Vesmich komentáře u knih
No tak za mě teda pecka! Stein se dostal do literárně snesitelné podoby, zápletka byla originální, celý případ, jak už je tady u té série standardem, byl komplikovaný v motivech i provedení a hlavně úplně tak, jak to v životě bývá. Četlo se mi to jedním dechem a přijde mi to čí dál vychytanější.
Po seznámení s dvojicí, trojicí "vyšetřovatelů" v Nymburce a okolí, jsem se s nimi posunula blíž ku Příhrazům. Tímto tempem se tam kluci ovšem hned tak nedohrabou, zato se stále rozmnožují. Koně taky. Nemůžu říct, že by mě to extra bavilo nebo že by to byla nějaká literatura nebo že by to o něčem bylo nebo že by se něco strašného stalo, kdyby to nebylo napsané vůbec. Taky mi nikdo z nich není sympatický. Tadeáš mi přijde jako nabubřelý fouňa a kapoun, Vítek se věčně utápí v pochybnostech a ten třetí se soustavně pokouší zavrtat Tadeášovi ...tam. Takže proč to teda čtu? Nevím vlastně...A přečtu si i další díl? Myslím, že ne. To jsem si po tom prvním myslela ale taky a pak jsem si tento přečetla...
Mord parta dobrý, psycholog-krasavec-plavec-kulturista-intelektuál-mužný a současně citlivý Stein méně dobrý. Je mi záhadou, čím se on vlastně přesně živí. Ale tak zase co je mi do toho, že jo :) Občas to v textu zadrnčí naučností - oni to ti bezdomovci mají složité, ale jinak jsou to dobří lidé ve špatné situaci a podobné pravdy...nicméně to neznamená, že to celé nedrží pohromadě a nedá se to číst! Drží a dá. A dám si i další díl.
Bergman zde působí svěžeji a daleko méně otahaněji, než když bloumal po Beskydech. Někdo chce za humny ptáky a mokřady a jiný tam chce barák a každý si to svoje přesvědčení protlačuje jak umí. A sem tam je potřeba i někoho zamordovat.
Na každého dojde :), takže i na starého proutníka a požitkáře Barbariče. Baví mě to pořád stejně, vždycky se dozvím něco nového z Horních Uher a hned mě to láká se tam vypravit.
Začátek ve stylu severských vyšinutin mě poněkud vyděsil, ale celkem rychle se situace stabilizovala. Hlavní hrdina je kulturista/plavec intelektuál, kterému žádná žena neodolá a když je potřeba, tak hulvátovi i jednu ubalí a v případě nouze převezme za zkušenou policistku výslech:)... no..tak za nějakou velkou literaturu se to nevydávalo a příběh měl spád a četl se mi dobře. Rozhodně mě zajímá, jak se to bude vyvíjet dál.
Začíná se ze mě stávat fanoušek Palcovy Lhoty a okolí. Zase takový pomalý příběh, kdy se cosi zvrtne a už to jede nezadržitelně jak po klouzačce a na pozadí běží všední venkovské příběhy typu kdo kde co vykope a vykopat nemá, případně zahrne, co zahrnout nemá a co z toho vzešlo. Docela jako u nás na vsi.
Začala jsem to číst bez jakékoliv předinformace, byť jen v podobě anotace, takže jsem nevěděla do čeho jdu. Tempo mi přišlo fantastické. Detailní popisy v první čtvrtině s tím tempem navíc dělaly docela divy- rozjezd, dupnutí na brzdu a zase rozjezd. Čtecí paráda, kdy se text nedá odložit. Technická stránka cestování mi tady nepřišla nijak důležitá, takže jsem si jí extra nevšímala a soustředila se na uvěřitelnost jednání postav. A v tom je trochu zádrhel. To, že naše různá rozhodnutí na různých křižovatkách ovlivní naší další cestu, jistě, to, že v okamžiku takové křižovatky může vzniknout cosi jako dva a více možných směrů, co by ne, akorát to tady drhne v tom, že každým takovým rozhodnutím budujeme svůj charakter. Takže když se našich X já octne na Y křižovatkách, tak ta volba neurčuje jen cestu, ale i odklon k trochu jiné podobě cíle, běžnou korekci, anebo úplnou změnu, protože každá volba přinese novou (a pro každého jinou) zkušenost a to je největší formativní učitelka. Proto bylo pro mě poněkud podezřelé to, že všechny štěpy, bez ohledu na rozdílné zkušenosti, množství voleb a délku cesty, sledovaly pořád úporně nekorigovaný stejný cíl, akorát jinými prostředky - někdo vlídnými, jiný méně vlídnými. Ve velkém finále se mi to začalo vizualizovat v podobě filmu Oživlé mrtvoly, jak banda jakýchsi mátoh leze z hrobu a utíká stejným směrem za stejným mordýřským cílem.A to mi přišlo směšné. Oni nebyli nestejní pouze ve volbě prostředků, prostě byli nestejní na základě zkušeností, takže se stejně nechovali a stejně nejednali, akorát stejně jako vosy padaly do sklenice se šťávou. Tak to mi pak přestávalo být jasné, proč tam v tom příběhu vlastně jsou. Zajímavé by pro mě nejvíc bylo sledovat, jak dlouho by ta rodinná idylka toho hlavního zláka bavila. Život ve spokojené průměrnosti zajištěné nikoliv společným prožitkem a společnou cestou, ale pouhým obutím si cizích bačkor. Rozhodně zajímavé čtení. Rychlé, svižné, akční.
Takový životní cyklus softwarových objektů jsem četla za sebou čtyřikrát ve smyčce a neomrzelo se mi to. S vyprávěním O kupci a alchymistově bráně hodlám otravovat každého, kdo mi násilím hubu neucpe a Úzkost je závrať ze svobody..óo jéje..... Také tam jsou povídky, které nebyly nic pro mě, třeba zrovna Výdech. Ten papoušek mě teda taky extra nebral a ta kreacionistická taky ne..no, takže si jdu ještě jednou přečíst buď Objekty, anebo Úzkost...asi Úzkost, ta je pořádně vostrá.
Autorku znám dosud pouze prostřednictvím učitelky Josefíny, co nemá ústa líná a vyšetřuje aktivněji, než stará Marplová. Takže jsem věděla, že ať budou povídky jakékoliv, rozhodně budou napsané tak, že mi budou sedět. Bylo to náramné čtení, dost temné a ponuré, aby to sedělo a také dost realistické, aby to sedělo ještě víc. Za mě rozhodně parádní četba.
No, poslouchala jsem jako audio, protože to bylo v rámci členství, takže celkem zadarmo a když tedy srovnám cenu a výkon, dopadlo to celkem dobře. Jinak je to styl Vondruška, akorát to není moc vychytané, takže hlavní postava je takový svatoušek jako Olda z Chlumu, akorát o dost nesnesitelnější a svalovec vedle něj nesahá Otovi ani po kotníky, byť má taky účes podle poslední módy a lepí se na něj každá žena, která jde kolem. Nápad mě zaujal, pátrání mělo místy šmrnc, místy moc ne. Rozuzlení bylo na hlavu postavené a že se to odehrávalo v době Václava II. bylo poznat jen podle toho, že to tam soustavně zaznívalo. Jinak to tedy nebyla ani detektivka ani historická, spíš takové soudobé pojetí červené knihovny, kdy je méně historického muchlování a více historického mordování.
Kniha má český název a těžko říct, proč je tady jen ten německý. Je to dvojjazyčný text, z jedné strany německy, z druhé česky. Množství fotek a historických zajímavostí o Zlaté stezce - všech třech větvích. Za mě parádní!
Všechno se podrobně dozvíme, jak to tak u té policie chodí, jak už to tak u autora bývá - po přečtení Hotelu se jeden mohl zrovna stát hotelovým někým, po Letišti a tamtom o to přistání, bych si bývala troufala státi se vedoucím letového provozu, o hladkém přistání obřího letadla, kde je všem hodně a moc blivno, ani nemluvíc. Takže tady se cítím být připravena vyrazit něco u nás ve vsi vyšetřovat. Čestně, samosebou. Ne, že by mi tady ten Detektiv byl nějak extra sympatický. Dumala jsem, čím to. Myslím, že tím to, jak on se pohyboval v příliš těžko uvěřitelných a uchopitelných extrémech. Taky mi nějak hlava nebrala, co je na něm tak sexy, že jakmile se k němu jen přiblížila jakákoliv dominantní žena, už se nemohla udržet a hupsy hupsy...no prostě tamto. Možná nějak dobře vypadal, to se těžko vyčte. Tedy ono se to někdy vyčte lehko, ale tady teda ne. Co se čtení týče, autor je zárukou, že text plyne, aniž by klouzal po povrchu a je zkrátka uživatelsky velmi příjemný.
Film jsem viděla hned, jakmile se v Česku promítal, knihu jsem četla, jakmile se tu objevila, tak jsem si to teď ještě poslechla jako četbu na pokračování v rádiu a je to parádní i v této podobě. Někdy se něco tak mimořádně povede...
Magie prosakuje kudy to jen jde, zejména ve Varšavě se mají co ohánět. Všechny ústřední postavy mi byly sympatické a snadno se jim přeje štěstí a úspěch v jejich konání. Zajímavé pro mě bylo celé to polsko-ruské soužití.
Nutně jsem si to potřebovala poslechnout /audiokniha/, protože to bylo /alespoň začátek/ z Vrchlabí. A musím říct, že to patří k těm knihám, které se mi od autora líbily. Nicméně poslední třetina mi přišla nějaká utahaná, už to bylo celkem jasné, všechny erotické scény se odehrály, všechny vdavek chtivé vilné ženy se vrhly na všechny opatrné muže a rozproudily jim krev ve vetchém těle, padouši byli víceméně odhaleni, tak nač furt setrvávat ve Dvoře?
Čím déle se Shugakovou prožívám její všednodennost, tím víc mi přirůstá k srdci. Když si vzpomenu na první díl, váhala jsem, jestli je to četba pro mě...později mi bylo jasné, že je. Tenhle díl se pořádně zavrtá do problému tradice versus pokrok, zájmy soukromé versus veřejné a pěkně plasticky, protože na jiné zemi, lze vidět, jak se to začne všechno točit, když je ve hře přírodní bohatství. No a Katja se už tak nějak nemůže schovávat a tvářit, že se jí to netýká, protože hrana zvoní každému.
Voda a všude voda, to je i můj svět, takže ztroskotání chápu prázdninovou katastrofu..i když taky trochu jako příležitost :), jak to nakonec vzali i Vlaštovky. jenom teda nechápu, proč ten John musí vždycky nad Nancy vyhrát! A nechápu to už několik desetiletí :) a to zejména proto, že je to na její domácí vodě... podle mě by mu to natřela.
Zrovna toto dobrodružství nepatřilo mezi moje nejoblíbenější a když jsem si ho přečetla po mnoha letech znovu, už vím přesně proč! Byl to až moc Ostrov pokladů a málo něčeho, co lze vlastně prožít za barákem, jako tomu je u ostatních Ransomovek.
Takže už vím, kdeže jsou zdroje švédských úchyláren, kterých jsou plné severské detektivky! V dětství jsem čerpala "informace" o tamních historických zvyklostech ze seriálu Raskenové, který jsme s bratrem hltali a mnohé rozhovory přehrávali stále dokola. A nyní jsem si doplnila "znalosti" četbou tady toho. Vlastně je to stejné - zima a hlad, násilí a chlast, samé chrchlání, stonání a plození a porody. Ještě jsem čekala, kdy dojde na vymýtání ďábla. V každém případě text je to zajímavý, naturalistický a barvitý, jen je třeba si ho rozdělit na dva texty. Jeden je pátrání po vrahovi, druhý jsou lekce ze švédské (asi) historie. Bavilo mě to, četlo se mi to dobře a další díl si přečtu ráda.