Ako Katolícka cirkev budovala západnú civilizáciu
Thomas E. Woods
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42886/bmid_ako-katolicka-cirkev-budovala-zapad-gje-42886.jpg
4
41
41
Odkedy sa písané cirkevné dejiny stali obeťou predpojatých filtrov protestantskej, osvietenskej, nacistickej, komunistickej i liberálnej historiografie, zrodila sa čierna legenda o Cirkvi. Niekedy dokonca vyvoláva dojem, že je ňou vedomie ľudí infikované definitívne a nezvratne. Lenže zápas o pravdu vo vedomí človeka začína z generácie na generáciu vždy odznova, od začiatku. Do tohto zápasu vstupuje aj táto kniha, ktorá sa konečne vymaňuje z katolíckeho komplexu pseudokajúcej menejcennosti a s posvätným sebavedomím rekapituluje všetko to dobré, vznešené a ušľachtilé, čo Boh prostredníctvom Cirkvi ponúkol európskej civilizácii. Jozef Haľko, cirkevný historik Thomas E. Woods Jr. v diele Ako Katolícka cirkev budovala západnú civilizáciu vypočítava rozmanité ovocie tejto činnosti na poli univerzity, vedeckého výskumu, medzinárodného práva, hospodárstva, charity, etiky a predovšetkým slobody a právneho štátu. J. E. Jozef kardinál Tomko, Brusel 9. 9. 2009 Historická amnestia, ktorú si Západ svojvoľne udelil, nemôže dnes anulovať minulosť či ústrednú úlohu Cirkvi pri tvorbe západnej civilizácie. „Nie som katolíčka,“ napísala francúzska filozofka Simone Weil, „ale kresťanskú ideu, ktorá má korene v gréckom myslení a počas stáročí živila celú našu európsku civilizáciu, považujem za niečo, čoho sa nemožno vzdať bez toho, aby sme sa sami nedegradovali.“ Túto lekciu sa západná civilizácia, čoraz viac odrezávaná od svojich katolíckych základov, práve učí chápať na vlastných chybách. Thomas E.Woods Jr. Vydanie prvé... celý text
Náboženství Literatura naučná Historie
Vydáno: 2010 , Redemptoristi - Slovo medzi namiOriginální název:
How the Catholic Church built Western civilization, 2005
více info...
Přidat komentář
Autor popisuje všemožnými způsoby, jak církev ovlivnila západní civilizaci. A ano, je to tak, ve všech oblastech má autor pravdu. Jen mi v díle chybí alespoň nějaká zmínka o kritičnosti vůči církvi, i ta udělala spoustu věcí nevhodně nebo mylně.
Zajímavá popularizační publikace, která si hned na začátku jasně vytyčí motivace a cíle. Skutečně se jedná o dílo, které je možná až příliš jednostranné, ale zase jedná se populární literaturu, která se snaží napravit určité ustálené chybné představy o katolicismu viz např. typická argumentace špatnosti skrze neblaze proslulou a mytizovanou inkvizici, přitom právě naopak člověk odsouzený ve středověku byl ještě za inkvizitora rád.
K čemu se tedy chci dostat, kritizuje-li někdo knihu kvůli tomu, že vyjmenovává spíše pozitiva, která nám katolická historie dala, asi nečetl úvodní slovo, kde jasně autor říká, že právě o tomhle kniha bude. Leckde jsem byl překvapený, například jsem nevěděl o roli katolických mnichů ve vývoji zemědělství a metalurgie, podobně například jsem nevěděl o tom, že původcem mezinárodních lidských práv jsou španělští mniši, kteří reagovali na zacházení s americkými indiány apod.
Autor se snaží svůj text stavět na pevných základech a odkazovat na odbornou literaturu. Pro ty, kterým se kniha zdála až příliš "demagogická" doporučuji si přečíst něco "těžšího", věřím, že tam bude vše lépe vysvětleno. 200 stran je jenom 200 stran a vzhledem k cílům autora se jedná o publikaci, která může laikům, kam se též počítám, napravit některé zjednodušené závěry vůči Církvi.
Citát, který mě zaujal a mluví za vše:
"Právě proto katoličtí duchovní vůdci nabádají své penitenty, aby až budou mít příště chuť na koláč, snědli mrkev; ne proto, že jíst koláč by bylo špatné, ale proto, že zvykneme-li si zkáznit svou vůli v případech, kdy o morálku nejde, jsme lépe připraveni pro chvíle pokušení, kdy se skutečně musíme rozhodnout mezi dobrem a zlem." (s. 169)
Autor vycházel z předpokladu, že dějiny západní civilizace jsou příběhem úspěchu, protože jsme dosáhli vrchol technického pokroku. V tomto směru, ano, Církev v konečnému důsledku přispěla, že lidstvo dnes může s minimální námahou psát komentáře na mobilu a zároveň sedět na toaletě, která se po zmáčknutí jediného tlačítka uvede do čistého stavu. Autor ale úplně opomenul odpovědnost Církve jako pečovatele o krásu duší. Ano, jsme dědici křesťanství a pokud se Církev podepisuje pod technogenní úspěchy Západu, musí se podepsat i pod fiasko duševní péče Západu. Myslím, že Ježíš nás chtěl naučit žít opravdovou přítomnost, ale místo toho jsme známí tím, že jsme ukotveni v chaosu myšlenek, ideologií a kategorických názorů. Dokonce si pleteme lásku s nátlakem: "Máš nesprávný názor na posmrtný život? Budu se modlit za tvé obrácení."
Pokusím se ještě popsat, kde se autor dopustil jednostrannosti. Když Frankové šířili křesťanství, nemělo to mnoho společného s křesťanstvím dnes. Je nutné vzít v potaz že Alkuin a Karlova renesance čerpala bezvýhradně ze sv. Augustina. Sv. Augustin byl původcem myšlenky pekla jako fyzického místa s fyzickým a věčným utrpením, predestinace (nebe jen pro pozvané), nadřazenost celibátu, nadřazenost mužů (neprovdaná žena, na rozdíl od muže, není stvořena na boží obraz). Dále Augustin obhajoval šíření křesťanství válkou a dědičný hřích (sex je hřích a proto miminka jsou zplozeňata ďábla).
Barbaři Frankové tak kromě válek získali další nástroj, aby v konečném důsledku šířili feudalismus a zotročili jiná etnika. Je nutné si vzpomenout jaké intriky a vězení prováděli sv. Cyrilovi a Metoději. Nešlo o šíření evangelia, ale o nastolení náboženství strachu a poslušnosti franskému feudálovi anebo jeho biskupovi, mnohdy jeho příbuzného. (Doporučuji Život Konstantina a Metoděje z 9. století a Johna Romanidisa: Frankové, Římané, feudalismus a nauka)
Mohli bychom vyvinit Svatý stolec, který se snažil zůstat nezávislý od vlivu Karlovců. Ovšem svatý stolec se uchýlil k falšování dokladů (Konstantinova Donace), na základě kterých si nárokoval nadřazenost nad Franky. Dočasně si tímto vyřešil politické problémy, ale bohužel předznamenal velké rozdělení mezi Východem a Západem. Tradičně byl papež vnímán jako první mezi rovnými, teď nově se papež prohlašoval za prvního mezi nerovnými v neprospěch nic netušících patriarchů. Falešný původ Konstantinovy Donace byl potvrzen i samotným Vatikánem v 19. století, ale papežského primátu se i přesto ještě nevzdal.
Nikoho nesoudím, ale stejně nikoho nesvatořečím.
Kniha podává stručné informace o vlivu římskokatolické církve na rozličné obory lidského působení. Vzhledem k velkému záběru se autor nemohl vyhnout zjednodušování, ale domnívám se, že čtenáři představil "v kostce" alespoň nejdůležitější informace.
Na druhou stranu panegyrický a apologetický styl psaní i mě, zarytého katolíka, často iritoval. Dle mého názoru by přínos Církve svaté celé civilisaci vynikl lépe v porovnání s "přínosem" ostatních světových náboženství.
Je zajímavé, jak se polarizovaly komentáře k této knize. Buď obdiv, nebo zatracení. Já se přikláním (i když s výhradami) k první skupině. Autorovi čtenář nemůže vytknout snahu přiblížit církev dnešku a to je možná v této době nejrůznějších vlivů, extrémismu a různých odstředivých tendencí to nejpodstatnější.
Nedočetla jsem, nebudu hodnotit hvězdami, nemám chuť pokračovat, autor církev idealizuje a nepřipouští žádná negativa. Souhlasím s Candide a Stilico.
Hned v první kapitole autor uvádí, že knihu napsal, protože ostatní autoři o církvi píší jen negativně jako o zkažené instituci. Následně pak uvádí, že to není pravda např. zde: "Přesto nejnovější věděcká práce zásadně zrevidovala některé historické epizody, jež se uvádějí jako doklad zkaženosti Církve. Tak například dnes víme, že inkvizice nebyla zdaleka tak přísná, jak se dříve tvrdilo, a že počet těch, kdo před ní stanuli, byl řádově nižší než dříve přijímané přehnané odhady..." Citace mluví za vše... Byli jste někdy ve Velkých Losinách? Ještě dnes je tam cítit na každém kroku tíseň. I kdyby před inkvizicí stanul jen jeden člověk, nelze to takto bagatelizovat.
Dále už pokračuje popis kladných vlivů církve vytržených z celkového kontextu.
Neubírám církvi její vliv, naše kultura stojí na jejích základech, ale to jakým způsobem to autor předkládá... Každá strana má dvě mince a ukazovat jen jednu je vždycky špatně.
Pokud chce někdo popularizovat církev, měl by raději ukazovat činy, než psát podobné publikace. U nás je zářným příkladem např. pater Josef Suchár a Neratovské společenství. Měla jsem možnost se s ním osobně setkat a byl to jeden ze zásadních okamžiků mého života. Místo čtení této nešťastně sestavené knihy si raději udělejte výlet do Neratova, bude to mnohem přínosnější.
Na čem jiném by evropská civilizace stála než na křesťanských základech?
Osobně bych velmi přivítal, kdyby Candide byla konkrétnější a uvedla alespoň několik příkladů, v čem je kniha tak strašně tendenční, dezinformační a neobjektivní.
Excelentná kniha. Konečne autor, ktorý poukazuje na pozitívny odkaz katolíckej Cirkvi a aj na to, že zanechala nezmazateľnú stopu v dejinách ľudstva. Nie osvietenci ale katolícka Cirkev položila základy vedy,práva,techniky,školstva,morálky a pod. A tu je môj odkaz prekaždého veriaceho katolíka: Každý kto pre vami bude spochybňovať to čo Cirkev priniesla svetu, odporúčte mu prosím tuto knihu. Nech otvorí oči a nech sa nenechá zvádzať bulvárnymi a tendenčnými informáciami o katolicizme.
Vysoce kvalitní populárně naučná kniha toho typu, který v českém jazykovém prostoru zoufale chybí. Považuji ji za jedno ze základních děl tohoto žánru, které by nemělo chybět v knihovničce žádného katolíka...
Ač jsem sama katolička, důrazně Vám radím ruce pryč od této knihy. Je tak strašně tendenční, dezinformační a neobjektivní, že nám křesťanům dělá akorát ostudu. Když se prezentujeme takovýmto způsobem, nedivím se, že si o nás ateisté myslí, že jsme úplně blbí.
No, takú prvú kapitolu som sa musela trošku siliť, aby som intelektuálne stačila štýlu knihy, ale potom sa to rozbehlo samo a mozgové závity sa mi príjemne krútili. Musím uznať, že som netušila ani 95% z toho, čo autor objasnil, alebo - lepšie povedané - zjednodušil a zhrnul z rozsiahleho množstva uznávaných zdrojov. V tomto novom svetle vidím, že Cirkev naozaj vybudovala našu kultúru, ako ju poznáme dnes, alebo prispela značnou a nepopierateľnou mierou do významných a životne dôležitých oblastí.
Je jasné, že cieľom autora nebolo predložiť vyčerpávajúci výklad dejín západnej civilizácie. Táto kniha je určená širokej laickej verejnosti a vzhľadom k jej – z tohto určenia vyplývajúcej a žiadanej – stručnosti a ľahkej pochopiteľnosti sa zjednodušeniam jednoducho nemohla vyhnúť. Vlastne všetko, čo chcel autor povedať, musel v maximálnej miere zjednodušiť. Absencia hlbších zdôvodnení autorom predkladaných názorov či tvrdení by, pravdaže, mohla viesť až k podozreniam z demagógie, no práve preto, že dejiny nie sú jednoduché, treba sa na ich obraz vedieť pozerať z viacerých uhlov pohľadu a práve k tomuto táto kniha prispieva. Pre záujemcov pravdaže existujú (mnohé aj v českom a slovenskom jazyku) ďaleko rozsiahlejšie a fundovanejšie práce (od tých „populárnych“ až k tým odborného či vyslovene vedeckého charakteru) venujúce sa zvlášť, a náležite podrobnejšie čo do šírky tak do hĺbky, každej z tém tak stručne spomenutých v tomto diele T. E. Woodsa.
Ja osobne som s touto publikáciou spokojný a to nie iba preto, že – vzhľadom k mojim doteraz nadobudnutým (pozor!, netvrdím, že aj správnym) znalostiam a vytvoreným názorom – s Woodsom predkladanými tvrdeniami súhlasím, ale hlavne preto, že práve týmto stručným, zjednodušeným a zjednodušujúcim dielom ukazuje ľuďom skutočnosť, že dejiny nie sú fenoménom jednoduchým a upozorňuje ich aj na iný pohľad na ne a na ich inú možnú interpretáciu. A práve toto, žiaľ, treba asi najviac nám, ľuďom, ktorí prešli systémom európskeho školstva (nie iba komunisti učili ľudí tomu, čo sa im hodilo). Práve toto je jedna z tých kníh, ktoré môžu dokázať to, že nám otvoria oči, že budeme schopní aspoň o niektorých veciach začať premýšľať aj inak, než sme boli naučení.
Tvrdí-li autor, že "zachování antického dědictví, kulturní i hospodářský rozmach a nakonec celková humanizace společnosti jsou jen těžko představitelné bez přínosu křesťanství a působení katolické církve" pak knihu není opravdu nutno ani brát do ruky. I jen zběžně orientovaný čtenář bez ideologických předsudků zná historické skutečnosti, které dosvědčují pravý opak.
Mimochodem autorem je relativně mladý (*1972) konvertita ke katolicismu a po desetiletí editor katolického "Magazínu latinské mše", což hovoří za vše. Jde o bezvýznamnou ideologickou agitku oslavující katolickou církev.
Nechci se dotknout nikoho s římskokatolickým vyznáním. Ani nechci hanět historii katolické církve. Křesťanství bylo, je a bude důležitou součástí západní kultury a je důležité si to uvědomovat. Ale tato kniha je plná polopravd, překrucování faktů a zkrátka tak demagogická, že by se za ní nemuseli stydět žádní agitátoři totalitních názorů. Nelíbí se mi demagogie, ať je činěna v jakémkoli jménu.
Uživatelka Yak má pravdu. Autor zpracoval mnoho materiálu, který následně zjednodušil. V tom je ten problém. Vytrhává ze souvislostí jen to, co se mu hodí. Ze stejných zdrojů by se dala sestavit celá kniha Jak katolická církev bránila rozvoji západní civilizace. Byla by stejně lživá i pravdivdivá zároveň. Takových opačných názorů se objevuje také spousta, ale jsou stejně tak neprospěšné jako kniha T.E. Woodse. Názory mohou a musí být různé, abychom směřovali k pravdivému poznání, ale nikdy ne zaslepené. Dějiny se zkrátka nedají zjednodušovat.
Štítky knihy
křesťanství náboženství katolická církev západní civilizace křesťanství a společnost církevní dějiny, dějiny církve
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jak katolická církev budovala západní civilizaci |
| 2010 | Krach: Příčiny krize a nápravná opatření, která ji jen zhoršují |
Působí to na mě jako církevní apologie, co všechno katolíci udělali dobře. Korunu tomu v úvodu nasadil Duka. Ačkoliv je kniha jako přehled dobrá, tak tyto dva momenty jí táhnou dolů.