Strach za oponou
Vilém Křížek
Eliáš Sattler série
< 2. díl >
SHERLOCK HOLMES MÁ BRILANTNÍ MOZEK. ELIÁŠ SATTLER NAVÍC DOKONALÝ ČICH… Na prknech, která znamenají svět, se nejhlubší lidské sny stávají skutečností. Jenže jaro 1913 přináší pražskému Novému německému divadlu samé nešťastné příhody. Ředitel Heinrich Teweles je přesvědčen, že nejde jen o souhru náhod, proto si na pomoc pozve soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera. Sattler sice disponuje extrémně vyvinutým čichem, který mu pomáhá při řešení podobných případů, ovšem tentokrát se nemůže spolehnout pouze na něj. V prostředí divadla a opery není nic, jak se zdá, a pod pozlátkem rekvizit, vrstvami pudru a honosnými kostýmy se skrývá řada temných tajemství. Je v pozadí okouzlujícího světa andělské hudby a dramat na scéně bez viny alespoň Sattlerova výstřední průvodkyně Beatrix? Jsou Wagnerova díla prokletá a přinášejí neštěstí? Pátrání odkrývá vydírání, drogy i podezřelé úmrtí a viník, který už tuší, že je mu Sattler na stopě, rozehraje nebezpečnou hru…... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Praha vraždy Sherlock Holmes divadlo Rakousko-Uhersko historické detektivky
Autorovy další knížky
2017 | Smrt má vůni inkoustu |
2019 | Strach za oponou |
2020 | Zločin na stříbrném plátně |
2018 | Incident s dragouny |
Nové německé divadlo v Praze se potýká se sérií drobných sabotáží, pročež jeho ředitel najímá soukromého „čmuchala“ Eliáše Sattlera, aby odhalil jejich bezohledného pachatele. Ten pod falešnou záminkou proniká do zákulisí divadelního sboru, kde objevuje pro něj dosud neznámý svět herectví, maskérství a dramaturgie. Jenže prkna, co znamenají svět, skrývají mnohá tajemství a ne všichni stojí o to, aby vyplavala na povrch.
Podobně jako v případě novely Incident s dragouny i román Strach za oponou vystavěl Vilém Křížek po vzoru klasických děl Agathy Christie. Jenže tentokrát se to nepěkně promítlo do jednoduchosti zápletky, která v některých okamžicích působí málem až jako dětský komiksový rébus. V čem autor naopak exceluje, je zachycení živelné atmosféry posledních let Rakousko-Uherské Prahy a především pak vykreslením kulis budovy současné Státní opery. Je v tom znát láska i úcta k hudbě, kultuře, době. A tohle já vždycky dokážu ocenit, přestože mi samotná opera vlastně neříká vůbec nic.