Vesmich
komentáře u knih
Kdo má pod čepicí
Marie Rejfová
Nejlepší na tom je, jak Josefína musí do práce :), chodit tam pravidelně a účastnit se porad..ještěže se problém tak nějak vyřešil sám..
Mrazivé tání
Dana Stabenow
Tak my tady také víme, že když první táááání cestu sněhu zkřííííží, tak se vrací Hubenej Joe, Čára i Ušoun :), nicméně na Aljašce to moc idylka není a div, že to víceméně všichni přežili. Také mě zaujal způsob likvidace autovraku - až rozmrzne zem, tak to zakopu...to bude panečku džuzna!
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Takto nutně musí připadat naše vlastní životy těm, kteří je nějak popisují. Zvenku je to vždycky o hodně nemilosrdnější a nudnější. Zevnitř to není, podle mě, nikdy taková soustava mizérií v tom či onom. Takové zachycení některých momentů v životě rodiny, které se až po čase ukazují jako křižovatky rozhodnutí, ale v danou chvíli moc prostoru na nějaké extra myšlení člověk nikdy nemá.
Tanečník
Jeffery Deaver
Tfuj tajxl! Ještěže takové postavy se zde u nás v kotlině objevují jen jednou za generaci a raději tančí po velkých říších. Mazec!
Továrna na maso
Miloš Urban
Po Libni, kde se jezdilo a utíkalo a přežívalo válku, tentokrát Holešovice. Čtvrť znám, bydlela jsem tam, tak se mi do míst docela snadno přenášelo. Jatka jako jedna velká podivnost, kolem které se shromažďují podivíni, kteří nejsou samosebou žádní křehounci. Bertold Neuman, inženýr z libeňské Pragovky byl pro mě světlou výjimkou mezi autorovými ústředními hrdiny, kteří mi pokaždé lezou na nervy /což nemá nic společného s tím, že bych o nich nechtěla číst/, jatkař-píárista.neónista Leon Hebvábný neměl pro mě Bertovo kouzlo, ale na nervy mi nelezl. Vlastně mi ta postava seděla.
Sběratel kostí
Jeffery Deaver
Viděla jsem to jako film a měla jsem ho ve vzpomínkách jako že dobrý. Tak mě zajímalo, jak je to v knize. Po jejím přečtení jsem si film znovu po letech pustila a přišel mi ne moc dobrý :)
Dvanáctá karta
Jeffery Deaver
To byla dobrá jízda! V hlavní roli lstivá středoškolačka vykreslená hodně věrohodně, takže byla dostatečně okouzlující i lezoucí na nervy zároveň.
Palec a tichá voda
Jarmila Pospíšilová
Tato série vražd na vsi, mě pokaždé bezpečně vrací na zem. Zápletky jsou tak všední, až se to skoro nechce číst, protože je to tak všední...a jak je to všední, tak je to nemilosrdné. Nikde neběhají sérioví vrazi čtvrtící kdeco, pokaždé je to nějaká taková náhoda, divnou, zatuchlina. Inu, takové pěkné případy ze života.
Na zemské stezce
Martin Nesměrák
Legenda o založení hradu Landštejn s uvěřitelně a plasticky vykreslenou atmosférou a pozadím. Osidlování hvozdu, které probíhá jinak na česko/moravské straně hranice a jinak na rakouské, což je ostatně docela dobře znát i dnes. Podrobně vykreslené postavení tehdejších svobodníků, kteří stále se rozrůstající vrstvě nevolníků připomínali, že nevolnictví není jediný možný způsob venkovské existence. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl nějaké ságy, je možné, že v dílech dalších bude více vykresleno, že se "dobrý král" o svobodníky extra nezajímal a nechával je na pospas pozemkové šlechtě, která se s nimi zrovna moc nemazala. Takže se na další díl rozhodně podívám. Příběh, který se odehrává v popředí, je jednoduchý, nekomplikovaný, ukazuje silnou, rozvětvenou, při sobě držící tradiční rodinu a jako takový nijak neruší.
Hluboký spánek
Raymond Chandler
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování v rádiu a bavilo mě to. Četl to takový temný, mužný hlas, takže některé ty hlášky zněly parádně. Kulisy parádní, detektiv sympaťák, dekadence všude kolem děsivá. Akorát nevím, o čem to vlastně bylo :)
Volha
Karel Hynie
Tak to byl mazec, ty vole. Jakmile jsem se začetla, říkám si, to je snad vo Pekárkovi! A bylo! Ten "můj" po velký revoluci kšeftoval s máslem na tržnici a byl to Jarda, ale jinak to sedlo. Proletariát ve své vrcholné formě, dekadence po komunisticku zasazená do propagandistického prostředí...a ten parádní rozměr efektivity práce, ty vole...ten se držel v ČT dlouho...měla jsem příležitost cosi moudrého do ČT sdělovat pro nějaký hloubavý pořad, je to tak deset let zpátky. Přijeli k nám na vesnici čtyři. Šofér Standa, paní, co přivezla podepsat JEDEN papír, redaktor a kameraman. A dohromady popracovalii tolik, co normální člověk už v té době udělal sám. Včetně, toho, že si na cestě dlouhé 80 km sem a 80 zpátky dokázal řídit auto sám, ty vole. Ale tak byl pátek, viď a tady je pěkně.
Nemesis
Agatha Christie
Slečna Marplová ve své vrcholné formě! Už toho tolik nenaběhá, nemůže soustavně někde viset hubou na plotě a sbírat klepy, paměť také není, co bývala, o to je ovšem lstivější, drsnější a pragmatičtější. Kdo jí přijde do cesty, nemá šanci!
Žena filmového kritika
neznámý - neuveden
FB příspěvky neznám a vůbec to bylo pro mě překvapení, které se objevilo v podobě audioknihy. Poslouchala jsem při cestách autem a přišlo mi to osvěžující a zábavné. Ona ho má ráda, on jí taky, mají jedno dítě za druhým, ona je s nimi doma a on sleduje filmy. Ona ostatně také. Občas jsem se smála nahlas, zejména když došlo na historky s nejmladším dítětem nebo manželovy festivalové výpravy. Určitě si to v kolonách poslechnu radostně noch ajnmál i drajmál..
Stín
Adam Przechrzta
A už to skončilo a zůstal jen takový ten smutek, který zůstane, když skončí něco, co by člověk chtěl, aby bylo dál, protože ono to je dál, akorát nevím jak a protože chci vědět jak, tak ten smutek. Třetí díl byl hodně velká emoční pecka.
Místodržící
Adam Przechrzta
Po přečtení Adepta jsem si nebyla jistá, jestli mě to zajímá dál. Začetla jsem se a zajímalo a zajímá. Jak to být mohlo a nebylo a možná bylo v nějakém jiném Vesmíru..a je to propracované a je to dobré...
Na kometě
Jules Verne
Zdá se že Rusko rodí, jen chlípná blahorodí a Francouz svádí dámy, co jsou dávno zadány....Je to takové hravé to putování Vesmírem.
Jak se do lesa volá
Marie Horová
No tak za mě teda pecka! Stein se dostal do literárně snesitelné podoby, zápletka byla originální, celý případ, jak už je tady u té série standardem, byl komplikovaný v motivech i provedení a hlavně úplně tak, jak to v životě bývá. Četlo se mi to jedním dechem a přijde mi to čí dál vychytanější.
Svědectví uloupené dýky
Martina Novotná
Po seznámení s dvojicí, trojicí "vyšetřovatelů" v Nymburce a okolí, jsem se s nimi posunula blíž ku Příhrazům. Tímto tempem se tam kluci ovšem hned tak nedohrabou, zato se stále rozmnožují. Koně taky. Nemůžu říct, že by mě to extra bavilo nebo že by to byla nějaká literatura nebo že by to o něčem bylo nebo že by se něco strašného stalo, kdyby to nebylo napsané vůbec. Taky mi nikdo z nich není sympatický. Tadeáš mi přijde jako nabubřelý fouňa a kapoun, Vítek se věčně utápí v pochybnostech a ten třetí se soustavně pokouší zavrtat Tadeášovi ...tam. Takže proč to teda čtu? Nevím vlastně...A přečtu si i další díl? Myslím, že ne. To jsem si po tom prvním myslela ale taky a pak jsem si tento přečetla...
Se džbánem pro vodu
Marie Horová
Mord parta dobrý, psycholog-krasavec-plavec-kulturista-intelektuál-mužný a současně citlivý Stein méně dobrý. Je mi záhadou, čím se on vlastně přesně živí. Ale tak zase co je mi do toho, že jo :) Občas to v textu zadrnčí naučností - oni to ti bezdomovci mají složité, ale jinak jsou to dobří lidé ve špatné situaci a podobné pravdy...nicméně to neznamená, že to celé nedrží pohromadě a nedá se to číst! Drží a dá. A dám si i další díl.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Bergman zde působí svěžeji a daleko méně otahaněji, než když bloumal po Beskydech. Někdo chce za humny ptáky a mokřady a jiný tam chce barák a každý si to svoje přesvědčení protlačuje jak umí. A sem tam je potřeba i někoho zamordovat.