• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Krisztina Tóth

Čárový kód

„Dobře vycizelovaná a soudržná kniha povídek. Zdají se velmi osobně motivované, chronologicky víceméně postupují od dětství, pevně zasazeného v nevraživém, nepřívětivém kádárovském Maďarsku, k porevoluční době. Ta, spojena s dospělostí vypravěčky, je geograficky méně ukotvená a anonymnější, ale podobně chladná. Dějí se samé obyčejné věci, snažíte se, jak chcete, a přesto na život občas není pěkný pohled. Výrazná ženská perspektiva.“... celý text
— pomala_kniha

---

Čárový kód

„Mám rád, když povídky nejsou nahromaděné jen tak pro nic za nic, když má povídková sbírka nějakou koncepci. A Čárový kód má koncepci poměrně unikátní, přestože mi občas přijde, že ten motiv linky či čáry je tam trochu natlačen. Texty v první osobě mají autobiografický ráz, bezpochyby se opírají o nějakou zažitou zkušenost – působí autenticky. Jsou zaměřené spíše na "malé dějiny", na intimní, všední chvíle, ale zároveň do nich proniká i atmosféra: a to jak "gulášového" socialismu, tak klopotného budování kapitalismu. Navíc se do často jedná o okamžiky mezní, klíčové; jako by byly zdrojem frustrace a traumatu, vypravěčka se v nich cítí neuspokojivě, spíš by si přála být někde jinde. Nakonec ale i na takovém prostoru lze najít krapet lásky (třeba v poslední povídce, soucit s žábami). Stejně tak se však ukazuje, že i zdánlivé štěstí může mít smutnější kontury (jedovaté kamínky na sídlišti). Tu linku západ-východ jsem v knize popravdě tolik nezaznamenal, snad jen tam, kde je na to upozorňováno v doslovu. Ale jistě, je zde nějaká ta polarita, byť v intimních dějích se projevuje spíš nenápadně. Čárový kód obstojí i jako dokument doby z různých věkových perspektiv, z doby plné trýznících školních prostorů a paneláků, ale i z doby bezpáteřních statkových přesunů. Fra vydalo asi i větší pecky, ale je to dobrá věc, navíc s nemalým množstvím humoru. Šťávičku jsem nikdy neměla ráda, na dně skleničky se usazovaly malé pecičky: vyráběla ji matka strýce Franciho, která bydlela v ponurém kutlochu páchnoucím po kočkách v suterénu domu na nábřeží Hornádu. Když jsme jeli do Košic, vždycky jsme k ní museli, aby měla radost: to potom vyrovnala na talířek pár zatuchlých zákusků a při loučení mě k sobě přivinula a svými dychtivými kloubnatými prsty mě hladila po hlavě: Zostaň tu so mnou. Kúpim ti piano. (s. 51)“... celý text
— lubtich

---

Čárový kód

„Maďarská škola krásně podobná té naší! Pobíhání po schodech, protože nebyla tělocvična, hodině zdar! pozor! pohov! vyrovnat! Učitelka, která si vychutnává svou moc a čte nahlas zabavené cokoliv. V knize to netvoří nijakou extra osu, ale mně to zaujalo ihned. Jdu pátrat po další autorčině knize.“... celý text
— Vesmich

---

---

Akvárium

„Skvělý sociální komentář budapešťských padesátých a šedesátých let, kniha o životě, strádání i smrti v zatuchlých bytech páchnoucích plísní, zelím a kočkami, s notnou dávkou humoru a ironie, bez nichž by byla až příliš depresivní. Bravurně vykreslené postavy, především pomatená Eda s vytetovaným číslem na paži, která svým jednoduchým nahlížením světa dominuje celé knize. Jizvy války a chudoby, touha po lepší budoucnosti, kniha o přežití.“... celý text
— LucieT.

---

Akvárium

„Román o smutných věcech a neutěšených osudech členů jedné židovské rodiny odsouzených k chudobě a strádání až do neslavného konce. Zvláštní je, že kniha nevyznívá pouze depresivně, ale spíš tragikomicky. Stylově zhruba mezi Dickensem a Fuksem, ale přesazeno do Budapešti let padesátých a šedesátých, což je vlastně paradox - taková chudoba přece nemohla v lidově demokratickém zřízení existovat. ;-)“... celý text
— Teckovana