Portnoyův komplex
Philip Roth
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25195/bmid_portnoyuv-komplex-H1p-25195.jpg
4
259
259
Hlavní hrdina Rothova románu, Alex Portnoy, pochází ze středostavovské židovské rodiny. Trpí poruchou, při níž se — jak zní medicínská definice — „silně pociťované etické a altruistické impulzy neustále srážejí s extrémními sexuálními tužbami, jež jsou často perverzní povahy“. Mladík, jemuž adolescentní posedlost sexem vydrží až do dospělých let, se na psychoanalytikově gauči zpovídá ze svých neřestí a přitom se ze všech sil snaží vzepřít ochromujícímu vlivu své rodiny. Jeho revolta však u něj vyvolává pocit viny a hanby, neboť odpor k tradici a k „největším výrobcům a dodavatelům špatného svědomí“, tj. k rodičům, se v něm sváří s upřímnou synovskou láskou. Přestože se Portnoyův komplex dotýká vážného tématu, lze jej považovat za jeden z nejkomičtějších a nejzábavnějších románů v americké literatuře. S vitální přímočarostí je vyprávěn samotným protagonistou, „sebemrskačem a padlým židovským neurotikem“ — a Portnoyova řeč je zcela otevřená, až obscénní. Není to však obscénnost samoúčelná či dekorativní; konečně sám autor napsal, že jeho hrdina „je sprostý, protože chce být spasen“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Portnoy's Complaint, 1969
více info...
Přidat komentář
Nevím přesně čím, ale připomínalo mi to něčím Mechanický pomeranč. A tady se ukazuje, jak moc jazyk pomeranče ublížil knize.
Tohle mi nakonec vychází na zlatý střed. Žádné velké nadšení, styl humoru mi neseděl, ale v zásadě se to dalo. Vzhledem k datu vzniku to podivno respektuji.
Audiozpracovani je perfektni, pan Bumbalek ma mou poklonu.
Vlastni text je provokativni a zabavny, byt na tu pomerne tragickou napaditou kostru uz jsou ty stavnate sablonovite odbocky navesemy jak banky na preplacany vanocni stromek.
Ve sve dobe asi sokujici, dnes uz jen jedna z rady podobnych.
Drivejsi komentare poukazujici na opakujici se stesky jsou dusledkem nesikovneho prekladu nazvu knihy. Presnejsi by byly Portnoyuv narek ci Portnoyovo zalovani. Cili ano, je to monotonni, ale prvoplanove.
Roth bravurně popsal vnitřní rozpolcenost hlavního hrdiny, i možné (rodinné/židovské) příčiny tohoto rozpoložení. Leč nesedla mi únavná forma přívalů stížností a hořekování, které se opakovalo. Stojí za přečtění, ale že bych si to někdy v budoucnu zopakoval? Asi ne.
To neustálé lamentování bylo zprvu i vtipné ale čeho je moc, toho je příliš a kniha mě po polovině přestala bavit. I díky tomu, že se příběh téměř nehnul z místa. Od autora jsem měl v plánu jiné tituly, na rozjezd toto nebyla zrovna dobrá volba.
Žasnu, kolik čtenářů po vzoru zastydlých puberťáků z textu vnímá jen slova jako pizda, číča, penis, šukat nebo honit, aniž by vnímali kontext, načež se začnou nad jejich užitím pohoršovat jak vojáci z Katolibanu, aniž by jim došlo, že to je o něčem úplně jiném. Je to asi jako kdyby někdo tvrdil, že Raskolnikův příběh je thriller...
Celý román je jedna židovská anekdota. Humorné a sarkastické čtení z 60.let o čem jiném než,,sexu,,? A občas probleskne nějaké moudro. Moje první setkání s Philipem Rothem a hned výzva.
Lapal jsem po dechu. Ne tolik v rámci erotické linky děje, tu už při vší úctě a nápaditosti jazyka odnesl čas spolu s celou érou 60.let a zanechal nám z ní sexuální revoluci. Tu ale i svou knihou spolupostuloval, to musím uznat. Lapal jsem po dechu ovšem z dějově vrcholné pasáže izraelské. Málem jsem se v té zemi ve svém útlém mládí oženil s Izraelkou ruského původu z komunity mesiášských Židů. Proto mě naprosto fascinovala ta "podobná" touha hlavního hrdiny, ten dojem(dodnes nevím jestli mylný) z dokonala takovéhoto počínání jaké zakusil onen onan-hrdina. Slovy mi to vlastní po dechu lapání nešlo nikdy popsat a od přečtení doteď nechápu, jaká náhoda tomu chtěla, že to autor tak výstižně vyložil za mě. Autor trefil i to, že už v 60.letech byla samotná jinak většinová židovská komunita Izraele vysoce sociálně a komunitně stratifikovaná, a tak i scéna se zloději byla naprosto přesná a na ničem lepším tu nejen pestrost, ale doslova mnohost a zakladateli státu jistě nezamýšlenou ambivalentnost vztahů podkomunit snad ani nemohl lépe dokumentovat. V kontrastu s tím se mu "menšinové" židovství prožívané v USA jevilo jako naprosto jednolité a neslo sebou trauma menšiny a soukromé podtrauma vlastní. Celkově mě až dojímá, že jen pár dekád po holocaustu měl někdo takto silnou touhu problematizovat (v tom nejlepším slova smyslu) své židovství a jeho vztah k okolí. Je to ten nejkrásnější políček nacistickým i dřívějším pogromistům. Rothovo silné poselství přes zábavnou hlavní dějovou linku. Jasný vzkaz, že ten sveřepý problematizující(ale proboha nikdy problematický!!!)pohled na svět nedokázali zašlapat. Je to skoro jediná cesta, jak se nezbláznit, když se svět až tolik nezměnil ani po tak otřesných zkušenostech. V tomto světle je skoro až nepochopitelné, že byl za tuto svou práci mnohými židovskými kruhy zatracován. Žádný ve své vlasti prorokem, překvapivě dokonce ani ten z národa proroků nejlegendárnějších. A aby té dějinami židovství prodchnuté světoběžnickosti nebylo málo:
autor lnul ke středoevropskému prostoru svých vlastních rodových kořenů a prosvětloval svou přítomností a pomocí normalizační šeď někdejší ČSSR. Smekněme za tu dodávku kuráže, které nebylo nazbyt. Měl jí na rozdávání už tím, že napsal i tuto knihu. Ve své době značně nesamozřejmou i ve svobodnější části světa.
“Připadá mi, že jediní lidé, kterých se Židé nebojí, jsou Číňani. Protože jednak mluví anglicky tak, že výslovnost mého otce zní ve srovnání s jejich jako výslovnost lorda Chesterfielda; a za druhé mají v hlavě tak jako tak jenom víceméně dušenou rýži; a za třetí pro ně nejsme Židi, ale bílí - a možná dokonce Anglosasové. Jen si to představte!”
To byla teda divná kniha! Víceméně celou knihu jsem přemýšlela, jestli ji nemám odložit a už se netrápit. Těch situací s něčím pinďourem, číčou a honitbou bylo nějak moc (a prudérní fakt nejsem).
Ale historky z židovského života byly občas celkem vtipné. Dávám 2,5*.
Po letech jsem to sjel ještě jednou jako audioknihu, a opět jen mohu konstatovat, že je to královská sarkastická zábava i děsivá zpověď (obžaloba rodičů) přespříliš opečovávaného synáčka. Mistrné dílo o sexuálních i jiných frustracích.
Četla jsem zamlada a vzpomínám si velmi dobře, jak mi Portnoy lezl na nervy a to naprosto vším! Četla jsem podruhé nyní, zastara a musím říct, že jsem se smála a smála a smála. Na nervy mi nelezl ani mi ho nebylo líto, jen jsem si říkala " to je ale vůl:)". je to četba lehounká, přímočará a parádní. K tomu, aby se hochovi nepodařilo odtulit se od máminy sukně nepotřebuje být ani Žid.
Jak z rozmazleného židovského chlapce vyrostlo sebestředné a sobecké individum, které roupama neví, co dělat a dalekosáhle se vykecává psychoanalytikovi.
Děj téměř nulový.
Vydržal som do polky a vzdávam to. Neviem, čo na tom má byť dobré a vtipné. Toto akože písal svetový spisovateľ? Mne to príde akoby to písal nevystriekaný puberťák, čo sa prihlúplo smeje, keď niekto povie "vagína." Samozrejme, že autor sa tu štylizuje do nevyzretého muža na úrovni puberťáka, ale v skutočnosti to bohužiaľ vyzerá, že to fakt písal IBA trápny puberťák a žiadny kvalitný autor. A ďalšia vec: čím bol tento román akože kontroverzný? Koho už len takéto plky možu pohoršiť? No, asi jedine ortodoxných židov a blabla, končím. Táto kniha je strata času...Čoraz viac zisťujem, že veľa slávnych svetových spisovateľov sú len akože "dobrí remeselníci", ktorí však nemajú moc čo povedať....
Na to, že Portnoyův komplex nie je primárne humoristický román, som sa bavil kráľovsky od prvej až po úplne poslednú vetu. Dokonca viac než pri všetkých tých údajne kultových humoristických románoch, ktorá sa mi zatiaľ dostali do rúk a pod oči (áno, pozerám napríklad na teba nevtipne otravný Šťastný Jim, i na vás 12 stoličiek s presne jedným dobrým vtipom na 320, inak bezbreho nudných, stranách). Roth vo svojej vrcholnej forme. Skvelá kniha, kongeniálny český preklad. Nájsť zábavnejšiu knihu o erotických mindrákoch jedného židáka sa vám nepodarí, ani ak vám pri tom bude pomáhať Woody Allen.
Nedočteno, poctivě jsem četla 123 stran, zbytek už jen namátkově některé stránky. Finn69 výstižně popsal obsah knihy, o ději se nedá mluvit. Druhá kniha od autora a další už zkoušet nebudu, tento styl literatury mi nevyhovuje. Komické a zábavné, jak je v anotaci, mi nepřipadalo nic. Asi je mi americká mentalita velice vzdálená.
Začíná to jako taková masturbační groteska, skoro jako od Palahniuka. Ale to by asi na celou knihu nestačilo. Takže po zbytek knížky sledujete jak se hlavní hrdina, Alex Portnoy, nemůže rozhodnout jestli chce či nechce být dospělý, jestli chce či nechce být žid, jestli chce ojet všechny blond šikse nebo jestli chce mít hodnou židovskou manželku... Pracuje v jaksi komisi která má pomáhat menšinám atd. ale ve svém vlastním životě vlastně všem jenom ubližuje. Je to takový sobecký zmetek, který vlastně nikdy nedospěl. Mladý židovský intelektuál, vždycky premiant třídy, opatrovaný miláček celé rodiny který to měl dotáhnout moc a moc daleko. Ale nedotáhnul. Připomínal mi místy některé týpky z filmů Woodyho Allena.
No a teď leží na gauči u psychoanalytika a o všem tomhle vám dost otevřeně vypráví.
Anotace knihy mě nadchla a těšil se na zajímavý počin. Ten se ale nedostavil.
Hlavní hrdina mi byl nesympatický od začátku, nemohl jsem si zvyknout na formu vyprávění a styl psaní. Chvílemi místa na zamyšlení, chvílemi úsměvné, ale ve výsledku pro mě nudné a nezajímavé.
Román bych označila spousty výrazy, ale jako jeden z nejkomičtějších a nejzábavnějších románů v americké literatuře rozhodně ne. Jako humornou knihu to brát nemohu, jako psychologické drama také ne. Portnoyův komplex je pro mě víceméně průměrnou knihu, která navíc oplývá opravdu nesympatickou hlavní postavou, ale rozhodně jsou zde pasáže a hlášky, na které čtenář jen tak nezapomene.
S hrůzou si uvědomuji, že mě více zaujala anotace knihy než samotná kniha. Roth zřejmě toužil napsat román, kde by mohl být dostatečně sexuálně explicitní a provokativní. Přimíchal k tomu trochu židovských anekdot a kapku staré dobré Ameriky. Chápu, že ve své době musel být román šokující, ale mě zkrátka neokouzlila, nicméně přiznávám, že je to do značné míry dáno mně nesympatickým sebelítostivým hrdinou.
Kdybych ještě jednou přečetl slova jako "gój" nebo "šikse", nejspíš bych se vyzvracel přímo na stránky této knihy.
Premisa zněla lákavě, bohužel mé očekávání nebylo zcela naplněno. Těšil jsem se na hlubší rozbor zajímavé psychické poruchy, bohužel se mi dostala spíše dvě stě stránková židovská anekdota na téma "jak vám vaše rodina může posrat celý život". Rozhodně se to však nečetlo špatně, určité pasáže mě dokázaly rozesmát nahlas (prcání jater) a chvílemi to lehce připomínalo Mládí v hajzlu, které sem v pubertě četl opakovaně.
V dějových liniích tedy čtení probíhalo bezproblémově, jenže postupem stránek přibývalo stále víc nesnesitelně sebelítostné analýzy vlastních problému, za které mohli všichni ostatní, konzistence pokulhávala a ke konci už sem si párkrát řekl: Co je mi do zkurvenýho života nějaýho Žida?
Od Rotha jsem četl lepší a věřím, že ještě lepší číst budu, nicméně i přes negativa bych se nebál knihu doporučit, třeba tam někdo jiný najde hlubší rovinu, která mně zůstala zapovězena.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Portnoyův komplex |
| 2009 |  Lidská skvrna |
| 2009 | Americká idyla |
| 2014 | Pražské orgie |
| 2006 | Spiknutí proti Americe |
Tuto knihu jsem si koupil hned (2006), ale číst mi tehdy nešla. Hutný až hrabalovský text mne dusil, tehdy jsem ji odložil na jiné časy. Přišly letos, knihu jsem přečetl se zatajeným dechem. V roce 1966 v N.Y. se pacient (33) zpovídá psychoanalytikovi. Mistrné ztvárnění příběhu dětství a zrání inteligentního, ambiciózního židovského chlapce, který je formován až deformován rodinou, náboženstvím a okolím. Vystudoval Harward, má na svůj věk dobrou pracovní pozici, ale s ženami to neumí, dlouhodobě. Vykreslení prostředí a situací mi (občas) připomínalo i moje mládí/dospívání, mám za to, že z hlediska autora jde o příběh blízký k autobiografii. Doporučuji.