Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy
Howard Phillips Lovecraft
Sbírka Šepot ve tmě představuje všechny podstatné rozměry Lovecraftovy tvorby. Tajuplná atmosféra starých měst a osamělých usedlostí ukazuje všechny polohy Lovecraftova stylu. Obsahuje povídky: - V hrobce - Výpověď Randolpha Cartera - Barva z vesmíru - Hrůzný stařec - Hudba Ericha Zanna - Šepot ve tmě - Rytina - Chladný vzduch - Divák - Případ Charlese Dextera Warda... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s H. P. Lovecraftem bylo víc než skvělé. Není to úplně jednoduché čtení, protože autor píše hodně květnatým jazykem, musíte přemýšlet nad tím co čtete, jinak se ztratíte. Líbilo se mi jak umí vykreslit atmosféru, detailně popsat prostředí, a jak umí do hloubky vystihnout pocity strachu a hrůzy.
Některé povídky byly lepší, některé horší. Nejlepší byl za mě rozhodně Případ Charlese Dextera Warda - už proto, že jsem sama vášnivý genealog amatér a milovník starožitností, takže jsem naprosto chápala nadšení hlavního hrdiny při pátrání po minulosti svého předka, i když v jeho případě se to zvrtlo trochu jiným směrem. :D Dále byly dobré povídky V hrobce nebo třeba Výpověď Randolpha Cartera. Nejméně mě asi bavil Šepot ve tmě. Zajímavá je i poslední povídka Podivný pán z Providence od Josefa Škvoreckého. Knížka určitě stojí za přečtení a já si klidně od tohoto autora přečtu něco dalšího.
Za mě bomba a obrovské překvápko! Připomínalo mi to svou atmosférou prózy Prospera Mérimeé. Čtení jsem si opravdu užila.
Většina povídek byla dost dobrá. Kniha se sice četla pomaleji a nepřišla mi tak čtivá, ale určitě si ještě někdy něco od Lovecrafta přečtu.
Jedna z těch povedenějších sbírek povídek, u mě bodovaly především Hrobka a šepot ve tmě - 55 %
Mimozemská témata mě nebavila. Nejlepší je podle mého názoru hned první povídka V hrobce, ještě se mi líbila Rytina, zbytek mě nenadchl.
Při čtení jsem sice necítil záchvěvy strachu či hrůzy, ale většina povídek má spád a vypointovaný závěr, který přímo vybízí čtenářovu fantazii k dalším úvahám o právě přečteném příběhu. Pro mě jednoznačně nejlepší povídkou z této knihy je Případ Charlese Dextera Warda.
první povídková sbírka, kterou jsem od lovecrafta četl a jsem naprosto unešen. Lovecraft je snad jediný autor hrůzy, který se zaměřuje pouze na to vyděsit čtenáře. Intenzita strachu, kterou vyvolává strach z neznáma, předčila plno mých oblíbených autorů hrůzy. Vyrovnat se mu může snad jenom Stephen King se svým románem To.
Skvělá sbírka povídek nefalšovaného pána temnot mezi spisovateli:-) Strašně mu žeru, jak se vyřádí na popisu prostředí abychom věděli kde se budeme bát a když dojde na setkání s temnými bytostmi, či jiným zlem tak nechá pracovat naší fantazii a nenapíše o nich skoro nic, tedy krom toho, že to co hrdinové vidí postačí k cestě do blázince.
Tato kniha je obludná a prohnilá zevnitř. Její hrůzný autor musel být jistě ve spojení s odpornými příšernosmi z planety Yuggoth.
Hororové příběhy o věcech neznámých či nepřirozených, které jsou vždy ty nejděsivější. Přestože některé povídky jsou až příliš předvídatelné (Divák, Chladný vzduch, Šepot ve tmě, Případ Charlese Dextera Warda) a některé jsou až nezáživně mimo (Šepot ve tmě, Případ Charlese Dextera Warda, Výpověď Randolpha Cartera), mají všechny své kouzlo díky úžasným nápadům a příjemně tísnivé hororové atmosféře. Kniha mě ale především zcela uchvátila krásným stylem, jakým byla napsána. V povídkách se střídají krásné popisy prostředí, do kterých je vsazen propracovaný děj a perfektně popsané postavy, u kterých čtenář cítí každý záchvěv jejich pocitů a mimiky ve vyděšené tváři. Právě tato propracovanost mě nejvíce zaujala v povídkách Barva z vesmíru (která prý byla i autorova nejoblíbenější) a Rytina. Snaha autora umístit děsivou pointu vždy do poslední věty mi také připadá okouzlujícím způsobem děsivá. Povídky mi ale nepřišly ani choré, ani depresivní... Nemohu se zbavit dojmu, že Lovecraft psal krásnou prózu, která moc neodpovídala jeho duševnímu stavu. Zkrátka to jsou příjemné a dokonale napsané horory, které sice dokáží upoutat veškeré vnímání na mnoho hodin dopředu, ze kterých na mě ale čišel spíše popis jeho osobnosti, který jsem našel jinde než v samotné knize: "měl pověst výstředního samotáře, laskavého přítele i nesmírně sečtělého učence"...
Lovecraft mě svými povídkami ještě nikdy nezklamal a asi se to ani nikdy nestane, jeho styl psaní mi učaroval. Každé slovo dokáže ozdobit hrůzou, pohrát si s jeho zněním a navodit vám strach z neznáma. Hlavní postava se vždy nějakým omylem zaplete do hrůzyplné situace, a i když se vám podaří domyslet, jak asi příběh může končit, autor předčí vaše očekávání, protože tak chorou mysl určitě nemáte. Hlavně obdivuji, že i když má smysl pro detail, nikdy tu odpornost, kolem které se točí určitá povídka, nepopíše přímo, vždy se tomu nějakým záhadným způsobem vyhne a ponechá prostor vaší fantazii.
Z této sbírky je podle mě nejlepší povídka Divák.
Zaujímavé poviedky, aj keď si nemyslím, že každému sadnú. Občas treba brať do úvahy dobu ich vzniku. Ale práve tá (okrem iného) im dodáva tajomnú atmosféru. Dokonale si viem predstaviť neznámu postavu, ktorá sa v temnej miestnosti, za pomoci neznámych látok a formuliek, snaží niečo privolať. Zaujímavá je autorova snaha odhaliť pointu príbehu až poslednou vetou.
Některé povídky doslova strhující a dechberoucí, ale stáří originálu, použití některých (ehm) "slov" v překladu a celková naivita jiných mi velí dát jen 4 hvězdy. Přesto jsem spokojen.
Štítky knihy
mýtus Cthulhu hororové povídky lovecraftovský horor
Část díla
- Barva z vesmíru / Barva z kosmu / Farba z kozmu 1927
- Chladný vzduch 1928
- Hrůzný stařec 1921
- Hudba Ericha Zanna 1922
- Podivný pán z Providence 1992
Autorovy další knížky
2011 | Volání Cthulhu 1 |
2010 | Hrobka |
2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
2011 | Měsíční močál |
1990 | Volání Cthulhu |
Naprosto dokonalé horory. Vše jsem vyslechla audio, namluvené tajuplným až strašidelným hlasem různých interpretů.
Nejvíce staršidelným pro mě byla povídka Šepot ve tmě, Barva vesmíru, Rytina. Hrůzný stařec také ušel.
Byla to má první kniha autora.