Aktualita krásného. Umění jako hra, symbol a slavnost

09.01.2018

Je pro mě docela těžké reflektovat koncept zániku umění. Setkávala jsem se s ním v jiných textech, nicméně narodila jsem se do doby, kdy bylo umění už proměněno ve všech ohledech; rozlišování nízkého a vysokého bylo passé a každý mohl být autorem a přijímání díla bylo stejně zásadní jako tvoření a na babiččino ošívání nad současnou hudbou jsem nebrala ohledy. Samozřejmě, že je tahle perspektiva výsledkem tendencí (technologických i uměleckých) a teorií vzdělaných a tvořivých lidí a nebýt jich, současné umění a jeho percepce je úplně jiná... ale bylo pro mě těžké pochopit diskuzi, která se v historii o umění vedla a proč. Gadamer to dokáže vysvětlit hned na začátku. Staví se proti těm, kdo považují moderní umění za hanebné a klasické za nudné, kdo povyšují jeden druh nad druhý, a namísto toho vztahuje k umění pozitivní pojmy věčnosti, prožívání, zpřítomnění, procházení, hra, (spolu)účast, slavnost...

Gadamera jsem četla mnohokrát a jeho jazyk mi vyhovuje. Aktualitu krásného lze přečíst během jednoho dne a je to myslím příhodné, aby textem člověk procházel a naslouchal. Říká toho ale mnoho, a tak možná raději počítejte s druhým čtením.