Advent
Gunnar Gunnarsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/149922/advent-5Ly-149922.jpg
4
140
140
Příběh je specificky islandský, ale právě díky realistické ukotvenosti v drsné, zasněžené přírodě severního Islandu poblíž jezera Mývatn nabyl obecnou platnost a je stejně aktuální i dnes. Zdánlivě banální vyprávění o pastýři, který při hledání posledních několika ovcí ze stáda dává v sázku vlastní život, má filozofický přesah a existenciální hloubku, o niž se významně zasluhuje Gunnarssonův styl.... celý text
Přidat komentář
Útlá novela, ze které křičí sváteční atmosféra, byť ne v tom nám známém slova smyslu. Je to velký příběh, který se možná nedá docenit při samotném čtení, ale zpětně rozhodně.
Útlá knížečka, ukrývající v sobě milý a přez krutou Islandskou zimu i hřejivý Benediktův příběh, který je protkán metaforou o smyslu lidského života. Drsná příroda Islandu a Benediktova lidskost působila na mě dojemně,i když advent je teprve přede dveřmi
(SPOILER) Velebnost a nesmlouvavost zimní pustiny. V ní člověk doprovázený dvěma zvířaty, ke kterým se chová s úctou. Nasazuje v předvánočním čase život, aby dovedl domů zatoulané ovce. Jednoduchý silný příběh. Krásné vydání z r. 2017.
Příběh, novela, která mi připomněla jiný obdobný příběh "Muž, který sázel stromy" a svou introspekcí v mnohém Starce a moře. Ze čtení Adventu jsem měl velmi podobné pocity jako z předchozích dvou knih.
Jde o komorní příběh, který je spíše novelizovaným zamyšlením nad lidským údělem a vztahem lidí mezi sebou a ke svému okolí projekovaný na plátno nelítostné přírody.
„Jenom ten ví, jak chutná káva, kdo ji pil v podzemní díře za třicetistupňového mrazu uprostřed pustiny stvořené z bouře a hor.“
Tohle je něco tak milého. Nejkratší dílko islandského spisovatele Gunnara Gunnarsona, nominovaného šestkrát na Nobelovu cenu za literaturu, se nakonec stalo jeho nejčastěji vydávaným a není lepší roční doba k jeho přečtení než ta, ve které odehrává. Tohle čtení chce čas a ještě víc klidného adventního času na přemýšlení. A že má opravdu kouzelnou moc, jsem poznal sám na sobě. Poprvé letos sněžilo, když jsem se do ní začetl, a i já, věčný nepřítel sněhu, jsem musel uznat, že na něm něco je.
Inspirován skutečným příběhem, Gunnar vypráví příběh pastýře Bensiho a jeho dvou druhů, psa Lea a berana Nezmara, kteří se vždy o první adventní neděli vydávají do hor, aby před zimou zachránili poslední zatoulané ovce. Tenhle drobný skvost je vlastně verzí příběhu o Kristu jako dobrém pastýři, která připomíná, že skutečné Vánoce jsou stavem duše (a která oproti křesťanské teologii míní, že tu duši mají i zvířátka). Ale ještě spíš než vánoční příběh je to příběh o osobním poslání, o člověku, který zasvětil své konání službě bližním, dalo by se říct o smyslu lidského života.
Nakladatelství Kalich ji vydalo v roce 1938, krátce po jejím vzniku, a stejný nakladatel teď novelu, která už mezitím nebyla k sehnání, po 80 letech znovu přinesl českým čtenářům v novém překladu Heleny Kadečkové a s krásnými ilustracemi autorova syna Gunnara Gunnarsona mladšího.
„Však to je taky povinnost lidí, možná jediná, vědět si vždycky rady. Nevzdávat se. Vrhat se proti meči, ať je sebevíc ostrý. Vrhat se proti meči samotné smrti, až tě protne a zasáhne srdce. Když Ti už nechtějí sloužit nohy, pak se musíš smířit s tím, že už je nemůžeš používat, ale to neznamená, že se vzdáš.“
Kniha, kterou nestačí přečíst pouze jednou. V budoucnu se k ní určitě vrátím a věřím, že ke mně promluví zase krapet jiným jazykem než nyní :-) Víte jak to je, člověk postupem času zraje a vnímá věci, které nevnímal.
"Je-li člověk za takové noci venku, na míle vzdálený od vyšlapaných cest a od všech bližních, sám a odkázaný v pusté krajině, v nepřátelské horské divočině, pouze na sebe, musí sebrat veškerou odvahu a neprodyšně se uzavřít před zlými duchy počasí, nenechat na sobě jedinou trhlinku, kterou by mohl proniknout strach nebo zaváhání nebo šílící příroda. Neboť tehdy leží život a smrt na vahách - jde o to, která miska se nachýlí. Tu pomůže pouze odvaha, nezlomná a nezlomitelná mysl. Člověk si jednoduše nesmí připustit nebezpečí a musí zatnout zuby. Tak prosté to je..."
Nádherný příběh o lidské dobrotě a odvaze jako stvořený pro předvánoční čas... objevila jsem ho teprve letos, ale už teď vím, že se k němu budu před každými dalšími Vánocemi vracet...
Líbilo se mi to hodně, je to z rodu Adventu Jarmily Glazarové, Cizinec přichází od Mika Waltariho, Hordubal Karla Čapka, Bjornsonova Synnove ze Slunečního návrší a nebo Gionových knih (nejen Muž, který sázel stromy). Elegické, spjaté s přírodou, člověk se snaží přežít na horách v zimě a mrazu, rozmlouvá se zvířaty, je v harmonii s Bohem. Líbilo se mi, ale třeba trilogie Věčně zpívají lesy-Vane vítr z hor-Není jiné cesty od Trygveho Gulbranssena se mi líbilo víc. Asi je to taky tím, že ta elegičnost získává větší rozměr. Tento Advent zůstává jako takový mikrookamžik a než něco začne, už je konec.
,,Lidé dnes znají cenu všeho, ale hodnotu ničeho."
Oscar Wilde
A na tento citát, mohu navázat... Mohu zde uvést cenu, kolik tato útlá knížka stála, ale nemohu uvést - nacenit, její tak prosté, zároveň nevšední poselství..., které je nám zde skrze Benedikta, s každým jeho nádechem a výdechem nabídnuto.
Je to krásný, hluboký příběh, jehož velikost a síla, nesčetněkrát předčí i samotný islandský Geysir, či Strokkur...
Minimalistický příběh s velkým přesahem. Věřím, že se jím opravdu E. Hemingway nechal inspirovat při psaní novely Stařec a moře.
Líbil se mi motiv poutě (adventní) a vzájemné pomoci.
Ilustrace autorova syna navozují správnou atmosféru.
čítal som to už druhý krát, a tentoraz ma to oslovilo ešte viac, než pred troma rokmi, také nadčasové a prenosné do každého jazyka...
Napoprvé jsem knihu odložil . Dozrál čas ,knihu jsem zhltnul a ocenil tento lidský příběh . Každý si tu může něco najít, aniž se ztotožní s názory Benedikta .
Prečítané... nedá sa povedať, že by ma kniha obzvlášť nadchla. Názor nikomu neberiem, no ja som v nej nič nové/prevratné nenašiel.
Gunnar, syn Gunnarse (je kouzelné, že Islanďané ještě nepřistoupili na politicky korektní variantu jmen, tedy třeba na Gunnar Gunnars, aby příjmením nespecifikovali, zda nositel jména je muž či žena) promlouvá svým dílem z minulosti, které zanechává věčné poselství pro budoucnost. Je zajímavé sledovat, jak se mění kulisy, jádro člověka však zůstává nezměněno. Zasazeno do mrazivé přírody severního Islandu, který jsem měla příležitost objet kolem dokola a v nejteplejších letních, srpnových dnech jsem byla nucena se kořit před větrným, deštivým a chladným klimatem tohoto ledovcového, vulkanického ostrova, člověk o to více obdivuje sílu i pokoru, která se usadila v duších Islanďanů. Gunnarsson v kratičké próze v postavě pastýře Benedikta vypráví o boji člověka s islandskou nádhernou, v zimních měsících však přespříliš krutou přírodou, o vůli člověka přežít a chránit životy druhých, byť "jenom" ovcí, o nezlomnosti lidského ducha a o dobrotě lidského srdce. Kraťoučké, ale laskavé pohlazení a povzbuzení pro věčně nespokojenou duši.
"Nespočívá veškerý život v oběti, pokud jej žijeme správně? Není právě to ta záhada? Že životodárná síla vychází z nitra, ze sebezapření? A že život, není-li ve své nejhlubší podstatě obětí, je lichý a směřuje k smrti?"
Další objevená srdcovka, co bude muset přibýt do knihovny. Jednoduchá a přitom mnohovrstevná existenciála v kabátě sui generis podobenství. Velmi sebezkušenostní čtení, kde jsem se našla skoro ve všech postavách. Příběh ještě k promyšlení, ovšem i k doporučení!
hezké, není potřeba druhým porozumět, jen je respektovat, případně je podpořit
Advent je kniha o překonávání sebe sama. Touha vzepřít se přírodě a přírodním živlům. Je také o touze pomoci bezbrannému. Hlavnímu hrdinovi dělají po celou dobu příběhu společnost pes a beran. Gunnarsson tyto společníky popisuje jako ty nejlepší, které člověk může mít. S tím já naprosto souhlasím, i když jsou vaši společníci chlupatí, tak to neznamená, že by byli horší a museli bychom se díky tomu cítit sami, i oni mají duši, ne-li větší než někteří lidé.
V dnešní době virové je tento příběh pohlazením po duši. A i tak je tento příběh podobný dnešní době. Letos mělo spousty lidí různé plány, které jim byly ale nakonec zrušeny. Lidé se museli proto vzepřít a najít plány jiné, najít alternativy. To, že nám něco nevyjde, tak hned neznamená, že nemůžeme své plány a přání i přes to dotáhnout do konce. To je srovnatelné s hrdinou tohoto příběhu, nevzdá se. Málo kdo z nás si asi umí představit, že by vystavovalo svůj život záchraně ovcí v drsných horách, ale i přesto je tento příběh zasaditelný do dnešních pocitů.
Pokud jste dočetli až sem, tak Vám přeji krásné Vánoce a přečtěte si tuto knihu! Možná vám změní pohled na dnešní svět a neštěstí v něm!
Moc děkuji za upozornění na tento skvost. Jistě, na podobnosti s Starcem a moře lze poukázat: že by Hemingway četl islandskou literaturu? Ale má něco navíc: heroická nezdolnost člověka tu vyvěrá z hluboké lásky k přírodě, živým tvorům a jejich stvořiteli. Je to adventní "putování". Na adventní četbu vhodné, zvláště když čtenář trochu bojuje s jakýmis viry. Povzbudí, dá sílu a naději.
Štítky knihy
Island Vánoce venkovské romány islandská literatura advent ovce, ovečky pastevectví
Autorovy další knížky
| 1938 |  Advent |
| 1970 | Rod na Borgu |
| 1946 |  Pokrevní bratři |
| 1947 | Brandur z Bjargu |
| 1934 |  Jon Arason |
Příběh osamělého islandského pastevce zachraňujícího před Vánoci ovce před vánicí a umrznutím je velice poetický, lidský a hlavně zasáhne emoce!