Adelheid
Vladimír Körner
Milostný příběh s nadčasovým významem; drama podivné lásky příslušníka zahraničního odboje Viktora Chotovického a dcery nacistického pohlavára Adelheid Heidenmannové. Děj se odehrává bezprostředně po válce, na podzim a začátkem zimy v severomoravské pohraniční obci Schwarzbach – Černá Voda. Téma smíření mezi národy se zde mísí s tématem osobního hledání smyslu života. Körner rozkrývá temné psychologické drama dvou osamělých lidí, které osud sice přivedl k sobě, ale čím více se k sobě snaží přiblížit, tím více se od sebe vzdalují. Rozporuplná doba nepřeje ani lásce, ani smíření sama se sebou. Adelheid zůstane pro Viktora hádankou.... celý text
Přidat komentář
Doba těsně poválečná.Plná nadšení a nových ideálů.
Doba se mění,lidé pozvolna,nebo vůbec ne.
Radost z nabité svobody.Vše bude lepší.Budovat,svět vylepšit.
Utrpení bylo dost,bude vzkříšení stačit ?
Lidské duše,plných šrámů,meziválečných zkušeností.Bude nutno léčit.
Zahojí se všechny lidské rány ?
Nelehká doba,svědectví z pohraničí.Baladický příběh s přesahem.
To podobenství vystihující atmosféru,nejenom času,ale i kraje.
Až téměř hypnotický filmový text.Viktor se pohybuje po vilce,co vidí,co cítí,jak reaguje.
Prosté věty zanikající v tichu.Nevyřčené zadumané myšlenky.
Vyjimečně podaný milostný vztah,dvou rozdílnýh lidí.Už tak zkličující vyprávění vyústí,do ještě bezútěšnějšího závěru.
Dokonáno jest ! ? A nebo taky ne !
Viktor se vrací po druhé světové z Anglie do českého pohraničí, kde odsouvají Němce. Viděl a zažil dost, aby netoužil po klidu a životě v míru. Rodiče už nemá, rodný statek zchátral. Byl umístěn na před pár lety Němci zkonfiskovaný zámek majitelům židovského původu. Slouží mu Adelheid, dcera z německé nacistické rodiny, jejíž otec byl popraven a o ní se nic nedozvíme... Dokonalý, neokázalý popis složitého poválečného období.
"Pořád se něčím trýzní a pak vlastně zjistí, jak je duševní utrpení nepatrné proti skutečné bolesti těla..."
Baladická novela, surová a tragická, propletená lyrickými pasážemi. Körner umí zahrát na emoční strunu a dokáže vystihnout krutost a krásu lidství, to vše zaobalené krásným jazykem.
Novela vsazená do chaotického období po skončení druhé světové války napsaná pěkným stylem, se snaží popsat pocity a nálady různých lidí - nejenom hlavních postav - a vztahů mezi nimi a těžkosti pro každého z nich při hledání budoucího života potom, jak je zatížila válečná minulost.
Nebudu hodnotit hvězdičkami, protože mám z knihy velmi rozporuplné pocity. Po dočtení "Adelheid" jsem si o románu a historickém kontextu potřeboval najít informace, protože jsem si nebyl jistý, jestli jsem vše pochopil správně. Líbí se mi surovost tohoto příběhu, dokonce i tragický milostný vztah a jistá melancholie, která je cítit z každé stránky. Kniha mě bavila, trochu šokovala - asi jsem nikdy nečetl nic podobného. Snad bych jen potřeboval, aby byl autor šel více do hloubky, na konec jsem se dostal až příliš rychle.
Moc nerozumím zdejšímu nadšení, pro mě byl příběh málo uvěřitelný, od knihy jsem čekala mnohem víc.
Velice krásné, i jako filmové zpracování. Rád se k tomu vracím a hrozně rád se ztrácím v našem poválečném pohraničí...s panem Sepekovským.
Audiokniha
Tento příběh z doby těsně po druhé světové válce vykresluje komplikované, mnohdy nenávistné vztahy mezi Čechy a Němci. Vztek a nenávist na straně jedné, smutek a touha po novém začátku, potřeba blízkého člověka na straně druhé. Atmosféra je tady zachycena skvěle. Neutěšená situace a tísnivý pocit z knihy přímo sálají. Vydatně k tomu přispívá i roční období, kdy se příběh odehrává - konec podzimu a začátek zimy.
I přes těžké téma se kniha čte dobře. Já jsem tady zvolila audio, příběh výborně načetl Igor Bareš.
Körnerův jazyk, styl, lyrická obraznost, to je krása a potěšení. Spolu s nedořečeností a místy nejasnými posuny v čase to dělá z Adelheid ne zrovna pověst, ale příběh odehrávající se ve vlastním čase a prostoru, do kterého jen občas vpadne známá historická realita. Viktor se od začátku snaží uzavřít se před vnějším světem, vytvořit si v odlehlém domě svůj vlastní, posléze ještě začlenit do něj Adelheid, a díky autorově zacílenosti na jeho postavu se chvíli zdá, že se to daří. Jako lyrický výsek z prozaické doby mě novela oslovuje a může být i dojemná, stejně jako každý boj jednotlivce za mír alespoň soukromý a nenáročný, když už svět kolem je krutý.
Díky tomu mi ani tolik nevadí, že fakticky vzato je Viktor nereálná, umělá postava. Nemohl by vyrůst, jak vyrostl, neztratit jemnost a ostych tím, co údajně prožil. Viktor není člověk, ale idea, a o to víc kontrastuje se všemi ostatními - četníkem, který někdy káže o morálce a jindy střílí do obrazů, vesničany a samotnou Adelheid, která mimo napsané řádky prožívá velmi lidské emoce a pochyby. U mě to způsobilo, že je mi Adelheid bližší a sympatičtější, srovnání s Viktorovou vybásněnou poloexistencí jako by Adelheidinu životnou osobnost obhajovalo. Tak to autor jistě nemyslel, vím. Ale i když se u mě asi trochu minul obsah s autorskou intencí, forma je překrásná.
Adelheid je strhující a mnohavestevná novela. Divoké osidlování pohraničí, napjaté vztahy s německými obyvateli v Sudetech, pocit úzkosti a zmaru. Körner zkrátka umí i na malém prostoru rozehrát velké drama, i když se často odehrává v nitru.
Knihu jsem přečetla během chvíle. Celý ten příběh pro mě byl zajímavý. Postavy jsem si oblíbila, celé to prostředí bylo krásné popsané. Hlavně ty vztahy mezi postavami. Škoda toho konce, ten jsem opravdu nečekala. Tahle kniha se mi líbila z mého seznamu maturitní četby snad nejvíce, vřele doporučuji.
Tak tato kniha se mi nelíbila ani za mák. Postavy šly okolo mě a ani s jednou jsem se neztotožnil. Pokud to vezmeme na dnešní dobu, byl Viktor obyčejný moula, který nikdy nebyl schopen si najít sobě rovnou ženu. I z knihy to vyplývá, ze za kousek citu dal by život. Absolutně podpantoflak bez sebevědomí. Adelheid- Německa mrcha, která jen využívá Viktora a policajt, který se díky submisivite Viktora ožírá. To je tedy tragédie. Čekal jsem víc, i hodně víc. Škoda času nad tímto "dílem".
"A tehdy se k němu s tím nesmírným klidem horské noci proplížila dobře uzamknutými dveřmi a pevně zabedněnými okenicemi tolik známá, jediná a tak blízká přítelkyně: osamělost."
... zvláštní příběh, divná doba. Touha mít vedle sebe spřízněnou duši, nemá dobrý konec
Prostý, ale silný příběh. Nejvíc ve mně rezonuje ta osamělost, ve které jsme schopni vidět spřízněnou duši i tam, kde není. Krásně napsáno.
Štítky knihy
zfilmováno tajemství sudetští Němci Sudety poválečná doba pohraničí láska neopětovaná osidlování pohraničíAutorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Zranění z války, z lidského běsnění, kdy vás okolnosti zavedou tam, kam byste v běžném životě nedošli.
Zoufalé.
Lidé osamělí v bezvýchodné situaci, kteří se nemohou vzájemně znát ani poznat. Zoufalé. A výborně napsané.