Ďáblův hřbet
Honza Vojtíšek , Ivan Kučera
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507582/bmid_dabluv-hrbet-E2J-507582.png
4
91
91
Skupina dřevorubců a vojáků se ve 13. století vydává dobýt panenskou, lidskou bytostí neobývanou divočinu na slovensko-moravském pomezí. Brzy se však ukáže, že v temných a hlubokých lesích ve skutečnosti nejsou tak úplně sami.
Přidat komentář
Super napínavé čtení. Určitě doporučuji :-)
PS: není vhodné pro slabé žaludky
Příjemný temný příběh z hlubokých lesů. Postupné odhalování nepříjemné pravdy, bolestné a zničující, s dopady na všechno živé v budované osadě. Vpravdě jsem čekala více popisů u drsných scén, zavěrečná řežba na mě byla příliš mělká oproti zvrácené erotice a popisu divoké krajiny. Nicméně dobovost se opravdu podařila, včetně všech bázní tehdejšího lidu. P.s.: Jen by mi prostě nevadilo delších 100 stran, užívala jsem si to.
(SPOILER)
Ke čtení této knihy mě nalákala anotace, říkal jsem si že historický horor odehrávající se ve 13. století na pomezí Moravy a Slovenska by mohla být velká pecka.
Začátek Ďáblova hřbetu docela splňoval očekávání, ale pak se to nějak začalo táhnout, ne že by se tam vůbec nic nedělo, ale chybělo mi postupné budování napětí, o které se autoři asi snažily, ale alespoň na mně to nějak nefungovalo, no a na konci to celé přestalo fungovat úplně, protože jsem zjistil že kniha je chybně vedena jako horor místo toho jako fantasy, protože ta lesní válka mezi lidmi a bandou přerostlých kozlů, nemá s hororem nic společného.
Nevím jestli ti lidští protivníci měli být nějací Karpatští Satyři, ale Satyři byli alespoň napůl lidi, ale zde to podle popisu byli opravdu jenom velké kozy, za snahu dávám dvě hvězdy.
Začalo to dobře. Funkční postavy, působivá atmosféra doby, kdy se lesní stezky teprve budovaly. Zbytek sice pořád rámcově funguje, ale je to takový standardní přírodní/okultní horor, který sem dočítal spíše ze zvědavosti.
No masakr! Se vším všudy. V kraji Matúša Čáka Trenčanského ve 13. století jsme svědky začátku výpravy, která má za cíl kolonizaci divokého neprostupnými lesy porostlého kraje. Vojáci, dřevorubci, jejich ženy i děti a rovněž kněz a felčar se vydávají do neznáma, aby vystavěli osadu, začali v ní hospodařit a při tom budovat cestu pro další následovníky. Mají s sebou zásoby, dobytek i drobná domácí zvířata. No a prioritou je postavit kostel. Kněz tu sehraje významnou roli při střetu s domnělou pohanskou ženou. Že to nemůže skončit dobře, tušíme už od samého začátku, atmosféra pěkně houstne a při střetu s různými příkořími, jež jsou živnou půdou pro farářův fanatismus a nízké pudy některých osadníků, se projevují charaktery jednotlivých postav. Bylo to napínavé, děsivé, neskutečně brutální a čtivé.
Miluju horor The Witch, proto byl Ďáblův hřbet jasná volba, oproti němu je však film jen taková lehká pohádka - dvojice autorů se tady se skupinou dřevorubců a vojáků, dobývajících panenskou divočinu ve 13. století, vůbec nepářou.
V knize je asi všechno co od ní, vzhledem k žánru a zasazení očekáváte. Nedotčený kraj má skvělou atmosféru, nechybí místní pověry, kouzlo dobového zasazení, zkraje vás možná odradí incestní znásilnění, připravte se na fanatiky, obcování s rohatými kreaturami, několik vyvražďovaček, kde lítají ruce a nohy, dostanete i souboj s medvědem, hořící čarodějnici a šablonovité postavy. Poslední jmenované je asi největší zápor knihy, byť spousta postav stejně slouží jen jako maso na porážku.
Racionální uvažování se navíc uprostřed lesů střetává s náboženstvím, rohatá monstra tady postupně vystrkují růžky a ve chvíli, kdy se spustí masakr, je Ďáblův hřbet poměrně brutální, byť to největší zlo stejně nakonec páchají lidé. Naprostá spokojenost, pro milovníky folk hororu povinnost splňující do puntíku vše, co slibuje.
Že je Ďáblův hřbet tak nějak sázka na jistotu jsem věděla díky nadšeným ohlasům z mého okolí. I proto jsem si ho nechávala na čas, kdy se na něj budu moct soustředit a udělala jsem dobře. Osídlovaní hranic ve 13.století a zlo, které se prolíná celým příběhem.
Na, která žije roky sama v lese je považována za čarodejnici. Ale tuhle cestu si nevybrala sama a síly, které tu byli dávno před lidmi to ví. I proto je Na pod jejich jakousi ochranou.
Když na místo dojede karavana mužů, žen a dětí, z nichž každý bojuje vlastně sám se sebou, netuší ještě, jaká odplata je čeká za to, co časem provedou s Na.
Démoni a Ďábel totiž nikdy nespí. Jsou temní, krutí a všude.
Pro milovníky okultních záležitostí a lidských příběhů je tahle kniha velmi povedenou záležitostí. Určitá prvoplánovost se jí ale ani tak upřít nedá, protože tohle je téma, které prostě baví a táhne.
Někomu může vadit, že se skoro celou knihu téměř nic neděje a poznáváme psychologii postav, mě naopak ta největší řežba na konci absolutně sedla.
Moje hodnocení: 9/10
Parádní a napinavá knížka od které se jde těžko odtrhnout. Hororové příběhy často nečtu ale tohle fakt stojí za to.
(SPOILER) Určitě skvěle napsané, zvláštní divoké prostředí, podivné postavy v neskutečném lese... Hnusné jednání na začátku se prolíná celým příběhem a na to pak doplatí celá zbytečná výprava. Možná nebýt fanatického kněze, ještě by se dalo smlouvat, ale bohužel...
Před dávnými a dávnými časy, kdy se bojovalo skoro holýma rukama, lesy byly pusté a nepropustné, a možná tu s námi nebo vedle nás žily i bytosti, které už dávno nejsou, nebo jsou jen v pohádkách? Tam nás přenese příběh z knihy. Žádná pohádka, něco temného, co se klidně mohlo stát. Kniha mě dostala, jen té erotiky tam mohlo být méně.
Tohle bylo perfektní počtení! O tom, že Honza Vojtíšek umí, nebylo pochyb, však už toho má na kontě pěknou řádku a mám tak trochu pocit, že je k nezastavení :-) a i když je psaní ve více lidech fakt peklo (vím o tom svoje) nikdy neříkej nikdy. Honza totiž evidentně peklo rád (a ještě je schopný o tom přednášet).
A teď ke knize - Ďáblův hřbet napsal spolu s Ivanem Kučerou a ukousli si pořádné sousto - napsat historický román odehrávající se ve 13. století jistě vyžadoval sakra pečlivou přípravu.
Skupina dřevorubců a vojáků se vydává dobýt divočinu na slovenskomoravském pomezí. Chtějí tam postavit osadu, cesty, kostel... mají s sebou děti. A poměrně brzo se ukáže, že tam nejsou sami.
Autorům se podařilo perfektně vybudovat napětí, atmosféru, charaktery postav (naštěstí tu má každý svoje kostlivce a strašáky) a pak do toho zdánlivě fungujícího světa vpustili rohatá monstra... a začala tak neskutečná řežba, že si to prostě musíte přečíst!
Atmosfréra, spojenie stredovekých reálií a prostredia nepriestupných lesov, to sa podarilo. Podobne aj archetypy postáv (ortodoxný kňaz, dedinský pobuda, mastičkár) a dialógy sú zvládnuté výborne. Ten vyšok, nuž, povedzme že autori nemali vyššie ciele. Príbeh, ikeď sa z počiatku rozvíja sľubne, sa rýchlo zmení na sériu udalostí vedúcich od masakru k masakru, kde dej a tajomno úplne vytlačí hromada vnútorností a roztrhaných telesných otvorov. Záverečná štvrtina, všetko toto znásobujúca, je už čírou groteskou. A je to škoda, lebo potenciál tu bol veľký. Menej je niekedy viac.
Dlouho jsem odkládala četbu této knihy .... A teď přišel asi ten čas... Přelouskáno během jednoho dne .... Čtivé... Jen někdy moc drastických scén (hlavně na konci knihy) ...
Velmi příjemné počtení, je to čtivě napsáno, stránky ubíhají jak nic. Výborná atmosféra lesa a visící nelidské hrozby, gradující děj s barvitým masakrujícím vyvrcholením. Paráda. Užívala jsem si příběh po celou dobu, až mi bylo líto, že skončil. Moje vnitřní touha po zvrhlostech očekávala momenty znásilňování kozly do větších podrobností, v mnoha místech jsem se lehce zklamávala nad strohostí samotného aktu. Možná jít maličko do hloubky toho loru a ještě o kousek víc si s tím vyhrát a bylo by to na 5 hvězd bezpochyby.
Začátek mě uchvátil a očekávala jsem drsný příběh o osidlování H/hvozdu, který se navíc odehrával v krajině, kterou znám. No a víceméně to tak i bylo. Překvapily mě (zřejmě) žánrové prvky, kdy je potřeba prznit ženy nejrůznějšími způsoby a podrobně to popisovat. Když už to bylo poněkolikáté, musela jsem se smát, takže to na mě nějak extra strašidelně nepůsobilo, jen tak nějak přitrouble, a to nikoliv kvůli věci samé, ostatně proč by to tak nemohlo probíhat, jako spíš kvůli podrobným popisům pyjů a ran a neutuchající hromadné pářící potřebě. Ten rozjezd knihy je skutečně mnohoslibný, poslední třetina na mě působila tak nějak vyčichle.
Publikace Ďáblův hřbet, jejíž četbu jsem kombinoval i s poslechem audioknihy, ve mě zanechala intenzivní pocit uspokojení. Dostal jsem historický horor psaný autory Honzou Vojtíškem a Ivanem Kučerou a řeknu vám... Byla to jízda!
Atmosférická a nekompromisní. Plná hrůzných výjevů, které jsem ovšem nemohl přestat sledovat.
Audiokniha ve mě navíc zanechala, až filmový zážitek. Zvuky lesa, dřevorubců, křupání kostí i řev útočícího monstra...wow!
Jak Golden dog, tak Audiotéka a samosebou i tandem autorů odvedli bravurní práci...
Jáj! Zdolal jsem Ďáblův hřbet a přežil to! Teď o kozlí chlup racionálněji - na tento román jsem čekal už delší čas. Zklamaný rozhodně nejsem; kniha je na svou délku velmi čtivá, nebál bych se říct až dechberoucí.
Přesto se našlo několik drobných negativ. Už v druhé čtvrtině knihy se našla místa pro budoucí děj nepříliš nosná, byť skvěle napsaná (shrnul bych je pod heslo Medvědi nevědí, že turisti mají zbraně), což by bylo ještě v pohodě. Víc mě štvalo, že počáteční hutně-děsivá atmosféra tím byla částečně ubita, protože ze skrytých příšer vytvořila převážně kulisu. Nakonec se věci pohnuly dlouho očekávaným směrem a já zadoufal, že se konečně dozvím nějaké hlubší lore... a na místo toho nastala etapa zběsilého akčního řádění (což Morbidus nemá rád). Neříkám, že vyústění románu nebylo logické a že bych si kozel-gore čtenářsky neužil; ovšem výrazná změna ladění způsobila, že kouzlo knihy přestalo působit.
Nicméně i přesto je tento svazek kvalita sama. Postavy jsou velmi živě napsané a díky srozumitelně vykresleným motivacím je práce s nimi na velmi dobré úrovni (byť jsem rychle odhadl, kam děj směřuje, ale to je můj zlozvyk a problém). Atmosféra příběhu je poměrně dlouho hutná tak, že by se dala krájet. Pokud dojde na explicitnější či drsnější scény, nejde o materiál vhodný pro úplné horrorové vegetariány (což míním jako pochvalu). Zmínku si rozhodně zaslouží i knižní obálka, která je v papírové verzi pojata vtipným způsobem.
Pro horrorové gurmány vybraná lahůdka s jemnou příchutí kozího sýra.
(SPOILER) Tibor Lukavský je pověřen Matúšem Čákem založit osadu na Ďáblově hřbetě a prosekat hvozdem kupeckou stezku. Bere s sebou své vojáky, skupinu dřevorubců a jejich rodin, lékaře, kněze a svého syna Jonáše. Netuší však, že pány hvozdu jsou "satyrové", kteří mají rádi lidské maso a znásilňování žen. Autoři nešetří brutálními scénami, v nichž létají utržené končetiny, vyhřezlá střeva, vydloubnuté oči a ženy jsou przněny obřími údy. Nechybí náboženský fanatismus, pomsta a velký masakr.
Ďáblův hřbet. Možná ďábel vyobrazený na hřbetě knihy a tedy snad ďábelská kniha. Četbu knihy jsem dlouho odkládala, nechtělo se mi do ní. Nakonec jsem jí dala šanci. Horor - to byl pravý důvod, proč jsem se rozhodla ji chtít třímat ve svých rukou.
Kristina mi nepřipadá na 13. století a na naše poměry jako vhodně zvolené jméno. Vyznívá mi příliš novodobě, v kontextu bije do očí i do uší. Spíše Kristla, ale i to se mi zdá přetažené. Jakmile jsem si přisvojila tuhle myšlenku, začala jsem se obávat, že mi to bude rušit text. Odhodlala jsem se k další četbě a abych mohla pokračovat dál, musela jsem si jméno odmyslet. Říkala jsem si, buď odečíst rok a území, nebo Kristinu. Zajímal by mě původ a historický vývoj jména. Tak moc mi to jméno v textu vadilo.
Život v přírodě. Les jako by byl živý; ta příroda odemykající a zamykající zároveň. Dýchá, má smysly, pohybuje se. Je to něco, co nemusíte spatřit, ale cítíte to. V tomto okamžiku lituji, že jsem si knihu nenechala na víkend. ...
... Jsem v přírodě zpět. Stále více se oddávám hrátkám se slovy, vše vyznívá pevně zharmonizovaně, metaforicky až jemně zidylizovaně. Letmý nádech a povzdech nad tou jemností. Čeština je velice krásný a bohatý jazyk. To si pochvaluji. Nechce se mi uvěřit, že lahodné, měkce prokreslené věty mají být podtextem pro hrubé násilí. Nicméně líbí se mi příběh, který si všímá maličkostí, ne pro ty maličkosti samotné, ale pro pozornost čtenáře.
Plynule přecházím do Matúšovy země, leden, rok 1297.
Říkám si, že Anna může být matkou malého Petříka z úvodního textu o Kristině. Odkud přesně tedy Anna pochází? Také by se možná hodilo více textu, proč Ďáblův hřbet. Čeština prokládaná metaforou, slovními obraty a hříčkami se mi moc líbí, jen se mi při další četbě zdá, že je jí v tomto příběhu až příliš. Než se tím proklestíte, přečtete mnoho textu beze smyslu.
Třetí kapitola dává jen tušit, na koho navazuje. Na začátku nevíte, kde jste. Je třetí kapitola o Kristině, nebo Anně? Pak až dál zjišťujete, že je o Kristině. Nevěděla jsem, že také pochází z Matúšovy země.
Zmatečné.
Četla jsem dál, a to proto, že jsem čekala, kam až mě to zavede.
Sex s kozlem (snad - s kozlem). Nejprve mnou projel záchvat hnusu, bylo mi na zvracení, potom jsem se musela smát. Cituji ze str. 51: "Tenhle tady ještě nebyl, blesklo její myslí." ... "Je mladý a je tu prvně." ... "Je nezkušený, ale mladicky odhodlaný." ... "Ostatní možná ani neví, že je tady."
Co to je? Očekávala group-sex? "Tenhle tady ještě nebyl". ... Takže ona už s kozlem sex měla? Asi ano, vyhodnotila pocitově, že tenhle tady nebyl, protože ve tmě ho přece nemohla vidět (viz str. 50, kde se hovoří o přítmí a o obrysech ve tmě). Kromě toho kozel jako kozel! Nebo Kozel? :-D Vždyť všichni kozlové jsou stejní, ne? Jak mohla ve tmě rozlišit Kozla od kozla, tj. velikost těla, barvy srsti, tvar a/nebo délku rohů atd. "Ostatní možná ani neví, že je tady." Možná v té chýši byla jen kvůli nim! :-D
"Kdoví, jestli tohle není jeho poprvé." "Minulou zimu jí jeden v zápalu chtíče vyryl do zad krvavou brázdu."
Takže ano, sex s kozlem už zřejmě měla. No moment, třeba to nebyl kozel, i když vydával Mé-é-é! Měl bradku. A kožešinu.
V knize jsou nevyjasněná místa, která měla být jasná od počátku. Není to dotažené, vysvětlené, chybí víc informací a vhodně použitá pointa. Měl to být horor nebo humor?
Hned v úvodu autoři servírují brutální scénu incestního znásilnění. To snad aby se čtenář nenechal mylně unést myšlenkou, že bude Ďáblův hřbet čtením pro slečinky. Vojtíšek a Kučera naopak během času ještě přitvrdí a je jedno, jestli jde o útok medvědice, znásilnění, či závěrečný masakr, k němuž muselo nevyhnutelně dojít. Přitom ani zdaleka nejde o samoúčelný proud násilí. Každá taková scéna buď posouvá děj někam dál, nebo přispívá k budování tísnivé atmosféry.
S tou pracují autoři lépe než s postavami. Ty jsou bohužel až příliš šablonovité. Statečný velitel, který se snaží vše řešit, pokud možno s chladnou hlavou, osvícený a racionální felčar, fanatický kněz, k nim přidejte stádo tupého selského lidu, a máte hotovo. To je ovšem asi jediná slabina knihy.
Mezi silné stránky knihy patří naopak dobře vykreslené reálie období vrcholného středověku, hutná a skvěle vygradovaná atmosféra a pěkně vykreslený boj člověka s přírodou. To vše dělá z Ďáblova hřbetu víc než tuctový slasher. Ostatně, po dočtení knihy si mnohý čtenář s hrůzou uvědomí, že největšími bestiemi nejsou divoká zvířata či démoni z lesů, ale lidé.