Vesmich komentáře u knih
Po asi týdnu od přečtení už sice tak úplně nevím, o čem to bylo, ale vím, že to bylo napínavé, frčelo to a hlavní policajtka mi vyhovovala.
Obléhání města kdekým a všechny "radosti", které to provázejí. Václav si pořádně "zarytířuje", cena potravin stoupá, dojde na chov domácího zvířectva v měšťanských domech a hospodyně se mají co otáčet. Text odsejpá, jak už je u autora obvyklé a všechny pražské figurky krásně ožívají.
Po čase jsem se zase vrátila k Václavovi a znovu si připomněla, jak skvěle je to napsané, jak mimořádně se to čte a jak plasticky to všechno vystupuje z té knihy, že si vždycky říkám - takhle přesně to bylo! Pobyt celé kumpanie ve Vídni je navíc plný kulinářských zážitků a po celou dobu jsem toužila jít si někam dát pečené koleno!
Takový Atlas mraků po Rakerovsku. On to autor vždycky stejně roztáhne tak, že má v jedné knize několik příběhů, z nichž některé dotáhne a jiné ne a pak to často honem honem skončí, takže když to udělá pořádně a dokončí je všechny, tak to má, překvapivě, lepší efekt! Za mě výborný! Velmi málo skuhrání, emočního dojení a vůbec žádné rakoviny!!!
Tento případ se povedl! Obvyklé autorovo emoční dojení se celkem minimalizovalo (méně už to asi nedá), rakoviny také bylo pomálu, jakož i všeobecného skuhrání. Paní měla grády, potřebné štěstí a jiskru a chvílemi jsem jí fandila jak fanoušek u trati. Moment, kdy jí otravuje v baru jakýsi ožralý fotbalový vopruz a její brácha mu dá do huby, mě poněkud znejistěl, protože to v textu vyznívalo, jako kdyby byl divnej ten brácha a ne ten ruda a pomalu, aby snad šel vyhledat psychologickou pomoc! No, 9 z 10 (a to tu desátou neznám, ale nejspíš existuje) žen, byl dala přednost bratrovu řešení a ocenila by ho. Já bych mu tedy rozhodně o toleranci nekázala!
Tento díl měl dramatickou osnovu! Všichni zmizí, nikde nikdo a Raker to musí všechno vypátrat. Příběh má, jako obvykle, více linek, všechny jsem sledovat ani nedokázala ani nechtěla, zůstaly některé otázky nezodpovězené, kupříkladu - kde to teda oni vlastně byli? Skuhrání je tam taky dost, chorob a neustálých hnutí mysli, kdy je Raker furt v depresi, ale na druhou stranu se v krizové situaci dokáže chovat jako učiněný buddhista, ale tak dobrý...poslouchám jako audio u nádobí...
No to byla jízda! Četbu jsem odkládala v domnění, že se jedná o román! A ono ne! Ta pracovitost a odpovědnost za svůj vlastní život až do konce, to bude něco, co my, sociálně a zdravotně propojištění až do palce u nohy, nemusíme až tak předvádět a Chamtivý Dědek bude americký strašák evropským bubákem, jako my máme své Darebáky z Wall Street(u). Řepná kampaň a sezónní dřina ve skladech, to pozoruhodně navazuje na život česáčů z Pravidel moštárny. Ostatně naši dělníci ze skladových hal a montoven mají jistě také mnohé pěkné příběhy v šuplíku.Akorát jim, není 70. I když věk je relativní a když má člověk blíž k 70 než ke 30, tak si tak vetchý a pracovně nezpůsobilý zas nepřijde. Nakonec, proč nežít třeba takto? Můj soused zhruba v tomto věku tráví zase veškeré své sociálně zajištěné dny vrtáním, řezáním cihel a čehosi tlučením, což je taky dost vysilující.
Už je to dýl, co jsem se četbou přenášela na Divoký Západ a byl to poněkud jiný Západ a jinak Divoký. Tohle mě chytlo okamžitě, ponořila jsem se do krajiny a zvyků a všednodennosti a běhu života a nešlo se od toho vůbec odtrhnout. Bylo to celé pozvolné, vlastně v klidu, tak jak to chodí běžně. Film jsem neviděla a nemám to v úmyslu, protože kniha je plná obrazů a popisů a film je plný obrazů, které si vytvoří někdo jiný. Zůstanu u těch svých. Kniha měsíce pro mě určitě!
No tak to se nelze divit, že komisař zuří! Padouch si dovolil dost!
Podle mě je to především kniha o pekelném chlastu, jak se žije s ním a jak je těžké žít bez něj. Co dává a co bere a v tomto je to naprosto brilantní text, který se dá číst i opakovaně.
Začátek mě vyděsil, že to bude zase nějaký především průvodce jídlem a budu se podrobně dozvídat informace o másle a kdečem. To mě u předchozího příběhu tak otrávilo, až to otřáslo mou velkou důvěrou v komisařovy příběhy. Naštěstí to celkem brzy ustalo a navíc se to dalo dobře přeskočit a pak už to byl starý dobrý Dupin, tentokrát v zajetí týmové práce :). Šťávu prvních dílů a především Bretaňského zlata už to nemá, ale pořád to jde. Nicméně už si knihy nekupuji, jako ty první, nemyslím, že bych je potřebovala mít.
Tento komisařův příběh mě přiměl k tomu navštívit přesně TA slaniska, objevit přesně TY boudy , jíst přesně TU sůl a mít z toho všeho intenzivní pocit, že TO TADY ZNÁM. Bylo to krásné čtení i krásné cestování.
Půjčila jsem si jako audioknihu, u vaření a mytí nádobí se dá poslouchat ledacos. U toho poslouchání navíc člověk zachytí něco jiného, než když si čte sám. Přišlo mi zajímavé (toho bych si asi v textu nevšimla), jakou roli hraje muž v tomto typu literatury. Dříve, když byl hlavní akční hrdina muž, tak žena byla krásná, milující, záhadná, sexy oblečená a výborná v sexu. Rozpaky vypukávaly, když bylo třeba představit muže své rodině. Jemu se nechtělo, všelijak se zdráhal a ona ho tam tahala. A tady se nám to pěkně otáčí :)! Už jsem si toho všimla u několika knih, kde hraje hlavní roli akční žena - muž je sexy, svalnatý, citlivý, chápající a výborný v sexu:). Také jsem zpozorněla, když hlavní akční žena, unavená celodenní napínavě zábavnou a strhující činností, přijde domů, k sexy muži, který NAŠTĚSTÍ nevařil, ale má zbytky v lednici, ty zbytky v podobě těstovin s masovou omáčkou si ona vyklopí na talíř a jí to! Studené! To mi jediné na celé knize přišlo prostě nemožné! To se přece nedá jíst! Jinak je to kniha tak povedená a napínavá, že ve chvíli, kdy zapůjčené CD začalo přeskakovat, myslela jsem, že mě trefí šlak, když se to TEĎ hned nedozvím!
Tak to bylo nečekané! Půjčila jsem si audioknihu z jakéhosi finálního popudu, když jsem odcházela z knihovny, kde už mi za patami mávala uklízečka hadrem. Zkusím, uvidím. To téma je parádní, nadčasové a naprosto skvěle uchopené. Jak a proč někdo vypustí do světa fámu, jak ta si žije, co dělá s lidmi a vztahy všude kolem. Otravné pro mě bylo, že dvě ze tří hlavních postav byly na hranici snesitelnosti. Zejména ta nejhlavnější byla skutečně úděsná, přičemž nevím, jestli to byl záměr nebo ne. Hlavní muž byl takový ušlechtiloun ušlechtilá, že jsem celou dobu doufala, že někde vyleze nějaké ALE. Nevylezlo. Naštěstí ta třetí, kolem které se všechno točí, zajímavá byla. Všechny vedlejší postavy mají šťávu a drive.
Místo s tradicí, jak tradice vypadá, jak se vyvíjí a jak se modifikuje v čase. Čte se lehce, osvěžení slovenštiny osvěží mysl, do Podlasí se nicméně nevypravím. Ne, že by to byla pro region nějaká ztráta.
Maigret má tah na branku a taky nepotřebuje, aby ho někdo vyrušoval od snídaně. Na začátku je noha a na konci je kompletní mrtvola kde jménem a adresou a mezi tím jsou padouši a detektivové. Uklidňující schéma.
Takový večerní ukolébavko balzám na duši. Všichni hnusáci dostanou za uši a je to!
Téma je to jistě pozoruhodné, hlavní postavy už vychytané, ovšem ta schematičnost byla nesnesitelná. Ona ho miluje, on jí taky, v cestě mají různá protivenství, to známe, proč je potřeba to ještě prvoplánově přidramatizovávat, aby i kognitivně nejslabší jedinec POCHOPIL, že mezikulturní vztahy mají mnohá úskalí, z nichž společenský odsudek je opravdu, ale skutečně FUJ! ? Také ti přistěhovalci to nemají snadné, proto je potřeba popsat každou myslitelnou (jinde a jindy mnohokrát již popsanou) ohavnost podrobně a nějakou tu emoci vydolovat i z okoralého srdce. I domácí ohavové jsou úděsní! Rasističtí, tupí, nemilosrdní! No sebranka! Odporný svět, ve kterém není radno žít, lepší by bylo se podříznout vlastním skalpelem, což z nějakého nepochopitelného důvodu, patoložka stále odkládá.
Inu, cílová skupina už nebudu, on asi celkem nikdo, ale pořád mi vrtalo hlavou, kdože je ten pan Pip? Jak mají Angličané tak ve zvyku ve svých knihách odkazovat na jiné své knihy a literární postavy. Takže jsem na pana Pipa párkrát narazila a bylo potřeba si to nějak zasadit do hlavy. Celkem by se asi nic nestalo, kdyby mi to zůstalo utajeno, ale čte se to pěkně a je to vlastně i napínavé!
Mnohý (nejen) africký potentát dávno dobře zná potenciál dětských vojáků a mnohý (nejen) dětský voják se z válčení už nikdy dohromady nedá. Všechno ostatní je málo akční, nudné, statické. Zajímaví jsou také Cardovi mimozemšťané, kteří se nechovají v knihách obvyklým způsobem. Rovněž zde najedeme funkční návod, jak se vypořádat se šikanou a jak vést skupinu k cíli:)