Adelheid
Vladimír Körner
Milostný příběh s nadčasovým významem; drama podivné lásky příslušníka zahraničního odboje Viktora Chotovického a dcery nacistického pohlavára Adelheid Heidenmannové. Děj se odehrává bezprostředně po válce, na podzim a začátkem zimy v severomoravské pohraniční obci Schwarzbach – Černá Voda. Téma smíření mezi národy se zde mísí s tématem osobního hledání smyslu života. Körner rozkrývá temné psychologické drama dvou osamělých lidí, které osud sice přivedl k sobě, ale čím více se k sobě snaží přiblížit, tím více se od sebe vzdalují. Rozporuplná doba nepřeje ani lásce, ani smíření sama se sebou. Adelheid zůstane pro Viktora hádankou.... celý text
Přidat komentář
Nádherný příběh o poválečných pocitech skutečných lidí. Tohle téma je nesmírně zajímavé a v roce 1945 to muselo být peklo.
Lidé žijí s pocity z války a vyrovnávají se s tím každý po svém.
Adelheid a Viktor jsou dva naprosto odlišné typy, které si svou hrůzu nesou dál každý jinak. Jeden čeká na smrt, druhý na život.
Krátký příběh odehrávající se těsně po skončení války, kdy nenávist Čechů vůči Němcům ještě ovládá lidské jednání. Proto je společensky nepřijatelný vzájemný vztah mezi Čechem a Němkou, který je vzhledem k zakořeněným zkušenostem a citům spíše jakýmsi nevztahem. Z pohledů postav se jedná o ztracenost duše a neschopnost cítit klid. Kniha je útlá, ale vypovídá hodně o tom, jak pošramocený může člověk být, žije-li v nešťastné době, jak ho tragédie může poznamenat. Atmosféra plně odráží dobu a místo, v níž se děj odehrává,vystavěn je však především na lidech.
Hodně silná ponurá kniha. Nechala ve mně tehdy po přečtení tíživý pocit a dlouho jsem o ní přemýšlela. Viděla jsem i film se skvělým Petrem Čepkem.
První kniha Vladimíra Körnera, která mě moc nezaujala a nijak výrazně na mě citově nezapůsobila. Jiné tituly autora mi vždy sedly, ale tento příběh mě až tak nezasáhl. Možná jsem na ní nebyl správně naladěný, nevím...třeba se ještě někdy v budoucnu pokusím o nápravu a hlubší ponoření do děje.
Mistrovsky navozená tíživá atmosféra poválečného slezského pohraničí, ale jen jako kulisa. Kulisa pro sledování vzniku i zániku jednoho nestandardního vztahu, pokřiveného lidmi přeplněnými nenávistí a podivnou dobou. Jednoduché, působivé, přesvědčivé.
90 % (227 hodnotících, průměr 81 %).
Toto byl velmi melancholický příběh z doby, kterou asi musím na chvilku opustit, protože to byla opravdu doba, kdy bylo dovoleno z pohledu "vítezů" si dělat co se nám zlíbí.
Už ten začátek, kdy se vracíte po prožitých hrůzách zpět a musíte se nechat šikanovat od těch, kteří vylezli většinou z děr, a hrají si nyní na spasitele.
Je to, ale spíše pohled do duše člověka, který vlastně neví kam se má vrátit, kam se zařadit a chce mít klid, který bohužel v té době a v sudetech není nikomu souzen.
Ano ta tíživá atmosféra, umocněné i nesourodou dovjící hlavních postav, je opravdu parádní, až se nechce věřit, že na tak malém prostoru to autor zvládne popsat.
A to, že zamíří k finále, které musí přijít je jasné hned na začátku, ale ....
Kniha se mi dobře četla; žádné rozsáhlé dílo. Nicméně mi hrozně chyběl pohled právě z úhlu Adelheid. Abych víc pochopila a pronikla do jejího myšlení a chování...
Snažila jsem se knize porozumět, bohužel jsem ale nenašla žádné důvody pro to, jak se postavy chovají. Vlastně jsem z nich měla pocit, že jsou to tak trochu náhodně naprogramovaní roboti.
Nemám ráda tématiku války a s tím i období po válce. Tahle kniha mě, ale hodně zaujala a strašně dobře se četla.
Velmi melancholický příběh, ve své podstatě krásný, ale spíše tragický. "Zdál jste se tak čistý a plachý... až pak jste mne poslal nahoru, abych počkala v posteli, a byl jste stejní jako oni."
Krásna knižka, ktorá ma zaujala nielen svojim obsahom, ale hlavne štýlom, akým je napísaná.
Autorovi sa majstrovský podarilo zachytiť panujúcu melancholickú atmosféru pohraničných Sudetov tesne po skončení druhej svetovej vojny. Výborne vyprofiloval aj charaktery postáv tohto malého komorného príbehu, čo ešte viac umocnilo môj čitateľský zážitok.
Páčili sa mi opísané detaily ako kríž, mínové pole alebo dievča s mliekom, ktorými sa začínal i končil príbeh a mali zároveň určitú symboliku.
Za mňa jedno skvelé literárne dielo.
Překvapivě melancholická knížka, která řeší tématiku 2. sv války trošku jinak .. především z hlediska odcizení a toho jaké vztahy mezi Němci a Čechy byly ...za mě velmi zajímavé a dávám 4 hvězdičky :)
Nevím přesně, co jsem od knihy očekávala, když jsem ji poprvé otevírala. Počtem stran je to spíš takový bonbónek na jeden dlouhý večer. Ale nakonec ve vás stejně zanechá něco znepokojujícího a smutného, možná i daleko víc, než například nějaká tlustá a komplikovaná kniha.
Líbí se mi, jakým způsobem může být příběh jednoduchý, ale zároveň i hluboký.
Počet hvězdiček není vůbec o kvalitě. Napsáno dokonale. Jenom prostě neunáším tu tíhu a smutek.
Jednoznačně plný počet hvězd. Ke skvělému podání obrazu českého pohraničí autor nepotřebuje 400 stran textu. Jediná myšlenka zde znamená víc, než tři stránky popisu. Prostě dokonalé.
Chápu Viktora, chápu Adelheid - jejich krátké protnutí nemohlo v září 1945 dopadnout jinak. Osudu prostě někdy nejde poručit.
Je to něco úplně jiného. Psát o Němce jako o chuděře, co musí posluhovat vítězům a ještě přihlížet, jak se v domě jejího mrtvého otce válí nepřítel? Poblázněný Viktor, který zažil hrůzy války a přesto se probůh zamiluje do Němky? Ještě vcelku obyčejné a nijak výrazné ženy?
Za mě něco, co v téhle době jen tak nevycházelo (pokud ne, opravte mne prosím). Příběh na mě působil dost silně, možná právě pro jiný pohled na druhou stranu, na Adelheid. Kniha je jedním velkým milostným příběhem, který je již od začátku odsouzen k záhubě. A vlastně to bylo asi poprvé, co mi bylo tak moc líto zhrzeného muže. S Viktorem jsem soucítila od začátku až do samotného konce ...
„Proč,“ zeptá se sám sebe na konci knihy Viktor. To protože jsi hlupák, ty vole. Protože všechno, co si pokládal za dobrý úmysly, vyvěralo ze sobectví. A taky z neporozumění, které je zapříčiněno něčím víc, než jen jazykovou bariérou. Je to zároveň hořce vtipné, neboť Viktor a Adelheid jsou vlastně téměř totožnými postavami – oba vykořenění, oba mající ke své minulosti pouto, které jen těžko zmizí. To jen u Adelheid je to vykořenění očividnější a to pouto pokrevní. Setkání s Viktorem a události, které nastanou, se zdají být už jenom jako poslední urážka. A myslím, že tady se Kȍrner snažil ukázat, že i velká vnitřní síla dokáže v krajních situacích dohnat ke slabošským činům.
Nepříliš známe válečné dílo, které na mě však velice zapůsobilo svou melancholií a tragičností.
"Byl tu v bezpečném tichu, jak si přece vždy přál, uzavřený před okolním světem, už ho nevyruší ani hlas, ani dech nikoho z lidí. A tehdy se k němu s tím nesmírným klidem horské noci proplížila dobře uzamknutými dveřmi a pevně zabedněnými okenicemi tolik známá, jediná a tak blízká přítelkyně: osamělost." ....a bylo to jasné
Štítky knihy
zfilmováno tajemství sudetští Němci Sudety poválečná doba pohraničí láska neopětovaná osidlování pohraničíAutorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Zajímavý a opravdu ponurý vhled do poválečného období. Tehdejší vztahy mezi Čechy a Němci byly děsivé a i jenom číst o nich stojí hodně úsilí. Příběh Adelheid a Viktora je jen takovou okrajovou linií na pozadí silných historických událostí. I tak je ale velmi ponurý. Všechny postavy si s sebou nesou nějaké břímě a je jen na nás jak ho pochopíme.