Talentovaný pan Ripley
Patricia Highsmith
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34627/bmid_talentovany-pan-ripl-34627.jpg
4
127
127
Tom Ripley série
1. díl
Talentovaný pan Ripley vzbudil už při své knižní premiéře v roce 1955 pozornost, která rostla úměrně s časem. Vyjádřil autorčinu představu o morálce světa s úplností, k níž se vlastně nemuselo nic dodávat. Fascinoval však Highsmithovou i její čtenáře natolik, že v sedmdesátých letech následovaly příběhy RIPLEY POD ZEMÍ, RIPLEYOVA HRA a MLADÍK, KTERÝ ŠEL ZA RIPLEYM – a historie ani dnes není u konce: loni [1991] se objevil RIPLEY POD VODOU. Na rozdíl od Cartera ze Skleněné cely, který jenom vrací „takovou spravedlnost, jakou přijal", zabíjí jen v jakémsi prodlouženém pudu sebezáchovy a znechuceně se sám sebe ptá, jestli už to barbarství přestane, Ripleyovo svědomí žádné výkřiky nevydává. Tom by mohl vypadat jako programový vrah. Čtenář, který mu chce věnovat větší pozornost, ovšem objeví, že autorčina náklonnost k hrdinovi není nějaký makabrální požitek (i když se P. H. k tomuto výroku Oscara Wildea hlásí), nýbrž pohled pod povrch: i Tom vězí v klepetech zákona o příčině a následku. Ke všemu, co dělá, je donucen buď okolím, aneb během svého vlastního povahového setrvačníku. Působení románu zvyšuje středomořská kulisa i dech Říma – pro mnohé čtenáře ovšem i představa, že Toma Ripleyho ztělesňuje ve filmovém provedení Alain Delon.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1993 , Paralela 50Originální název:
The Talented Mr. Ripley, 1955
více info...
Přidat komentář
Filmová podoba je v tomto případě pro mnoho lidí snesitelnější a stravitelnější než knižní předloha. Ta je velmi dobrou psychologickou detektivkou, v níž se toho ale mnohdy mnoho neděje právě na úkor psychologie postav, která je hodně propracovaná a zejména vnitřní svět psychopata je hodně zajímavý. Čtenář nicméně musí přijmout určitou autorčinu premisu a počítat s dobovou naivitou, neboť hlavní postava má mnohdy víc štěstí než rozumu a je pravda, že někdy jsou její vysvětlení tak přitažená za vlasy, že už není možné, aby je někdo neprohlédl. Knize také chybí jakákoli atmosféra, protože to, že se většina děje odehrává v Římě, se vůbec nepozná, neboť nějaká pohoda tohoto velkoměsta na čtenáře ani jednou nedolehne, na druhou stranu se nerozprostírá žádná velká temnota. Naznačovaná homosexualita Toma Ripleyho není nikterak zásadní, je ale nutné ocenit, jak decentně s ní autorka pracuje a pro vyznění knihy není nikterak důležitá. Autorka dobře věděla, že pokud se chce soustředit na psychologii, nesmí román příliš zalidnit, což se jí povedlo a de facto jedinou postavou je právě Tom Ripley, jemuž se věnuje nejdůsledněji a každý jeho myšlenkový pochod zachycuje, což je moc fajn. Pozitivem budiž i to, že se ho nesnaží nikterak vyviňovat ani obhajovat a jen nabídne vhled do jeho zvrácených myšlenkových pochodů a nechává čtenáře udělat si úsudek o tom, zda lze někomu takovému fandit, nebo ne. Je pravda, že první polovina je lepší než ta druhá, v níž se autorka začne opakovat a nikam se moc neposouvá a mnohdy se zdá, že jen natahuje délku knížky na požadovaný rozsah. Nebýt toho, byl by asi The Talented Mr. Ripley mnohem lepší knihou a zanechal by silnější dojem, který je nicméně přes všechny chyby stále pozitivní. 70 %
Knihu jsem nejprve viděla 2x jako film. Obě verze se mi líbily. Ale knižní zpracování je mnohem lepší a přestože se jedná o hodně staré dílo, patří rozhodně k tomu nejlepší mu v tomto žánru. Nechápu to nízké hodnocení tady. Rozhodně stojí za přečtení. Patricia Highsmithová píše skvěle.
Kvalitní psychologická detektivka, z roku 1955 kdy svět a zejména Itálie musela být po válce, pro občany vítězné mocnosti tj. Američany, tak romantický ráj, obzvláště když byli bohatí. Bohatý rozmazlený nekňuba Dickie a chudý, vychytralý homosexuál Tommy. Na rozdíl od krásného “barvitého filmového zpracování s Mattem Damonem je kniha logičtější a dobře vykresluje děj a psychické pohnutky postav, na rozdíl od filmu kde se postavy chovají schematicky, bez udání pozadí které se můžeme dočíst v knize, na druhé straně filmové zpracování totiž scénář je akčnější a daleko větší akční drama i vyústění než daleko nudnější a naivní literární předloha, omluva je snad ještě naivní doba kdy spisovatelka psala knihu. A černobílé zpracování s Delonem je kniha pouze volnou předlohou ovšem skvěle natočenou a Delon je prostě Delon nikoliv však Tom Ripley tak jak ho známe z knihy. Takže děkuji autorce knižní předlohy a i pokračování manipulátora Toma si přečtu v dalších knihách.
V plném slunci leští osobní iluzi. Jak třpytivá je. Drží číši. Posla R.I.P. Po skle teče zl/at/á krev. Vytočil si cyankáli charakter. Démonický "mučedník" v ruletě. Teď má závratě. Nutných závětí temna vykonavatel.
Tom Ripley je zajímavá postava i v dalších pokračováních (od Toma pod zemí po Toma pod vodou). Jeho neobvyklý talent mu pomůže k penězům a mnohé jeho další talenty k dalším penězům. A to s sebou nese potíže, které je potřeba vyřešit a ta řešení zase další potíže, které je třeba vyřešit. I v dalších pokračováních čeká Tom na to, jestli Laskavé bohyně najdou jeho stopu a trochu se toho obává a trochu na to čeká. Celá série je dost jedinečnou studií adaptace svědomí, vývoje utilitárního přístupu a oddělení jedné části sebe od jiné části sebe, aniž by se potkávaly. Takže se nejen Tom sám dokáže mít rád, ale podobně jako právě v románu Laskavé bohyně jsem se přistihla při tom, že se nelze čtenářsky vyhnout jisté náklonnosti k této figuře. Jakmile autor udělá hlavního hrdinu ze zvrácené postavy a dá mu příležitost na čtenáře chvíli působit, on už si k jeho srdci cestu najde. A přitom k tomu není jediný důvod, jediná polehčující okolnost. A snadno se pak může i v neliterární skutečnosti stát, že když je padouch dost okouzlující, je mu ledacos odpuštěno. Velmi pozoruhodný čtenářský zážitek!
Přiznám se, že ze začátku jsem knihu četla s nadšením, ale postupem času mi začaly všechny postavy lézt dost silně na nervy. Také nechápu, že pravda nikoho nenapadla, zvlášť ke konci. Přečíst se to dalo, ale nemohu říct, že by mě to nějak zaujalo.
(SPOILER)
Asi zcela marně přemýšlím nad tím, jak to autorka dokázala, že místo toho, abych odsoudila malého, nezajímavého, přitepleného podvodníčka, který oddělal dva lidi pouze pro svůj prospěch, tak mu vlastně fandím a doufám, že nikdo jeho (zlo)čin neodhalí.
Mistrovsky napsáno.
Výborná kniha,napsaná čtivým,strhujícím způsobem...talentovaný,inteligentní,vypočítavý a sobecký Ripley je vám vlastně zvláštním způsobem téměř sympatický...černá a bílá se tady obdivuhodně propojuje..Velmi působivé dílo.
Výborná kniha, mám ji už v novém obalu. Prvně jsem videla film, teď čtu knihu , která je takříkajíc bomba
Přes filmy (starý s Delonem, nový s Damonem, oba nezapomenutelné) k Poslední paní Parishové, kde celá první část mi připadala jako pokus o napodobování zvláštního talentu pana Ripleyho, až sem, ke zdroji, čímž jsem se dostal od pozorování Tomových činů do jeho mozkových závitů. Není to příjemný zážitek, ale je to přesvědčivě zpracovaná sonda do psychiky člověka, který dlouhodobě žije v přesvědčení, že svět je k němu nespravedlivý a rozhodne se to napravit. Jenomže ten způsob nápravy…
Román je náležitě temný a promyšlený, postřehy z poválečné Itálie zajímavé, a jeho zakončení opravdu netradiční.
95 % (aktuálně 85 hodnocení, průměr 78 %).
P.S.
Skvělé porovnání obou filmů (Talentovaný pan Ripley a V plném slunci): Lámala jsem si hlavu, co chybělo Talentovanému panu Ripleymu k dokonalosti. Mělo mi být jasné na první pohled, že Alain Delon. Asi jsem k té jasnosti potřebovala plné slunce. (Faidra, ČSFD)
Ke knize jsem bohužel nepřistupoval jako tabula rasa, ale byl jsem poznamenán sledováním slavné adaptace - nikoliv Plein Soleil ale Talented Mr. Ripley s M. Damonem v hlavní roli. Vzhledem k tomu, že se jedná o adaptaci, která děj v jistých aspektech pozměnila tak si dovolím říci, že jsem osciloval mezi znalostí a neznalostí.
Každopádně byla kniha velice příjemným počtením. První polovina je rozhodně kvalitnější než druhá polovina, která místy tíhla spíše k opakování se. Na rozdíl od filmové adaptace, není v knize Ripleyho sexuální orientace explicitně vyslovena ač obsahuje silné narážky na bisexualitu či případně homosexualitu.
Obzvláště vnitřní pochody hlavní postavy jsou zajímavým počtením. V Ripleym jsou jisté kvality Raskolnikova a jeho odmítání si připustit vlastní chyby bylo zajímavým psychologickým pokusem. Obzvláště konec, který nechává otázku finálního osudu - spíše v rovině vzdálené budoucnosti nevyslovenou je srovnatelný s koncem filmu, který ho podle mého názoru provedl lépe, ač bychom mohli říct, že na konci děje jde ve filmu a knize o odlišné postavy.
Rozhodně kniha za přečtení stojí ikdyž pro fanoušky bych doporučil spíše starší filmovou adaptaci, která je knižnímu ději věrnější.
Talentovaný Tom Ripley, „muž s jistými vlohami na cifry a mimikry“, v příběhu pomalu odkrývá pravou tvář absolutně egoistického tvora, vysoce inteligentního, mimořádně vynalézavého a zcela amorálního. Děsivá chladnokrevnost jeho počínání vzrůstá spolu s úspěchy, s nimiž uniká ruce zákona. Žádná z postav není prvoplánově sympatická a ani Tom není „hrdina“, kterému by šlo automaticky držet palce. Přes všechnu zvrácenost jeho činů i motivací mu však úspěch svým způsobem přejete... proč vlastně?
Možno príbeh pána Ripleyho poznáte z filmu tak ako ja, ale to mi nebránilo skoro s 20 ročným odstupom prečítať si aj knihu. Bolo to moje prvé zoznámenie sa s pani autorkou a nemyslím si, že posledné. Patricia Highsmith hneď od prvých stránok knihy výborne rozohrala psychologický thriller . Kniha Vás drží v napätí až do konca a to aj napriek tomu, že ten príbeh poznáte. Mal som ju prečítanú za 3 dni a aj to som sa snažil čítanie trochu natiahnuť, nechcelo sa mi s knihou tak rýchlo rozlúčiť. Bavila ma Tomova prefíkanosť, inteligencia a chladnokrvnosť. Príbeh pána Ripleyho je pentalógia, takže niekedy v budúcnosti možno prečítam aj pokračovanie.
Stejně jako mnoho dalších lidí jsem nejprve viděla film (s Mattem Damonem). Až skrz to jsem se se dostala ke knize a upřímně obojí mě moc bavilo a příjemně překvapilo.
Kniha se mi četla úplně sama, jelikož je neskutečně napínavá a moc se mi líbilo jak je napsaná.
Patricia Highsmith nám v knize umožnila chvílemi až děsivý a neuvěřitelný pohled do hlavy hlavní postavy Thomase Ripleyho. Tom je za mě naprosto fascinující a neskutečně dobře napsaný charakter. Je inteligentní, manipulativní a nic ho nezastaví v tom, aby dosáhl svého.
Rozhodně mám v plánu si přečíst další z knih této autorky, jelikož tato mě naprosto nadchla.
Chlapec zlatý. Přede, přede plán podlý. "Karty rozložené na stole máš. Dohráls! Tvůj život teď patří mně." Libozvučný meandr blyštivých zrnek a arché usídlení se v horních patrech společenské hierarchie, lechtá mysl lačnou. Chtěl si tak moc líznout smetánky, a tak líznul smetánku. Zlotřilý, vypočítavý a intrikánský slídil, který žil v záskoku, rozkolísal jistotu mrtvého, v obleku úskočné, hamižnosti žárlivé. Pobyt v iluzi zalitý nebeskou modří se ale pomalu krátí. Derniéra imitace života se valí. Křeslo už se kymácí pod úsměvy blahými vykutáleného lháře, který toužil být rozmazlován libidem suverénnosti. Byl nepolapitelný. Ano, byl... to téměř dokonalý čin, nebýt jedné malé vratké, nevratné chybičky, a tak padá opona za jeho novým "já." Chytil se udičky.
Možno príbeh pána Ripleyho poznáte z filmu tak ako ja, ale to mi nebránilo skoro s 20 ročným odstupom prečítať si aj knihu. Bolo to moje prvé zoznámenie sa s pani autorkou a nemyslím si, že posledné. Patricia Highsmith hneď od prvých stránok knihy výborne rozohrala psychologický thriller . Kniha Vás drží v napätí až do konca a to aj napriek tomu, že ten príbeh poznáte. Mal som ju prečítanú za 3 dni a aj to som sa snažil čítanie trochu natiahnuť, nechcelo sa mi s knihou tak rýchlo rozlúčiť. Bavila ma Tomova prefíkanosť, inteligencia a chladnokrvnosť. Príbeh pána Ripleyho je pentalógia, takže niekedy v budúcnosti možno prečítam aj pokračovanie.
Knihu jsem zvolil čisté náhodně dle nějakého komentáře na sociální síti. A hodně mě překvapila.
Osoba Toma je negativní, závistivá a chce to, co nikdy neměl a jiní mají. A časem dosáhne svého, i když jde přes mrtvoly.
Čte se to dobře, charakter postav je krásně vykreslen a díky tomu, že zde není přehršel postav, má kniha velký potenciál.
Film jsem neviděl a možná se časem podívám, ale to ukáže čas.
Tuto knihu jsem přečetla dávno, ale utkvěla mi v paměti...Postava Toma je negativní - je v něm závist, touha po mamonu a tom, co mu nebylo dopřáno...
Dle mého názoru je to i oběť okolností kolem sebe.
A filmové zpracování - jeden z mých prvních filmů s Alainem Delonem, krasavcem, který už tenkrát měl v sobě jiskru nespoutanosti a k tomu francouzská riviéra....
Dnes je to nostalgie, ale k níž bych se určitě vrátila....
Štítky knihy
přátelství zfilmováno americká literatura lhaní, lži rozhlasové zpracování psychologické thrillery společenské romány vrazi sociopatie psychopati, sociopatiAutorovy další knížky
| 1993 |  Talentovaný pan Ripley |
| 2015 | Carol |
| 1982 |  Třikrát vražda z posedlosti |
| 1980 | Smrt v labyrintu |
| 1993 | Skleněná cela |
Film s Damonom a Lawom bol lepší. Oveľa, oveľa lepší. Vlastne to bol jeden z najmrazivejších trilerov 90. rokov (jeho jediná chyba je, že scenárista vymyslel postavu v podaní herečky Cate Blanchettovej, ktorá v knihe ak sa nemýlim vôbec nebola a pre potreby filmu je úplne zbytočná). Samozrejme, bez knihy by nebol film, ale proste toto je (pomerne vzácny, nie však EXTRÉMNE vzácny) prípad, kedy filmové spracovanie predbehlo literárnu predlohu (verziu s Delonom som nevidel a ani sa mi do nej pravdupovediac nechce, „správny“ Ripley je podľa mňa utiahnutý chameleón a nie taliansky gigolo so spanilým pohľadom). Námet je nechutne mrazivý. Scény, v ktorých sa ukáže Tomova zvrátená povaha, sú drsné nie ani tak fyzicky, ako skôr psychicky. Problém je, že je ich málo a zvyšok knihy je vcelku nudný, vrátane rozjazdu, ktorý je príliš pomalý a záveru, kedy už pravdupovediac tak úplne neviete, či by náhodou nebolo lepšie ukončiť to o dve desiatky strán skôr. Takisto európska výprava 50. rokov 20. storočia vehementnejším spôsobom vynikne v Minghellaovom filme vďaka geniálnej výprave, hudbe a kamere. Fascinovalo ma premýšľať, či by sa čosi také mohlo odohrať dajme tomu v r. 2024 a dospel som k záveru, že možno, ale nechcel by som to vidieť. Ako na knihe, tak na filme je totiž pôvabná práve „dávna“ doba, v akej sa dej odohráva. Doba, kde ak ste s niekým chceli zostať v kontakte, museli ste mu na písacom stroji, prípadne rukou, napísať list, následne X dní čakať, kým príde adresátovi a následne X dní vyčkávať na jeho odpoveď. Ak ste mu chceli zavolať, tak ste museli vedieť číslo na jeho pevnú linku a spoliehať sa na to, že práve vtedy bude doma. Kniha (aj film) z tohto skvele ťažia, hoc pri knihe bola naivita na môj vkus predsa len trochu prisilná (zas 50. roky nie sú predsa pravek, aby expertízou nebolo možné zistiť, či sú škvrny v člne ľudská krv, alebo majú iný pôvod).