Vyděděnec / Vyvrženec / Divák
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Dagon a jiné horrory, Půlnoční stíny, Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy, Vyděděnec a jiné povídky, Měsíční močál, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Popis není zatím k dispozici.
The Outsider
Rok vydání originálu: 1926
Komentáře (12)
Přidat komentář
Na to, že povídka není dlouhá, mi rozjezd přišel celkem pomalý, pokud už navíc máte něco načteno, konec vás zase tolik neohromí, protože žádné nečekané wáááu odhalení se nekoná, ale přesto je to z těch Lovecraftových "kraťasů" ten lepší.
Chápu atmosféru a věci okolo, ale necítím stále žádnou přidanou hodnotu. Až to bolí.
Vyděděnec... Moc mne tahle povídka neoslovila. Bylo to ponuré dost, ale nějak mne to nevtáhlo.
úchvatné, děsivé, mrazivé, dokonale napsané ... I přes to, že od určité chvíle čtenář přinejmenším tuší, jak se věci mají, přesto dokáže H.P.L. udržet jeho pozornost a napětí až do samotného konce.
Hutná atmosféra, temnota, rozklad, hnus... V audioverzi doplněné tísnivým podkresem a dobře zvoleným interpretem, který povídce opravdu sedne. Takto Lovecrafta můžu. Jasně, pointa je vzhledem k autorovi docela dobře odhadnutelná, ale o opak předpokládám úplně nešlo. Navíc jisté nereálné a "fantastické" prvky hezky víří myšlenky. Ve výsledku tak parádní jednohubka...
Pokud si chcete povídku v češtině poslechnout, je dobře a bezplatně sehnatelná pod jménem Touha s interpretem Petrem Šmídem.
...je mimochodem zajímavé, kolik českých jmen má jedna povídka v originále nazývaná jako The Outsider. Touha, Vyvrženec, Divák, Vyděděnec, Outsider...
Vrcholný Lovecraft. Tady si všechny lovecraftovské ingredience - nádherné temné popisy, outsiderský samotář jako hrdina povídky a parádní atmosféra podivnosti - sedly jak zadní část těla na hrnec.
Atmosféra skvělá, jako vždy. Příběh zajímavý i zajímavě podaný, jako vždy. Výrazně mě tato povídka ale nenadchla, možná mi jen přišla v porovnání s jinými slabší a s poměrně rychle uhádnutelnou pointou.
Jedna z těch lepších povídek ve sbírce, čtenář, který má od Lovecrafta něco málo načteno po chvilce uhodne pointu - 60 %
Něco takového jsem opravdu nečekal. Lovecraft disponuje, narozdíl od velké části dalších hororových autorů, schopností udržet čtenářovo napětí i přesto, že už všichni kolektivně víme, kam celý děj spěje. Vlastně jen čekáme, kdy hlavní hrdina děje přijde na to, co čtenář už dávno tuší. A i tak se jedná o skvělý zážitek. Navíc se opět jedná o příběh, který by si žádal tolikeré vysvětlení, ale Lovecraft nám mile žádné neposkytne, a tak máte krom mrazivého pocitu v zádech ještě stovky otázek, které nikdy nebudou zodpovězeny.
Napínavé, temné, originální a jazykově vytříbené! Pro mě seznámeni s autorem a hned ve velkolepém stylu.
Nejoriginálnější gotická povídka prokreslená úžasnými slovními výrazy a závěrečnou třešničkou na dortu. Jedna z nejlepších povídek od H. P. Lovecrafta.
Respiterespite and nepenthe from thy memories of Lenore;
Quaff, oh quaff this kind nepenthe and forget this lost Lenore!
Quoth the Raven Nevermore.
A tak samozřejmě, že je ta povídka předvídatelná a dosti nesmyslná, ale to jsou tak nějak všechny. Nejen ty Lovecraftovy, mimochodem. Přeci se nad ní zůstává vznášet jakási hnilobná atmosféra, atmosféra smutku, pláče a rozervané duše. Atmosféra bolestná a plačtivá, vyvolaná mimořádně krutým osudem, který snad není ani slušné komentovat.
Snad jen připomenu, že ono tápavé, temné tápání vzhůru se nám připomene, jako ledacos jiného, ve Snovém putování a i tato povídka si tak nachází místečko v mistrově mýtu. Připočteme-li, že je krásně napsaná, není co řešit. Je to krása smutná, zvrhlá a bolestná, ale krása.
Mimochodem, vcelku dobře vyvedená (ne že by mé hodnocení v dané věci bylo jakkoliv relevantní) v Z neznámého světa od Erika Krieka.