Ach, ty Češky!
Mariusz Surosz
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335616/mid_ach-ty-cesky-wO7-335616.jpg
4
54
54
Významný polský novinář a znalec českého prostředí pojednává ve své nejnovější publikaci Ach, ty Češky o osmi ženách z české historie a současnosti. Na půdorysu osudů těchto slavných (a mnohdy zapomenutých) osobností – např. Věry Čáslavské, Růženy Vackové, Adiny Mandlové, Petry Šáchové… – nám ozřejmuje širší dobové souvislosti a rozkrývá před námi dějiny našeho národa z perspektivy, která o nás vypovídá více, než si sami myslíme. Ach, ty Češky! Jsou mistrovským dílem o naší národní povaze, našich komplexech i obrovské síle, zkrátka pestrou mozaikou českých dějin.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2017
,
Mladá fronta
Originální název:
Ach, te Czeszki, 2015
více info...
Přidat komentář
„Nakonec jsem mu položil tu – jak se mi tehdy zdálo - nejdůležitější otázku: prozradí mi jakožto člověk, který se už čtvrt století zabývá polskou kulturou a skvěle Poláky zná, čím se doopravdy liší Poláci a Češi?
Odpověděl: „O rozdílech mezi Poláky a Čechy by se mi snáze mluvilo právě před pětadvaceti lety. Protože když někoho znáš povrchně, můžeš jednoznačně říct, že je velkorysý nebo lakomý, uzavřený nebo otevřený. Ale mluvit o blízkých lidech, které velmi dobře znáš, je mnohem těžší. Můžeš říct, že je miluješ, ale říct, jací jsou – to už je velká potíž.“
Tehdy mě jeho odpověď zklamala. Ale Václav Burian přesně věděl, co říká. A měl pravdu. S každým rokem, co se zabývám Českem, si uvědomuji, že je pro mě čím dál těžší na ty zdánlivě jednoduché otázky odpovídat.“
--
Polský historik Mariusz Surosz píše moc zajímavě o českých dějinách a neskrývá přitom své sympatie k nám. Jeho poslední kniha Ach, ty Češky! navazuje na knihu Pepíci, dramatické století Čechů (obě do češtiny přeložila Anna Šašková Plasová). Výchozím bodem každé z osmi skic je žena, i když nakonec se vyprávění stáčí spíš k jejich dědečkům, otcům a bratrům. Je to kniha o naší vlastní historii, nedávné, ale kolikrát neznámé, nebo nepochopené. A tak se kromě známých příběhů, jako jsou ty o Věře Čáslavské nebo Adině Mandlové, dozvíte, co jste neznali o volyňských Češích, Záolší, o Sudetech nebo o pronásledování našich křesťanů za totality, o složitých česko-německých i česko-polských vztazích, o statečných lidech a o tom, jak je důležité dobré sousedství, když už jsme se v té české kotlině ocitli úplně sami. Po literární stránce je místy těžkopádná, ale člověk jí to odpustí. Každá kniha je cenná, která ukáže, jak absurdní je ten polský pohrdavý (i když často plný sympatií) přístup k nám, „Pepíčkům“. A obráceně, jen bez těch sympatií.
--
„Komunisté tímhle způsobem vyprávěli dějiny tohohle města a regionu a moc si přáli, aby je jeho obyvatelé přijali za vlastní. […] Žádná, ani ta nejmenší zmínka o těch, kteří tohle město založili, kteří v tomhle regionu sedm set let žili. O Němcích. ,O Němcích se prostě nemluvilo.‘ Michal Koleček, Zdenin manžel, vyrostl v Liberci plném pozůstatků po Němcích. Po mnoha letech o sobě a Zdeně napsal: ,Dýchat Sudety se stalo naším osudem. Není a je to naše zem. Jinde se minulost přirozeně dědí z generace na generaci prostřednictvím obyčejného vyprávění. Nepateticky a jaksi mimoděk se od starších mladý člověk dovídá, kdo zasadil určitý strom či postavil konkrétní dům. Nejedná se o lekce z historie, jde o hovory doma nad večeří, s přáteli na rybách, s partou u piva. Často z nich lze pochopit o daném místě daleko víc než z knížek nebo učebních textů. Všude v českém příhraničí ale často není koho se zeptat právě na nejjednodušší otázky.‘“
Jak nás vidí svět... ne, tohle není fakt dle streamu. Polský bohemista napsal knihu, která má v tutilu, že bude o češkách, ale spíše je o české hisrtorii. Kromě Mandlové a Čáslavské je to spíše o různých historických etapách a příbězích z české historie. A to tak jak to vidí polský spisovatel. Za mě velmi osvěžující čtení. A jdu hledat druhou knihu o Pepících.
Osm zajímavých osudů, osm žen, které se zapsaly do české historie, to je téma knihy známého polského novináře. Život Adiny Mandlové nebo Věry Čáslavské už byl zpracován vícekrát, takže tady jsem se nedočetla nic objevného. Zaujal mě ale například osud farářky Petry Šáchové, kterou si z vlastního mládí pamatuji jako oblíbenou modelku, ale také osudy žen, které se musely vyrovnat s poválečným uspořádáním Československa. Individuální zkušenosti žen, které spojuje odvaha a odhodlanost jít si za svým cílem, ale také politické perzekuce, kterým musely čelit, vytvářejí barvitý obraz našich dějin od válečných i poválečných časů až po pražské jaro a sametovou revoluci. Doporučuji hlavně mladší generaci pro větší informovanost o událostech, které v učebnicích dějepisu většinou nenajdeme.
Očekávala jsem trošku něco jiného, možná "lehčí" text a hlavně jiný výběr "Češek". Kladně hodnotím pohled autora, který se snaží nezaujatě popsat souvislosti. Ale už třeba u Adiny jsem se trošku zasekla a zrovna ji bych do výběru asi nezařadila. I když slavná byla, to zase jo:-). (3/5).
Osm žen vs česká historie pohledem Poláka. Jak už tady někdo napsal, název je trochu matoucí, protože se často nejedná tak úplně o Češky. A někdy vlastně v hlavní roli nejsou ani ženy. Baví mě číst tyhle knihy, ve kterých autor píše o historii nebo aktuálním dění v nějaké zemi takto lehkou a přitom inteligentní formou. Napadá mě třeba kniha Jánošíci s těžkou hlavou od Čecha o Slovensku. Zajímavé u knihy o Češkách, je samozřejmě i to, že jako Čech můžu trochu nahlédnout do toho, jak nás vnímají Poláci. Určitě hodně lidí taky napadne srovnání s M. Szczigielem, který používá podle mého názoru ještě lehčí formu vyprávění oproti Suroszovi. Takže pokud se chcete dozvědět polským pohledem něco o tématech jako je pronásledování křesťanů v komunismu, o Volyni, Záolší, o odsunu němců, o Věře Čáslavské nebo Adině Mandlové, tak doporučuji. Samozřejmě o všech těchto tématech existují také velice dobré samostatné knihy.
Více než o českých ženách tato kniha vypráví o naší historii. Historii nedávné a přeci tolika lidem neznámé a nepochopené. I já patřím ke generaci "husákových dětí" a i mně soudruzi ve školách podsouvali "trochu" jiné dějiny. Měla jsem, ale také štěstí na skvělé učitele.
Některé osudy žen a jejich rodin mi byly trochu známé, ale i tak se našlo spoustu nových iformací, o některých jsem slyšela poprvé. Hluboce se kláním milé dámy, je mi to moc líto. O to víc si vážím toho čeho mám. Máme se opravdu moc dobře! Vážme si toho a při volbách přemýšlejme komu dáme svůj hlas.
Občas to s Češkama moc společného nemělo. Spíš se jednalo o ženu, která si vzala Čecha, nebo zde žije (žila). Někdy jsem se v textu ztrácela. Ale dozvěděla jsem se i nové věci z naší historie.
Spíš než o Češkách (jedna Angličanka, jedna Polka, ... ???) nebo naší národní povaze si přečteme kapitoly z naší historie, ke kterým byly pro oživení a ilustraci vybrány osudy konkrétních rodin. Stejně jako u Szczygieła je znát, že text je určen pro Poláky a český čtenář hodně informací zná. Ne všechny, třeba příběh z Volyně mi rozšířil obzory.
Kniha mě trochu zklamala, čekala jsem více. Není jednoduché napsat o ženách jako je Adina Mandlová nebo Věra Čáslavská něco nového, co by už čtenář nevěděl, takže jsem se spíše zaměřila na ostatní osudy žen, ale ani ty mi nepřišly v podání polského novináře moc zajímavé. S Gottlandem M. Szigiela se to nedá srovnat, to bylo minimálně o dvě třídy lepší...
Mám opravdu ráda knihu Pepíci, kniha Ach, ty Češky mi přišla trošku slabší, ale stále velmi dobrá...akorát mi přišlo, že se občas autor snažil tak moc čtenáři přiblížit určitu dobu, až se mu vytrácela samotná hrdinka...každopádně rozhodně bylo zajímavé dozvědět se o historii volyňských Čechů, kterou jsem neznala a autor se nevyhýbá ani citlivému tématu odsunu Němců po 2. světové válce z Československa a nebojí se věci nazývat pravými jmény.
Příběhy několika českých žen v bouřlivém 20. století. Příběhy byly skutečně různorodé a dobře čtivé, nadbytečné mi přišly části, které vysvětlovaly různé historické souvislosti (užitečné byly asi pro zahraniční čtenáře).