Maják
P. D. James (p)
Adam Dalgliesh série
< 13. díl >
Na ostrůvku Combe u skalnatého pobřeží poloostrova Cornwall tráví dovolenou vysoce postavené osoby – mají zde božský klid, bezpečí a soukromí. Z každodenních stresů a přemíry zodpovědnosti se tady zotavují politici, diplomaté, vědci i umělci. A jeden z nich – slavný spisovatel Nathan Oliver – je jednoho rána nalezen oběšený na zábradlí starého majáku...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2011 , MottoOriginální název:
The Lighthouse, 2005
více info...
Přidat komentář
V jednom z komentářů níže se objevilo 'klasická detektivka'. Ano, čistá pravda. A na mě až příliš klasická. Se spoustou odboček, postav, detailů, které k hlavní lince nepatří. Pro mě nuda.
Docela fajn klasická detektivka. Se zápletkou i místem jsem byla spokojená. Ubrala bych stránky, na některých byla jen omáčka, která přímo nesouvisela s vyšetřováním.
Jedna z posledních knih autorky. Jak sama kdysi poznamenala, že píše romány a nejenom obyčejné detektivky, tedy detektivní romány. Její knihy proto přijímám s tím, že tam bude spousta postav a mzi nimi mnohonásobné vztahy, aby to co nejvíc zamotala. Tentokrát mi přišlo, že rozuzlení je trochu "zjednodušené".
Phyllis jsem jako autorku detektivek měla vždycky ráda.
Bohužel, její poslední tři romány (Maják, Soukromá pacientka, Smrt přichází do Peberley) zdaleka nedosahují propracovanosti postav a prostředí jako její ostatní knihy. Bacha, chystá se malý SPOILER:
Také netuším, proč (na nátlak ženského čtenářstva?) nachystala pro Dalglieshe "happy end", podle mně to byla chyba. Možná na stáří vyměkla. K Dalgieshovi patří melancholie, vzpomínání na svou mrtvou manželku, niternost...je to básník a zároveň dobrý detektiv, žije pro svou práci. V Majáku tedy nejen vyšetřuje vraždy, ale i svůj romantický vztah, což mi k němu zkrátka nesedí.
Celkově průměrná klasická detektivka.
Kniha z doby ,kdy se knihy dělaly tak nějak normálně stránky jsou hustě popsané takže neobracíte během čtení jako zběsilí což nepřidává na komfortu a odvádí to časté obracení stránek i pozornost.Kniha je doslova přecpaná dějem.na prvních 40 stránek autorka sesypala mnoho potenciálních aktérů kteří s vámi dojdou až na konec.Pokud tedy přežijí...Po dalšícha asi sto stránkách se dozvíte proč je kniha nazvaná Maják .Takže pokud přežijete 140 stran rozjezdu dočkáte se rozvláčného děje s mnoha anglickými příjmeními postav,takže pokud se tam nějaká postava vyskytne sporadicky měla jsem na začátku problém s tím, kdo to je,A hlavně jakou tam má úlohu.Většinou tu klíčovou.Pokud nejste stálý čtenář této autorky máte dost problém. Mě pomohlo že jsem si prostředí představila, podle popisu autorky,jako ve Vraždách z Midsomeru.A hned mi kniha přišla záživnější.A je velice inteligentně přeložená.To se musí nechat
Ač dělí Maják od jednoho z předchozích dílů série Vražd v nakladatelství několik let i dílů, nacházím zde řadu paralel (např. vyšetřovací tým a jeho dynamika), podobně vystavenou zápletku (omezené množství pachatelů dané okolnostmi, další vražda jako krytí), dokonce i některé motivy. Podobné je i formální rozvržení příběhu, které nabízí propracovanou expozici, charakter oběti i již zmiňované okolnosti nebo pátrání, kde se pozornost upíná na Adama Dalglieshe schopného brilantních řešení (a tím pádem tým v roli druhých houslí). Autorka nabízí i vpravdě akční vyvrcholení. Tentokrát jsem ovšem měla pocit, že samotné rozuzlení je ve srovnání s dlouhou rozehrávkou tak trochu odbyté - záblesk jasnozřivé intuice? Pro mě jako bonus ovšem zamilovaný AD, jeho pochybnosti a úzkost, dokonce i pohled Emmy - nevídané.
Náhodný výběr (nějak jsem si popletl s D. L. Sayersovou) :)
Jsem poslední dobou naladěn hlavně na svižné příběhy plné zvratů, takže mi drahnou dobu trvalo, než jsem se srovnal s Majákem: autorce se (ovšem její obvyklý styl neznám) povedlo naservírovat austenovské čtení v moderním hávu. Současné postavy jsem si nedovel představit jinak, než ve viktoriánských šatech; autorka popisuje každé hnutí jejich mysli, všechny ty ohledy a pocity nelibosti, když se někdo vyjadřuje neočekávaným způsobem; společenské rozdíly... Cítil jsem se trochu jako ve snu, bohužel mi ta nečekanost (ačkoli Dalglieshe znám alespoň ze seriálu) zkazila první část knihy. Je to rozvleklé, coby dektektivka založené na spoustě zámlk s řešením na posledních stránkách, pohříchu ještě založeném na náhlém osvícení hlavní postavy, která se vyšetřování skoro ani neúčastní. Hodnotím zcela subjektivně a v tomto rámci ještě docela velkoryse. Možná v jiné době na jiném místě... I když autorce všechna čest, že ještě v tom věku vypotila celkem ucházející soupis myšlenek a životních postřehů, jímž kniha prostřednictvím úst svých hrdinů vlastně je.
Klasická detektivka. Ostrov, skupina podezřelých, mrtvola. Pro ty, kdo nemají rádi drogy, zneužité děti, deprese a další atributy severské detektivky, je tohle nádherná kniha.
Autorka nám možný motiv předhodí několikrát a nakonec nám všechny kostičky puzzle seskládá přímo před očima bez jediné mezery. Podle mého by ale knížce prospěla polovina stránek. Vadí mi vycpávky, které přímo nesouvisí s dějem.
(SPOILER) Pěkná knížka, zajímavé prostředí i vykreslení postav a svižný děj. A dokonce i zamilovaný Adam Dalgliesh, což jsem nějak nečekala :-).
Sice to není moc strašidelné a napínavé, ale jsou tu moc hezky vykreslené charaktery postav. Docela dobrý společenský román:-)))
Autorovy další knížky
1986 | Třikrát Adam Dalgliesh |
1991 | Pachuť smrti |
1992 | Černá věž |
2013 | Smrt přichází do Pemberley |
2009 | Soukromá pacientka |
Tento díl je téměř dokonale propracovaný i s intimními detaily. Trochu to brzdilo, protože jsem si musela často připomínat kdo je kdo ... ale četla jsem s velkým zájmem odhalit vraha. A příště začínám se Zahalte jí tvář - s téměř mystickým dílem své doby :-) ...