Vesmich
komentáře u knih
Vraždi všímavě
Karsten Dusse
Přijímací řízení do mateřské školky, práce s dotacemi na bohulibé ekoprojekty a všudypřítomné laté, mě naprosto uchvátily. Nápad je to náramný a vzhledem k tomu, jak dobře se v Německu kniha prodává, možná to není s tamním obyvatelstvem až tak ztracené...
Toulavá země
Liou Cch'-sin
Vesmírné courání tam a zase zpátky, tentokrát s bonusem. Mezi řádky je patrné, aniž by bylo nutné lupou hledat, jak oni to ti Číňané vlastně myslí s tím světem. Nebo alespoň tenhle.
Barmské dny
George Orwell (p)
Konec starých časů po britsku...ten, kdo není aristokratem, může jako aristokrat žít někde, kde k tomu jsou příhodné kulisy, jako například v Barmě. Je tam sice vedro a nuda, ale tak co už....A kdo aristokrat je, může si tam bez dohledu zbytku rodiny hrát třeba pólo. To vykreslení rozličných figurek je tak plastické, že jsem se někdy až lekla, jestli nesedí vedle mě. Navíc jsem neměla tušení, že autor napsal i něco takového.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Člověk člověku není bratrem, jak víme a zde se ještě kousek posunulo všeliké dělení na lidi méně a více cenné. Na mě to působilo jako začátek proměny společnosti, kdy se prolomí silné tabu a postupně se zavádí nová norma. Takový náznak, co to dělá, byl vidět u neteře a synovce hlavního hrdiny, kdy se k všeobecné uživatelské nepříjemnosti této věkové kategorie přidalo ještě takové temnější cosi, co jim pomáhá vyrovnat se s podivnými novinkami. Nejen, že je to zajímavý námět, zajímavě zpracovaný, ale navíc nutí k myšlení a čtenář si v textu může najít to svoje, co ho bude fascinovat, nutit přemýšlet, představovat si, jak dlouho by asi zavedení takové pozoruhodné normy trvalo....anebo pohoršovat a nadavovat. Každý podle svého apetitu.
Nemáte šanci
Jack Black
Jak má jeden startovní čáru setsakra daleko za ostatními, musí je doběhnout jedině zkratkou. A Jack to vzal přes zločin a docela mu to vyšlo. Amerika, jak jsme si jí za mých mladých let snili. Železnice, která všechno propojuje a život kolem ní, svoboda, nezávislost, toulání, zločin a věznice a bary a opiová doupata, pistole a pekelný chlast a všechna tato nebezpečná lákadla. Parádní čtení až do konce, kdy Jack poctivou práci vykonává, ale nepředstírá, že se do ní zamiloval. A taky z ní určitě nezbohatnul.
Ještě není konec
Michal Sýkora
Mařenka Výrová je moje oblíbená literární postava, takže jakmile na ní narazím, hned vím, že to bude krásné setkání. Ta postava se autorovi mimořádně povedla, stejně jako Vitouš! Tento příběh je ostrý jak cirkulárka, kterou za mých mladých let sousedé trýznili každou sobotu a neděli své okolí a jak jsem tak zaznamenala, tento pěkný český zvyk zažívá renesanci.
Severní vody
Ian McGuire
Výprava velrybářská kolem Grónska se nezdařila. Kniha mě přiměla přečíst si, mimo jiné, text Ekonomické dějiny velrybářství, abych dobře porozuměla tomu, proč byly velryby v této době tak žádaným "zbožím" a jaké využití člověk pro jejich těla našel. Autor se s tím nemazal, čtení je to drsné a tvrdé, zejména zpočátku je nutné si na to zvyknout, nic si o tom nemyslet, jen to nechat být, aby si to tak nějak proplulo vědomím. Jakmile se rozum a cit adaptují, je možné text vnímat ze všech možných úhlů a byla jsem jím velmi okouzlená. A to až do konce.
Oheň na pláži
Chris Ould
Teprve po dočtení celého příběhu je jasné, proč byl rozjezd tak pozvolný. Celé dohromady to drží pevně, má to jasný začátek, prostředek a konec, zápletku, vyústění, zajímavé postavy, se kterými je možné prožít pár večerů, aniž by k tomu bylo třeba využít omamných a psychotropních látek. Jestli to ještě není film, tak určitě brzy bude.
Zátoka smutku
Chris Ould
Příběh se pořádně rozjel a jak se tam tak lovily ty velryby, celý koncept trilogie mi hodně připomněl Mayovu trilogii z ostrova Lewis. Také takové zvláštnosti v podobě místních loveckých zvyků (ostatně my tady máme také celé série zvyků, které nenašincům jpřijdou barbarské), detektiv, který se vrací/nevrací domů a tak dál.Chvíli jsem měla podezření, že by vrahem mohl/a být..ale to se, jako obvykle, nepotvrdilo :). Nooo, takže jdu na třetí díl a podíváme se do Dánska.
Neklidné pobřeží
Chris Ould
Líbila se mi úvodní část v audioknize, tak jsem si jí nechala číst celou. Pomalé tempo mi vyhovovalo, příjemně letně se to táhlo, bylo to zamotané a zapeklité a pozvolna vyplouvaly na povrch další a další (po)drobnosti. Jenom jsem nějak nepobrala, k čemu by mohlo být dobré číst celé ty pasáže v dánštině nebo faerštině nebo je to jedno v čem, protože je to detektivka, že jo...takže proč by jí čtenář měl číst dánsko/faersky či tak nějak? Možná to je nějaká přidaná hodnota, ale mně to nic detektivně hodnotného nepřidalo.
Mýtus o věčném návratu
Mircea Eliade
S Eliadem jsem se setkala poprvé kdysi na vysoké právě prostřednictvím této knihy a můj vztah k autorovi od té doby pouze zesílil.
Maitreyi / Slečna Kristína
Mircea Eliade
Kdysi na vysoké jsem se s Eliadem seznámila prostřednictvím Mýtu o věčném návratu a ihned z toho byla láska tak veliká, že si ze mě dělají přátelé srandu dodnes. Moje okouzlení trvá!
Nástrahy zubařského křesla
Agatha Christie
Viděla jsem film, takže jsem měla takové nějaké tušení, že je to příběh hodně zapeklitý. Nic jsem si z něj beztak nepamatovala, takže jsem nebyla ochuzena ani o jeden prudký výkrut, který Agatha v tomto příběhu vykroužila!
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Pozvolně se vinoucí příběh jak meandrující řeka, postupně vyplavující tu trochu bahna, tu nějakou tu perlorodku, tu chomáč řas a jinde hromadu naplaveného svince. Přicházela jsem tomu na chuť postupně a přišlo mi to celé takové líznuté Kunderou, což mě ani nerušilo ani neuchvacovalo.
Ďáblův hřbet
Honza Vojtíšek
Začátek mě uchvátil a očekávala jsem drsný příběh o osidlování H/hvozdu, který se navíc odehrával v krajině, kterou znám. No a víceméně to tak i bylo. Překvapily mě (zřejmě) žánrové prvky, kdy je potřeba prznit ženy nejrůznějšími způsoby a podrobně to popisovat. Když už to bylo poněkolikáté, musela jsem se smát, takže to na mě nějak extra strašidelně nepůsobilo, jen tak nějak přitrouble, a to nikoliv kvůli věci samé, ostatně proč by to tak nemohlo probíhat, jako spíš kvůli podrobným popisům pyjů a ran a neutuchající hromadné pářící potřebě. Ten rozjezd knihy je skutečně mnohoslibný, poslední třetina na mě působila tak nějak vyčichle.
Wilsonov
Michal Hvorecký
Mě to bavilo! Připomínalo mi to nejdřív Řeky Londýna, pak už nic, což bylo příjemné.
Pod Palcem
Jarmila Pospíšilová
Bylo to takové letní čtení, poklidné tuzemské vražděníčko v poklidných tuzemských kulisách, kdy vražda je spíše dílem náhody než výsledkem složitého plánování. Palec je odvážný typ, který si odpočinek představuje tak, že jde starostovat do malé obce :)
Cyankáli v šampaňském
Agatha Christie
Zrovna mám před sebou nějaké podezřelé oslavy! Takže: nepít šampaňské! Na knihách od Agathy se mi líbí, jak nechá často zamordovat někoho, kdo není kdovíjak sympatický. Tentokrát to není strašlivá baba, kdy už člověk čeká na její zamordování jako na všeobecné vysvobození, ale okouzlující krasavice, proti které nemá jedna nikdy šanci.
Černé zlato
Dana Stabenow
Nebyla to láska na první pohled, Chladný den pro vraždu mi přišel průměrný, ale bylo tam jakési cosi, které mi pořád drnčelo v hlavě. A navíc, moje kamarádka knihovnice o tom mluvila jako o dobré sérii. A od druhého dílu už jsem velkým hltačem Aljašky a všeho kolem. A je to čím dál lepší! Po minulém zážitku z ledového moře, tentokrát ropa a děsný prachy kolem ní. Mizející původní svět a Shugaková ve městě :) to byl vůbec zážitek :)
Mých tisíc životů
Jean-Paul Belmondo
Rozjezd parádní! Někdo, kdo radostně vzpomíná na své dětství, aniž by matička byla chudá, vetchá a nemocná a otec jakbysmet. Válečná léta a poválečná Paříž. Školní pasáže jsou jako učebnice zacházení s dětmi, které nejsou úplně standardní co do chování i učení a cesta k hraní, i filmový rozjezd a nástup Nové vlny, se čte výborně. Potom už autorovi asi došel dech, anebo trpělivost a tak nějak ta kniha doskomírala, což by mu býval mohl říct nakladatelský redaktor, kdy je potřeba skončit. Byť tedy slovo konec tam nemá psát :)