Ač nevidím, vnímám
Věra Řeháčková
Hlavní hrdinka utrpí při horolezeckém výstupu úraz. Přichází o paměť a zrak. Paměť se jí vrací, slepá však zůstává. Sluníčkem jejího života se stává malý chlapec Dušan. V románě je vystižena psychika ženy, která je nečekaně odkázána pouze na sluchové a hmatové vjemy a na pomoc druhých.
Přidat komentář
Od této spisovatelky 2.kniha a musím říci, že překonala tu předchozí, i když téma bylo spíše podmíněno výběrem do ČV´22. Vyjádření pocitů, myšlenek, obav hlavní hrdinky Hanky, která prožije obrovskou změnu díky ztrátě zraku se dostane pod kůži a pak najednou uplyne čtení nějak samo a rychle až do konce. Tam skoro jistě čeká zamyšlení pro čtenáře – co se v mém životě musí stát, abych poznal/a co je důležité a kdo je můj přítel i v těch hrozných časech? Děkuji paní Řeháčková!
Knihu jsem si přečetla, protože mě zaujalo téma. Mladá žena přijde po úraze o zrak a musí si zvykat na novou situaci. Děj mi sice chvílemi přišel přitažený za vlasy a charaktery některých postav byly až moc záporné a jiné zase úplně bez chybičky, ale to pro mě nebylo v této knize to hlavní. To jak se hlavní hrdinka vyrovnává s tím, že je nevidomá, bylo popsané výborně, úplně jsem se vcítila do situace a pocit to nebyl vůbec příjemný. Také byl zajímavý popis, co všechno se musí nevidomý člověk naučit, aby žil plnohodnotný život. Ani jsem si nedokázala představit, jaké drobnosti jsou kolikrát pro nevidomé úplně zásadní. Dávám knize 3 a půl hvězdičky.
Krásná kniha. Zamilovala jsem si Hanku, Dušana i ztřeštěnou Gábinu. Hance jsem moc fandila, aby to vše zvládla a láska Dušanova otce už byl jen příjemný bonus. Knihu vřele doporučuji.
Příběh Hanky se četl dobře. Byla sympatická a líbilo se mi jak se dokázala poprat se svým svých postižením slepotou. Krásný byl její vztah s malých chlapcem Dušanem, který ji pomáhal. Doporučuji si knihu přečíst.
Krásný dojemný příběh, bohužel reálný... Klobouk dolů, jak se Hanka se vším poprala...
Opět velmi krásný dojemný příběh ze života od mé oblíbené autorky.Příběh Hanky-neskutečně silné ženy,která se musí vyrovnat po úraze se slepotou i dalšími životními ztrátami -silný,emoční příběh.
Po delší době jsem sáhla po románu pro ženy a vybrala jsem si dobře, četla se sama, zajímavý námět a emoce si přišly na své ;-) Jen tedy nevím, zde se ještě vydávají knihy bez chyb...
Dobře napsaná knížka, hlavní hrdinka je moc statečná, tak jsem nějak tušila jak to dopadne, ale to vůbec nevadí
Líbila se mi, ale nevím, jestli bych ji podruhé četla. Možná ano, možná ne - kdo ví. Každopádně mě zajímalo, jak se autorka popere s hlavní hrdinkou, která se musí vyrovnat s náhlou invaliditou a se ztrátou lásky. Byla jsem z toho trošku v rozpacích. Každopádně si myslím, že za přečtení kniha stojí. Pokud má někdo chuť na nějakou oddychovku, tak směle do toho, napsané je to moc hezky a zklamáni z toho rozhodně nebudete.
Pěkné čtení k zamyšlení. Ano i o to se někdy stává a pak dá hodně práce se s tím vyrovnat a žít zas pokud možno plnohodnotný život.
Knížka, ke které se ráda a opakovaně vracím. Poukazuje na to, jak stačí prchlavý okamžik a vše je jinak.
Věru Řeháčkovou mám moc ráda. A tahle knížka se mi strašně líbila. Je jiná než ostatní co jsem četla. Je víc o emocích a psychice.
Opět kniha ze života. Nehoda s trvalými následky změní život každého a každý musí začít žít jinak. Ne, každý to, ale zvládne
Kniha byla velmi poučná. Nedokázala bych žít se slepotou. Nevím, zda by mi dokázala správně pomoci moje rodin a, tak jako Hance pomohl Dušan a jeho otec.
Pěkně napsaný příběh o ženě, která při nehodě ztratí zrak a se slepotou se snaží sžít, s čímž jí její partner moc nepomáhá.
Autorovy další knížky
2004 | Adam a Erik – kluci z hor |
2013 | Prožila jsem něco neuvěřitelného |
2011 | Dívka s cizí tváří |
2007 | Hon na kluky |
1995 | Jsi jednička, Zuzko |
Velice dobře zpracované téma náhlého poúrazového oslepnutí mladé ženy, jejích pocitů, těžkostí a sžívání se se situací. Opravdu podrobně rozebrány všechny možné peripetie s tím spojené, které si vidoucí člověk vůbec neuvědomuje a bere je jako samozřejmost. Kniha se čte velmi dobře, nejednou vyvolá dojetí a nutí člověka k zamyšlení, jak by on sám situaci asi zvládl.
Na druhou stranu dialogy tu byly jako vystřižené z doby dávno minulé, hlášky mi připomínaly černobílé filmy ze čtyřicátých let minulého století :)