Vesmich komentáře u knih
Tentokrát nejen Malá Strana; parta se vypraví i jinam. I pro dospělého čtenáře je fascinující návštěva pouti a putování časem. Není to totiž zas až tak extra daleké putování, takže se nelze ubránit jásání a usmívání z poznaného ztraceného mládí.
Náš Spolek přátel krásné literatury (koláče z bramborových slupek nepečem) zvolil Nezvěstného, tematicky, jako knihu měsíce února. Ve společné reflexi jsme nejprve probraly chlapy - kterej jako tím co dělal, co myslel, kdo nám lezl na nervy a proč;, potom kulisu vítězného února a následovaly vedlejší postavy. To jsme se zhádaly o jasnovidce, četníka, kominíka a faráře a na závěr jsme dlouze zdrbly Olgu.
Mrtvol jak v Midsomeru! Učitelka Josefína, co nemá nikdy ústa líná, je v tomto díle nějak protivnější než v tom, ve kterém jsme se seznámily, což byl díl, který začíná lyžařským "závodem". Trochu mě překvapilo, že toto je díl první, ale je to nejspíš jedno, protože postavy žádným extra vývojem od jámy k lyžím neprošly:).Poslouchám v audio verzi, proto v pořadí, v jakým to Zdeňka Žádníková načte. U toho řídím, myju nádobí a tak. Asi bych si to sama nečetla, když mi to čte někdo jiný, dobrý.
Hastings je v tomto příběhu obzvláště natvrdlý a Herculovi nanervylezoucí, ovšem je to zapeklitý případ! Agatha to tady pořádně zamotala, zkombinovala a nasázela, že se i šedé buňky samým úsilím vařily!
No je to taková nekomplikovaná krása. Zejména ta z ostrova, o jehož existenci jsem neměla ani tuchy, podobně jako britský korektní kolega. Měla jsem před sebou dnes velké množství práce, která se mi nechtěla dělat, takže jsem jí neudělala a pěkně si četla :) Výborné rozhodnutí!
Zábavná demonstrace toho, jak je dějepis ošemetný školní předmět, protože na svět se dá dívat z různých úhlů pohledu a interpretace událostí může vypadat hodně různě. Podnikavý a sebevědomý Američan, technický pokrokář má co dělat, aby rozdýchal móresy šestého století a svým razantně neomaleným způsobem přináší svému okolí změnu, o kterou nemusí hned každý stát. Četlo se to krásně a bavila jsem se výborně.
Mě to teda nadchlo! Jak obsahově, tak provedením. Taková vysoká krejčovina. Postupné poválečné plížení, které nejprve vypadá jako taková humoreska, později už se nikdo zas tak moc nepobaví a ještě později je rád, kdo to přežije se zdravou kůží. Kniha mě přiměla vyhledat si víc informací o zdejších módních salónech a jejich předválečné slávě. A k tomu ty budovatelské verše! Vybrané tak přesně, že působí tak hloupoučce, ovšem vzhledem k tomu, kdo je vytvořil, se to zrovna na tohle svádět nedá...Taky bych to ráda viděla ve filmu, vyloženě se to nabízí.
Pro majitele starých roubenek nádherné počtení! Jak se co opraví a jak co neopravovat. Hodně fotek a velmi praktické postupy. Kniha je dostupná volně i v PDF přímo od KRNAPu. A to zde:
http://webserv.krnap.cz/data/KRNAP2010_Architektura_CZKomplet_www.pdf
Jak jsem jen mohla nevědět, že kdosi takový píše! Ono, jak píše kdekdo, tak se ve všech "novinkách" může nejspíš orientovat jen někdo, kdo tomu věnuje mnoho času. Nebo všechen. Je to žánrově úplně čisté a přesto rozmanité, vrstva tady, vrstva onde, každý si po libosti najde to své. Šumaváci a ti, kdo tam často courají, ještě i mnohé jiné. Já to četla nejdřív jednou, pak podruhé pomaleji, pak jsem si to stáhla jako audioknihu, což bylo spíš slabší, neb moc dramatizované a pořád mi to tady otevřené leží, takže asi ještě noch einmal krucinál!
Jak vidno, o fabrice a složitostech jejího řízení se dá psát i tak, že se to dá číst.
To si můžu číst pořád dokola a stále se toho nepřesytím. Ty výrazy! A taková mistrná zkratka v poezii bez veršů! Ty krystalické lidské typy, zlomy, proměny...Nádhera!
Pozvolna v próze rozvedený famózní písňový text Gabriely Osvaldové o tom, jak "mám jen teď, žádný pak, přejels mě jak náklaďák".K smetení všech těch srágor do urny a tesání památného hrobového nápisu o tom, aby chcípnul, když mě už nemá rád(a), se tady Lucie už nedostala. A bůhví jestli dostane. No v každým případě jsem díky tomuto textu úplně přesně pochopila jak vypadá ten, kdo je citem a zradou zcela přejetej. No mazec!
Zápisky z cest, docela jakoby si je dělal pořídil sám - pozorování, dojmy, poznatky, postřehy. Velmi příjemně se to čte. Jakmile si čtenář může popisovaná místa, alespoň tedy některá, vybavit z vlastních cest a srovnávat tak autorův pohled z 19.století s tím svým, je to ještě příjemnější.
Takže tentokrát divadelní prostředí a to také bylo na textu to nejlepší. Proč je nebo byla opera takovým fenoménem, kdo je v divadle kdo a co dělá. Detektiv Hrdina mi nějak lezl na nervy, přestože v první knize ne. Čím to bylo nevím, ale nejspíš mám nějak plný zuby všeho toho čichání a rozborů nosů. Také tady asi tentokrát na mě bylo příliš málo přítele Křížka a příliš mnoho brilantního nosaře Sattlera. Také mi nějak zůstalo utajeno, jestli je to především kniha o divadle a aby se to dalo nějak uchopit, tak je tam zločin, anebo kniha o zločinu a aby se to dalo někam zasadit, tak do divadla.
Četla jsem kdysi v devadesátkách, jak to vyšlo a nyní jsem si to během víkendu dala ještě jednou. František Nepil psal podobně, ovšem laskavěji. Vladimír Komárek se s tím nemaže. Popis studentského života s jeho nemilosrdnými recesemi a angažmá v semilském domu kultury a osvěty.Taková ta práce, jejímž výsledkem není nic a kdyby vůbec nebyla, nic se nestane a nikdo to nepozná, ukazuje všechnu tu vyprázdněnost, ze které někdo dáví a někomu přijde jako celkem dobrý džob. Nic neděláš, nic nezkazíš, jen se tak nějak plácáš od kolébky ke krematoriu. V devadesátkách jsem si říkala, že je to přesný obraz našeho zdejšího šedo-komunismu, dneska vím, že to s komunismem nemá až tak co dělat! Je to životní styl. To bylo pozoruhodné prozření!
Jednou za čas profesionálně neuškodí pročíst si tento gejzír nápadů v oblasti učení prožitkem. Tak silný formativní vliv, jako Foglar, měl málokterý český pedagog. Všechna ta čacká dušínovská ušlechtilost z člověka časem postupně vyprchá, život ho obrousí a poněkud vyučí, ale pro mladého člověka to pořád je dobré a pořád je dost dětí, které se chtějí nechat vést nějakou takovou cestou. Rychlé šípy jsou parádní komiks, ale Hoši od Bobří řeky spolehlivě přenesli autora do věčných a nesmrtelných Věčných lovišť.
Na těchto publikacích, které se věnují jednomu jedinému domu a jeho historii, je pokaždé nejlepší sledovat, jak autor sám u toho prožívá pořádné dobrodružství. Jak pátrá, zjišťuje, tvoří si obraz a názor a ten se pak nějak pokusí předat čtenáři. V případě Martinovky se to rozhodně povedlo!
Že je pondělí občas hodně dlouhý den, to si všimne nejspíš kdekdo, ale takhle dlouhé pondělí! No tě pic! Nejdřív, ale jen docela krátce, mi přišlo, že to nemá cenu číst, ale pak mi přišlo, že to budu číst. Ještěže tak! Je to nápadité, má to spád, myšlenku a dokonce i začátek, prostředek a konec! O holkách a pro holky, o ženách a pro ženy. Jistěže si to může přečíst i nějaký chlap, dámy v knize jsou sice obezřetné, ale nikterak úzkoprsé!
Jako příručka pro marketingového pracovníka jistě pozoruhodné. Pro nemarketingového místy zábavné a vtipné. Také retro náhled do doby předdigitální, kdy většinu činností vykonávali nějací lidé, každý tu svou a kanceláře se jimi jen hemžily, je zajímavý. Jako detektivka je to mizérie, cholera a černý kašel k tomu!
Ajajaj..tak to tedy nevím, jestli byl dobrý nápad, seznámit se se Stifterovou tvorbou prostřednictvím tohoto díla...něco tak slabého, aby pohledal! Vyškrábnu v sobě zbytky velkorysosti a zkusím jiné šumavské texty...