Vesmich
komentáře u knih
Růže a tis
Mary Westmacott (p)
Zajímavé čtení. Klidné, pomalé vyprávění příběhu, ve kterém bude vždycky záležet na úhlu pohledu. Protože ho vypráví tento, pak TO nutně vidí takto, kdyby ho býval vyprávěl ten, či ta, potom budeme číst docela jiné vyprávění, byť by osoby a obsazení a všechny kulisy byly totožné.
Chyba
Marek Šindelka
Ve světě není milo a není v něm radost pobejt, každý se živí, jak umí. Popis rostlinných vztahů a symbióz je snad doslova překlopený z Wohllebenova Tajného života stromů, akorát to v textu kdosi horečnatě deklamuje. Napínavé to chvilkami je, to zas ne že ne, akorát se z knihy postupně stane jakési stroboskopické blikavě zmatené psycho, kdy mě už bylo celkem jedno jak to dopadne a o co vlastně jde. V každém případě se to čte snadno.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Nakladatel psal, že román vyjde dvanáctého a hned ho pošlou. To se také stalo a na Zelený čtvrtek dorazil i sem k nám, do Zapadákova, kurýr. Překvapilo mě, jak tlustá je to kniha a potěšilo, že si ji budu číst přes Velikonoce. Tady ve štítku čtu, že se jedná o knihu pro ženy..no a to je jeden motiv Bílé Vody - co je a co není pro ženy a kdo to určí. A také to, že vyšlapávat cestu něco stojí. Děj zachycuje běh času od padesátých let směrem k současnosti, i když současnost ne. Je to prostě nářez, rovin je tam mnoho. Třeba ta, která se týká sociální práce a sociální pedagogiky, ze kterých se v době vlády lidu staly odbornosti vykonávané odborníky a proto dodnes lid skuhrá nad tím, jak málo lásky se dostává jeho odborně ústavně umístěnému a opatřenému příbuzenstvu. Román je vlastně asi pro ženy, akorát ne "pro ženy" i když o lásce je to především . Nicméně ona ho nemiluje, on jí taky ne, protivenství nikdo nepřekoná, dobro nevítězí, mladá láska překážky nepřekoná a bohatý strýček neumře včas, aby po něm zůstalo dědictví. Je to syrové, jak už to autorka umí, magické, jak to také umí a bude kolem toho tanec, jéje!
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Další z řady příběhů, kdy se čtenář může detailně podívat na nějaké úzce vymezené místo a porozumět místním špecifikám. Mrtvola hraje tentokrát vedlejší úlohu a je vlastně jedno, kdo ji zmrtvolil. Tedy mně to bylo jedno. Zajímavější jsou živí a všeliké jejich různice a sváry s kořeny tak hlubokými, že je musejí všichni složitě vyhrabovat. Na takto malém území, kde se zná každý s každým důvěrněji než je zdrávo a nikomu nic neunikne, se navíc pokaždé ukáže, že jde o nějakou prastarou zarezlou hňupinu nebo hnusnost. Pozoruhodné je nahlédnutí do života lidí, kteří přišli po válce osidlovat vysídlené území a jak s nimi státní aparát pěkně vydrbal a nechal je tak nějak napospas osudu a okolí.
Senzibil
Markéta Pilátová
Je vůbec možné, že to napsal někdo zdejší? To má tolik rovin, že si můžu vybrat jednu, někomu ji vyprávět a pak jinou a vyprávět tu a budou to dvě knihy a další a budou tři a tak až do Nekonečna. Je to metakognitivní román o metakognitivním myšlení. Například. Taky je to kniha o Jeseníkách a copak se tam všechno neděje. Samozřejmě je to román o lásce.
Temná zahrada
Tana French
No tfujtajxl! Po pobytu v temné zahradě mi zůstalo hnusné temno v duši. Nejspíš se k dočtení ani nehodí nedělní studený večer, lepší by bylo letní úterní ráno. Co autorka napíše, to čtu. Je to pokaždé pořádný mazec a nemilosrdně to do čtenáře pere, ale tady postupně vypouští do prostoru takovou jedovatou mlhu a ta se rozlézá a rozlézá, a než se jeden naděje, má to všude. A ještě si tak říkám, jestli český název vystihuje/nevystihuje to celé lépe, než ten původní..
Drak spí
Michaela Klevisová
To je sázka na jistotu. Tentokrát se autorce podařilo na malém uzavřeném vzorku obyvatelstva, vměstnaném do Zapadlé Díry, ukázat, že nic jako normální člověk neexistuje, nicméně to ani není žádné panoptikum. Takové běžné typy, jen více popsané. Autorka zkušeně rozehraje množství různých vyšetřovacích směrů a linek a míchá tím jak v mixéru. Sedláková s Bergmanem to samosebou rozlousknou!
Pohled šelmy
František Niedl
Pěkně to odsejpá, hrdinové jsou akční a rovní, mají trable, ale překonají je, všechno se v dobré obrátí a čtenáře to nenutí zaujímat furt nějaký postoje. Prostě střílečka a motorky a lodě a tyhlety věci a do toho všechno pěkně v lince, žádný nepříjemný překvápka. A celé prostředí tak ještě trochu zasmrádá naším tady socíkem, který je tam jak vlečka doby. Kdy to ten člověk všechny stíhá psát ?:)
Názory na vraždu
Michal Viewegh
Mně to přišlo napsané výborně. Letní pomalá atmosféra, do toho pouť se vším, co to pro maloměsto v té době představovalo, do toho vztahy v malé skupině lidí. Vypravěč je věkově přesný, včetně úvah a pochybností. Pár tajemství, která se ukáží jako banality...Autorových knih jsem četla jen pár a to asi téměř přesně. Možná tři. Toto mi přišlo jako příprava na Báječná léta pod psa a to příprava dost vychytaná.
Komu straší ve věži
Marie Rejfová
Tak tady jsem měla o Josefínu vážnou obavu, jestli se neuchlastá :). Jinak v Brodě to žije a mnoho obecních figurek přímo svádí k tomu, aby je někdo zamordoval, takže má učitelka dost co dělat až do konce století. Poslouchám jako audio v takovém pořadí, v jakém je to namlouvané, což není stejné pořadí, v jakém to vychází, ale vůbec to nevadí.
Kapsa plná žita
Agatha Christie
To byl zase krvelačný masakr! Jak ty největší hrůzárny vždycky vyžere slečna Marplová! Ona je extrémně psychicky odolná a nějaké ty mrtvolky ji nerozhází!
Krajinou Karla IV.: S Otcem vlasti Prahou, Čechami a Moravou
Otomar Dvořák
Podrobné výpravy po králových stopách. Je to napsané tak, že si čtenář snadno zapamatuje, jestliže chce a ověří si na místě. Úplně mi neseděly takový ty názorové vsuvky, jak je všechno, co není středověké, špatně a rady, jak se má kdo o co starat.
Chvály Zadní země
Miloslav Nevrlý
Kdysi pradávno jsem v nějakém časopise, který se vzal nevím kde, četla povídku o tom, jak si kluci sbalili kárky, zapřáhli se za ně a jeli na Slovensko a až kamsi daleko. Jeden se jmenoval Hadrář a říkával, že kdo jí oves, toho nezebou nohy. Neměla jsme tušení kdo to napsal a ani kam se to podělo, ale tu touhu vzít si kárku a pytel ovsa a táhnout kamsi...tu si pamatuju pořád. Ten autorův styl je tak zvláštní a podmanivý, že je to jedno kam se zrovna vypravil.
Křížový spodek
Edgar Wallace
Padouch je opravdu ohavný!!! Jeho motivy jsou obzvláště zavrženíhodné - tyje z úzkosti druhých a sbírá na ně kompro pomocí rozsáhlé sítě špiónů z kategorie "štamgasti Jedové chýše". Proti němu stojí bezzubý zákon a vynervovaný detektiv, který neví, jestli je víc detektiv nebo víc zamilovaný. Takže všechno musí vyřešit tajemný Fantomas! Pochopitelně je zde i KRÁSNÁ ŽENA!!! Kdo by se taky kvůli ošklivé obtěžoval? Věrná láska zvítězí, padouch bude eliminován a každý dostane, co mu patří! Ideální takhle odpoledne, když zahrada čeká a děti čekají a dům čeká a všechno čeká...no...budou muset ještě chvíli počkat, než zlo bude poraženo!
Zuzajda a Jurajda
Marie Podešvová
Sedíme takhle s kamarádkou v zámecké restauraci v Křtinách, kde stojí i knihovnička a jak tak sleduji tituly, hele Marie Podešvová! A okamžitě mě napadlo (přestože tam byla jiná kniha) : Ogar a děcko...povidla... kočka nejí jahody!!! Jak se to jmenovalo..noooo ZUZAJDA A JURAJDA! A vzpomněla jsem si, jak jsem před mnoha a mnoha lety četla tuto knížku, jak fascinující byla, jak mě jako dítě vtáhla do těch prázdnin tam kdesi daleko..Když se tak dívám, kdy to vyšlo, tak to byla úplně nová knížka tehdy a taková pecka!!!
Terapeutka
Helene Flood
Český rozhlas v četbě na pokračování občas nabídne nějaké podobné knihy. Tedy jsem nečetla (číst bych to určitě nemohla), ale poslouchala tu v autě, tu při nádobí a tak...Samotný příběh je běžný, uvěřitelný a zajímavý. Přesně takto to být může a jistě i je a to od začátku do konce a se vším všudy, včetně všech těch pocitů. Otravné je, že se v textu míhají účelově vložené postavy, které v soudobé severské literatuře nejspíš být musejí, jinak by to asi nevyšlo - kdosi transgender, nějaký ten Pákistánec..tedy vypíchnutá identita , která nemá žádný význam, protože ten či onen je beztak noname a podobné upřesnění nemá smysl, nijak to s jeho mihnutím se v textu nesouvisí. Kdyby tam místo něj byla kočka nebo vůbec nikdo, vyjde to nastejno. Hlavní hrdinka taky nemusela být terapeutka, klidně mohla být švadlena nebo účetní pracující z domova, příběh by to taky nijak nezměnilo. Spíš by mu to pomohlo, protože setrvalé zalidňování literatury labilními terapeuty, kteří nedokáží pomoci ani sami sobě, ale hned by léčili všechny kolem, vyvolává dojem, že je to banda hňupů a těžko chápat, proč by jim měl kdokoliv za něco podobného platit. Napínavé to taky nijak nebylo, a to jsem to jen slyšela, takže pomocí hudby a práce s hlasem lze vykouzlit ledacos. A že bych byla v závěru nějak extra překvapená, jak je možné že...to jsem nebyla...
Anča z pomaranča
Katarína Škorupová
Poslouchala jsem jako audioknihu a je to načtené famózní, měkkou, uchu lahodící slovenčinou takového kalibru, že si to pouštím pořád dokola. Jinak příběh je to standardní. Máma s dětmi se odsune k babke a tam se dějí věci typu městský člověk na vsi.
Lidová kultura západních Krkonoš ve světle Národopisné výstavy českoslovanské 1895
Libor Dušek
Publikace je to výpravná, plná fotografií. Některé z nich, když viděla moje stará dobrá máma, tak říkala: "to snad ani není pravda, no podívej se na to, jak to tady....." a následoval příběh co bylo a co by být mělo a co by bylo, kdyby bývalo nebylo co bylo... No v každém případě býval to zalidněný kraj!
Vše pro firmu
Karel Poláček
Dřív než jsem novelu četla, viděla jsem filmovou verzi s Ondřejem Vetchým v roli mladého Kořána, takže jsem se v některých okamžicích smála už dopředu, protože jsem si to vybavovala. Kdyby mi bylo o sto méně, jistě bych si říkala, jaký je ten mladý prudérní a nudný kokos, ale že je mi o sto víc, tak mě dráždil zhýralý dědek :)
Vražda ze zdvořilosti
Jiří Štefl
Pro mě docela objev. Takové poklidné vyprávění o někom, koho by nebylo radno potkat, ovšem kdyby ho jedna potkala, jistě by ji okouzlil. Prostě takový jemný, příjemný, milý a okouzlující psychopat. Taková povídka, ve které není snad jediné slovo navíc.