Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79598/hosi-od-bobri-reky-79598.JPG
4
2092
2092
Hoši od Bobří řeky série
1. díl >
Patrně nejslavnější kniha Jaroslava Foglara čerpá z jeho poznatků v junáckých oddílech, hlavně z toho jeho, kterým prošly stovky kluků, kteří žili především v Praze. Toto vydání je s pořadovým číslem - 10.
Přidat komentář
Pro mě není tato kniha spojena s žádnou nostalgií - četli jsme ji jako děti ve škole a jediné co si pamatuji, je že se tam lovil bobřík mlčení :-) Nicméně jsem ji zkusila se svými dětmi ve formě audioknihy. Dcera (8 let) u toho spolehlivě usínala, ale syna (10 let) to kupodivu po počáteční nedůvěře celkem bavilo. Ne že by z toho skákal nadšením, ale na poslouchání se těšil a je přístupný tomu, že by si poslechl i jinou Foglarovku. Mě se na knížce líbilo, jak je tam krásně popsaná ta láska k přírodě a jak jsou tam celkem nenásilně (i když na dnešní poměry velmi okatě) dětem vštěpovány správné lidské hodnoty a chování. Bohužel viděno dnešníma očima je kniha poněkud sexistická - jakoby holky neměly na dobrodružství a odvahu právo, jakoby holky ve světě Hochů od Bobří řeky vůbec neexistovaly kromě strachujících se maminek a nelichotivé zmínce o ubrečených holkách. Chápu, že kniha vznikla téměř před 90 lety, ale z pohledu dnešního čtenáře to prostě trochu zamrzí. I tak má ale kniha i dnes co říct.
"Byl takový divný, tajuplný večer s předzvěstí jata - a oběma chlapcům se zdálo, že tam někde daleko, kam plují ty barevné mraky, tam někde že je něco krásného a že to volá na ně..." (s. 14)
Jarní volání dálek, formativní setkání s Rikitanem, Rokle hlubokého ticha aka Rokle úmluvy, dvanáct chlapců - každý jiný, příběh Roye Farrella, Sluneční zátoka, lov třinácti bobříků, Zelená příšera, Píseň úplňku, vzájemnost, pospolitost, pokora a kultivace sebe samého... Pro mne vzpomínka na dětství a četbu tohoto polozakázaného autora, na touhu po kamarádství srovnatelném s tím v knize, plnění Modrého života jako krotší varianty bobříků. A taky smutek za uplývajícím časem... Není to veledílo, tu a tam se čtenář usměje nad naivitou a průhledností popisovaného. Popisy přírody jsou tak konkrétní, že člověk cítí vůně, vítr, vidí hvězdy v černé noci nad krajinou, kam lidská noha nevstoupila... Prostě potěšilo...
Tak ke knize jsem se dostal až ve 42 letech... A bavila mě! :) Jako malej a pak později znovu jsem četl 3 knihy o Rychlých Šípech, ale toto mě tak nějak míjelo. Pak jsem to viděl za 89Kč v Albertu, pěkné vydání a byl jsem z toho nadšený. Dokonce tak, že po dočtení si právě kupuju pokračování :)
Knihu Hoši od Bobří řeky mám v knihovně už delší dobu. Tuším, že jsem ji kdysi našla v knihobudce. A právě teď (s probouzejícím se jarem) na ni přišla řada.
Rikitan, Jiřík i Vilík vás rychle vtáhnou mezi sebe a vy s nimi toužíte podniknout každé jejich dobrodružství. Toužíte se odpojit z online světa a na dva měsíce zmizet do Sluneční zátoky, kde na vás bude čekat nejen zábavné plnění bobříků, ale také rozvoj vlastní osobnosti na základě mravních hodnot a samozřejmě také to pravé přátelství.
Ke knize se ještě určitě vrátím se synem. Jsem zvědavá, jestli to v něm zažehne jiskru malého skauta.
Po nějaké době jsem měla chuť na něco dobrodružného pro mládež, ale jelikož Rychlé šípy mám načtené už mockrát, rozhodla jsem se zkusit další klasiku od Jaroslava Foglara, a to Hochy od Bobří řeky.
Z dnešního pohledu se podobné příběhy mohou zdát neuvěřitelně naivní a naprosto nerealistické, až moc dokonalé. Ale víte co? Mně to vlastně bylo docela jedno. Tenhle příběh o přátelství, lidskosti, odvaze, práce na sobě samém - to vše spojené s dobrodružstvím, to je prostě strašně fajn a já se v tom příběhu cítila vlastně hrozně dobře.
To poselství, které kniha přináší, je jednoznačné. Pěstovat svůj charakter, snaha být dobrým člověkem, pomáhat, atd. - to z tohoto příběhu sálá s naprostou samozřejmostí. A pokud je člověk aspoň trochu otevřeného srdce a mysli, může na něho kniha zapůsobit a třeba i ovlivnit.
Poslouchala jsem to jako audioknihu a hrozně mne to bavilo. Škoda, že jsem se k tomuhle prvně dostala až jako dospělá. Číst to jako dítě, asi by mne to pohltilo, zasáhlo a ovlivnilo ještě víc.
Nakonec 4 hvězdy z 5 a přemýšlím, že v létě si to dám jako odpočinkovou, dovolenkovou četbu v tištěné podobě. :-)
2024/8
Znám dobře jednu audioverzi/rozhlasovou hru, a knize je poměrně věrná. I tak bylo moc fajn přečíst konečně originál, je to pěkný příběh. I s přivřenýma očima mi teda Luděk přišel až bolestivě perfektní, ale tak knížky pana Foglara nečtu, abych je soudila. ;) Bylo to hezké čtení, a dokážu si představit, že spoustu lidí to motivovalo ke snaze o lepší život.
Hoši od Bobří řeky (pozor, nezaměňovat s buddy komedií Hroši v Africe - každý přece ví, že v Africe bobři stavějí hráze přes četné řeky jen zřídka) pojednávají o různorodé partě chlapců, kteří se pospolu vydají vstříc jednomu krásnému letnímu dobrodružství. Od knihy nelze očekávat současná ožehavá témata (znásilňování chlapců vilnými vedoucími, salmonelu, potíže s wifi, pandementní hrůzu z očkování a 5G sítě, woke trable atd. atp.) naopak, Foglarův autentický styl může dnes přinést náhled do doby, kdy čest a úcta hráli prim v mezilidských vztazích, kdy přátelství nebylo slovo z ranku argot. Jinak by se snad ani nedala v současnosti kniha vnímat než jako právě autentický náhled na ducha doby, kterou už nenávratně odvál vítr. Věčná škoda, nicméně, nostalgikům srdce zaplesá, pátračům po ztracených hodnotách přinese nové poznatky a každému, kdo zatouží po řádcích plných dobrodružství a nezřídka i podmanivého napětí, splní veškerá očekávání.
Několik skvělých bobříků, které bych si i rád zkusil. Kniha se četla velice svižně a bylo v ní hodně akce a hodně dobrodružství. Nejvíc se mi líbily postavy Zelená příšera, Rikitan, Vilík a Jirka.
Je to skvělý, ale myslím si, že dnešní kluky už to nemůže oslovit, mnoho těch aktivit už třeba nejde provozovat.
Když jsem byla malá, tak mě to úplně minulo. Doháním resty a přečteno společně se synem. A i v dnešní době je to hezký příběh o přátelství.
Jedna z prvních knih, kterou jsem přečetl jako dítě. Spolu s Robinsonem. Bezkonkurenční.
Audiokniha
Moje první audiokniha vůbec a musím velmi pochválit. Poslouchali jsme s dětmi během každodenních přejezdů autem po malých úsecích. Skvěle načteno Janem Medunou. Děti při poslechu ani nepíply, jindy nezavřou pusu. Tajily dech a nemohly se dočkat až rozluští záhadu Zelené příšery, dcera dokonce zůstala sedět 10 min v autě před domem, jen aby slyšela Stopařovu konfrontaci. Pro mě návrat do dětství, pro moje děti objev nového autora. Všichni spokojeni. Dnes jsme začali poslouchat Záhadu hlavolamu. Tak uvidíme kam až s Foglarem dojedeme! Doporučuji knihu i audio.
Měl jsem verzi, do níž se vyplnily údaje - pravda, nebyl jsem ani Rychlý šíp nebo Roy z Rikitanovy družiny: podle jsem si vymyslel dobu lovení bobříků, ale čestně prohlašuji, že později na dnes mnohými dehonestovaných (nesmyslně) pionýrských táborech jsem je ulovil, včetně nedostižného bobříka mlčení. Z dnešního pohledu může být kniha místy příliš patetická, ale to je přesně Foglarův styl, jímž vedl "své" hochy k tomu, co považoval za nejdůležitější. Pravda, byla tu konkurence ve dvou knihách slavné "Devadesátky" a leccos vypadalo jako opisování, ale takové věci jsme coby děti neřešili (pro strážce českého jazyka je myšleno dospělí coby děti, jinak děti samozřejmě neřešily...).
Úžasná knížka, se kterou jsem se vrátil do dětských let. I po těch letech jsem se u ní skvěle bavil. Doporučoval bych si to přečíst dnešní mládeži, která zná jen mobil a PC :)
Jako malou mě tahle knížka úplně minula. Dostala se ke mě až teď v 50 letech.....a musím říct, že být dítě, běžím plnit bobříky!
Navíc i já cítím od mládí ten jarní neklid s vůní dálek. K tomu ještě přidejte hodnoty, které se dnes vytrácejí, jako mluvit pravdu, pomáhat, nebýt sobec a další.....
Knížku rozhodně doporučím svým vnoučatům!
Jako malý kluk jsem to četl pořád dokola.
A náhodou jsem knihu našel mezi starými knihami a musel jsem se znovu začíst.
BOMBA !!!
Kde jsou ty časy ,kdy se omladina uměla bavit a něco prožívala.
Bylo mi asi 12, když mi knížku doporučila tehdejší nejlepší kamarádka. Obě nás natolik pohltila, že jsme místo klasického chození ven, a rozebírání kdejakého klepu, plnily bobříky jako o závod. Přály jsme si tehdy vstoupit do skauta, ale obě nás vytěžovaly jiné kroužky, tak z našeho přání sešlo.
Pokud má knížka i v dnešní době nějaký potenciál, pak je to právě potenciál k tomu, vytáhnout děti ven a nenásilně je donutit všímat si přírody. Kéž Bobří řeka žije dál.
Štítky knihy
sběratelství Zdeněk Burian, 1905-1981 táboření foglarovky chlapecké kluby dětská dobrodružství Jaroslav Foglar, 1907-1999 pro chlapceAutorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Vůně dětství ....