začátku, že uvažoval o koupi zámku Přívozec na Domažlicku, kde se "narodili bratři Dohalští. Jednoho zabili komunisti, druhého nacisti v koncentráku, to byl ten slavný novinář Bořek Dohalský."
Tak tady pane historiku, jste měl být konkrétnější, když na to máte papír. Ti bratři Dohalští byli 4 - 1) Ludvík Bořek-Dohalský - jako žák se otrávil omylem svinibrodskou zelení, 2) ThDr. Antonín Bořek-Dohalský - kněz - věděl o atentátu a parašutistech, zemřel v Osvětimi, 3) Zdeněk Bořek-Dohalský - "to byl ten slavný novinář Bořek-Dohalský", tak já jej uvádím i se jménem Zdeněk, neboť jako se někdo jmenuje Mrázek, tak oni mají příjmení Bořek-Dohalský, zastřelen v Terezíně v únoru 1945, - to jsou 2, slovy dva !!!, Bořek-Dohalští, které zabili nacisti, sic Antonín byl zde zesláblý a když upadl na zem, tak se jej nacisti snažili kopanci donutit vstát - to je jako zabití v podstatě, 4) František Bořek-Dohalský - diplomat - zemřel v r. 1951 na následky věznění v Dachau a pomohlo k tomu, když se dozvěděl, že jeho syn JUDr. Jiří Bořek-Dohalský byl STB zatčen. Tohoto jste měl zřejmě na mysli, že jej zabili komunisti, ale on ty hrůzy v dolech přežil a byly s ním sepsány paměti v knize Příběhy české šlechty.
O lidech s nešlechtickým původem, ale šlechetnými úmysly, kteří zachraňují to, co předchozí majitelé (častěji "majitelé") nechali schátrat. Neváhali se i zadlužit jen pro splnění svých představ a snů, ač toho možná dosáhnou až jejich potomci. Klobouk dolů!
V podstatě nevím, co dalšího bych ještě mohla dodat k předešlým komentářům, kde už je vlastně vše napsáno. I když bych měla trochu výhrady k literární kvalitě, zajímavé téma a lidé se svými příběhy a sny mi to bohatě vynahradili. Poklona všem těmhle bláznům, kteří si svůj větrný mlýn sami vybrali a dobrovolně se pustili do boje, a to nejen pro své potěšení a svůj dobrý pocit, ale i pro nás všechny ostatní. Nezbývá, než jim fandit a popřát hodně štěstí. Vzhledem k tomu, že rozhovory proběhly v létě 2019, doufám, že je následné roky nesemlely a že všichni pokračují ve svých snech okolnostem navzdory.
Celkovou grafickou úpravu knihy vnímám jako originální, ale některé záběry jsou strojené až příliš a také bych raději více prostorových fotografií, než jedno okénko v detailu, byť umělecky provedené ...
Co mě po otevření knihy upřímně vyděsilo byla velikost písma předmluvy, hned jsem listovala, zda není takto celá kniha, naštěstí není (jen u každé kapitolky je jeden "zvětšený" odstavec - nevím, na mě to působilo vyloženě rušivě).
Možná bych uvítala nějakou mapku nebo plánek, ale takhle jsem si alespoň užila u hledání na Mapách.cz a už naplánovala dva výlety :)
4.5*
Jestli máte pocit, že jsou některé úkoly nad vaše síly, tak si přečtěte, jaké to je rekonstruovat zámek v dezolátním stavu, bez zařízení, s vyrvanými parketami, protékající střechou a strženým schodištěm… Tahle kniha vás namotivuje (i když asi ne ke koupi středověké tvrze). Kniha je to krásná, svým obsahem i formou. Nezvyklý formát, 448 stran, bezvadná grafika a zajímavé autorské fotografie Kateřiny Sýsové dělají z knihy nejen ozdobu vaší knihovny. Myslím, že zpovědi novodobých zámeckých pánů zaujmou milovníky památek, historie, snílky, romantiky, stavaře i prosté laiky, které zajímá, kdo jsou ti „blázni“, kteří se rozhodli koupit ruinu a nacpat do ní všechny své peníze. Jedná se opravdu o obyčejné lidi, kteří nemají obrovský majetek, modrou krev a často ani na splacení hypotéky. Všem je jim ale společné to, že ze svých zámků nechtějí udělat hotely, wellnessy a Disneylandy, ale chtějí nemovitosti citlivě opravit a otevřít lidem.
.
Celkem je tu rozhovor s 15 majiteli, přičemž se jedná o nemovitosti v Čechách (jak si posteskl jeden čtenář z Moravy), otázky se opakují (jak si posteskli jiní čtenáři), ale mně to nějak moc nevadilo. Každý rozhovor byl jiný, jakož i sami vlastníci (nej rozhovor je s panem Kavinkou o Rtišovicích). Překvapilo mě, že všem byla společná snaha uchránit majetek pro celou společnost a převzetí břemene přesahujícího jejich život. V určitém smyslu sympatické donkichotské osudy. Chápu, že fotky záměrně využívající kýčovitosti nesednou každému, ale tomuhle tématu slušely a knize dávaly šmrnc. Udělejte si hezkou neděli, dejte si sváteční bábovku, kávu z krásného porcelánu a přečtěte si tohle povznášející počtení pro duši.
Jelikož s takovými lidmi - blázny- přicházím často do styku, bylo to pro mě velmi zajímavé čtení. Je skvělé, jak se u všech jako červená nit vine, že chtějí ta stará místa zachraňovat nejen pro sebe (v podstatě často ani nepočítají s tím, že se toho za svého života dočkají), ale hlavně pro další generace.
Vedení rozhovorů bylo nevyvážené, otázky se často opakovaly, někde na sebe moc nenavazovaly... a i když teda chápu umělecký záměr, z mého pohledu by takové knize víc než přepálené inscenované fotky slušely atmosférovky jako u rozhovorů A. Palána.
Výborně zpracovaná kniha rozhovorů s 15 novými "zámeckými pány", lidmi různých věkových skupin i povolání, kteří podlehli životní touze něco krásného vybudovat pro sebe i budoucí generace z trosek zámeckých staveb v různém stadiu rozpadu , věnovat uskutečnění svého snu veškerý volný čas a finanční prostředky. Kniha je zajímavá nejen svým obsahem, ale i grafickým zpracováním a působivými fotografiemi.
Skvělá kniha, tématem, zpracováním, krásnými fotografiemi.....pro mne byla lahůdkou:-)
Fascinují kniha - zaujala mě poněkud surrealnými portréty a fotografiemi ze zámků. Díky tomu jsem si ji půjčila a byla oslněna znovu při čtení rozhovorů s majitely - ač se autorky snažily, aby šlo o různorodou skupinu lidí, opravdu je spojuje jakýsi druh bláznovství, které jim nejde než závidět. Možná za to můžou inscenované fotografie, které se zaměřují na určité absurdno života na (ne)rozpadajícím se zámku, každopádně jde o krásné a milé čtení, které vás přinutí věřit v lidi a jejich schopnost zvládnoutnemožné :)
Na čtení v dopravě je dosti těžká (vyzkoušeno), snad tím autorky chtěly zabránit destrukci takto krásné knihy - každopádně se bude vyjímat v každém (nejen zámeckém) salonu.
Z knížky jsem byla nadšená, opravdu zajímavě vedené rozhovory se zajímavými lidmi doplněné krásnými fotografie.
Velmi všem zámeckým pánům a jejich rodinám fandím a přeji moc úspěchů v bohulibém počínání. Charaktery majitelů zámků a hradů i jejich finanční i jiné zázemí jsou různé. Všichni se vyznačují tím, že to jsou neskuteční dříči, jsou poměrně všestranní a to je třeba ocenit. Kniha potěšila tématem, tedy rekonstrukcí chátrajících památek. Zpracování - některé otázky se opakují, ale jen u vybraných jedinců. Někdy je uvedena profese majitele, jindy ne nebo je utopená v textu. Nemá to úplně řád, v jiných článcích nebo třeba na wiki jsou jiné informace (třeba způsob nabytí majetku - zde, tedy podle autorky knihy si prý jeden majitel zámek koupil, v jiných zdrojích se dočítám, že ho dostal v restituci jako náhradu za jiný, zabavený majetek). Mouchy to má, něco se načne, autorka téma nedokončí a ptá se najednou na něco úplně jiného, přesto kniha tématem opravdu potěšila, a to velmi. Některé fotografie jsou hezké, někdy bych kromě detailu uvítala vidět celou místnost, kde je prvek umístěn, ubrala bych ve snaze o nadsázku (stínítko od lampy na hlavě, eh, proč jako tak bizarní...?). Přesto... Těším se, že snad bude pokračování, nějakou představu jsem si udělala a i přes vyšší cenu si knihu koupím. Jak říkám, moc jim fandím a za každou zachráněnou památku jim ze srdce děkuju.
S Palánem bych ovšem rozhovory nesrovnávala, kvalitativně to je přeci jen někde jinde.
Moc hezká kniha, která ukáže jiný náhled na zámecké pány. Mimo jiné seznamuje čtenáře s tím, že vlastnit starší nemovitost znamená také plno dřiny a odříkání. Mají můj velký obdiv.
Zajímavý námět. Velmi kvalitně vypravená kniha, nadstandardní fotografie. Vedení rozhovorů se nevyvyšuje z průměru. Možno brát jako tipy cílů na měkkou turistiku. Překvapilo mne, že je vlastně docela jednoduché a dostupné si pořídit venkovský zámeček - o to pochopitelně těžší je pak ta rekonstruklce a nalezení modelu financování. Veliké díky všem, kteří se vydali cestou ohromné dřiny, uskromňování se a upozaděné vlastní spotřeby ve prospěch obnovy původních lokálních dominant - je to mise, na níž nelze vydělat, o to hlouběji je třeba smeknout.
Knížka rozhovorů stylem velmi podobná Palánově trilogii o lidech žijících na samotě. Čtenář se zájmem o téma se seznámí s novými místy, pozná řadu inspirativních lidí, kteří se rozhodli ke koupi chátrající památky a dozví se mnoho zajímavostí z jejich života na zámku. Jediné co bych autorce vytkla jsou opakující se otázky, které při četbě většího množství kapitol splývaly v jedno, a také jsem měla dojem, že ne každému majiteli byl věnován stejný prostor k prezentaci.
Moc hezká a graficky krásně zpracovaná kniha rozhovorů s novodobými majiteli zámků. Nejvíc mě oslovil asi Kili. :)
Krásně zpracovaná kniha, spousta fotografií, úžasné čtení, vzbuzující (alespoň za mne) obdiv k lidem, kteří se pustí do něčeho, co svým rozsahem a náročností většinou přesahuje délku jednoho lidského života a jsou schopni vidět a postupně obnovovat krásu v tom, co jiní s despektem přehlédnou jako ruinu nehodnou pozornosti. Neuvěřitelné odhodlání, píle, nasazení a víra, že jejich práce není marná...
"Driv, kdyz lide neco delali, tak na tisic let."
Skvele dilo, moc me bavil entuziasmus, nadseni a odhodlani majitelu a zachrancu historickych ruin. Smekam pred nimi a dekuji ta to, ze se takovi donkichoti stale rodi a sviti svou energii!
A take dekuji autorkam - sesbirat takove mnozstvi materialu, proniknout k majitelum, kteri jsou casto i celkem podeziravi k zajmu okoli (a dle nekterych pribehu se neni cemu divit), to musela byt sichta.