Vesmich
komentáře u knih
Bez motivu
* antologie
Soubory povídek jsou, docela samozřejmě, takovým degustačním menu, kde všechno, co je předloženo, není nutně strávníkovi po chuti. A tak, když k tomu dojde, to prostě odloží a přejde k jinému chodu. Ono by stačilo nezačínat tím, co člověku nejvíc chutná a dá se to dopředu tušit. V mém případě Daphne d.M. U ní se mi nikdy nestalo, že by mě nezajímalo, jak to bude a když jde o povídky, je to vždycky přesně podle starého dobrého Čechovova pravidla - není tam slovo zbytečně, jakmile se objeví puška, musí vystřelit. Ta její povídka byla tak mimořádná úplně ve všem - v zápletce, v průběhu i v tom konci, že je pak těžké "jíst"ještě cokoliv dalšího.
Není kouře bez ohýnku
Agatha Christie
Tu jsem milovala za velmi ranného mlada! Asi jak byli všichni mladí a životaschopní. Takhle po letech to vyjde nastejno. Výborné je, jak se na tom vyšetřování podílí půlka vesnice. Jakmile je nejhůř, je třeba ovšem povolat slečnu Marplovou, jinak by to zase Yard i všichni ostatní celé pokazili! Jen se tam mihne, tak akorát.
Hospoda Jamajka
Daphne du Maurier
Některé texty, které mě kdoví proč minuly, mi teď, kdoví proč, přicházejí do cesty. Napínavý to bylo jak za starých časů, kdy naše babička měla pod postelí pohrabáč na zloděje a jakmile se cokoliv šustlo, už s ním mlátila o zem. Ještěže má člověk jako dítě dobré spaní a kdykoliv nás to třískáni probudilo, hned jsme zase zabrali. Ale vyděsit nás uměla pořádně a nejen tím tlučením. Vykládala nám často večer příběhy tohoto druhu. Máňa Jelenová měla ovšem pro strach uděláno! Ta by si z nich nic nedělala!
Poslední podzim
Ivan Alexejevič Bunin
Úplně jsem zapomněla, jak vypadá pravá ruská chandra! A také mnohé jiné pradávné emoce a přístupy, ale ta chandra, ta je jedinečná.
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Jak mě to uchvacovalo v mládí, tak mě to znovuuchvátilo v nemládí. Hanťovo dělení knih dle speciálních kategorií jsem si osvojila a udržuji celý život.
Hrůza v Dunwichi a jiné horrory
Howard Phillips Lovecraft
Jakmile čtu tady pana Klasika, tak si na to musím chvíli zvykat, protože postavy z jeho příběhů jsou pokaždé o mnoho vyděšenější než já, a jak jsou pořád vyděšení a z něčeho úplně paf, tak mě tím ruší, protože já bych taky chtěla být vyděšená, ale jak oni předbíhají a jeví se, tak já furt nic. No ale třeba zrovna Hrůza v Dunwichi super! Tam jsem se s aktéry pěkně synchronizovala :)
Zpěv v rahnoví
Ngaio Marsh
No tak Agatha to není, ale dialogy jsou výborné, napínavé je to také přiměřeně, detektiv je sympaťák a zločinec je úměrně a věrohodně pošahaný. Takže sečteno podtrženo - pěkně se to četlo.
Tajemství Hrobaříků
Pavla Horáková
Je to inspirativní příběh pro ty, kteří rádi objevují, rádi si na věci přijdou sami, a proto na ně čeká dobrodružství hned za vlastními dveřmi. A je to docela jedno, jestli je čtenářem dítě nebo dospělý člověk - není to věkem, je to náturou. Parádní bylo, jak Hrobaříci čerpali z klasických pramenů - z archivu, knih, starých novin, to mě úplně překvapilo a pokládala jsem to za záměr, než mi došlo, že kniha vyšla před jedenácti lety = v pravěku. Jak ten čas v tomto století tak bleskově letí, tak by člověk dnes očekával, že budou všechno hledat na síti, což je rychlé a také přesné, ale právě v této knize je krásně vidět, že rychlost při dobrodružství není pokaždé ten klíčový parametr. Některá cesta je zajímavější, když je delší. Já bych se svými žáky tuhle knihu četla a uměla s ní pracovat v mnoha směrech.
Obrázky z domova
Karel Čapek
Ve světle Čapkových krátkých textů, reportáží a vůbec novinářských textů, které čtu až ve své hluboké dospělosti si stále říkám, proč jsem jako dítě byla ve škole otravována kupříkladu Matkou, do které se těžko ve čtrnácti vciťovat nebo Bílou nemocí se všemi jejími dilematy, která tou dobou nepotřebuje nikdo řešit. Toto psaní je tak lehké, tak jasné a stále aktuální, tak uživatelsky příjemné, že je škoda, když je čtenář na poslední stránce a rozumí tomu každý.
Kapsa plná žita
Agatha Christie
Toto je jedna z mých nejoblíbenějších, jak ta Agatha umí toho darebáka tak krásně vystavět! Také mám ráda ten život v těch panských sídlech - pokojská, služebná, panská, kuchařka...jak bych toto všechno využila!!!!
Kolem Česka za 66 dní
Tomáš Lachman
Putovní deník je příjemně stručný, mapky by byly užitečné, aby se trasa dala lépe sledovat. Poslední třetina je ovšem hodně ve znamení okouzlení sebou samým, což je pochopitelné i akceptovatelné, ale čtenářsky je to otravné.
Cval rytířských koní
Ludmila Vaňková
Je to celé takové pěkně podrobné, poslouchala jsem v audioverzi v autě, jinak tento typ literatury moc nečtu. Moje sestra ovšem autorku hltala už jako náctiletá.
Pavouk v síti
Magda Váňová
Toho bych se nenadála, že na takovou knihu narazím, začnu ji číst a dočtu! A to dokonce se zájmem, s takovým zvráceným potěšením z vývoje. Celé se to pohybuje na hranici mezi totální hňupinou a syrovým obrazem možného žití, že z toho mrazí. Postav je tam přesně tolik, aby je člověk udržel v paměti. Žádná není zbytečná a o žádné se toho nikdo nepotřebuje dozvědět víc. Motivy jsou jasné, charaktery také, slečna Marplová by si užila. U dlouhých žvanivých a úplně nesmyslných pasážích a moudrech tu o architektuře, tu o víně, tu o suši či čemsi jinak absurdním jsem váhala, jestli to autorka myslí vážně. Pokaždé jsem ale překonala vrozený odpor k tomuto typu tlachání a dala si to a pokaždé to skončilo tak akorát. Číst tu knížku je jako sledovat hemžení v akváriu a mám za to, že kdybych byla mladá, číst bych to vůbec nemohla, protože bych nevěřila, že takhle lidé žijí. Jenomže žijí a není to ani nijak vzácný druh.
Karibské tajemství
Agatha Christie
Slečna Marplová, stejně jako komisař Maigret nebo jeho nástupce komisař Dupin, se o dovolené nudí, protože není zoufale do čeho píchnout. Naštěstí jsou vrazi všude doma, a ti už vědí do koho co a jak zapíchnout, koho otrávit nebo ho nechat sejít ze světa nějakým jiným nezáviděníhodným způsobem. Vedro k zalknutí, slunce pere, ale slečna Marplová je jako ohař a svého lotra/lotryni dostane spolehlivě!
Poslední pád Mistra Materny
Václav Erben
Takže v tomto příběhu vystřídal kapitán 4 - 5 obleků a zrovna tolik žen! Je to holkař a manekýn :). To bylo napínavý! A tý krve co vyteklo! Některé ty kulturní postavy člověk úplně viděl před sebou.To se Václavu Erbenovi hodně povedlo! Už mi ovšem jeho knihy došly, musím se vypravit zase do nějakých těch knihovniček po ulicích, tam to vždycky najdu, protože v antikvariátu u paní Taussigové mají kulový.
Ptáci a jiné povídky
Daphne du Maurier
Hrůza a děs:), dřívávejc jsem to nemohla číst navečer, protože by se mi celou noc zdálo a hrůzákách a krvelačných sýkorkách. Dnes už je to o mnoho lepší:) Parádní čtení. Ani slovo tam není navíc.
Ohnivá brána
Steven Pressfield
No tak to bylo rekovné a velkolepé, až jsem v tom spartánském pojetí života nalezla zalíbení! Úděl spartských žen bych ovšem rozhodně sdílet nechtěla - plodit a rodit, starat se a pak sledovat, jak se to masakruje věčně mezi sebou...
Portnoyův komplex
Philip Roth
Četla jsem zamlada a vzpomínám si velmi dobře, jak mi Portnoy lezl na nervy a to naprosto vším! Četla jsem podruhé nyní, zastara a musím říct, že jsem se smála a smála a smála. Na nervy mi nelezl ani mi ho nebylo líto, jen jsem si říkala " to je ale vůl:)". je to četba lehounká, přímočará a parádní. K tomu, aby se hochovi nepodařilo odtulit se od máminy sukně nepotřebuje být ani Žid.
Jarmilka
Bohumil Hrabal
Kladenská Poldovka a v ní všechen ten lid, který se zcela nesourodě sešel při socialistickém budování vlasti a jejím zásobováním ocelí. Hrabalovo oblíbené prostředí, ve kterém se potkávají trestanci a všemožní vyděděnci a zkrachovanci s prostým dělným lidem ( kupříkladu Jarmilkou, která, jestli četla stejně jako počítala,, tak byla negramotná) a standardními ocelárenskými dělníky. To prostředí Hrabal popsat uměl famózně a i kdyby Poldovku člověk neznal, jakože člověk já jí zná, tak jakoby tam byl.
Chraň nás Pánbůh před Finem
Arto Paasilinna
Ten úvod je tak vtipný, že jsem si ho četla několikrát :) a stále se ho nemohla nabažit. Autor je můj oblíbenec, takže čtu všechno, co vyplodí. Není to, pravda, jeho nejúžasnější text, tu škatulku mám vyhrazeno pro Vlčí léto laponského mlynáře, ovšem i tak jsou tu nezapomenutelné části :) a ta finská mentalita! Jako by psal o našinci...