Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje
Yeonmi Park
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366450/bmid_abych-prezila-7fs-366450.jpg
5
384
384
Autobiografický příběh Yeonmi Parkové je fantastickým svědectvím o síle rodinných pout a vyprávěním člověka, který touží nejen po svobodě, ale hlavně po obyčejném slušném životě bez každodenního ponižování a politického vyplachování mozků. Abych přežila je dechberoucím napínavým příběhem, ve kterém nechybí dramatické filmové scény, nečekané zvraty, ale i jemný podvratný humor. Když bylo Yeonmi třináct, uprchly s matkou a sestrou ze Severní Koreje do Číny. Hnal je strach z komunistického režimu, který právě uvěznil otce rodiny, touha po svobodě, ale také obyčejný hlad. Cestou se jim však ztratila sestra a v Číně na ně čekalo kruté zklamání: Yeonmi s matkou skončily v rukou obchodníků s lidmi. Po dlouhých peripetiích se nakonec vysněné svobody přece jen dočkaly: dorazily do Jižní Korey a dokonce se zde shledaly se ztracenou sestrou.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno:
2015
,
Argo
Originální název:
In Order to Live: A North Korean Girl's Journey to Freedom, 2015
více info...
Přidat komentář
"Než se začal psát rok 2014, znala většina lidí, včetně Jihokorejců, Severní Koreu jen z hloupého vyhrožování jadernou válkou a podle jejích podivných, strach nahánějících vůdců se špatnými účesy."
Jo, a ten rok vyšel taky film Interview a od té doby se sem tam na netu objeví nějaké to Kimovo propagandistické video, které nám ve volnomyšlenkářském světě připadá divný, směšný a minimálně podezřelý. Proto jsem tentokrát sáhl po této knize, abych si rozšířil své kulturní obzory.
A je to opravdu silné čtení, dozvěděl jsem se více, než bych si býval dokázal představit. Už v úvodu jsem si říkal, jak jsou Korejci zvláštní národ. Pořád nevím, jestli to, co se tam děje, je občanská válka, střet mocností, jedno velké nedorozumění anebo prostě nějaká národnostní anomálie. Rozhodně je to jedna ze smutných kapitol lidských dějin.
Knížka taky zodpověděla moje otázky na to, jaké to asi může být pro člověka, když je pod vlivem silné propagandy už od narození. Téma obchodu s bílým masem je zde taková třešnička na dortu. Jak moc musí být situace špatná, když to některé ženy přiměje nechat se kolikrát i dobrovolně zotročit v cizí zemi pro kus jídla?
Hodně mi hlavou vrtalo, do jaké míry je ten příběh reálný. Ale čím více jsem ho četl, tím více jsem do něj propadal. I když to zní až neuvěřitelně, je to vyprávěno uvěřitelně. Mně styl vyprávění pohltil. Navíc Yeonmi Park opravdu existuje, jsou s ní rozhovory, asi právě teď někde bojuje za lidská práva.
Je to příběh, který ve mně zůstane, ve kterém je autorka zároveň hrdinkou. Jestli je pravda, co se v knize píše, je autorka-hrdinka ještě poměrně mladá, a pokud bude mít i nadále dostatek štěstí, ještě může ve světe něco změnit.
Já se Severní Koreou nic nezmůžu. Ale donutilo mě to se zas zamyslet nad tím, co bych tak ještě mohl světu dát, dokud mám tu možnost. A jak si moc vážím svobody (slova) a toho, že nestrádám. Popravdě, měl jsem u tý knížky pořád nějakej hlad.
přesně jako píše níže Pavčule ....... zásadní pocity ze čtení = je to jen pár let nazpátek, panebože .......a ty výkaly, to je naprosto šílené, pak už se snad nedivíte ničemu, autorčina maminka je můj ročník, tedy ona je jako moje děti - nepředstavitelné :(
Čte se dobře, i když samozřejmě nedobré věci se člověk dozví, ostatně jako vše o Severní Koreji.
Opět si musím stále dokola opakovat " Jsem rád, že žiju v Evropě, jsem rád, že žiju v Evropě, jsem rád, že žiju v Evropě... " inflaci a jiným problémům dneška navzdory, neboť v porovnání s tím, čím musela projít autorka, je to jen marginální nic.
Nemá cenu ani rozebírat, že (ne)život v Severní Korei je horší než strašný, co ovšem stojí za pozornost je autorčin popis života v Číně. Hrůza. Paradoxem je, jak se vždy komunismus oháněl lidskými právy obyčejných lidí. Zde na příkladu komunistických diktatur KLDR a Číny je zřejmé, že lidská práva jsou v těchto zemích jen pouhá utopie.
Po knize Niny Špitálníkové Svědectví o životě v KLDR, je tahle kniha dobrým doplňkem výpovědí uprchlíků z této nehostinné diktatury uzavřené v bublině Kimů.
Pochopila jsem, proč je útěk a hlavně adaptace na nové prostředí pro lidi z KLDR tak náročná a někdy velmi těžko zvladatelná. Naučit se jinak myslet a to zvlášť v pozdějším věku, zvykat si na nové prostředí a věřit cizím lidem musí být hodně těžké, proto smekám.
Hlad a permanentní strach, však dožene člověka i k zoufalým činům.
Knihu jsem odložila. Nějak mne nemotivovalo ji číst dál. Problematika KLDR mi je známá a vlastně mne příběh ničím nepřekvapil. Měla jsem dojem, že čtu pořád dokola totéž jen v lehké obměně. Možná se k ní někdy vrátím... uvidím :)
Není to první knížka o životě v Severní Koreji, takže jsem tušila, co mě čeká, přesto jsem musela knihu občas odložit, abych ty hrůzy rozdychala, je hrozné, že v dnešní době se dějou takové vec
A to se stalo jen před pár lety ... Nejvíc mě dostala ta kontrola výkalů , neskutečný.
Není to má první kniha na toto téma , přesto jsem zas a znovu šokovaná faktem, že v dnešní době je ještě něco takového možné. Konkrétně u tohoto příběhu se ale nemohu zbavit dojmu, že ve vyprávění o událostech v Číně nebyla autorka zcela upřímná. Pokud se mýlím, pak se autorce s úctou omlouvám, ale tolik neuvěřitelných náhod korunovaných zamilovaným obchodníkem s bílým masem mě prostě "tahalo za vlasy".
Kniha má tři části - život v KLDR, život v Číně, kde byla obětí obchodníků s lidmi (jako skoro všechny uprchlice), a život v Jižní Koreji a obtížné zvykání na to, že je svobodná bytost a může samostatně myslet (jako skoro všichni uprchlíci)
Nejvíc mě dostala pasáž, kde popisuje, jak byl nedostatek hnojiv a Kim vyhlásil kvóty na to, kolik hoven musejí lidi dodat, a lidi si pak navzájem kradli hovna a zamykali svoje kadibudky.
Ani si pořádně neuvědomujeme, co všechno vlastně máme a co považujeme za samozřejmost. Stačí se kolem sebe rozhlédnout na ulici každý den. Měla bych být vděčná za to, co mám a kde žiju. Velmi silný příběh. Příšerný systém. Bohužel se to tam pořád děje. Z toho mi nebylo zrovna moc dobře po těle.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, že jsem tuto slečnu několikrát zahlédla v rozhovorech a veřejných řečech. Vlastně mi to došlo, až když jsem se dočetla o jejích vystoupení v knize.
Velmi emocionálně vyprávěný silný příběh této dívky mě zasáhl, až mi z toho bylo úzko. Doporučuji každému, kdo chce nahlédnout pod pokličku situace, která se odehrává v Korei, zatímco my tu řešíme, kdo na Instagramu víc přibral.
Další z mnoha knih o Severní Koreji. Je poutavě napsaná a navíc vysvětluje spoustu věcí, jak došlo k rozdělení země, jaké to mělo dopady na lidi. Co jedli, jak prožívali běžné dny. Nejvíc mě dostalo, jak byly matka s dcerou zcela ohromené, když se dostaly ven ze země, ohromené vším, co je všude jinde ve světě běžně k mání, předměty denní potřeby. Pak si člověk uvědomuje, jak málo stačí jedinci k životu. S jakým málem se dá přežít a z čeho všeho může být člověk šťastný a veselý. Ale je tam i opačná strana žití. Hlad, zima, bití za všechno, krádeže, kastování. Ale i to, jak rodina dokáže držet pohromadě za všech okolností.
Tato knížka mě velmi zasáhla. Takový si opravdu nikdo neumí představit. Pro mě je tato kniha top. Doporučuji přečíst všem. Četla jsem na dovolené. A když jsem odvrátila zrak od písmen a podívala se na lidi kolem jak si užívají léta, pomslela si jak je ten svět rozdílný...
Kniha obsahuje velmi silný příběh a svědectví o životě a útrapách lidí, kteří žijí v Severní Koreji. Příběh byl velmi smutný a hezky napsaný. A jsem ráda, že se autorka nakonec dostala do bezpečí.
Kniha se silným příběhem jedné dívky. Neuvěřitelné čím si vytrpěla. Tohle by měla být povinná četba na škole a hlavně by si to měli přečíst obdivovatelé režimů jako je ten v Severní Korei nebo v Rusku!
Jak je důležité mít kritické myšlení a nepřebírat všechno automaticky.
Silný příběh, díky kterému si člověk uvědomí, že se má vlastně moc dobře. Vždycky mě zarazí, že se podobné osudy mohou odehrávat i v dnešní době...
Od knihy s takovým tématem neočekáváte zrovna příběh k popukání. Je to dost drsné a dost těžké i pro nás, kteří jsme vyrůstali v hluboké totalitě. Přesto je jedna věc, kterou musím z této knihy vyzvednout, doporučit ji a souhlasit s ní. V KLDR se od jisté doby vyznává princip čučche, což znamená spoléhej na vlastní síly.
Otřesné, neuvěřitelné. I když zhruba víme, co se v Severní Koreji děje, tak mi při čtení této knihy běhal mráz po zádech a těch lidí mi je strašně líto. Obdivuji odvahu všech, kteří se odhodlali k útěku, i když neměli tušení, co je čeká. To nejde popsat, koho to zajímá, ten si to musí přečíst.
Tato kniha ve mě vzbudila tolik silných emocí! První část, kde autorka popisuje život v Severní Koreji je šokující (přestože jsem tušila, že život tam nebude med, tak některé věci, které jsem se dozvěděla pro mě opravdu byly doslova šokující).
Druhá část odehrávající se po útěku ze Severní Koreji v Číně byla zajímavá, ale za mě nejslabší, ačkoliv pro samotnou autorku je asi nejtěžší se s touto částí jejího života vyrovnat. Týká se obchodu s lidmi v Číně - ano, je to bez debat hrozné, ale je to pro mě asi tak nepředstavitelné a vzdálené, že tady se ve mě emoce na chvíli trochu umírnily. Také popisované vztahy mezi překupníky a autorkou, to jak přes nelidský obchod s lidmi, přesto překupníci měli určité slitování ohledně vztahu matka-dcera...chvílemi mi to přišlo až jako taková nepovedená telenovela. Asi mi v tomto případě kniha nedokázala dostatečně pomoci pochopit, co se lidem na obou stranách vztahu překupník-oběť děje v hlavách.
Pak ale přišla třetí pasáž z Jižní Koreji, která sice byla trochu méně šokující než ta první ze Severní, ale vzbudila ve mě největší emoční ohlas a ukázala mi úplně nový pohled na situaci uprchlíků a migrantů. Tato část knihy pro mě byla nejlépe osobně představitelná (protože samozřejmě s uprchlíky a migranty - byť jiných národnostní - se setkáváme i u nás) a doslova oči otevírající až nebojím se říct přelomová. Měla by se stát povinnou školní četbou. Také až tady člověk v plné míře pochopí, jak neskutečně odlišné je myšlení lidí vyrůstajících ve zvráceném diktátorském komunistickém režimu. V závěrečných kapitolách se pak ve mě mísilo lehké dojetí, kdy se mi i slzy draly do očí, spolu s dobře dávkovanou nadějí a pocitem vděčnosti za svůj vlastní osud. Tohle je kniha, o které ode mě moje okolí ještě dlouho uslyší!