Tichá noc Hercula Poirota

včera

Po vyloženě špatném předchozím dílu jsem už měl k této knize v hlouby duše připravený hněvivý komentář s tím, že u mě nový Poirot skončil a nedám mu nikdy víc šanci. Nakonec, matematicky vyjádřeno, jsem "jen" někde v průniku množin mírného nadšení a mírného zklamání (spíše ke straně prvně zmíněného). Kniha jako celek šlape, vedlejší postavy fungují, děj odsýpá rychlostí blesku a vztah Poirota a Catchpoola mi nepřišel tak nepřirozený jako posledně. To ale bohužel nemůžu napsat o celkovém rozuzlení, které mi připadalo zbytečně prostě překombinované (nebo překombinovaně prosté, obojí je správně) a nedostavil se potřebný "wow effect", který u knih ACh většinou mívám. Samozřejmě je to z velké části chyba na mé straně, protože má očekávání byla maximální. Ale ruku na srdce, můžou snad být očekávání u případů Hercula Poirota nižší? Závěrem vytvořím oslí můstek k začátku komentáře a podotknu, že dalšímu dílu určitě šanci dám, jen se do něj musím pustit s tím, že královna detektivy byla jen jedna.