Ako som sa stal sám sebou

05.03.2022

Krásná kniha o životě tohohle moudrého pána.

12.05.2021

Srdce autorova příznivce plesá...

02.02.2021

I když Yalomovy knihy mám rád, tímto autobiografickým vyprávěním mě kupodivu nijak neoslovil. On sám v knize píše, že vede relativně poklidný život, bez výrazných krizí. No, a právě takový neslaný a nemastný pocit, jsem z četby měl.
Tři hvězdy jsou za oblíbenou značku Yalom, a za uvedené inspirace a zajímavosti, které vedly k napsání jeho titulů.
60%

31.12.2020

Pred čítaním tejto knihy je fajn mať od autora niečo načítané, pretože sa k svojim predchádzajúcim dielam vracia a vysvetľuje ich vznik. Inak je to klasická skvelá kniha od Yaloma, ktorá sa tentoraz venuje jeho autobiografii a názov skutočne zodpovedá obsahu.

17.12.2020

Táto kniha sa ma hlboko dotkla napriek tomu, že vlastne rozoberala viaceré oblasti len povrchne. Je zaujímavé čítať o psychoterapeutovej úzkosti, o existenciálnych otázkach, ktoré v sebe celý život rieši, o akademickom živote a cestovaní, o rodinnom živote a nakoniec bilancovaní.

Trochu ma vyrušili kapitoly ohľadom vzniku kníh, ktoré pôsobili násilne, na druhú stranu mi poskytli jasnú predstavu, čo od neho ešte čítať budem a čo nie.

08.08.2019

Pro mě příliš rozvleklé.

16.05.2019

Přečetla jsem většinu knih tohoto známého psychiatra a pokaždé to byl mimořádný čtenářský zážitek. Velmi mě potěšilo, že i jeho autobiografie je stejně čtivá, místy dojemná a určitě inspirující. Těch vydařených celoživotních vztahů není tolik, o to víc potěší, že ten, kdo pomáhá lidem najít smysl života, často také tápal, ale přesto si ty správné postoje k životu uchoval. Doporučuji nejen příznivcům Irvina Yaloma, ale všem kdo se nebojí bilancovat vlastní život, i když to nemusí být vždy příjemné...

18.03.2019

Prvá Yalomova kniha, ktorú som prečítal po niekoľkoročnej pauze od jeho diel - jednak zo zvedavosti, no aj v rámci vzdelávania ako terapeut zelenáč.

Bolo zaujímavé sledovať, ako sa Yalom počas tých desaťročí vyvíjal, rástol a mnohokrát padol na hubu. Okrem svojich pacientov spomenul aj "fiktívne terapie" - ako by to asi bolo, keby šiel so svojím problémom k terapeutovi. Zaujalo aj niekoľko kapitol, v ktorých písal ako vznikali jeho najznámejšie knihy a čo ho k tomu viedlo. Prekvapil kritický pohľad na V. E. Frankla, s ktorým sa autor osobne stretol a poznámka o filme o indickom vodcovi jednej sekty, ktorý je aj roky po svojej smrti jednou z "duchovných celebrít" západu.

Boli však aj vážnejšie témy, kapitoly o smrti, konečnosti, starnutí a zdravotných problémoch.

A ten vzťah s manželkou mu ticho závidím.

23.01.2019

Jistěže se člověk při psaní pamětí stylizuje - ovšem v tomto případě je to snad nepřehnané a vede to k veliké čtenářské rozkoši... Přečetla jsem většinu Yalomových povídkových knih, Lži na pohovce a filozofickou trilogii mám dokonce doma, abych se k nim mohla vracet; prolistovala jsem jeho Existenciální psychoterapii a odložila Pohled do sluce (prozatím na ně nejsem připravena) a hodně se těším na Hovory k sobě. Tím pádem jsem měla pocit, že mě jeho vzpomínky nemohou překvapit - a ejhle, překvapily: autor vykazuje takovou míru pokory, otevřenosti a vyrovnanosti, s jakou se snad v reálném životě nelze setkat. Ano, velmi rychle jsem přistoupila na to, že on je ten bělovlasý vševěd, u něhož je radost setrvat a od něhož je radost se učit. A jeho líčení celoživotního vztahu s Marylin a opatrného boje se stářím je bonus, který mě dojal a rozradostnil.

20.01.2019

Yaloma mám ráda. A i kdybych tohoto autora kdysi náhodou neobjevila v knihovně prostřednictvím knihy Lži na pohovce, setkala bych se s ním určitě jen o něco později. Přestože se nakonec psychoterapii profesně nevěnuji, z jeho děl čerpám spoustu inspirace pro svou práci i do života a nenechala jsem si utéct žádnou jeho knihu.
V těchto vzpomínkách Yalom svým čtenářům poskytuje intimní a poutavý vhled do způsobu, jakým myslí, cítí a žije.
Hned na začátku cituje z Dickense: „Protože jak se stále víc blížím ke konci, putuji kruhem stále blíž k počátku. Zdá se, že je to jakési uhlazování a příprava cesty. Mého srdce se nyní dotýká mnoho vzpomínek, které dlouho spaly...“
Je neskutečně otevřený. Ve své knize dělá totéž, co ve své soukromé praxi, na prvním místě je u něj autenticita, navazuje vztah: dělí se se čtenáři nejen o své vzpomínky, ale i obavy, selhání, co ho těší, kde čerpal inspirace a jak přemýšlel při psaní jednotlivých knih (už teď vím, že si je určitě postupně přečtu znova). Díky jeho schopnosti sebereflexe dává nahlédnout i pod pokličku prožívání stáří a s ním souvisejících neduhů.

Podle I. Yaloma v životě prožíváme dva strachy z opuštění. Jeden z nich je strach ze smrti, který se obvykle objevuje ve zlomových okamžicích, nebo na sklonku života. „Smrt je něco jako určitý druh přednášejících. Neslyšíte, co říká, dokud si nesednete do první řady.“ Konečnost života vybízí k tomu, abychom ho prožili s co největším smyslem. A čím dřív si to uvědomíme, tím lépe, protože můžeme ještě něco změnit.

„V Pohledu do slunce popisuji koncept „zčeření hladiny“ jako způsob, jak zmírnit úzkost ze smrti. Každý z nás, často nevědomky, vytváří soustředné kruhy vlivu, které mohou zasáhnout jiné lidi v příštích letech, dokonce generacích. Vliv, který máme na jiné, se předává podobně jako čeření na hladině rybníka, které se šíří stále dál, až už není vidět, ale na nanoúrovni stále pokračuje.“
Právě v Pohledu do slunce se můžeme dočíst: „Z tohoto světa si nemůžete s sebou vzít nic z toho, co jste dostali; můžete si odnést pouze to, co jste dali.“ A tuto knihu napsal starý moudrý muž, jehož moudrostí a myšlenkami se můžeme inspirovat.

„Často se sám sebe ptám: Proč stále přijímáš pacienty? … Je to tím, že svou práci mám příliš rád na to, abych se jí vzdal dřív, než budu muset. Cítím, že je výsada být zván do intimního života tolika lidí, a po tolika desetiletích si myslím, že v tom možná začínám být dobrý.“

“…ten poslední odstavec, k němuž se blížím ve mně budí strašné výčitky. Vždycky jsem měl v hlavě štos knih, které čekaly, až je napíšu, ale už to tak není. Cítím, že jakmile dokončím tuto knihu, další už na mě nebude čekat.“

Těžko se mi s tím smiřuje, ale nezbývá než zatleskat. Díky za všechny ty knihy a za tu možnost být zas o kousek blíž.

08.01.2019

Pohlazení po duši pro všechny milovníky Yaloma, ačkoliv konec mě trochu rozesmutnil... Autor popisuje svůj život velmi podrobně, s jeho vzestupy i horšími časy. Několik kapitol popisuje vznik svých předešlých knih, což pro mě bylo obzvlášť zajímavé, protože jsem řadu z nich četla a tato kniha ve mně vzbudila chuť se k nim vrátit a přečíst ty co mi zbývají.