Vesmich komentáře u knih
Jojo, mně se to líbilo. Lionet si tak courá časem i krajem.
Napínavé, originální, pěkně děsivé až SKORO do konce. Poslední kapitolu je lepší nečíst. Z jakéhosi neznámého důvodu je potřeba na závěr ještě trochu pranýřovat ty ohavné bohatce, aby každému bylo jasné, že jsou to hajzlíci, přestože to každému bylo jasné i bez toho, a vycedit pár těch slz dojetí..škoda, protože ukončit to ve chvíli, kdy....to by byl mazec!!!
Mně se to líbilo - uvěřitelná parta policajtů uvěřitelným tempem řeší uvěřitelné případy.
Jistěže je to nemorální, mordovat lidi kvůli penězům, jenomže když on to byl takový balík!
Domácí masakr a pachatel na útěku. Napínavé. Tůma poprvé (dřív jsem četla Tajemství, tak už ho znám), jihočeská kriminálka v personální krizi a mnoho a mnoho poučení a mouder z různých oborů, kterými nás obohacuje tu televize, tu moudrý psycholog, tu asi Vesmír, což v kombinaci s podivuhodnými obraty typu, "přejeme upřímnou soustrast", působí poněkud nevyváženě... což je taková škoda, protože on je to jinak vlastně dost dobrý příběh a má to švih i napětí.
Návrat Karla Koutného mi přišel jako dobrý tah, celý příběh držel pohromadě, akorát ty písňové texty mi lezly na nervy, ale tak to se dá přeskakovat. Tůma se taky vylupuje, tak se budu těšit na další jižní mordy.
Historická detektivka to není, není tam ani detektiv ani zápletka, je to takové historické soft porno, což by asi nevadilo, kdyby se tam něco dělo. Ale neděje - ten šel tam a tam potkal jiného a ten šel taky tam a dostal přes hubu. Ženy jsou bez výjimky tydlety sexuální objekty, což by také nevadilo, kdyby to nebylo celé takové jalové. Nicméně - poslouchala jsem jako audio na dlouhé cestě autem a v kolonách a když jsem zvažovala, jestli nějaké Rádio Cokoliv nebo tohle, tak tohle přeci jen vyhrálo. O fous, ale ano. A v kolonách to mělo vyloženě terapeutický význam, protože jsem si každou minutu uvědomovala, že by mohlo být ještě o dost hůř. Třeba se ocitnout jako postava tady v té slátanině.
Kromě tématu samotného, tedy jak se vědomí mění pod vlivem psychoaktivních látek, je pozoruhodná i rovina "boje proti drogám". A ta knižní obálka! Tu stojí za to vidět, i kdyby to člověk nečetl.
Přesně takovým úvahám se věnoval můj bratr na základce, psal si to do sešitů a kreslil se mapy, jak by ten svět vypadal, kdyby, takže mně to přišlo jako milé čtení.
Je to kumšt, aby se vědci povedlo něco říct srozumitelně pro širokou veřejnost a navíc vystihnout cosi zásadního, s čím se dál dá pracovat, implementovat to do svého vlastního života a moci se o to opřít. A to přesně všechno tady je.
Prastará nesehnatelná kniha, kterou jsem objevila v Národní digitální knihovně při hledání nějakého textu o měřických věžích. Je to parádní vyprávění o budování venkovské infrastruktury zřejmě určené mládeži, takže naprosto srozumitelné i mně.
V tom Brně se dějí věci! Jsme někde v 15.století, jestli se nějak nepletu a jeden každý tam neustále počítá minuty a sekundy (dokonce i vteřiny) a vzájemně se v těchto časových jednotkách informují. Psychopati se tam líhnou ve vodě, mrtvoly se ocitají v pozoruhodných objektech....no dobrá fantasmagorie...jenomže....poslouchala jsem to jako audio a ten člověk, který to čte, to čte takovým stylem, že dokáže zvednout úroveň textu o parník! Takže do auta ideální!
Mně se to zkrátka líbí. Poslouchám v audiopodobě a interpretka si to taky užívá. I ještěrky mě bavily a u tohoto jsem se smála nahlas (při žehlení!). Navíc je tam celá řada hlášek, které si nejen pamatuji, ale zařadím i do slovníku :) A ta zámecká sestava :)
Poklidné vyprávění o tom, kterak Protivná Alice našla tajemství Vesmíru a vnitřní rovnováhy v maloměstě, kde jsou všichni sice nesnesitelní, ale zato mají k sobě blízko. Bylo to svěží vyprávění, detektivní námět se mi líbil a pátrání bylo věrohodné, takhle nějak by to celé prostě určitě probíhat mohlo. Akorát už druhý den nevíte, o čem to bylo.
Jack se posunul, ale moc nevím kam. Reálie z daleka pro mě poutavé, zajímaly by mě i ty intriky zláků z vyšších míst, akorát jsem z toho nějak moc nepobrala, proč tam toho bylo tolik. Akční to bylo taky pěkně, i ta dílna mi nějak přirostla k srdci, i dostihová parta dobrý, akorát ono to tak nějak nedrželo pohromadě.
Áha! Tak už vím, kde to začalo skřípat. Tady. Nápad dobrý, popis policejních postupů zajímavý, ale...to, co jsem nějak nemohla dobře trávit u Botanika, kterým jsem sérii začala, a to, co vůbec nebylo u prvních dvou dílů a ve třetím jen nepatrně a stravitelně, je tady už patrné. Detektiv se ze sympatického Svéráze proměňuje v protivného Děda Vševěda, Všeuměla a Všudybuda. Každý si ho volá ku pomoci, policie by se bez něj zjevně vůbec neobešla a celá ta plejáda žen, které počtem v britské policii několikanásobně převyšují muže, alespoň na řídících pozicích (což je klidně možné, to já nevím), neví, kam se vrazit a jen čeká, co udělá POU! No, tak to už bylo místy moc na mě no.
A když si k tomu ještě přidá čtenář návštěvu muzea v Prachaticích, tak má obrázek úplný a může se oddávat starým pěkným snům o tom, jak k nám přijela pouť.
Kroniku rodu Buendíů čtu už dlouhé roky. Čtu to na přeskáčku i celé znovu, anebo jen úryvky. Mám i CD s audioverzí, kterou čte Jiří Adamíra a je to načtené tak malebně, že u toho ani nevařím ani nežehlím, jen si tak sedím a poslouchám.
Mně to sedlo celé. Téma i postavy. Popis před-covidové Kuby je ve srovnání s těsně-po-covidovou ještě docela blahobytný. Ještě tam něco k jídlu sem tam i bylo. Rudý děda na mě působil tak, že autorka ani nijak moc nepřehání, že jeho náhled na svět může docela dobře být přesně takový.
Postava kurátora slibovala v průběhu čtení víc než přinesla a přišla mi nějaká nedomrlá, narozdíl od jiných zajímavých postav. Kulisy se i tentokrát povedly.