Akýsi úsmev
Françoise Sagan (p)
Príbeh krátkeho ľúbostného pomeru mladej právničky Dominique, vnímavého a citlivého dievčaťa komplikovaného intelektuálskeho typu so staršímm ženatým mužom, ujcom jej vtedajšieho študentského partnera.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1965 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Un certain sourire, 1956
více info...
Přidat komentář
Druhé randezvous so Saganovou. Opäť útly a pokojne plynúci príbeh. Bez nečakaných dejových zvratov a vzruchov, ale to som ani nečakal. Ak sa mi dostane do rúk aj niečo iné od pani autorky, myslím, že po tom siahnem.
Příběh je zasazes do prostředí Paříže, škoda jen, že z tohoto prostředí jsem si nemohla vychutnat více popisků. Místo toho se autorka zcela zaměřila na vztah hlavních hrdinů, jejichž dialogy mi občas přišly až nereálné, ale v době,kdy byla kniha vydaná, tomu tak mohlo být. Bylo to vše na mě tak nějak rychlé, a přitom děj mi unikal od samého počátku, kdy se ti dva dali dohromady až po rozchod. Měla jsem pocit, jako kdybych trpěla mikrospánekem a vždy se vzbudila v rozečtené knize, ale na zcela jiné straně, tak na mě působil samotný děj. Ale čtení knihy jako takové jsem si opravdu užívala, kniha čtivá, výborně napsaná.
Úryvek z knihy Jeden úsměv od Ivo Fleischmanna: „Druhou zajímavou vlastností této knihy je její vysoká literární kvalita. Nejde jen o jazyk, jeho vytříbenost, rozmanitost a přesnost. Jde o logičnost,která je výsledkem autorčina přesného vidění skutečnosti."
Vcelku banální příběh. Mladá studentka se zamiluje do staršího, ženatého muže, který je navíc strýcem jejího přítele. Muž ovšem miluje i svou ženu a nemíní se jí vzdát. Samozřejmě, že oba podvádění se to dovědí, ale nejsou tam žádné dramatické scény, ani zvraty a vztah celkem logicky končí. Hodně mi to připomíná "Medúzu" od Loukotkové, ale tam jsou situace víc vyhrocené a vztahy komplikovanější.
Štítky knihy
partnerské vztahy milostné romány francouzská literatura psychologické romány
Autorovy další knížky
1966 | Dobrý deň smútok |
1990 | Mé nejhezčí vzpomínky |
2002 | Dva romány o lásce: Za měsíc, za rok / Dobrý den, smutku |
1970 | Tři romány o lásce |
1987 | Hedvábné oči |
Francúzsko, 60.roky, existencializmus, nevery, starší muži, mladé študentky, manželky starších mužov, nuda mladých. Také klišé, ale Saganová to písala okolo svojich 20 rokov. Možno ako mladšej čitateľke mi táto kniha dá viac, ale takto po 30-tke mi to už prišlo celé také odžité. Zaujímavé je ale sledovať líniu starší muž, mladšia žena - zahrával si s ňou? Zneužil ju? (Ohľadom zneužitia to práve riešili účastníčky jedného čitateľského klubu, myslím, že Saganová to v tom čase ani neriešila, to len my sme na to prilepili túto nálepku.)