Akvárium

23.12.2020

Skvělý sociální komentář budapešťských padesátých a šedesátých let, kniha o životě, strádání i smrti v zatuchlých bytech páchnoucích plísní, zelím a kočkami, s notnou dávkou humoru a ironie, bez nichž by byla až příliš depresivní. Bravurně vykreslené postavy, především pomatená Eda s vytetovaným číslem na paži, která svým jednoduchým nahlížením světa dominuje celé knize. Jizvy války a chudoby, touha po lepší budoucnosti, kniha o přežití.

03.10.2020

Román o smutných věcech a neutěšených osudech členů jedné židovské rodiny odsouzených k chudobě a strádání až do neslavného konce. Zvláštní je, že kniha nevyznívá pouze depresivně, ale spíš tragikomicky. Stylově zhruba mezi Dickensem a Fuksem, ale přesazeno do Budapešti let padesátých a šedesátých, což je vlastně paradox - taková chudoba přece nemohla v lidově demokratickém zřízení existovat. ;-)

23.07.2020

Po polském, argentinském, brazilském, rakouském, marockém a francouzském překladu od fra jsem si řádně pochutnal i na další světové lahůdce.
Takhle by měl být dle mého koncipován historický román - politické dění je na pozadí, ale nijak zásadně neproniká do samotného děje a ten není protkán klišoidními tématy (známe od nás nejmenované bestsellery o holocaustu). A upřímně, kdo ví, jak to vypadalo v chudinských čtvrtích v Maďarsku po čtyřicátémosmém?
Špína, chudoba, pokřivené rodinné vztahy. Celou dobu mi přišlo, že Tóthová popisuje prostředí jaksi esteticky, troufalé bych řekl, že zevrubně žensky. Na rovinu - tohle je ošklivý, hnusný. A tím vyjádřila i postoj protagonistů, kteří v tom sice žijí, ale vůči svému obydlí cítí odpor. Atmosféra a prostředí je líčena s detaily, které podporují autenticitu prostředí - jako by tam autorka občas seděla na pavlači a sama čichala kouř z kuchyně. Chvílemi popis spíše odbočuje a pomáhá dokreslení prostředí, což je odpustilné, neboť i tyto mikropříběhy jsou fascinující.
Neskutečně zarážející je ta osamělost postav, které se přitom pořád drží u sebe, což působí dosti depresivně.
Už dlouho jsem si nějakou postavu neoblíbil tak jako Edu. Ta přitom postrádá jakékoliv morální ctnosti. Ale svou pasivitou a drobnými projevy (učení se názvů rostlinek v akváriu, průpovídky v závorkách na konci knihy) si vydobyla mé sympatie. Kor když se u každé druhé zmínky líčí jako "chudák Eda". A vy ani nevíte proč. Protože to je Eda, domyslíte si.
A i přes znepokojivou atmosféru se v ději nacházejí úsměvné chvíle. Kupříkladu útěk husy či pobyt artistů.
Historickej román jak má být. Víc maďarských překladů, prosím!

Když na dvoře trénovali artisti, létaly občas kruhy a kužele až do prvního patra a točily se ve vzduchu. Za nimi bylo vidět jenom velké šedé nebe. Vynořovaly se v pravidelnému rytmu a poté zas tiše mizely, jako by sem vylétaly samy od sebe, jako by dole nebyly žádné ruce, které je vyhazují.
(s. 65)

09.12.2018

Budapešť, konec čtyřicátých let a později. Pavlačové domy, špína, chudoba a samota lidí, kteří v té depresi kolem prostě nemohou mít vřelé a fungující vztahy. A i když je mají, jsou ve výsledku jakési smutné, či pokřivené. Panoptikum postav, z nichž některé jsou prostě nešťastné (tedy je jasné, že nikdy nedosáhnou štěstí, a to jsou právě ty postavy, které si čtenář možná oblíbí), jiné postavy jsou zlé a vypočítavé (ty si oblíbí nejspíš málokdo) a jiné jsou možná zdánlivě zlé, ale spíš je to hloupost a nedostatek empatie, co je činí takovými, jaké jsou. No a tyhle postavy si paradoxně čtenář asi oblíbí nejvíc. U nich totiž v tom všem marasmu kolem dává autorka prostor černému humoru, který místy mění tento tíživě nepříjemný příběh v bizarní podívanou, jíž vlastně nechybí nadhled. Ale aby to zase neznělo jinak než to je: primárně nic veselého nečekejte. Je to smutné čtení o lidech chudých, nejen co se peněz týká. Jak říká jedna z postav "chudák nikdy nemůže být boháč". A já bych řekl, že v tom nešlo jen o majetek. Nevím, jestli je výše popsaná tématika hlavním proudem současné maďarské literatury, ale většina té, která se dostává k nám do překladu, vypadá podobně. Krisztina Tóth má ovšem navíc onen humor a nadhled. A to jsem ani nezmínil, jak skvělé text "odsejpá" a s jakou vervou mě ihned vtáhl a odmítl pustit - od prvních stránek až po ty poslední. Chci víc!