Jarmilka
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155105/bmid_sebrane-spisy-3-jarmilka-155105.jpg
4
70
70
Novela, popisující život v 50. letech minulého století v hutích kladenské Poldovky, kde se potkávali dělníci a dělnice z povolání, vězni či dělníci dosazení z politických důvodů. Na pozadí sledujeme příběh svačinářky Jarmilky, která je v jiném stavu s dělníkem z vedlejší vesnice. Je to příběh křehké dívky, kterou však prostředí továren zdrsnělo. Dívka zatouží po důstojných právech stejně tak jako všichni ve společnosti. Jedná se o syrový příběh o hledání vnitřní svobody v totální nesvobodě. Děj této rozsáhlé povídky se odehrává jako několik dalších Hrabalových próz v kladenských hutích. zdroj: http://naposlech.cz/audiokniha/recenze/jarmilka... celý text
Přidat komentář
Pan Hrabal nikdy nezklame. Prostě nikdy. Povídka poněkud těžšího kalibru, ze které můžete mít trochu depku. Zaměřuje se na popis života lidí pracujících za trest ve fabrice ocelárny, především pak na trable těhotné Jarmilky. Do toho se mísí historky z koncentračního tábora. Ale samozřejmě je vše propleteno i vtipnými pasážemi a i pořádné vulgarismy se tu najdou. A nechybí ani popisy běžných věcí a dějů naprosto famózním způsobem. Moc hezká jednohubka. Vřele doporučuji poslechnout na Rádiu Vltava v podání skvělého Oldřicha Kaisera.
Kladenská Poldovka a v ní všechen ten lid, který se zcela nesourodě sešel při socialistickém budování vlasti a jejím zásobováním ocelí. Hrabalovo oblíbené prostředí, ve kterém se potkávají trestanci a všemožní vyděděnci a zkrachovanci s prostým dělným lidem ( kupříkladu Jarmilkou, která, jestli četla stejně jako počítala,, tak byla negramotná) a standardními ocelárenskými dělníky. To prostředí Hrabal popsat uměl famózně a i kdyby Poldovku člověk neznal, jakože člověk já jí zná, tak jakoby tam byl.
Tuto povídku jsem poslouchala na radiu VLTAVA v podání Oldřicha Kaisera a ještě teď mě z ní mrazí. Zdánlivě všední příběh obyčejných lidí tvrdě pracujících v kladenských hutích v 50-tých létech, kde spousta z nich musela pracovat z politických důvodů "za trest". Příběh svačinářky Jarmilky, která touží po obyčejném životním štěstí, provázený vyprávěním dělníka Průchy o jeho zážitcích z koncentračního tábora a postřehy hlavního vypravěče "strejdy", který dokáže banální všednost zaobalit do zvláštního pláště sklíčenosti a marnosti. Styl psaní je ještě více autentický také díky užití velmi expresivních výrazů a nespisovné mluvy.
Próza skvělá hlavně proto, jak je zdánlivě nehrabalovská - byť i s jeho pozdější poetikou má množství společných rysů. Není však obalena do známé hrabalovské lyriky a na povrch se tak dere její uspokojivá a zároveň hrůzostrašná syrovost. Svou kolážovitou metodou skládá dohromady funkční obraz běžného života za vrcholného socialismu. A zdánlivě odosobněný pohled vrcholí v silném, existenciálně laděném závěru. Velká škoda, že o Jarmilce není mezi běžnými čtenáři větší povědomí...
:-) pro mě je tady Hrabal zase něco jako "inženýr lidských duší". S lehkostí a úsměvným humorem provede tíhou života s poodhalením doby ve které Jarmilka a strejda, co má pro Jarmilku lidské pochopení, žijí. Olda Kaiser (audiokniha) celou tuto luxusní záležitost umocní na entou :-). Boží :-).
,,Jarmilko,kdypak si mě vemete?"
,,Vás strejdo?! Leda až pokvetou hovna!" Hovoří za vše...:DD
Doporučuji vyslechnout jako audioknihu namluvenou úchvatným Oldou Kaiserem.
Nádherná šílenost... Syrové Hrabalovo psaní má své osobní kouzlo, které vás dokáže strhnout. Někdy nevíte, jestli se máte smát nebo jestli je na místě úzkost. Vždy když čtu jeho knihy, mám pocit, že se nacházím v nějaké jiné dimenzi, paralelním pražském (či nymburském) světě a toulám se mezi výstředními lidmi a jejich groteskními osudy.
Knihu zajisté doporučuji, ale předem upozorňuji, že až na opakující se motivy nemá s klasikami jakými jsou třeba Postřižiny nebo Slavnosti sněženek moc společného - jde o jiný styl psaní, navíc příjemně doplněný o poezii.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Obyčejnost... hrabalovská přízemní obyčejnost všedních lidí a všedních osudů svojí doby, kterou uměl zachytit s tou neopakovatelnou poezií a pro kterou je pořád a stále atraktivní ke čtení, či poslechu. Jací jsme, autenticky, bez příkras, to vždycky bude mít svůj půvab.