Adam a Otka
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70763/bmid_adam-a-otka-qsU-70763.jpg
4
88
88
Prázdninový příběh dvou venkovských dětí, které přijedou do Prahy na návštěvu k příbuzným. Teta a strýček musí chodit do práce, a tak jsou sourozenci téměř celý den odkázáni sami na sebe. Adam a Otka se ale rozhodně nenudí. Na pražském sídlišti získají brzy nové přátele, ale také jednoho nepřítele - kluka Šáru, s nímž se musí Adam dokonce poprat, aby se ukázalo, kdo z nich je silnější. Strýček a teta neustále mluví o tom, že budou mít brzy miminko. Otce se to ale moc nezdá, protože teta je pořád stejně hubená. Záhy se však děti dozví, jak to s tím miminkem ve skutečnosti je.... celý text
Přidat komentář
Opět povinná četba na ZŠ. Příběh mě nijak výrazně nezaujal, postavy byly těžko uvěřitelné.
Jako dítě mne tato kniha minula. Dnes jsem z ní krapet rozpačitá. Pozitivně mne zaujal popis klučičího myšlení ohledně fér nepřítele, jinak jsem byla většinu doby v mírném šoku, jak moc jiný byl přístup k dětem. Nesedl mi moc ani styl psaní, přitom O letadélku Káněti jsem téměř zbožňovala.
Pro mě takové milé, něžné, dětsky naivní prázdninové vyprávění. Plné jistoty, zázemí, láskyplných blízkých vztahů, srdečného vztahu k rodné vesnici, přímého a rovného jednání dětských hrdinů a jejich bezelstného a fantazijního světa.
Nahlédnutí do prázdninových dnů dvou sourozenců, které tráví u příbuzných v Praze. Poznávají kamarády, se kterými prožívají různé zajímavé příhody a se strýcem a tetou poznávají Prahu. Je to poutavě napsaná knížka od známého autora, která se dětem líbila.
Četla jsem knihu ještě jako hodně malá holčička, měla jsem na ni úžasné vzpomínky. Teď jsem ji vzala do rukou a začala číst vnučkám. Něco malinko vynechávám, nerozuměly by tomu, ale v globále - pořád stejně dokáže vyprávění pan Říhy chytnou dětskou dušičku za srdíčko.
Vůbec si už nepamatuji o čem tato kniha byla, ale vím, že jsem ji měla jako dítě velmi ráda. Protože mi však vymizela z paměti a už bych si na ní nebýt náhody ani nevzpomněla, patří mezi mé zapomenutelnější dětské knižní lásky.
pan Bohumil to myslel tak že by sme sy z toho měli vzít ponaučení a neprát se
No, četlo se to hezky, ale dceři to asi nedoporučím až bude hledat, co číst. Děti jsou tam pořád ponechávány doma a samotě, kluk se mlátí s dalším klukem a je to normální, probírá se tam adopce způsobem, který by už dnes nebyl příliš korektní.
Pro náš, pro Jiskřičky byla určena tato kniha, neb jsme byly jako Jiskřičky přípravkou pro vstup do pionýra.
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Kniha mě od začátku do konce fascinovala, v dobrém i ve zlém. Dalo by se na ní ukázat hodně proměn životního stylu, hodnot, vztahů a výchovy. Autor umí skvěle psát (bravurně vykreslené charaktery, napětí...) a má nádherně odpozorované dětské myšlení. Knížka zabírá svět do šířky i hloubky, ale z dnešního pohledu bych její hodnoty pokládala až za ohrožující. Tím spíš, že je autor předkládá tak sebejistě.