Vesmich
komentáře u částí děl
I Hercule Poirot měl občas dilema, jestli se držet toho, jak to bylo, anebo to nechat být. Svižný příběh!
Z celého souboru mě tahle povídka nejvíc oslovila! Bylo to odvážné odkrytí tabuizovaného tématu, přestože to tak prostě v životě chodí.
Jako vždycky přesné a srozumitelné. Jakmile Osud člověka postaví na křižovatku a nutí ho se rozhodovat, smrdí to nějakým průšvihem. I tady to tak bylo a nakonec každý dostal, co chtěl.
Vězení jsou, jak známo, plná nevinných. Nicméně se občas stane, že tam někdo takový sedí a to hned na dvě doživotí za sebou. Celý příběh je ódou na trpělivost, vytrvalost a důslednost a i přes neradostné okolnosti a místo děje, je velkým příběhem o svobodě a naději.
Kluci se jednou v horkém létě vydají na Cestu, která se stane, jak jinak, takovou iniciační poutí. Zažijí hlad a strach a bolavé nohy a noc a přes hubu taky dostanou. A je jasné, kdo má v životě šanci a kdo jí nemá a proč to tak být musí a proč to tak taky bude.
Takový zvídavý chlapec to je, zajímá ho ledacos, ale nejvíc ho zajímají náckovské praktiky. A Osud mu do cesty přivede jednoho starého nácka, kterému se ZATÍM dařilo žít ve skrytu. S utajením je sice konec, ale ještě není všechno ztraceno, protože zvídavý chlapec má pro starého nácka nabídku, která se nedá odmítnout. Má to švih a náboj a hrůza z toho taky leze, co se jí tam vešlo!
Napínavé, temné, originální a jazykově vytříbené! Pro mě seznámeni s autorem a hned ve velkolepém stylu.
Akorát tak na sobotní večer. A ten nádherný rozhovor na začátku v hotelu Carlton:)
Tahle byla z celého povídkového souboru ta nejlaskavější. Hrdinka velmi, velmi uvěřitelná a Olda číslo tři měl rozhodně šmrnc!
Z této povídky mě hodně mrazilo. Jak odlišně mohou členové rodiny vidět společné soužití a jak rozdílnými cestami se vypořádají se zklamáním. Na konci byli všichni rádi, že je konec. Tak lehce a nenápadně temné. Jako příběh z Panoptika města Pražského jedenadvacátého století.
Celý soubor povídek Praha NOIR je mimořádný a audiokniha je načtená skvěle. Kateřinu Tučkovou poznáte, i když byste nevěděli, že je to její povídka. Z počáteční mizérie, ve které se hlavní postava octne, se dokáže vyhrabat a uctít památku mrtvé tetičky tak elegantně, že když mi povídku na ledovaté cestě mezi Čimelicemi a Orlíkem Hana Maciuchová dočetla, pustila jsem volant a zvolala "joooooo"!