Vesmich komentáře u knih
Film s Michaelem Yorkem pouštím výchovně naší kočce, když uznám, že je to třeba a s uspokojením pozoruji jisté výsledky. Běžně vyhání z pozemku i lišky, takže to není žádné máslo, ale jak slyší ten řev ve filmu, pokaždé poněkud znejistí. Kniha má sice trochu jiný průběh, ale drsná je taky dost.
Nebude toho mnoho, co by autor o životě v okresním městě nevěděl. A co věděl a znal, to popsal. Občas jsem se smála, občas hořce polkla, protože celou dobu bylo jasné, že se schyluje k válce, která všechnu tu ospalou optiku změní.
Čtení byla taková jízda vláčkem na horské dráze. Nejdřív se to rozjede a sviští to pěkně svižně, najednou se to zastaví a pak už pomalu, pomaloučku hrká dál a dokonce i na cestě dolů brzdí. Čekala jsem, kdy se zase rozjede a posviští, ale ono se to couralo a couralo, až se to konečně docouralo, zastavilo a jízda skončila. Tak jsem vystoupila a nevěděla, jestli jsem přesně tohle myslela, že to bude....takové do vytracena....
Stein dostává zabrat! Všude na něj číhá neřest a bezbožnost, kdekdo dělá všechno špatně a nikdo si od něj nechce nechat poradit. Od začátku jsem měla takové podezření, jestli náhodou nevstoupí na scénu..víš kdo, viď...a taky se to stalo! Tentokrát hodně práce pro pana notáře :)
V Horních Uhrech nejsou žádné žerty ani s čerty ani se Steinem, kterého bolí koleno. Koleno je prevít a tak ho vyřadilo z první linie a musí teď courat krajem a vyšetřovat zločiny, podávat si podezřelé a mordovat kdekoho. Má k tomu náramného pomocníka a když se k nim přidá ještě muž učený, požitkářský a chytrý, je z nich neodolatelná trojice. Krásně se mi to četlo :)
Dřív jsem četla Šepot z lesa než Strach, takže to pro mě nebylo nějak překvapivě namíchané a vypointované, a proto jsem se mohla nechat pěkně unášet dějem a chytit šelmu za ocas. Krásná mrazivá bezútěšná hnusota od začátku do konce. Na konec jsem byla zvědavá, protože u autora nikdy nevím, co s tím koncem hodlá udělat. Jestli z toho vyleze něco překombinovaného, anebo parádní trefa. Tak toto byl ten druhý případ. I když, s kamarádkou jsme to četly paralelně a ona ten konec považovala za jakýsi rychlý...Inu, až zavítám na předměstí Ružomberoku, tak si dám majzla, aby to nebylo v zimě.
V audiopodobě je to zvukomalebná návštěva drsného severu. Oba hlavní muži jsou přiměřeně sympatičtí a originální, příběh nekomplikovaný. Je to spíš folklórní výlet než extra detektivka a stojí za to.
Na delší přejezd autem Odkudsi Kamsi jsem si z audiotéky vybrala ukázku z této knihy. Ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka hodlala vydat na osmitisícovku s vybavením, které si vygooglovala, jsem si pohrdlivě odfrkla, že takovou stupiditu poslouchat nebudu. Jenomže ukázka je dlouhá 50 minut a najednou mi to tak divný nepřišlo a už mě zajímalo, co bude dál. A dál bylo, že to bylo napínavé, zajímavé, neotřelé a i když se hlavní linka příběhu dala odhalit brzy, ničemu to nevadilo. Vysokohorské lezení je v 21.století nejspíš poněkud jiný příběh, než který kdysi popisovali Rakoncaj, Štěrbová nebo všichni dobří Poláci...
Srozumitelně podané výzkumné závěry a rovnou s nimi i nabídnutá východiska. Užitečné!
Klidně to mohlo dopadnout tak, jak to dopadne často, protože udělat z příběhu Jany Brejchové sladkobolnou slátaninu by asi nebylo těžké. To, že je to parádní čtení, zajímavé, pozoruhodné, pečlivě a naprosto skvěle poskládané, není určitě jen tím, že autorka měla k dispozici mnoho fotek a tak dál. Napsala to prostě parádně! Pro mou generaci a především pro generaci mojí mámy je Jana Brejchová velký pojem a možnost podívat se do "zákulisí" způsobem, který je poctivý, je skvělá! Tohle se prostě náramně povedlo!
Rozmanité figurky motající se po březích Otavy a dalších řek, potoků a rybníků okolo Písku. Zpočátku to působí pábitelsky. Všemožné soustavně ožralé figurky rybářů jsou celkem milé. Postupně ani ne, protože na každém najde autor nějaké nechutné hnidy a jak se tak ten hnus vrší, text postupně zasmrádá. Knížka je krásně zpracovaná, ilustrace dokreslují atmosféru.
No to vůbec není žádná finská cesta toto! To my zde rovněž umíme takto relaxovat! Lahváče v igelitce, zevlování, rozval na gauči, sledování hňupin v bedně a u toho chroupání ledasčeho a popíjení piva. Akorát s tím rozdílem, že Fin - rozhodně alespoň autor, na to umí být náležitě hrdý a povýšit to na umění, zatímco my to tady provozujeme na tajňačku..anebo ani vlastně ne :)
Četla jsem to v tom správném věku a tehdy mi to přišlo odvážné a originální a takové celé vzdorovité. Tentokrát jsem si to nechala číst v audiopodobě a už mi to přišlo otravné :) Zajímavé zjištění...
Překvapilo mě to, čekala jsem asi něco jiného. I když vlastně nevím co. Asi nějakou srandu. Sranda to nebyla. Magické i tajuplné to bylo. Přesně tam, kde jsem to nečekala a tam, kde jsem to čekala, to bylo velmi obyčejné. Originální a poutavé. Pořád mě zajímalo, co bude dál, přičemž některé momenty byly hodně velký bizár.
Oslov je taková univerzální obec, kterou je možné umístit kamkoliv. Občané se motají zleva doprava, dělají, co je zrovna napadne, o ničem moc nedumají a jakmile je někdo zbytečně zadumaný, hned ho ukamenují a upálí, čímž vyřeší většinu svých potíží.
Tak tady se Mařence sype všechno pod rukama, prevíti mají chapadla všude, prorůstají zdmi a seberou svobodu i medvědům. No prostě já na bráchu, brácha na mě a my kluci, co spolu mluvíme. Mimořádně odpudivý příběh.
Nádherný čtenářský zážitek, jako u A.S. obvykle. Bůh je se všemi, zejména ve chvílích, kdy někomu sekají hnáty a přerážejí kosti. Špionáž, konspirace, tajné služby, nábožensko - filozofické výklady, náhledy do budoucnosti (třeba ten kousek s Baťou je velmi zábavný), magie a zase magie a k tomu velké putování mezi mládenectvím a dospělostí. Parádní slovanská Iliáda.
Taková pěkná, nekomplikovaná pohádka o tom, jak chudý chlapec přes mnohá protivenství ke štěstí přišel a mnohému se naučil.Má to šťávu a spád, jsou v tom sympatické hlášky, nedobří padouši a dobří lidé, lásky a tak. Prostě všechno.
Už jsem si na Shugakovou zvykla, a že to není nic snadného! Co všechno ta ženská vydrží, to je na pováženou! Ještě teď mám z té četby zmrzlé prsty i celou hubu!
Poslouchala jsem na etapy v kuchyni, protože u Grishama nehrozí, že bych zapomněla, o čem to bylo předevčírem. Bavilo mě to, akční to bylo taky přiměřeně a Rudy mi sedl.