Achernar
Ludmila Svozilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464940/bmid_achernar-uen-464940.png
4
42
42
Jmenuje se Patricie. Během jediného dne přišla o práci a ocitla se na ulici. K tomu má tajemství – cosi, co nedokáže definovat ani vylovit z paměti. Psychopat jí už několik měsíců šlape na paty a zanechává vzkazy na stránkách vytržených z Miltonova Ztraceného ráje. Všichni kolem ní umírají. Hlavně proto se rozhodne využít podezřelou pracovní nabídku. Achernar s.r.o. je sice firma bez zápisu v obchodním rejstříku, nemá ani webové stránky a nabízí nezvykle velké peníze, ale Patricie bláhově doufá, že se v rámci inzerované půlroční stáže ztratí brutálnímu slídilovi z dohledu.... celý text
Přidat komentář
Anotace zněla, že kniha bude skvělá, ale upřímně nejspíše to bylo mnou, že jsem se v knize ztrácel.
Archernar, o kterém neví nikdo, co se v něm odehrává a kde vůbec je.
Sledujeme hlavní postavu Patricií, které se začnou dít nevysvětlitelné věci smůly. Přijde o práci, byt i o osobní doklady společně s telefonem.
Navíc ji pronásleduje psychopat, který ji zanechává vzkazy..
Potká na první pohled zazobaného muže Johanna.
Dostává se na konkurz díky vizitce, kterou obdržela. Lákající nabídka peněz, které si vydělá za měsíc po dobu šesti měsíců, která dosahuje skoro platu politika.
Její momentální smůla lepící se jí na paty směřuje do momentů, že můžeme okusit, jak se žije na ulici.
Něco se ovšem děje, její pronásledovat vraždí lidi, kteří ji ublíží nebo jsou s ní nějak spojení. Náhoda či předem promyšlené postupy jejího sleodvatele?
Patricie byla tvrdohlavá a odhodlaná se tomu, kdo řídí Achernar postavit, když se v něm ocitla.
Celkově onen institut je pro mě celkovou záhadou, jak ona se mohla podílet na jeho vzniku a jak mohla být první.. nejspíše mi ta pointa unikla.
Ten konec byl dle mého uspěchaný, tudíž jsem se v něm ztrácel.
Neříkám tím, že byla kniha špatná, to vůbec, ale nejspíše jsem se do toho zamotal jako kotě do klubka.
Celkový nápad a hloubka daných věci na děj byla dosti zajímavá. Určitě se setkáte s dobrými zvraty v ději, který docela dobře odsýpá.
Co se týče pravidel v Achernaru, tak ty mi přišly skvěle vymyšleny a i celkově institut. Bez pravidel nic nejde.
Každému, kto tomu aspoň trochu rozumie, musí byť už po pár odsekoch (ak nie vetách) jasné, že Ludmila Svozilová vie písať. Ja som sa s ňou prvý raz stretol vďaka Zemři, Kaine: Svatyně a až potom som sa dostal k Achernar. To prvé sa mi páčilo viac. Svozilová ozaj vie písať dobre a pútavo, bavia ju postavy, vzťahy medzi nimi a nerobia jej problém dialógy a hlášky, čo jej plným právom mnohí súčasní tuzemskí autori môžu slepo závidieť. Faktom každopádne je, že tentokrát ma príbeh až tak nebavil. Spočiatku ma príjemne prekvapilo, aký priamočiary a realistický je, hoc presun od dobre situovanej mladej ženy po totálnu socku mi pripadal uponáhľaný a teda málo uveriteľný, ale okej. Následne mi dej pripomenul nezabudnuteľné Utrpení těla od Monici O´Rourke (tiež Golden Dog), ale bez sexu a násilia. No postupne sa z toho začalo stávať niečo... ako to povedať... no, bez spoilerov to nejde. Ale proste sa to na môj vkus zbytočne prekombinovalo resp. nie ani tak prekombinovalo, ale vybralo sa to smerom, kvôli ktorému ma autorka skrátka stratila.
Kniha mi byla doporučena. Moc nadšený jsem z toho nebyl, protože obálka mě přijde odpudivá. Nakonec jsem se začal a úplně nelitoval. Sice občas by příběh potřeboval lece dotáhnout, ale myslím že to stojí za to přečíst.
Achernar je poměrně specifický kus. Začíná nezáviděníhodným civilním příběhem, který se přesune do neveselých kulis podivné firmy a houstnoucí temno plynule přejde v nepolevující depresi. Co víc, tento chameleoní efekt je prodchnut „záblesky a střípky“ děje. Hodně mě také bavily alegorické prvky, které jsou plnohodnotnou součástí vyprávění. Příběh ocení zejména sečtělejší osoby, které čtou mezi řádky a pomalu splétají příběhovou mozaiku v jednolitý celek.
Naopak čtenář uvyklý v knihách vysvětlování se může v spletitém labyrintu dění ztratit a pointu minout. Příběh totiž uhání vpřed jako divoká řeka a nezabrání tomu ani „statičnost“ samotného Achernaru. Trnem v oku mi možná bylo relativně jednoduše vykreslené ústřední zlo, nicméně jeho efektivita a funkčnost se nedá popřít. Oproti tomu silná hlavní hrdinka působí velmi živě a nebyl problém s ní sympatizovat. Co mě však oslovilo na první pohled, je surrealisticky laděná obálka knihy. Stejně tak mě posléze potěšily ilustrace vnitřní; obojí má nepřekvapivě na svědomí stejný tvůrce, jako u Sběračky kostí.
Doporučuji všem milovníkům temné literatury s otevřenou myslí.
Opravdu dlouho jsem nečetl takovou KRAVINU. Pořád čekáte na nějakou bombu na konci, která to celé vysvětlí a NIC! Myslím, že paní spisovatelka se u psaní sjížděla stejným matrošem, který je i v knize. VŮBEC NIC V TOM PŘÍBĚHU NEDÁVÁ SMYSL! Vize a realita se tam jaksi plácají chvíli tak, potom naopak. Hotel, který je podezřelý, že z něho nelezou lidi už ven a všechny to nechává naprosto v pohodě. Prostě nechápu. Mám blbý zvyk, že knihu, kterou začnu číst prostě dočtu. U této knihy mi vadí, že čas strávený čtením mi už nikdy nikdo nevrátí.
Kdybych měl Achernar popsat jedním slovem, použil bych slovo pronikavý. Protože s přehledem sobě vlastním naprosto lehce proniká různými (sub)žánry. Je to drama? Psychologický thriller? Dystopický sci-fi horror? Surrealistické weird? Něco z toho? Všechno dohromady.
Pokaždé se nechám nalákat na štítek s nápisem horor a téměř pokaždé lituji. Asi přestanu mít horory ráda. Já je vlastně ani ráda nemám, já je neznám. Většina knih které se tímto titulem pyšní, totiž hororem ve skutečnosti žádným nejsou. A to se bohužel týká také této knihy. Z počátku to vypadá na průměrný béčkový thriller, ale závěr příběhu nás posune do roviny sci-fi, tedy nikoli hororu a kvalita příběhu tak spadne ještě o stupeň níže. Ztráta času, příběh lze ohodnotit jedním slovem jako naprostá krávovina. Audiokniha je načtena slušně a načetla jí paní Terezie Taberyová
(Audiokniha)
Ojojojoj, dle obálky audioknihy jsem na děj moc těšila, ale za mě jeden velký prů..r, vůbec mě to nebavilo, nechytlo mě to, doposlechla jsem to jen s velkým sebezapřením. Terezie Taberyová má krásný hlas, ale k tomuto ději se vůbec nehodí a možná i to je důvod, který mi to všechno zkazil. Škoda...
Kniha mne vtáhla do děje od první kapitoly. Příběh se částečně odehrává v Karlíně, kde pracuji, pro mne o to zajímavější. Hlavní hrdinka se na čas octne dokonce mezi bezdomovci. Další perfektně vykreslený moment v knize. Nebudu dál prozrazovat děj knihy. Přečetla jsem za víkend.
Achernar je přesně ten typ knihy, který normálně nečtu. Achernar je kniha, která si mě našla:-) - zaujala mne obálka, přečetla jsem anotaci a rozhodla se knihu přečíst.
Spíš než horor (hororová mně přišla hlavně první část knihy) mi kniha přišla jako thriller. Příběh rychle plyne, sledujeme duševní pochody hlavní hrdinky. Kniha se četla dobře, poučila jsem se o existenci souhvězdí Eridanus, jednoho z největších souhvězdí oblohy, které bylo popsáno už Ptolemaiem. A také proč si nemám sedat na neobsazené sedačky v nacpaném metru či tramvaji.
Knížku jsem měla na seznamu. Nečetla jsem anotaci, nevěděla žádné spoilery a rovnou jsem se ponořila do příběhu.
Neskutečně čtivé, za pár hodin jsem ji měla přečtenou, těžko se odkládá. Moc se mi líbí autorčin styl psaní.
Příběh popisovat nebudu, nechci zbytečně odkrývat děj ale je to pecka. Bude vás čekat mix hororu a thrilleru, který vám poskytne pořádné mrazení v zádech.
Nápadité, originální, nepředvídatelné, mysteriózní, napínavé, drsné.
Další veliké plus je výborně popsané prostředí, které si díky tomu úplně vyčarujete před očima.
Já jsem opravdu moc spokojená a mohu vřele doporučit ️
To, co ze začátku vypadá jako bezdomovcova epopej současnou Prahou se nakonec promění na hodně slušnou variaci na Příběh služebnice s hodně zajímavým a neotřelým průběhem a především závěrem. Ludmila Svozilová mě hodně překvapila. Především podrobným popisem myšlenek, který je hodně důkladný. Také vyprávěním, které je v ich-formě, ale svévolně se promítne i do dialogové mluvy. Zajímavě na mě působil i příběh, který se postupem času proměňoval, houstnul, těžknul a ke konci se mi četl o dost náročněji.
Toto dílo je jiné, je šedé, přes kterou plyne černá je jako poslední půl hodina před Západem slunce. Není sice úplně tma, ale vy při jeho četbě hledáte v šeru písmenka příběhu a jste napnutí ve vlastním očekávání a strachu co se skrývá ve tmě. Ona tma pomalu poráží v souboji času světlo a vy víte, že to nevěstí nic dobrého. Technický velmi zdařilé, literárně na vysoké úrovni. Chladný, jednoduchý, přesto velmi účelný až depresivní popis okolí a různých situací, jenž není většinou dotažen až do úplného konce. Vždycky zbyde trocha černého prázdného místa pro vaši vlastní fantazií. Autorka vás po částech tahá za mozkové závity a stále více je utahuje, jak vy stále více bloudíte tímto příběhem. Ten občas odkryje nějaký střípek, kterému musíte najít prázdné místo a tam ho vložit. Příběh je komplikovaný a zamotaný, neustále podkopává vaše myšlení a předhazuje vám utrpení těla a mysli v různých časech i místech a jste ztraceni. V tom tkví krása této knihy, v ojedinělosti nápadů. Ve zvrácenosti autorky, která prolíná realitu se sny a představy ze skutečností. Navíc v knize najdeme pár až psychedelických obrázku, které ony pocity a atmosféru z příběhu jen dále rozvádějí a prohlubují.
Masakrální. Čtivé, vcuclo mě to hned na prvních stránkách. Autorka má mladistvý, moderní styl psaní, myslela jsem původně, že je hodně mladá.
Původně jsem ke knize nechtěla komentář psát, protože ač mě strašně bavila, nejsem dost chytrá na to ji dobře popsat.
Čtyři dny po přečtení se mi zdálo, jak mě vyrazili z bytu a jsem bez peněz.
Takže čtivo asi fakt dobrý :D
Po přečtení Sběračky kostí jsem byla zvědavá na další autorčinu knihu. Ze začátku jsem nevěděla, co mám od knihy očekávat a jakým směrem se bude děj ubírat. Záhy jsem pochopila, že potulování Patricie po Praze s psychopatem v zádech je opravdu pouhý začátek a že se děj naplno rozjede až v Achernaru.
Příběh je zajímavý a velmi napínavý, ale také dost drsný a syrový. Autorce se dobře povedlo popsat prostředí Achernaru - takže si jej dokáže čtenář dobře představit.
Ačkoliv nejsem úplný milovník hororů a sci-fi, jsem z knížky nadšená. Těším se na další autorčina díla.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Achernar |
| 2022 |  Zemři, Kaine: Svatyně |
| 2015 | Hledá se autor bestselleru 2015 |
| 2019 | Sběračka kostí |
| 2023 | Zemři, Kaine: Stín |
(SPOILER) Achernar jsem přečetla až po Zemři, Kaine, takže mě nepřekvapilo, že i zde jsem se absolutně ztratila. To se mi prostě v knihách této autorky děje. To ovšem nic nemění na faktu, že paní Svozilová prostě psát umí. Umí vystavět zápletku, umí napsat dialogy. Píše bohatým jazykem, má skvělou slovní zásobu, postavy jsou uvěřitelné a živé.
O čem tedy Achernar je?
Sledujeme Patricii, mladou ženu, kterou od samého začátku pronásleduje neznámý stalker. Nechává jí podivné vzkazy a nenechává Pat na pochybách, že je jí stále v patách.To ale není to nejhorší, co Patricii potká. Začnou se dít podivné věci. Patricie krátce po sobě ztratí práci i bydlení a velmi rychle se dostane až na úplné dno. Když už to vypadá, že jí není pomoci, objevuje se na scéně tajemný Johann s nabídkou práce snů. Jak to vypadá, jiná cesta pro Patricii v tu chvíli není – přijme tedy tuto, byť poněkud podivnou, nabídku.
A dostane se do pekla.
Záhadná budova ještě záhadnější organizace. Cely. Sadistické bachařky. Každý, kdo chce Patricii něco sdělit, záhadně zmizí. Všudypřítomná kontrola a všudypřítomný strach. Nadto i zde se objevují vzkazy záhadného stalkera na těch nejnečekanějších místech.Člověka nemůže nenapadnout slovo GULAG. Kriminál. Koncentrák. A pokud nad tím přemýšlíme déle, začne na povrch vyplouvat dost zřejmá analogie s totalitnm režimem. Nevím, zda to byl záměr, ale ta podobnost je děsivá. Místo k zešílení.
Patricie se později občas dostane mimo budovu – a zde teprve začíná ta opravdová záhada. Krok po kroku se zaplétáme do stále méně pochopitelných jevů a okolností. Stránku po stránce přestáváme chápat, co se tu vlastně děje. Nevíme, kdo vlastně je nebo byl Johann, nevíme, co je Achernar ani kdo ho řídí. Nevíme, co sleduje stalker. Jasné je jediné: ačkoli Patricii obklopuje nebezpečí a smrt, ona sama nehodlá svou kůži dát lacino.
Když jsem dočetla až sem, začala jsem přemýšlet, co mi děj tak naléhavě připomíná. Pak jsem na to přišla: Möbiův proužek. Víte, co to je? Möbiův proužek je útvar, připomínající přetočený náramek. Vezměte proužek papíru a slepte oba konce – ale předtím jeden z konců otočte o 180°. Jen jeden z konců! Slepte dohromady – a máte Möbiův proužek. Útvar, který vypadá úplně obyčejně a trojrozměrně, ale u nějž s úžasem zjistíte, že má JEDNU STĚNU A JEDNU HRANU! Podobně se chová realita v této knize. Skutečnost se potkává s jinou skutečností, stejně skutečnou jako ta první, jakoby na dvou stranách tohoto proužku. Jenže jak víme, on má jen jednu stranu. Co z toho, co Patricie zažívá, je tedy skutečné a co ne? Je skutečné všechno? Nebo nic?
Přiznám se, že ke konci už jsem se v ději opravdu motala. Naprosto jsem nepochopila, kde se například vzal Johann a co byl Achernar zač a jak to bylo s oběma sestrami. Z knih Ludmily Svozilové mám vždycky dojem, že jsou psány pro čtenáře inteligentnější, než jsem já. Ovšem vždycky mám taky dojem, že to je pouze můj a nikoli autorčin problém. Přesto si tentokrát neodpustím několik poznámek.
Především způsob a rychlost, jakým se normální mladá žena dostane na úplné dno, mi tentokrát nepřipadal úplně uvěřitelný. Přece jen má člověk obvykle nějaké přátele nebo někoho, na koho se může obrátit, případně jiné cesty, jak situaci řešit, zejména když není gambler, alkoholik, narkoman nebo jiná podezřelá existence.
Druhou, významnější výtku si dovolím vznést k ději v druhé polovině knihy. Achernar samotný, jeho hrozby a děsivá atmosféra by při autorčině mistrovství bohatě postačily k vybudování dokonalé atmosféry i v menší míře – pro mě bylo místy těch nástrah až příliš, děj byl místy až překombinovaný, méně by zde bylo možná více. Závěr je trochu strmý, pokud nechci říci uspěchaný. Tam, kde se zmíněný Möbiův proužek přetáčí tak, že nevíme, kdy věřit které realitě, jsem se už úplně ztratila, ale jak jsem napsala už v úvodu, u této autorky už si na to zvykám. Její styl, bohatost jejího vyprávění, zápletek a scén, to vše dělá z knih Ludmily Svozilové nesmírně čtivou záležitost, které odpustíte leccos.
Achernar přes všechny výhrady není výjimkou.