Agnes Greyová
Anne Brontë
Životní příběh hlavní hrdinky se dramaticky mění, když se její rodina ocitne ve finančních potížích a ona zvolí jako východisko přijetí práce guvernantky v bohaté rodině. Působí u dvou rodin, musí se vyrovnávat se zkažeností prakticky nevychovatelných dětí, aby si nakonec po smrti otce s matkou otevřela vlastní školu. V příběhu se zrcadlí zkušenosti autorky, a přestože pochází z roku 1845 a odehrává se ve viktoriánské Anglii, osloví i současnou ženu - o tom ostatně svědčí i nadšené ohlasy čtenářek v diskusních fórech. Anne Brontëová byla nejmladší z proslavené sesterské trojice (a poslední z celkem šesti dětí) a román Agnes Greyová je její prvotinou. Je až s podivem, že dílo, které irský kritik z přelomu 19. a 20. století George Moore označil za "nejlepší vyprávění v próze v anglickém jazyce", vychází v České republice poprvé.... celý text
Přidat komentář
Zdalo sa mi to akési neživotné, akoby to hlavná hrdinka neprežívala, len o tom písala. Nemala som pocit, že sa to naozaj deje, kniha ma do seba proste nevtiahla. A myslím, že Agnes, celý život milovaná a hýčkaná, by sa oveľa ťažšie vyrovnávala so životom v rodine, kde ju deti tyranizovali, rodičia kritizovali, sluhovia ignorovali. Tiež sa mi zdalo čudné, že by v tej druhej rodine pri takomto šikanovaní vydržala niekoľko rokov, keď sa mohla vrátiť domov k milovaným a milujúcim, ktorí by jej nič nevyčítali a všetci by sa iba potešili, že sa vrátila.
Aj postoj zamestnávateľov a ich detí sa mi zdal prehnaný, ale keďže autorka pracovala ako guvernantka, predpokladám, že čerpala zo svojich skúseností. V tom prípade mi nezostáva, len jej vyjadriť úprimnú sústrasť.
U slečny Brontëovej v tejto knihe výrazne cítiť jej neskúsenosť a mladú ruku. Opisy, dialógy, vývoj postáv aj celého deja je trošku strnulá.
Příběh byl zajímavý a docela se mi líbil, i když některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé.
Tuhle knížku čtu pravidelně, když potřebuji povzbuzení a trpělivost hlavní hrdinky. Tahle kniha mě vždycky osvobodí od potíží a starostí a já se dostanu do světa Bronteových :) jako bylo například jejich oblíbené místo Setkaní řek
Knihu jsem přečetla víceméně jedním dechem, jako budoucí učitelku mě hodně zaujaly popisy charakterů dětí a taky fakt, že učitelka nezmůže bez podpory rodičů nic... Každopádně, příběh to byl velice pěkný...
Moc ráda čtu romány ze staré Anglie. Tady jsem mohla nahlédnout do života žen guvernantek, jak to neměly lehké, byly odkázané na dobrodinní jejich svěřenců a zaměstnavatelů. Při čtení jsem měla několikrát chuť těm dětičkám jednu vrazit. Jsem ráda, že si nakonec Agnes vzala pana Westona(doufám, že to píšu dobře, knihu jsem už vrátila) a vymanila se z toho často ponižujícího zaměstnání.
Toto velkolepé a romantické dílo nás přivádí na anglický venkov, kde se setkáváme s Agnes Greyovou - slečnou, jejímž snem je stát se guvernantkou. Z našetřených peněz chce pomoci své rodině, aby lépe překonala finanční krizi. V příběhu Agnes působí ve dvou rodinách. V první má ale na starost zcela společensky nezvladatelné děti a ve druhé rodině má už o trochu více štěstí, ale také to není to pravé ořechové. Ale příběh je o to hezčí, když do něj vstoupí láska.
Většina příběhů z viktoriánské Anglie je jako přes kopírák, a přesto mě většina z nich zaujme. Ne tak Agnes Grey.. Nevím, zkrátka už od začátku jsem se těšila na konec a tento pocit ve mně během celé doby nevymizel.
Po všech těch neskutečných výchovách rozmazlených dětí a konfliktech s jejich namyšlenými matkami se Agnes přeci jen odebrala do lepších míst a našla svou lásku. Velmi krásně čtivý a odpočinkový román od mých oblíbených sester Brontëových :) namísto Agnes jsem v románu viděla Anne a její život.
Román je čtivý, rychle jsem se začetla. Taky se mi líbí, že Anne se nezatěžuje zbytečným dlouhým popisem. Za zvláštní považuji to, že mi mnohem zajímavější přišel příběh vedlejší hrdinky slečny Murrayové, svěřenkyně Agnes, než příběh samotné hlavní hrdinky, který mi místy přišel až příliš sentimentální.
Nádherný román z mé oblíbené staré Anglie. S hrdinkou jsem prožívala její trable se svěřenkyněmi, kterým bych někdy asi namlátila :). A samozřejmě...láska vítězí :).
Zpočátku jsem měla obavy, že se mi nebude líbit tak, jako knihy od Charlotte a Emily. Zas ty moje předsudky. Líbila se mi, dokonce mě mrzelo, že jsem ji tak rychle přečetla. Poslední dvě kapitoly jsem četla u pěkného potůčku na vyhřátém kameni na krásné Šumavě....