Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače
Martin Moravec , Adam Dolník
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543931/bmid_adam-dolnik-svet-elitniho-vyjednavace.jpg
5
429
429
Vítejte v nejtemnějších zákoutích zločinu. Na místech, kde se unáší, vyhrožuje a požaduje výkupné. Provede vás jimi Adam Dolník, který jako jeden z mála lidí na světě vyjednává s únosci, vyděrači, piráty i teroristy. Ze zajetí už dostal desítky rukojmích a při jeho vyprávění mrazí. O vyjednavačích se toho moc neví. A málokdo tuší, že mezi těmi nejlepšími je i Čech. Když mu zazvoní telefon, má jen pár minut na to, aby se sbalil a odletěl do Nigérie, Pákistánu, na Haiti… Jak se k takové práci dostal? Co všechno při ní zažil? Spoustu emocí, napětí a dramatických příběhů. Během kariéry školil agenty FBI i Scotland Yardu. Potýkal se s kriminálními gangy, somálskými piráty, ale třeba i s Islámským státem. Nejednou se ocitl mezi teroristy a v situacích, kdy mu hrozilo, že se sám nevrátí domů. Kde se unáší nejvíc? Jak se vyjednává o lidský život? A jak to lze tyto dovednosti využít v každodenních situacích?... celý text
Přidat komentář
Martin Moravec a jeho rozhovory jsou prostě top. Nevím, jak to dělá, nevím, podle jakého klíče si vybírá osobnosti, ale dělá to skvěle.
Pamatuji si na jeho příspěvek na IG, ve kterém se ptal, s kým si myslíme, že bude další rozhovor, zajímalo by mě, kdo si tipnul elitního vyjednavače. Já totiž do té doby nevěděla, že nějaké takové povolání existuje a že jedním z nejlepších je náš Adam Dolník.
Po přečtení knihy před ním smekám, protože je to opravdu člověk na svém místě, a tak jak jsem u knihy Marka Dvořáka psala, že bych všem, co jsou v ohrožení života, přála jeho péči, tak bych všem uneseným přála péči Adama Dolníka. Smekám před jeho prací a obdivuji jeho klid, rozvahu, vzdělání, inteligenci, schopnosti, empatii a zkušenosti.
Něco je zajímavé, něco méně a něco přímo odpudivé - Dolník se neváhá normálně a bez odsuzování bavit s masovými vrahy a teroristy, např. s Kapitánem Sundaym z Armády božího odporu, který, jak sám píše, za sebou má těžko uvěřitelná zvěrstva, nebo s teroristy na Filipínách, kteří propašovali na palubu lodi bombu, po jejímž výbuchu zemřelo 116 lidí. Dolník dobré kontakty určitě potřebuje pro svou práci a prý že „dobrý vyjednavač musí umět naslouchat i lidem, ke kterým cítí odpor“. Ale držet takový sráče kolem krku a podávat si s nimi ruce? To je podle mě fakt přes čáru.
Kniha doplněna několika stránkami autentických fotek.
Tak jo, řekněme si na rovinu, že nemám ráda rozhovory. Nebaví mě, nudí mě a jo, asi jsem se zasekla na těch z časopisu Květy nebo Blesk pro ženy. A tak mě minuly všechny knihy Moravce. Jenže pak v Plzni mluvil na přednášce o nějakém Dolníkovi tak poutavě, že jsem si řekla – hm, to musím mít! A teď vidím, o kolik jsem přicházela. Profesionálně a perfektně vedený rozhovor s tolika zajímavými informacemi, že jsem si knihu dávkovala několik dní. Mezitím jsem googlila různé události, např. několik hodin jsem zírala na informace o masakru v Beslanu, o čemž jsem jaksi neměla tušení…
„Může se stát, že mi najednou taková člověk přestane důvěřovat. Zpochybňuje mou taktiku a já mu musím znovu a znovu vysvětlovat, že víc peněz nerovná se dřívější návrat.“
Tahle kniha je skvost. Ne snad proto, že by se mi hodil návod jak se chovat jako rukojmí, chcípla bych strachy jen by mi někdo hodil pytel přes hlavu a snad v Evropě ještě nějaký čas budu žít v klidu. Ale spíše v tom, jak jsou všechny praktiky vyjednavače přenositelné do každodenního života. To, s jakou pokorou mluví jeden z největších borců v oblasti vyjednávání mě posadilo na prdel. Ukazuje sílu naslouchání a empatie, že někdy stačí jen mlčet a dát druhému najevo, že tu pro něj jste. Zároveň ukazuje i na problematiku sociálních sítí, kdy vás chlubení se luxusem může přijít setsakra draho.
Překvapila mě skoro každá informace. Ve svém blahobytu by mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, že někdo unese lidi jen proto, aby měl prachy na diskotéku nebo na dárky pro rodinu. Stejně tak ve své omezenosti, kdybych viděla fotku, jak si vyjednavač podává ruku s takovým Kapitánem Sundayem z Armády božího odporu, řekla bych si, že je… (doplň si sám). Jenže ono to není tak jednoznačné. Dobrý vyjednavač musí umět naslouchat i lidem, ke kterým sám cítí odpor. A tady vzrostl můj obdiv k Dolníkovi, protože si nejsem jistá, že já bych něčeho takového byla schopna.
„Nejčastěji ponorka vzniká, když je mezi rukojmími nějaký pesimista. Vy sám se snažíte přežít, představujete si, jak půjdete z letadla po schodech dolů, tam na vás bude čekat rodina… A někdo jiný dokola opakuje, že to stejně nemá cenu, protože vás zbijí a pak hodí psům.“
Tohle je must have každého, kdo občas touží vytáhnout si hlavu ze zádele a zjistit, že jsou i jiné světy než ten náš, kde otočíme kohoutek a teče voda, večer nás čeká teplá postel, bezpečný spánek a ráno bohatá snídaně… Asi jedinou výtku mám ke zpracování, kdy by textu slušelo zarovnání do bloku. Hodnotím 4,5/5* a určitě dám šanci i jiným knihám od Moravce.
Od knihy jsem asi měla jiné očekávání, ale odnesla jsem si pár tipů do života, jak smlouvat...
Od knihy jsem měla velké očekávání a opět jsem byla nadšená. Je to už čtvrtá kniha rozhovorů od Martina Moravce - jeden lepší než druhý.
O povolání vyjednavače jsem vůbec nic nevěděla. Před panem Dolníkem opravdu smekám, i před jeho ženou.
Ještě mi do celé pětice chybí pilot David Hecl, a jsem zvědavá, koho Martin vyzpovídá dalšího.
Opravdu zajímavý rozhovor, výborně podaný, dozvěděla jsem se dost zajímavých věcí. Rozhodně se pustím i do dalších knih - rozhovorů - autora. :-)
Opět dobře zpracované zajímavé povolání. Pan Moravec dobře píše, povolání vyjednavače je obsáhlé, psychicky náročné a obdivuju každého, kdo to jde dělat dobrovolně a ještě to dělá dobře. Klobouk dolů před panem Dolníkem, jak se stále vzdělává a co ho zajímá.
Další rozhovory Martina Moravce, další super výběr. V pořadí již 5. knížka, kterou jsem četla a za mě opět obohacující. Asi mě nikdy nenapadlo, že bych četla rozhovor s vyjednavačem a dozvěděla se detaily kolem únosů a terorismu. Nicméně za mě opět přínosné a zajímavé. :)
Moje třetí knížka Martina Moravce a opět zážitek a možnost poznat práci člověka, se kterým by se člověk normálně nesetkal. A vzhledem k jeho profesi by ani nechtěl jeho služby potřebovat. Před panem Dolníkem nelze než smeknout, jeho nasazení při cestě za splněným profesním snem je opravdu neobyčejné a moc mu fandím, aby si dokázal splnit i ty ostatní.
Po skvělém rozhovoru s kriminalistou Marešem mi bylo jasné, že Vyjednavače rozhodně musím mít, takže jsem po něm skočila už v předprodeji. U toho prvního jsem si dovedla představit, co čekat, ale do rozhovoru s panem @adamdol jsem šla v podstatě naslepo. A není divu: elitních vyjednavačů je na světě jen pár a o jejich práci se takřka nemluví. Děkuju tímto @martinmoravec, že laické veřejnosti tyhle rozhovory s odborníky zprostředkovává.
Musím říct, že jsem při čtení nejednou nahlas hvízdla. Život vyjednavače únosů by dokázal vést málokdo, tak moc je nevyzpytatelný a mnohdy taky nebezpečný. Na případ vás za jistých okolností můžou odvolat v podstatě kdykoliv, takže se klidně ze dne na den ocitnete v jiné zemi.
Není to však jen neohroženost a přizpůsobivost, které nesmíte jako vyjednavač postrádat – nesmí vám scházet hlavně schopnost potlačit vlastní ego a naslouchat i těm nejhorším lidem, které by většina z nás okamžitě odsoudila. Ani já na tom na začátku čtení nebyla jinak, ale čím víc jsem pronikala do tajů tohohle nezvyklého řemesla, tím víc pochopení a obdivu jsem cítila.
Důležitost aktivního naslouchání je v knize zmíněna mnohokrát a řadí se k hlavním schopnostem dobrého vyjednavače. Před touhle knihou bych o sobě řekla, že naslouchat celkem dokážu, ale koukám, že se mám ještě hodně co učit. x) Skvělé téma k zamyšlení.
U mnoha diplomatických fíglů jsem si říkala: „Tohle se dá určitě využít v každodenní komunikaci. To musím vyzkoušet.“ Ale když se mi hned den po dočtení zdálo o tom, jak jsem někoho velice nediplomaticky poslala do prdele, asi to moc kořeny nezapustilo. x)
Pokud jste ještě žádný rozhovor nečetli, tenhle vřele doporučuju. Stránky rychle ubíhají a člověk zjistí nejen spoustu zajímavostí, ale taky množství docela praktických rad, to vše proložené nebezpečnými až kuriózními situacemi, do nichž se elitní vyjednavač Adam Dolník nejednou dostal.
Rozhovor byl pěkně vedený. Ráda bych se naučila to rezistenční vyjednávání...ale před tím ještě je třeba zapracovat na naslouchání .
Od knihy jsem neměl očekávání, ale i přes to se mi líbila.
Rozhovor se četl dobře a obsahuje celkem zajímavé informace jak o terorismu, tak i o obětech.
Jen škoda té grafické úpravy, kdy nový monolog začíná na spodku stránky...
„Ovlivnit druhou stranu tak, aby se rozhodla, jak já chci, a přitom měla pocit, že to byl její vlastní nápad.“ (str. 174)
Knihu jsem si přála k svátku a přání se splnilo (díky, rodičové :) ). Četla jsem ji poměrně dlouho, ne kvůli tomu, že by nebyla psána čtivě, spíš jsem si ji postupně dávkovala vzhledem k tématu, a četla souběžně s ní i další knihy.
Pan Dolník působí sympaticky, inteligentně, pokorně, profesionálně a jeho projev se mi líbil, rozhovor se četl dobře. Začátek mi tedy přišel trochu zacyklený, ale zbytek knihy přinášel spoustu (pro mě) nových a zajímavých informací (např. pro mě dosud neznámý pojem waterboarding nebo rady jak se chovat v zajetí). Obdivuji, kolik toho pan Dolník za svůj život zažil a dokázal, a být ve 34 letech profesorem…klobouk dolů! Nejvíc se mi líbily kapitoly Vyjednavač a Můj život, a oceňuji i fotogalerii na konci knihy. Hodně zajímavá byla kapitola Terorismus.
Knihu určitě doporučuji k přečtení.
P.S. Díky za tip na film s Russellem Crowem. :)
Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst, takže jsem ji odložila a pustila se do ní teď a opět mi začátek dělal trochu problém. Přisuzuju to tématu, které Martin Moravec zvolil - absolutně o něm nic nevím, nikdy mě toto téma nezajímalo.
Ale překonala jsem to a musím říct, že to byl zajímavý rozhovor, dozvěděla jsem se mnoho informací, nad kterými mi ani nenapadlo za svůj život vůbec přemýšlet. A přesně proto mám rozhovory MM ráda. Můžu díky nim objevit svět, který mi byl - než jsem otevřela knihu - zcela neznámý.
Pátý zajímavý muž, se kterým jsem se prostřednictvím knih Martina Moravce setkala je Adam Dolník, mezinárodní vyjednávač únosů a odborník na terorismus. Psychicky i fyzicky náročná práce, která je pro většinu lidí nepředstavitelná. Svět, do kterého jsem nahlédla je mi opravdu vzdálený. Vůbec si neumím představit, že by tuto profesi vykonával můj táta, manžel, nebo synové. Obdivuji, s jakým nasazením a pokorou tuto práci p. Dolník vykonává (přesto, že je táta 4 dětí). Opět musím pochválit rovněž autora, který je vždy perfektně připraven a ptát se opravdu umí.
Kniha je rozdělena do pěti celků - Únos, Únosci - rukojmí - rodina, Vyjednavač, Terorizmus, Můj život. V poslední části také pár fotek, které celý obsah doplňují.....
Všech 5 knih Martina Moravce jsem postupně (jak vycházely) koupila a zabalila jako dárek. Jsou součástí knihovny mého syna, který mi vždy knihu půjčí a já se mohu seznámit s dalším zajímavým člověkem a jeho povoláním.
Je podnětné číst rozhovory se zajímavými lidmi a Martin Moravec se umí ptát. Nejen práce vyjednavače, ale ani četba není pro slabší povahy. Upřímně obdivuju partnerku pana Dolníka. Mě osobně se moc líbilo pojednání o naslouchání.
Kniha psaná formou rozhovoru, takže mé očekávání
delších příběhů se nekonalo.
Přesto velmi zajímavá kniha o jednom z nejlepších lidí ve svém oboru.
Nechá nás nahlédnout do profese, o které jsem absolutně nevěděl, že existuje v soukromé formě.
Velice zajímavá kniha. Pan Dolník mě velice mile překvapil, zejména tím, jaký důraz kladl na emoce, empatii, pochopení, nehodnocení a aktivní naslouchání. Velmi se mi tyto části - jak z praxe vyjednávání, terorismu nebo z jeho osobního života - líbily a mnoho jsem si jich poznačila jako zajímavých a nosných i pro život nás běžných smrtelníků.
Snaha pochopit záměry druhého člověka - bez hodnocení a odsuzování -
se nerovná souhlas či schvalování jeho činů...
Bez urážky, pan Dolník je určitě borec, ale vykládat o vyjednavačské práci formou rozhovoru je blbost. Prvních 200 stran jsem přečetl jen tak zběžně. Navíc mě to ani nezajímá. Za to ten zbytek, tzn. povídání o terorismu bylo mnohem lepší.
Moc jsem se na tento knižní rozhovor těšila. Ale za celou knihu jsem se nezačetla. Nebavilo mne to. Pan Dolník je jistě špička svého oboru, ale bohužel to nesedlo.