Ako milovať svoju dcéru
Hila Blum
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539660/mid_ako-milovat-svoju-dceru.jpg
3
20
20
Staršia žena stojí pred domom a cez okno tajne pozoruje rodinu: otca, matku a dve deti. Díva sa na svoje vnučky, ktoré kvôli odlúčeniu od dcéry nikdy nestretla. Ako sa to stalo? Psychologická dráma izraelskej autorky citlivo vykresľuje strasti materinskej lásky. Ukazuje dilemy materstva, každodennosti, ale aj omylov a klamstiev rodinného života. Zdanlivo nevysvetliteľné odcudzenie medzi matkou a dcérou otvára znepokojivé otázky a kladie tenkú hranicu medzi ochranárstvom a vlastníctvom vo vzťahoch. Rozpletanie spomienok vyvoláva potlačené emócie a autorka s ľahkosťou vytvára napätie, pri ktorom sa čitateľ snaží zistiť, čo sa pokazilo. Izraelská autorka Hila Blum (1969) je dlhoročnou redaktorkou spisovateľov ako Etgar Keret, Amir Gutfreund, Eškol Nevo či Jigal Schwartz. Za román Ako milovať svoju dcéru získala v roku 2021 prestížnu izraelskú národnú literárnu cenu Sapir.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Artforum (SK)Originální název:
Hoe je van je dochter moet houden (איך לאהוב את בתך), 2021
více info...
Přidat komentář
Divná kniha, ke které jsem se nechala nalákat hezkou obálkou i názvem. Ale přiznám se, že moc jsem téhle zvláštní zpovědi nerozuměla. Pořád se přeskakuje z minulosti do přítomnosti, spousta věcí není vysvětleno. Joela, která trpí jakousi zvláštní duševní chorobou, je zaslepená láskou ke svojí dceři, dle mého mínění jí však nenechá v dospělosti dýchat. Dokonce ji i jejího manžela pronásleduje a neváhá na něj žalovat, jen aby se k ní Lea vrátila, což mě naprosto šokovalo. Zároveň se zpovídá ze vztahu ke svému o dost staršímu manželovi i k dalším mužům ve svém životě. Celkově to na mě působilo jako jedna velká litanie, byla jsem ráda, že už jsem dočetla.
Mně se tahle knížka moc líbila. Po všech detektivkách a thrillerech jsem si u ní vyloženě odpočinula. Vůbec to není romantika, jak tady vidím štítek, je to poklidné vyprávění napsané výborným stylem, ne nadarmo autorka obdržela prestižní literární cenu. Hezké.
Kniha má na můj vkus extrémně pomalý děj, což mi vůbec nesedlo. Mám ráda, pokud má příběh spád, je to čtivé a děj nenudí. Autorka si v této knize však dává čas. Konec je překvapivý, ale za mě ne zcela uspokojivý. Po přečtení knihy mi zůstala spousta otázek, které nijak nebyly dořešeny. Nevím, jestli to byl záměr autorky nebo zda autorce už došly síly.
Jak hodnotit knihu, která mě tak hrozně iritovala, a klidně i kvůli mým podivným rodinným vztahům?
Děs běs. Jednostranná zpověď matky, co absolutně nekoresponduje s dnešním nebo snad i evropským viděním vztahů. Nejvíc se mě přesně dotkla matčina výtka, že i když její matka se k ní taky nechovala vždy nejlépe nebo si nemají co říct nebo jí taky lecčíms ublížila, nikdy by se k ní neotočila zády. Ale to je přesně ono. Je to osobní věc, absolutně vnitřní pohnutka a rozhodnutí, jak člověk se vztahem i ke svému rodiči naloží.
A je to věc toho rodiče, jestli na to jako dospělý a rozumný člověk přistoupí nebo bude dál manipulovat.
Strašně mě ta kniha rozčílila. Moc bych si přála číst i pohled ze strany dcery a ne jenom litanie matky ve stylu “udělala jsem pro ní první poslední a ona se ke mně otočila zády. Ani náznak sebereflexe.
Príbeh začína v vo chvíli, keď matka pozoruje svoju dcéru na ulici iba z diaľky. Postupne sa začne pred nami odvíjať klbko príbehov a drobných udalostí, ktoré viedlo k tomuto odsudzeniu. Román o tom, že hranica medzi vrúcou materskou láskou a tou, ktorá sa stáva obsesiou je veľmi tenká. Chce to kus empatie, aby sme pochopili hlavnú hrdinku a vedeli s ňou súcitiť.
Drsná, dojemná a úprimná výpoveď zložená zo spomienok, kde-tu vytrhnutých a náhodne pozliepaných.