Strach za oponou
Vilém Křížek
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390066/bmid_strach-za-oponou-OrK-390066.jpg
4
121
121
Eliáš Sattler série
< 2. díl >
SHERLOCK HOLMES MÁ BRILANTNÍ MOZEK. ELIÁŠ SATTLER NAVÍC DOKONALÝ ČICH… Na prknech, která znamenají svět, se nejhlubší lidské sny stávají skutečností. Jenže jaro 1913 přináší pražskému Novému německému divadlu samé nešťastné příhody. Ředitel Heinrich Teweles je přesvědčen, že nejde jen o souhru náhod, proto si na pomoc pozve soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera. Sattler sice disponuje extrémně vyvinutým čichem, který mu pomáhá při řešení podobných případů, ovšem tentokrát se nemůže spolehnout pouze na něj. V prostředí divadla a opery není nic, jak se zdá, a pod pozlátkem rekvizit, vrstvami pudru a honosnými kostýmy se skrývá řada temných tajemství. Je v pozadí okouzlujícího světa andělské hudby a dramat na scéně bez viny alespoň Sattlerova výstřední průvodkyně Beatrix? Jsou Wagnerova díla prokletá a přinášejí neštěstí? Pátrání odkrývá vydírání, drogy i podezřelé úmrtí a viník, který už tuší, že je mu Sattler na stopě, rozehraje nebezpečnou hru…... celý text
Přidat komentář
Tento příběh jsem četla jako první ze série o Eliáši Sattlerovi a protože prostředí divadla je můj obor, tak jsem si četbu opravdu užila. Velmi jsem ocenila divadelní a staropražské reálie. Podivínství a specifikum ES se mi líbilo, kniha mě motivovala k četbě dalšího dílu.
Druhá autorova kniha, kterou jsem se zájmem přečetl. Atmosféra pražského divadla před 1. světovou válkou, parádní finále a spousta zajímavých historických reálií.
Byl jsem dost zklamán. Po 1. dílu, ve kterém byla krásně popisována předválečná situace v Praze, se všemi, hlavně etnickými problémy, jsem se něčeho podobného v tomto dílu nedočkal. Nejsem žádný příznivec opery a vlastně o ničem jiném toho tam moc nebylo. I ty vstupy, signalizující možného pachatele, nebyly nejšťastnějším nápadem. Mám strach, že další díl bude stejně úzce pojatý, jen se opera zamění za film.
(SPOILER) Atraktivní prostředí opery, s nímž je autor dobře obeznámen, a jeho atmosféra se mi moc líbily, ale co se týče příběhu, první díl mě bavil výrazně víc. Strach za oponou je v závěru drobet překombinovaný (nemám úplně ráda, když vyjde najevo, že šlo o více na sobě nezávislých zločinů a padouchů - taková koncentrace kriminality na jednom místě na mě působí nepravděpodobně) a v průběhu málo dynamický. Moc tentokrát nefungovala chemie a spolupráce mezi Sattlerem a Křížkem, který se oproti "inkoustu" nějak vytrácí a příběh by se bez něj úplně obešel. Nicméně jako oddechové čtení pořád celkem dobré, přečtu si i třetí díl.
Téma zločinu v divadle je velmi vděčné a čtivé. Zápletku jsem si užívala možná dokonce i víc než v prvním díle. Opět jsem ocenila dobové reálie, ačkoli tentokrát jich bylo občas až moc. Ale jinak rozhodně povedené.
asi půjdu proti proudu, ale mě Sattler zkrátka baví. I v předchozí knize Smrt má vůni inkoustu, i nyní. Dokonce i pochybnosti, které během vyšetřování ES vyjadřuje mu neubližují, jen ho ukazují jako každého z nás, který má občas pochybnosti, zda to či ono udělal dobře nebo zda to nešlo ještě lépe. Skvostné jsou popisy míst a atmosféry, ty jdou autorovi na jedničku. Někde níže v hodnoceních mě pobavila myšlenka, zda vůně neservírovat ke knize obdobně jako v kosmetických katalozích, že by možná prožitek byl ještě hlubší :-). Osobně se ráda vrátím.
Souhlasím s recenzemi níže:"nějak se to táhlo". Smrt má vůni inkoustu byla určitě lepší. Taky to prostředí bylo na poprvé atraktivnější. Hlavní hrdina je popisován jako sebejistý až arogantní, ale v tomto díle vystupoval tak nějak nanicovatě. Předstírá, aby směl vyšetřovat, kde může, tam se shazuje, pak si vyčítá, že to měl vyšetřit rychleji... Není tedy spíš nejistý až zamidrákovaný? Role jeho kamaráda Křížka mi úplně uniká. To tam byl jen jako moula, co se zamiloval do divy?
Tak to se mi moc často nestává, ale nedočteno. Opravdu se mi už nechtělo ztrácet čas s touto knihou. Napětí nulové, detektivní zápletka žádná, počet postav neomezený, detektiv s nízkým IQ ale čichem policejního psa. Spíš bych to zařadila do žánru poučných knih, dozvíte se, kdo co v divadle dělá, jak členíme hlasy podle výšky, jak probíhá obsazování her a divadelní zkoušky, úryvky Wagnerova díla v originále, plus jako bonus libreto k některé z oper. Tak pokud nejste fanoušky divadla, tak vás tahle kniha nijak neuchvátí.
Kniha Smrt má vůni inkoustu mě bavila o něco málo víc. Ale to bylo dáno tím, že nápad s vyšetřováním pomocí čichového orgánu, byl naprosto nový a zcela originální. Nicméně velice vydařená je také tato kniha. Jedná se o klidný detektivní příběh, ve kterém se autor nesnaží šokovat brutálností pachatele, což je teď velmi moderní a je téměř zázrak narazit na krimi příběh, ve kterém netečou potoky krve. Je to příběh ve stylu Sherlocka Holmese, navíc okořeněný špetkou humoru. Stejně tak jako první část, tak také Strach za oponou načetl velmi dobře pan Zdeněk Kupka.
Takže tentokrát divadelní prostředí a to také bylo na textu to nejlepší. Proč je nebo byla opera takovým fenoménem, kdo je v divadle kdo a co dělá. Detektiv Hrdina mi nějak lezl na nervy, přestože v první knize ne. Čím to bylo nevím, ale nejspíš mám nějak plný zuby všeho toho čichání a rozborů nosů. Také tady asi tentokrát na mě bylo příliš málo přítele Křížka a příliš mnoho brilantního nosaře Sattlera. Také mi nějak zůstalo utajeno, jestli je to především kniha o divadle a aby se to dalo nějak uchopit, tak je tam zločin, anebo kniha o zločinu a aby se to dalo někam zasadit, tak do divadla.
Tenhle styl mi přesně zapadl ve správný čas na správné místo. Nečekala jsem žádný zázrak, ale bylo to hodně čtivé a historická atmosféra spolu s dobovými detaily, vše povýšilo na víc než příjemný odpočinek. Je znát, že tato doba autora baví a mě hodně bavil jeho "čmuchal" :o)
Fajn nápad zručného autora.
6/5
Můj dojem z knihy je ovlivněn tím, že jsem nedávno četla Tichého zabijáka, kterého považuji za velmi podařeného. A ve srovnání s Kutscherem se mi Strach za oponou prostě líbil míň.
Četla jsem prvního Křížka, který mě nebavil a druhého jsem si ani přečíst nechtěla. Kvůli aktuálnímu nedostatku jiného čtiva jsem po něm sáhla a byla velmi příjemně překvapena. Pro mě o hodně lepší než první díl. Sattler mě nebaví. Detektivní zápletka jako taková také ne, ale tady ji chápu spíše jako doplněk k nádherně popsanému prostředí divadla, doby, stavu komediantů - toto a veškeré historické perličky mě na čtení bavilo opravdu mnoho.
Opět skvělý příběh soukromého vyšetřovatele Sattlera, jenž nás zavede na prkna co znamenají svět - do Nového německého divadla roku 1911. Tentokrát není detektivní příběh nijak brilantní, ale o to víc je to čtenáři vynahrazeno ve vykreslení dobové atmosféry a fungování divadla a jeho zákulisí. Velmi oceňuji všechny detaily, které autor do příběhu zakomponoval a které mu dodávají tu správnou šťávu a autenticitu. Už mi jenom chybí, aby stránky byly napuštěné těmi správnými vůněmi, abych mohla jen zápěstím přetřít a dojem by byl dokonalý. Těším se na další díl!
Ke Strachu za oponou jsem se dostával asi tak rok od chvíle, co vyšel. Pořád jsem ho odkládal. přesouval. Ani nevím proč. Smrt má vůni inkoustu - tedy první Sattlerův případ považuju za naprosto peckoidní historickou detektivku, kterou rád doporučuju čtenářům tohohle žánru a takhle dobrá prvotina (pokud tedy Vilém Křížek není jen drobný fórek nebo maska, za kterou se schovává ostřílený harcovník). Ostatně z tohohle období toho u nás zase tolik nevychází, takže každý kousek je velkou vzácností. I Strach je takovou vzácností, jen dle mého není tak kvalitní jako jeho starší ségra. Jasně, dobová atmosféra je pořád skvělá, Sattler pořád sympatický... jen to prostředí divadla mě prostě netankovalo, na každé druhé řádce tu byla němčina (ok, tý se asi člověk nevyhne s ohledem na dobu) a taky spousta postav, ve kterých byl problém se orientovat a vlastně jsem si k nim nedokázal vybudovat za celou dobu vztah. Určitá dávka čtivosti tu byla, ostatně jinak bych se nedostal na konec... ale chyběla tomu ta kynetika a dravost jedničky a zajímavý vedlejší postavy, který mě tam bavily. A hlavně mi přišlo, že fungovala ta buddy chemie mezi Sattlerem a Křížkem, která mi šíleně připomínala Sherlocka s Watsonem. Možná ještě letos se Křížek vytasí s třetí knížkou, tak snad se jí v mých očích bude dařit líp. Uvidíme, jsem na to zvědavej, protože tohohle autora bych rád četl i dál.
Souhlasím s předcházejícím komentářem, i já jsem s druhým dílem spokojen, ale první díl Smrt má vůni inkoustu byl o maličko lepší, nejspíš to bylo tím že se děj neodehrával na jednom místě jako zde ve Strachu za oponou a proto to bylo takový akčnější, zde v druhém dílu jsem se zase dozvěděl jak funguje divadlo v zákulisí, kam se normální divák jinak nedostane.
Druhá „Sattlerovka“. Komu se líbil první díl, bude spokojený i s druhým.
Působivá atmosféra Nového německého divadla v Praze roku 1913. Při popisech úplně cítíme vůni líčidel, prachu jeviště i zákulisí, výtečně přiblížena operní představení té doby. Pro toho, koho tohle zajímá, rozhodně doporučuji, občas jsem si připadala, že jsem přímo v prostorách divadla.
Pro mě velké plus za vůně a smrady, které nás provázejí celým dějem a vyšetřováním. Úžasný nápad, tohle mě moc bavilo.
Čtyři a velké plus, do plného hodnocení mi přeci jen něco málo chybí, přesto autorovi moc fandím, nechal za sebou obdivuhodný kus poctivé práce při studiu dobových dokumentů a těším se na další díl.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Smrt má vůni inkoustu |
| 2019 | Strach za oponou |
| 2020 | Zločin na stříbrném plátně |
| 2018 | Incident s dragouny |
Poslechnuto jako audio, líbilo se mi kouzlo divadelního prostředí i popis tehdejší doby. Tato detektivka patří mezi „jemné“, kdy neteče spousta krve a není brutální, přesto jsem se vždy těšila jak to bude pokračovat a samozřejmě i na vyústění děje.