Vesmich
komentáře u knih
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
(SPOILER) Chandra slovanská nevídaná! Pokaždé, když jsem společně s tam maminkou zajela na kole na noční do drůbežárny, stala jsem se vegetariánem, když jsem s babkou přešla můstek tam, už se nešlo vrátit zpátky a doktor? Tak ten si nehodil na půdě lano jen proto, že doktor už proto, že je doktor, musí něco vydržet. Přesto to ale není depresivní! Je to chandra, lezavá, mlhavá, studená a lepkavá, ale dá se rozpustit.
Platnéř
František Niedl
Na Starém Městě se zase dějí věci! František Niedl přivedl na svět novou postavu! Tentokrát to není ani superman ani vraždící mnich, je to Spiderman a je s ním zábava. Je to trochu ušlechtiloun, ale přiměřeně, takže tím neleze na nervy. Hledí si svého a jak vidí šanci, čapne ji za pačesy a nepustí!
Babičky: Mrtvý kuchař
Minna Lindgren
No, potíž je hlavně v tom, že čtenář (já tedy rozhodně) docela dlouho hledá, co je to za žánr a o čem to vlastně je. A vzhledem k obálce knihy na to musí přijít až vylučovací metodou. Nejdřív zjistí, co to tedy není. Není to detektivka, žádné zločiny, které by měly hlavu a patu, se tam za celou dobu nedějí a žádná z hlavních postav není variace na slečnu Marplovou v naprosto ničem. Rovněž to není nic pro zasmání, jakože to bude vtipné, jak slibuje obálka. Vlastně ta obálka je nejspíš obálkou pro nějakou úplně jinou knihu. Něco jako novinový titulek, kdy až četbou textu zjistíte, že obsah nemá s titulkem nic společného. Takže detektivka to není, napínavé to také není, humoristické to rovněž není a slečna Marplová nikde žádná. Variace na něco to ale je. Ve chvíli, kdy jsem se nějak vypořádala s tím, že nečtu to, co jsme si myslela, že číst budu, jsem se soustředila na to, co teda čtu. A přišlo mi to nejvíc jako žensko/finská variace na Tajný deník Hendrika Groena a tento úhel mi přišel nejzajímavější. Takový náhled na ústavní a sociální péči a společenskou a státní podporu směřovanou k seniorům. Hendrik Groen mi představil jak to chodí v Nizozemsku a já se na místě přesvědčila, že to tak je. Nevím, jestli se finská veřejná péče vyznačuje tím, co je v textu popisováno, to se přesvědčím, nicméně zajímavé bylo sledovat, jak se svět rychle změní za života jednoho člověka, že k tomu není ani potřeba více generací. Kdybych bývala od začátku poctivě věděla, že je to variace na Hendrika Groena, tak bych si to přečetla s jiným očekáváním a neprovázely by to takové rozpaky. Takto mi přišlo divné, že kupuji zajíce v pytli.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Opatrně jsem se ke knize přibližovala, neboť relevantní čtecí přátelé se s ní nějak obtížně srovnávali. Proto se mi do ní moc nechtělo. Obavy byly zbytečné, protože Já jsem se s ní srovnávala snadno a kráčela jsem, spolu s Marií, jedním rokem jejího života. Nebyl to asi ideální rok a na jejím osobním žebříčku popularity by nejspíš na stupně vítězů nedosáhl, ale že by to zase byla nějaká tragická depka nejhoršího kalibru, to nebyla. Přišlo mi to vlastně velmi obyčejné, takové běžné. U autora jsem zvyklá na to, že se některé postavy vzájemně otravně poučují a deklamují jak na jevišti, případně se tam zjeví někdo, kdo mi strašně leze na nervy, takže to mě nezaskočilo. On je to takový blbý věk na nějaké efektivní vztahové restarty, takže ten výběr, který tam před Marií defiluje je sice ubohý, ale reálný.
Učitelčin snář aneb život na z(n)ámku
Klára Gočárová
Jsou to takové banální příběhy ze života - u nás doma se stalo tohleto, táta ráno vstal, máma taky vstala a pak jsme šli tam a pak jinam a pak domu, děti tam taky byly a bylo jich dost. Opravdu je u nás hezky a jsme umělci. Tak třeba v čekárně u zubaře dobrý.
V práci nemusí být blázinec
Jason Fried
Pro mě to bylo příjemné, klidné čtení, což většinou u literatury tohoto typu nemívám. To se vždycky nabudím a kamsi vystřelím a podobné projevy neklidu. Ale tady je to přesně obráceně, jsou tu skutečně postupy, jak zbrzdit, jak si držet hladinu klidu a prosperity a naučit se poznat tu hranici.
Talentovaný pan Ripley
Patricia Highsmith
Tom Ripley je zajímavá postava i v dalších pokračováních (od Toma pod zemí po Toma pod vodou). Jeho neobvyklý talent mu pomůže k penězům a mnohé jeho další talenty k dalším penězům. A to s sebou nese potíže, které je potřeba vyřešit a ta řešení zase další potíže, které je třeba vyřešit. I v dalších pokračováních čeká Tom na to, jestli Laskavé bohyně najdou jeho stopu a trochu se toho obává a trochu na to čeká. Celá série je dost jedinečnou studií adaptace svědomí, vývoje utilitárního přístupu a oddělení jedné části sebe od jiné části sebe, aniž by se potkávaly. Takže se nejen Tom sám dokáže mít rád, ale podobně jako právě v románu Laskavé bohyně jsem se přistihla při tom, že se nelze čtenářsky vyhnout jisté náklonnosti k této figuře. Jakmile autor udělá hlavního hrdinu ze zvrácené postavy a dá mu příležitost na čtenáře chvíli působit, on už si k jeho srdci cestu najde. A přitom k tomu není jediný důvod, jediná polehčující okolnost. A snadno se pak může i v neliterární skutečnosti stát, že když je padouch dost okouzlující, je mu ledacos odpuštěno. Velmi pozoruhodný čtenářský zážitek!
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Tak proběhlo polidštění Eriky Fosterové. Nic velkého, ale tak každý krůček v jejím případě, je velkým krokem pro lidstvo :) Hnusák byl opravdicky hnusáckej a co ho k tomu hnusaření vedlo mě nikterak neobměkčilo.
Konvertitka
Stefan Hertmans
Tak poklidně to začíná, až skoro jemně, aby se pak ukázalo, že jakmile se jedinec připlete do cesty Dějinám a přimotá se k tomu jejich Toku, tak to nemůže dobře dopadnout a je to jedno ve kterém století a ve které zemi. Badatel bádá a zkouší rekonstruovat příběh kohosi dávno mrtvého, kterému se tady to připletení stalo. A ať už člověk utíká kam chce a kudy chce, neuteče. Mimořádně úchvatný čtenářský zážitek!
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Čas od času si dopřeji luxus klidu, zastavím se a ponořím do něčeho od A.S., nechám se odnést někam do jeho světa a jen se bavím a raduju a cestuju a to všechno dohromady. Je to krásný no.
Chladný den pro vraždu
Dana Stabenow
Když jsem si stále opakovala, že je to třicet let starý text, tak mi to v četbě dost pomáhalo.
Hodiny
Michael Cunningham
Měla jsem skutečně chvílemi za to, že čtu V.W., takové mimořádné zachycení krátkého časového úseku v naprostých detailech, aniž by to působilo zdlouhavě nebo by měl čtenář potřebu někam tím textem cválat. Alespoň já tedy. Snadno vklouznout do kterékoliv z žen a společně s ní prožít její všední den. Nahromaděné upachtěné nic, které, když se na něj člověk podívá z jiné strany, je vlastně dost dobré všechno..
Šumavští převaděči
Pavel Moc
Knížku jsme dostala k Vánocům a chytla mě ohromně, takže jsem se vydala na několik výprav ve stopách převaděčské skupiny (akorát jsem nikoho nepřeváděla, nikdo na mě u toho ani nečíhal a ani nestřílel) - jednu hned v zimě, další na začátku léta a mezi tím sem tam do některých míst. A ještě jsem zdaleka neskončila! Vzdálenosti, které ti lidé byli schopni pěšky překonávat a u toho nést balíky se svými věcmi, děti...nooo, to je teda síla.
E=mc2, lásko moje
Patrick Cauvin
Četla jsem ji ve věku, kdy mi bylo přibližně jako jim. Byly prázdniny a já četla a četla. Někdy se to tak všechno potká. Ó krááásné dny našeho mládí :)
Smršť
Jozef Karika
Nádherná jízda! Někde v horách se cosi zase motá a děje, autor nás tam zavede a tam to rozjede. První, co jsem od něj četla, byla tma. Smršť jsem četla ve slovenštině a přijde mi to ještě o úroveň lepší čtenářský zážitek. Tady se postavám moc východisek nenabízí. Konec byl pro mě těžko uchopitelný a celé to trvalo na mě dlouho. Snad osm nebo kolik stran pořád totéž, jako by bylo potřeba to ještě víc pochopit a ještě víc pochopit a ještě víc pochopit...přitom to bylo celkem "pochopitelné" hned na první dobrou...
Trhlina
Jozef Karika
Inu, autor prostě umí. Propadla jsem mu zcela a zatímco jiné thrillery poslouchám pouze jako audioknihy, tohoto si pouze čtu, aby mě cizí přednes nerušil a neovlivňoval. Igor mi lezl na nervy od samého začátku tak strašně, že jsem se soustředila také na to, jestli má předpojatost projde nějakým vývojem, jestli pro něj naleznu pochopení. Tak to se nestalo. Na samém konci, kdy se tak nějak víc dozvídáme, o co jde, to pro mě bylo, podobně jako ve Smršti, těžko uchopitelné. Ne nesrozumitelné ani nepochopitelné, prostě těžko uchopitelné.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Poslouchala jsem jako audio, nenacházím v sobě dost odhodlání ty thrillery číst. Jen ať mi je pěkně čte někdo jiný, jako maminka před spaním. Už jsem poslouchala Věř mi, takže jsem věděla, že to bude psychojízda, kde pošahaný bude kdekdo. Tak tady byl pošahaný i barák! I když zase ne až tak moc, včera jsem byla sebevražedně nakupovat ve čtyři odpoledne v Kauflandu a celou dobu z místního rozhlasu probíhalo nepřetržité ideologické školení na téma, jak mám zachraňovat jídlo, používat nějaký pytlík místo jiného pytlíku a vůbec všechno dělat dokonale. Když ještě pak ve frontě u pokladny za mnou stojící paní školila svého malého syna, který chtěl (překvapivě!) cosi sladkého, v tom, že jeho sestra je ZODPOVĚDNÁ, zatímco on má rezervy a přeci se DOHODLI, že sladkého nic (on ještě zabojoval tím, že on se nedohodl :)), tak si říkám, že ten dům byl vlastně celkem normální a všechny postavy v knize takový celkem slabý průměr.
Na paměť mým smutným courám
Gabriel García Márquez
Bylo mi ho trochu líto, pro tu pošetilost, taky jsem se smála, pro tu pošetilost a taky jsem ho naprosto chápala, protože si už dovedu ten věk představit. A v okamžiku, kdy přišla exkurze do dílny přišívaček knoflíků pod záminkou návštěvy vzorového podniku OSN nebo čeho, jsem se smála, až jsem se málem utopila, protože jsem si zrovna nahřívala ve vaně bolavý cemr.
Temná dcera
Elena Ferrante
Nevím, co jsem čekala, ale rozhodně ne to, co jsem dostala! Žena ve středních letech se dostane do překvapivé situace, která není sama o sobě nijak dramatická, přesto v ní dokáže probudit ledacos. Pořádně se povrtá ve svých životních rolích, ať už zvolených nebo prostě nějak přidělených od národního výboru, všechny je obrátí z různých stran, propere, provětrá a aniž by činila nějaké extra závěry, zase žije dál. Pro mě to byl mimořádný čtenářský zážitek!