Achilleova píseň
Madeline Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193308/bmid_achilleova-pisen-CA5-193308.png
4
774
774
Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea. Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není — silný, krásný, syn bohyně —, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího — k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2014
,
Host
Originální název:
The Song of Achilles, 2011
více info...
Přidat komentář
Bylo to hezké, ale že by to bych při čtení "ronila slzy", jak popisují svůj zážitek některé jiné čtenářky či čtenáři, to zase ne. Příběh Achillea (a jeho nejmilovanějšího přítele Patrokla) pro mě nebyl ničím neznámým, když jsem se do knihy pouštěla. Líbilo se mi, jak autorka s tématem pracovala, zaměřovala se jak na Achilleovu lidskou stránku, která jej dělala šťastným, tak jeho polobožskou hrdinskou část, která ho s neomylnou přesností vedla k jeho "hrdinským skutkům" a jeho neodvratnému konci. Líbilo se mi, jak popsala Patrokla, vývoj jeho postavy. Ukázala, že hrdinství má spoustu podob, a láska si žádá někdy i oběť nejvyšší. Celý příběh trpělivě a s láskou pomalu rozvíjela a vedla k nevyhnutelnému konci, který byl smutný, dojemný a svým způsobem krásný.
Celá kniha se odehrává v starověkém Řecku a je o mladém Patroklovi, který je nešikovný a byl vyhoštěn ze svého domova. Po vyhoštění se dostane do Fithie, kde se zkamarádí s princem Achillem, s kterým se vydá na výcvik do hor. Trénuje je kentaur Cheiron, učí je nejen bojovat, ale taky o přírodě a medicíně. Po několika letech u Cheirona, Achillea zavolá král Fithie, tak se Achilles s Patroklem vydají zpátky do Fithie, ale tam se dozví proč je král zavolal. Král je zavolal protože je válka a Achilles tam má jít bojovat. Půjde nakonec Achilles do války a jak to dopadne s Patroklem?
Mě kniha ze začátku nebavila, protože tam byla popisována každá maličkost. S průběhem děje mě kniha začala bavit víc a víc.
Jděte číst Ilias (Homer). Tohle je opravdová tragedie ve všech směrech, absolutně mimo cokoli, co by jen náznakem mělo něco společného s antickým Řeckem. Tohle si 'silný Menoitiovec, rek Patroklos zmužilé mysli' nezasloužil...
(SPOILER)
I přesto, že znám příběh Achillea. I přesto, že znám příběh Patrokla. I přesto všechno mi tento příběh dokázal zlomit srdce, aby ho na konci alespoň částečně zahojil. Protože ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, tak oni se vlastně dočkali svého happy endu. I když ne takového jaký bych jim přála, protože si zasloužili mnohem víc let prostě jen spolu.
Líbilo se mi vyprávění o tom, jak se vlastně seznámili. O tom, jak se postupně dávali dohromady. Vše vidíme z pohledu Patrokla, kdy nám Achillea představuje v jiném světle a ne jako toho arogantního floutka, kterého většina zná pravděpodobně z filmu. A ačkoliv jeho tvrdohlavost (zcela zbytečná za mě, ale je pravda, že ta mentalita tam prostě v "časech Bohů a hrdinů" byla o dost jiná) u Tróji mě nakrkla, tak samozřejmě vím, že to nemohlo být jinak. Ale pohled na to, jak jím Patroklova smrt otřásla byl... Prostě jsem z toho měla husí kůži. Vývoj Patrokla, kdy se z někoho, kdo si myslel, že v podstatě nemá cenu stal sebevědomý mladý muž, který se nebál i jít proti Achilleovi, když se mu nelíbilo, jak se zachoval. Na konci jsem ani nedýchala, protože ta obava, že ho tam nechají (nechci moc prozradit) byla nervy drásající.
Moc jsem si užila jejich pobyt s Cheironem, mám toho kentaura prostě ráda. ;)
Jsem unesena tímto krásným, přepracovaným vyprávěním o Iliadě a trojské válce. Pamatuji si jen útržky řecké mytologie a její bohy a hrdiny.
Příběh je krásně napsaný, až lyrický. Přivedlo to k životu tyto bohy a hrdiny a učinilo je jedinečně lidmi. Milovala jsem vztah mezi Patroklem a Achilleem a vrhlo to nové světlo na Achilla, který je často považován za arogantního a lehkomyslného. Zde vidíme novou, něžnou stránku, která je soucitná, milující a umělecká. Rád jsem také sledovala, jak Patroklos dospívá ze sebevědomého a nešikovného chlapce v odvážného, sebevědomého a inteligentního mladého muže, který si je jistý sám sebou a svou láskou k Achilleovi.
Je zajímavé číst příběh, když víte, jak skončí. To nebyl vůbec problém, protože akce a intenzita vývoje postav a hrozící válka vedou k překvapivému i naplňujícímu konci.
U všech zpracování Trojské války mám problém, že se vždycky ve všech těch králích a hrdinech začnu ztrácet. To samé se mi přihodilo i u tohoto knižního zpracování. Achilleova píseň je zajímavá tím, že známý příběh podává z trochu jiné perspektivy.
Trochu divné mi přišlo zasazení homosexuální linky, respektive perspektivy, v které byla podána. Z toho, co se dá z některých antických autorů vyčíst to vypadá tak, že žena je dobrá na zachování rodu, ale skutečná láska je možná jen mezi muži. A součástí samotného vojenského výcviku bylo, že je žádoucí, aby se mezi vojáky vytvořily intimní vztahy, protože při boji za "milence" podá voják "lepší výkon". Takže to usilovné skrývání vztahu mi přišlo jako trochu násilná úlitba současným trendům.
Naopak potěšilo, že Odyssea konečně někdo představil jako bezpáteřní svini, ale celkově mě kniha nijak zvlášť neoslovila. Prostě ukázkový průměr.
(SPOILER)
Nádhera. Tuhle knihu jsem si tak moc zamilovala! Po dlouhé době jsem zažila ten pocit, kdy se nemůžu dočkat co bude dál a musím furt číst, ale zároveň se bojím, že kniha brzo skončí, a proto se snažím číst pomalu. Slovy nejde popsat jak moc na mě tahle kniha zapůsobila. Tak nesmírně laskavá, hřejivá, objímající, dojemná kniha. Koupila jsem si ji, když jsem se loučila s Řeckem, kde jsem půl roku žila a vracela jsem se zpátky domů. I proto má pro mě nevyslovitelnou hodnotu, protože mi připomíná můj život a zážitky z té doby. Avšak i kdybych si ji koupila až tady v Česku, stejně bych si ji zamilovala. Autorka píše nesmírně čtivě a lehce. V málo slovech řekne mnoho. Teď po dočtení mám v sobě ohňostroj emocí, které nejsem ještě pořádně schopna zpracovat a věřím, že v myšlenkách se ke knize budu vracet ještě hodně dlouho. Samozřejmě, i když jsem věděla, jak to skončí, stejně jsem to četla dál s tím, že jsem doufala v něco jiného, protože jsem si ty hlavní postavy tak moc zamilovala. I když musím uznat, že konec knihy je takový příjemně poklidný, vše je tak, jak má být a zanechal ve mně velký pocit lásky, uspokojení, naděje a vděčnosti. Knihu jsem četla v originále, proto nemohu hodnotit překlad. Ráda bych však ke konci ještě zmínila pár svých oblíbených citátů z knihy, které když jsem si přečetla, tak ve mně pořád zůstaly:
"I am made of memories."
"If you have to go I will go with you."
"Philtatos"
"There are no bargains between lions and men. I will kill you and eat you raw."
"He is half of my soul, as the poets say."
"In the darkness, two shadows, reaching through the hopeless, heavy dusk. Their hands meet, and light spills in a flood, like a hundred golden urns pouring out the sun."
"Perhaps it is the greatest grief, after all to be left on earth when another is gone."
A moje nejoblíbenější: "I feel like I could eat the world raw."
Co na to dodat. Byla to horská dráha pocitů a nesmírně dobrého čtení. Jsem moc ráda, že jsem knihu našla a mohu ji jen doporučit. Opravdu.
PS: ano, jak tu někdo psal, že Patroclus je Achillova pata; ano, na to jsem myslela celou dobu čtení knihy.
Naprosto mi učaroval nádherný jazyk, jímž je tato kniha napsaná (nebo minimálně přeložená). Achilleův příběh jsem do hloubky neznala, což tato knížka napravila. Čekala jsem, že se zde bude výrazně více řešit mytologie jako taková, ale vlastně mi nevadí, že se kniha zaměřovala pouze na tento příběh a s ostatními se moc nepropojovala. Už tak tam bylo až moc králů, princezen a dalších postav, z nichž si na polovinu už nevzpomenu.
Doporučuji. Hodně.
(SPOILER)
Achilleova píseň je jedna z nejkrásnějších knih, které jsme kdy četla. A tím nemyslím akční nebo napínavá. Je prostě krásná. U toho konce jsem nevěděla jestli mám brečet nebo být šťastná, že jsou zase spolu. Nevím, jak ostatní, ale naprosto zbožňuji postavu Odyssea. Ani nevím proč, prostě je u mě borec. Kniha je naprosto 10/10 a určitě si ji přečtu znovu :)
A jenom taková "otázka" k zamyšlení: Napadlo vás taky, že Achillova pata je vlastně Patrokles?
Kniha napsána nesmírně krásným jazykem, autorkou, u níž je zjevná vášeň pro řeckou mytologii. Dojemný příběh, který zcela učaruje a přenese čtenáře do horkého Řecka zmítaného starými mýty. Oceňuji, že se téměř nevěnuje bohům jako takovým, které zde vystupují výrazně negativně, vzdáleně. Hvězdičku strhávám jen za to, že autorka si stále od Patrokla i Achilla udržuje menší odstup, jako bychom byli jen za jakousi propastí a pozorovali dění jejich dobrodružství, aniž bychom přímo prozkoumali pocity aktérů
Další knížka, nad kterou snad budu přemýšlet do konce života.
Nevím, jak to je napsané v originále, ale překlad je naprosto nádherný. Příběh je propracovaný a četlo se to strašně dobře. Nejsem si jistá, jak moc si autorka děj vymýšlela (ve škole jsme se o tom učili, ale já si vzala sluchátka a neposlouchala, abych nedostala spoilery).
Přidávám jí do mé sbírky nejoblíbenějších knih, které vždy budu a nikdy nepřestanu doporučovat. Na konci mi pár slziček upadlo, ale to mi je jedno.
Nádhera prostě.
Kniha se mi líbila. Příběhy o řeckých hrdinech neznám natolik, aby mi vadilo, jak si je autorka upravila. Krásné čtení.
(SPOILER)
Knihu jsem četla v angličtině a zprvu chci říct, jak nádherně autorka píše. Opravdu, skutečně moc krásný styl psaní, určitě si jen právě kvůli tomu musím přečíst i Circé.
Tahle knížka je nádherná. Většinu knihy prožíváte s Patem a vidíte, jak prožívá celý svůj život s princem Achillesem a jak jsou šťastní a nevinní. (Jen Achillova matka byla lehce homofóbní).
Pak přijde konec knihy, Achillese válka dost změní, ale Patroclus ho i přes to nemiluje méně.
Patroclova smrt mě zlomila společně s Achillesem, buleli jsme oba. Potom bylo hrozný jak spal dobu s jeho mrtvým tělem. Bože. Už jsem vážně emočně nemohla.
Ale ten konec. TTT Achilluv syn byl v knize pár stránek a už jsem ho nenáviděla. Thetis jsem téměř odpustila za všechna ta hrozná slova a činy tím, že je konečně nechala být spolu a napsala Patrocla k Achillovi.
Skutečně nádherná knížka. Zlomila mě. Smekám.
Po Kirké další skvostná kniha, opět naprosto nádherný styl vyprávění a neskutečný konec, který mě chytil za srdce.
Přidávám se do spolku plaček...
Málokdy mě kniha rozbrečí (podařilo se to tuším zatím jen dvěma), ale autorka spojila dvě mé oblíbené věci a to řecké báje a MM romanci a prostě mě dostala. Prožívala jsem to do poslední stránky, doufala a čekala do posledního slova...
Nádherná kniha, kterou víc než doporučuji.
Tak myslím, že tahle kniha mi bude dlouho ležet v hlavě. Sice jsem u toho nebrečela jako jiní, ale já u knih brečím hodně málokdy, spíš ve mě zanechávají hluboký pocit. A ten budu mít i po písni. Budu na ni myslet určitě dlouho.
Kniha fajn. Bylo mi řečeno, že mi emocionálně zničí, ale asi jsem poleno nebo nevím, spíš jsem se u toho zasmála.
Čte se dobře, jsem ráda, že to nebylo psáno v nějakém "starojazyce" a dalo se tak všemu skvěle rozumět ale.... Nevím jak v českém překladu, ale v původní angličtině jsou použité například výrazy jako "Okay" což mi do toho absolutně nesedí, když člověk ví, že je příběh zasazen do období starověkého Řecka.
Nepamatuji si, kdy naposledy jsem zírala na poslední stránku románu a cítila se tak spokojeně. Kniha vypráví příběh největšího řeckého hrdiny Achillea z pohledu jeho nejlepšího přítele Patrokla. Miller zůstává věrná řeckým legendám a dílům Homéra, kreativně a přesvědčivě doplňuje prázdná místa a sleduje vztah mezi těmito dvěma mladými muži způsobem, který vrhá nové světlo na lidskou stránku trojské války.
Štítky knihy
homosexualita Řecko Trojská válka řecká mytologie převyprávění, literární adaptace LGBT, queer, LGBT+ pohled jiné postavy na původní příběhAutorovy další knížky
| 2014 |  Achilleova píseň |
| 2019 | Kirke |
| 2022 | Achilleova píseň / Kirke |
Silný příběh který mě zlomil, ale přesto bych si ho přečetla (a i přečtu) znovu.
Všichni známe jméno Achilles, ale kolik z nás zná jeho příběh? Nebo dokonce ten Patroklův? Já se přiznám, že jsem do přečtení byla v té první skupině. A jsem velmi ráda že teď už se můžu řadit mezi ty kteří jejich příběhy znají. Příběhy o přátelství, lásce, ztrátě ale i naději. Líbil se mi rozpor mezi lidským a božským Achileem. Milovala jsem Patroklovu odvahu a oddanost. A nenáviděla jsem konec jaký je potkal. Neskutečná horská jízda všemožných pocitů. Miluju.